Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Hugo a jeho velký objev (50%)

Hugo a jeho velký objev (50%)

Režisér Martin Scorsese nato­čil rodin­ný film nomi­no­va­ný na 11 Oscarů, kte­rým sklá­dá poctu prů­kop­ní­kům kine­ma­to­gra­fie. Hrdina jeho sním­ku Hugo (Asa Butterfield) žije ve 30. letech minu­lé­ho sto­le­tí na paříž­ském nádra­ží, kde se sta­rá o hodi­ny a musí se skrý­vat před nádraž­ním hlí­da­čem (Sacha Baron Cohen) se svým dobr­ma­nem, kte­rý jej chce jakož­to bez­pri­zor­ní­ho sirot­ka šoup­nout do sirot­čin­ce. Malého chlap­ce, jemuž za nepří­liš jas­ných okol­nos­tí uho­řel otec (Jude Law), jenž mu po sobě zane­chal nefunkč­ní­ho auto­ma­to­na (před­chůd­ce robo­ta), ale při­ta­hu­je nádraž­ní krá­mek staré­ho pro­da­va­če (Ben Kingsley) mecha­nic­kých hra­ček. Tomu se sna­ží krást jed­not­li­vé sou­část­ky, aby tak pod­le dení­ko­vých zápis­ků své­ho tatín­ka opra­vil tor­zo auto­ma­to­na a dou­fá, že tím odkry­je jakési tajem­ství. Prodavač jej ale při jed­nom tako­vém poku­su chy­tí a pod pohrůž­kou, že spá­lí deník jeho otce, jej donu­tí, aby mu pomohl opra­vo­vat roz­bi­té hrač­ky. Navíc se Hugo sezná­mí s jeho vnuč­kou Isabelle (Chloë Grace Moretzová), váš­ni­vou čte­nář­kou, kte­rá jej při­ve­de na sto­pu jed­no­ho vel­ké­ho dob­ro­druž­ství.
Scorsese, kte­rý se dopo­sud nikdy ve své fil­mo­vé kari­é­ře nevě­no­val žán­ru dět­ské­ho fil­mu, si pro ten­to svůj debut v devě­ta­še­de­sá­ti letech vybral adap­ta­ci roz­sáh­lé­ho romá­nu Briana Selznicka, pří­buz­né­ho holly­wo­od­ské­ho mag­ná­ta a pro­du­cen­ta Davida O. Selznicka (1902 – 1965), kte­rá zís­ka­la něko­lik pres­tiž­ních oce­ně­ní v oblas­ti lite­ra­tu­ry pro děti. Knížka, kte­rá vyšla i u nás, vyprá­ví takřka mode­lo­vý pří­běh Olivera Twista, zasa­ze­ný ale do paříž­ských reá­lií a skr­ze své­ho dospí­va­jí­cí­ho hrdi­nu obje­vu­je krá­su sta­rých němých fil­mů a reha­bi­li­tu­je ztra­ce­nou důstoj­nost jed­no­ho z prů­kop­ní­ků tri­ko­vé­ho fil­mu Georgese Mélièse (1861 – 1931). A prá­vě o fran­couz­ské­ho fil­mo­vé­ho nad­šen­ce jde nako­nec Scorsesemu v jeho sním­ku pře­de­vším. Dědic obuv­nic­ké fir­my zakou­pil v roce 1888 diva­dlo Roberta Houdiniho a začal v něm pomo­cí later­ny magi­ky pro­mí­tat vlast­ní pohyb­li­vé obráz­ky. Zdokonalil vyná­lez fil­mo­vé kame­ry brat­ří Lumiérů a vybu­do­val prv­ní fil­mo­vý ate­li­ér na svě­tě, v němž vytvo­řil oko­lo 500 krát­kých fil­meč­ků, u nichž popus­til uzdu své fan­ta­zie a roz­vi­nul nápa­di­té prv­ky fil­mo­vé magie. První svě­to­vá vál­ka ale jeho fil­mař­ské nad­še­ní zha­ti­la, poslé­ze tedy na natá­če­ní zce­la zre­zig­no­val a skon­čil poza­po­me­nut jako pro­da­vač hra­ček na nádra­ží Montparnasse. Objevili ho až po dal­ších šest­nác­ti letech surre­a­lis­té, kte­ré fas­ci­no­va­la jeho ima­gi­na­ce.
