Igor Bareš o filmu Léto s gentlemanem

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Ve fil­mu si své man­žel­ky moc nevší­má­te, máte ji, jak se říká, jis­tou. Co dělá­te vy osob­ně ve svém sku­teč­ném man­žel­ství pro to, aby vám neze­všed­ně­lo?

S mojí ženou jsme spo­lu z mého pohle­du krát­ce. Deset let. Pro něko­ho to může být dlou­há doba, pro mě ne. Během té doby se nám naro­di­ly dvě děti, nyní osmi­le­tá hol­čič­ka a čtyř­le­tý kluk, tak­že je kolem nich pořád co dělat. Na dru­hou stra­nu si uvě­do­mu­ju, že ta situ­a­ce může nastat a je tře­ba jí před­chá­zet. Snažím se, aby ten vztah byl atrak­tiv­ní po všech strán­kách. Samozřejmě je důle­ži­tá cito­vá nevy­prah­lost, ale i ten běž­ný pro­za­ic­ký život uspo­řá­dat tak, aby se neje­vil nud­ným.

Vzpomenete si ješ­tě na svo­ji let­ní lás­ku?

První let­ní lás­ka byla na cha­tě. Jsem ze sever­ní Moravy, přes­ně­ji z Olomouce, a rodi­če tam měli kou­sek od Olomouce tako­vou malou cha­tič­ku a kaž­dé léto se v té sou­sed­ní cha­tě vysky­to­va­la jis­tá Renata Kadlecová, do kte­ré jsem byl v deví­ti dese­ti letech zami­lo­ván, ale jak říkám, jenom pla­to­nic­ky a vždyc­ky jenom přes prázd­ni­ny.

Ve fil­mu máte zvlášt­ní­ho koníč­ka, jak je to ve sku­teč­nos­ti? Jste manu­ál­ně zruč­ný?

Ne. Přestože mám střed­ní zemědělsko-technickou ško­lu a měl bych doká­zat udě­lat něco ruka­ma, tak já neu­mím vůbec nic. A tím se oblou­kem vra­cím ke své milo­va­né ženě, kte­rá nao­pak doká­že úpl­ně všech­no. Takže já dělat nic nemu­sím, pro­to­že ona by to muse­la po mně stej­ně pře­dě­lat. Tak je lep­ší, když to udě­lá rov­nou ona.

V jed­né scé­ně pro­hra­je­te v kar­tách doslo­va kalho­ty, co vy a hazard, říká vám to něco?

Nikdy v živo­tě jsem neho­dil ani koru­nu do hra­cí­ho auto­ma­tu. Tím se nechlubím, tím jenom zdů­raz­ňu­ju to, že mi tyhle zába­vy nejsou blíz­ké. Samozřejmě, kar­ty jsme hrá­va­li s rodi­či, v kru­hu rodin­ném, to jo, ale tam jsme skon­či­li v žolí­kách a ten se o pení­ze nehra­je. Zkoušeli jsme hrát čáru, ta se taky dá hrát o pení­ze, ale vždyc­ky to bylo v polo­ze zábav­né.

Bylo pro vás na natá­če­ní něco nej­ná­roč­něj­ší?

Já cel­kem blbě sná­ším ta ved­ra, kte­rá zrov­na pano­va­la při natá­če­ní, ale to natá­če­ní bylo za odmě­nu. Já jsem před­tím asi tři čtvr­tě roku nic neto­čil a zno­vuse­tká­ní s panem Adamcem a panem Hanzlíkem bylo pro mě, když to řek­nu úpl­ně diet­ně, radost­né. Ale to není to správ­né slo­vo. Mně tam s nimi bylo oprav­du dob­ře, byly to prázd­ni­ny, nemu­sel jsem spě­chat na před­sta­ve­ní do Prahy. Kdyby bylo o deset stup­ňů míň, mož­ná by to bylo pří­jem­něj­ší, ale bylo by to taky mož­ná na tom fil­mu vidět, a je to pře­ce jenom let­ní film, tak mož­ná je dob­ře, že bylo tolik stup­ňů, kolik bylo.

Myslíte si, že lás­ka má jinou podo­bu v mlá­dí a jinou ve star­ším věku? Nebo si mys­lí­te, že zůstá­vá stej­ná?

Určitě má jinou podo­bu. Jak se člo­věk indi­vi­du­ál­ně mění, jak zís­ká­vá zku­še­nos­ti, tak samo­zřej­mě, že to jis­tým vývo­jem pro­jde. To je logic­ká odpo­věď. V mlá­dí se člo­věk zami­lo­vá­vá na zákla­dě vzhle­du a ten je asi pri­már­ní, poz­dě­ji odha­lu­je jiné kva­li­ty, dal­ší kva­li­ty, vyš­ší kva­li­ty. Neumím si před­sta­vit, že kdy­bych já v sedm­de­sá­ti osa­měl, že bych si hle­dal part­ner­ku, asi bych radě­ji zůstal sám.

Máte něja­ký svůj nej­ob­lí­be­něj­ší roman­tic­ký film?

Pokud se dají za roman­tic­ký film pova­žo­vat tře­ba Tři muš­ke­tý­ři, tak roz­hod­ně bych asi tenhle film pre­fe­ro­val. A z čes­kých fil­mů roman­tic­ký? Já si ani nevzpo­mí­nám, že bych něja­ký viděl.

A kdo je pod­le vás nej­vět­ší gentle­man čes­ké­ho fil­mu?

Mně úpl­ně prv­ní jmé­no jako odpo­věď na tuhle otáz­ku napa­dl Jiří Kodet, ale pak jsem si uvě­do­mil, že on byl spíš spo­jo­ván s pojmem hochšta­pler, tak bych asi řekl Svatopluk Beneš.