Scorsesemu ten­to motiv staré­ho zne­u­zna­né­ho génia poslou­žil jako klí­čo­vý odra­zo­vý můs­tek pro vyprá­vě­ní o pio­nýr­ských počát­cích kine­ma­to­gra­fie, o posed­los­ti a zápa­lu jejích zakla­da­te­lů. Původní dic­ken­se­nov­ská his­tor­ka o sirot­ko­vi tak ve dru­hé půli fil­mu zce­la ustou­pí do poza­dí na úkor legen­dár­ní­ho fil­ma­ře, jemuž pro­půj­čil cha­rak­te­ris­tic­ké vizi­o­nář­ské rysy prá­vě kon­ge­ni­ál­ně Ben Kingsley. Škoda, pro­to­že v tuto chví­li se tak sní­mek stá­vá spí­še už jen cine­fil­ní hol­dem němým fil­mům a jeho tvůr­čím osob­nos­tem, kte­ré ovliv­ni­ly ději­ny kine­ma­to­gra­fie. Sám Scorsese se podí­lí na restau­ro­vá­ní sta­rých kla­sic­kých fil­mo­vých děl a je váš­ni­vým obdi­vo­va­te­lem a znal­cem fil­mo­vé his­to­rie. Potud se tedy nelze jeho zápa­lu a zámě­ru divit. Smůla ale je, že tím de fac­to zde­val­vo­val základ­ní pří­běh malé­ho Huga, kte­rý tak bohu­žel pozbyl jakých­ko­liv logic­kých sou­vis­los­tí a pře­sa­hů. Nejen že se jako divá­ci nedo­zví­me nic o prehis­to­rii jeho vzta­hu s otcem, krát­ký fla­shback nám pod­stat­né infor­ma­ce nesdě­lu­je, ale dokon­ce posta­va Huga ani nedo­kle­ne dra­ma­tic­ký oblouk své­ho puto­vá­ní, pro­to­že oži­ve­ní auto­ma­to­na se stá­vá náh­le podruž­né. K tomu vše­mu řadě načrt­nu­tých moti­vů, jako napří­klad vrza­jí­cí dře­vě­ná noha nádraž­ní­ho hlí­da­če, kte­rý je patr­ně váleč­ným vete­rá­nem, nebo Isabellin klí­ček ve tva­ru srd­ce, jež sho­dou náhod pasu­je do nata­ho­va­cí­ho stroj­ku auto­ma­to­na (jak k němu při­šla a kdo byli doo­prav­dy její ado­p­tiv­ní rodi­če?), chy­bí dal­ší pro­po­je­ní a vysvět­le­ní. Scorsese se až pří­liš spo­lehl na prvo­plá­no­vý výlet do minu­los­ti a svě­ta Georgese Mélièse a okouz­le­ním dobo­vý­mi kine­ma­to­gra­fic­ký­mi postu­py, jejichž odka­zy svůj film pro­špi­ko­val.
Nespornou tech­nic­kou kva­li­tou je na dru­hé stra­ně 3D tech­no­lo­gie, kte­rou Scorsese vyu­ží­vá abso­lut­ně funkč­ně, když kame­ra pro­plou­vá útro­ba­mi mecha­nic­kých sou­čás­tí vel­kých nádraž­ních hodin. S úža­sem se tak může­me oddá­vat vzne­še­né stro­jo­vé sym­fo­nii obra­zu, kte­rá pří­klad­ně uka­zu­je, jak by se měla vyu­ží­vat hloub­ka ost­ros­ti v plné plas­ti­ci­tě v mož­nos­tech ste­re­o­sko­pic­ké­ho zob­ra­ze­ní. O pozná­ní nud­něj­ší je už ale sty­li­zo­va­ný soun­d­track Howarda Shorea, kte­rý kom­pi­lu­je fran­couz­ské melo­die, ve kte­rých musí znít har­mo­ni­ka, jinak bychom asi dosta­teč­ně nena­sá­li atmo­sfé­ru Paříže.
Hugo a jeho vel­ký objev má bohu­žel přes dvě hodi­ny a tato sto­páž běž­né­ho divá­ka, kte­rý oče­ká­vá pře­de­vším napí­na­vý pří­běh a ne jen oká­za­lou tri­ko­vou podí­va­nou, bohu­žel moc nestrh­ne k něja­ké­mu vět­ší­mu zážit­ku. Ústřední záplet­ka s Hugovým mrt­vým tatín­kem a jeho odka­zem není totiž vůbec vyře­še­na a kam se svým pát­rá­ním vlast­ně Hugo posu­nul, není také zrov­na zřej­mé. Odtud pra­me­ní prav­dě­po­dob­ně i důvod, proč nako­nec čes­ký dis­tri­bu­tor film vůbec neda­bo­val, ale pone­chal jen oti­tul­ko­va­né kopie. Snímek totiž není para­dox­ně vhod­ný pro dět­ské pub­li­kum, na to je pří­liš zahle­dě­ný do osla­vy kine­ma­to­gra­fie i vlast­ní­ho fil­mař­ské­ho řemes­la a nepo­sky­tu­je prá­vě ono trai­le­rem sli­bo­va­né dob­ro­druž­ství, kde bychom se s dět­ský­mi hrdi­ny moh­li bát, fan­dit jim a spo­lu­pro­ží­vat jejich osud.
Pokládám se za vel­ké­ho cine­fi­la, ale i mne bohu­žel Scorseseho nový film chví­le­mi znač­ně nudil. Hugo a jeho vel­ký objev je tak ukáz­ko­vý pří­pad sním­ku, kte­rý sice nabí­zí kouz­lo fil­mo­vé­ho zázra­ku, ale spí­še z tech­nic­ké a děje­pis­né strán­ky věci, chy­bí mu ale to nej­dů­le­ži­těj­ší, co činí film umě­ním a ne jen odve­de­ným řemes­lem, totiž kom­pakt­ní pří­běh.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,36254 s | počet dotazů: 221 | paměť: 51785 KB. | 18.05.2021 - 21:17:20
X