Kritiky.cz > Filmové recenze > Hory mají oči - Happy Tree Friends v lidském podání.

Hory mají oči - Happy Tree Friends v lidském podání.


23:20 – První tele­fo­nát

Martin: (mír­ně roz­trp­če­ně) „Haló?“

Honza: (o pozná­ní vese­le­ji) „Nazdar! Co děláš?“

Martin: (stá­le roz­trp­če­ně) „Koukám na film.“

Honza: (s podi­vem) „Teď???“

Martin: (po men­ší odml­ce) „To je to samé, jako kdy­bych se tě zeptal, proč mi voláš v ten­to čas…“

Honza: (zvě­da­vě) „A na co kou­káš?“

Martin: „Na Hory mají oči.“

Honza: „O čem to je?“

Martin: „Vážně tě to tak zají­má o půl dva­nác­té v  noci???“

Honza: (naráz pokles­le) „Cítím se straš­ně sám. Spadla na mě dep­ka a potře­bu­ji si s někým popo­ví­dat.“

Martin: „No dob­rá… Je to vykal­ku­lo­va­ný ame­ric­ký horor pro nác­ti­le­té a rov­něž rema­ke Crawenovy vyvraž­ďo­vač­ky z roku 1977. Podle oba­lu a při­špen­dle­ných komen­tá­řů sou­dím, že to bude jeden z těch pro­duk­tů, při jehož sle­do­vá­ní si oprá­ším vzpo­mín­ky na Texaský masa­kr moto­ro­vou pilou. Očekávám nad­měr­ný pří­sun uncen­so­red bru­ta­li­ty, stří­ka­jí­cí krev a krát­kou čáru živo­ta u vět­ši­ny zúčast­ně­ných. Zatím však pou­ze oče­ká­vám. Už asi dva­cet minut se pro­kou­sá­vám zdlou­ha­vým úvo­dem, v němž se nic moc nedě­je. Nehledě na to – základ­ní sché­ma je stej­ně tak okou­ka­né jako vánoč­ní sto­ry o třech oříš­cích pro Popelku. Rodinka se vypra­ví na výlet do pouš­tě (ovšem pozor, do pouš­tě, kde se v minu­los­ti tes­to­va­ly jader­né zbra­ně), a jak na svi­ňu – což asi kaž­dé­ho pře­kva­pí – tam uvíz­ne. Tedy… ale­spoň v to dou­fám. Nedokážu si totiž před­sta­vit, že by se i  násle­du­jí­cí minu­ty vyví­je­ly dle osnov těch dosa­vad­ních - ryze sezna­mo­va­cích.“

Honza: „Takže nuda?“

Martin: „Doposud ano. Jednotlivé posta­vič­ky jsou zjev­ně obkrou­že­né holly­wo­od­ským fixem a  žád­ná z nich nevy­bo­ču­je ze ška­tul­ky „hrdi­nů odká­za­ných na brz­ké a vel­mi krva­vé zprz­ně­ní“. Máme tady jed­no­ho fotří­ka, kte­rý neu­stá­le breptá (ten to urči­tě schy­tá jako prv­ní), sil­ně věří­cí mamin­ku, tři děti (dvě odrost­lej­ší, neu­stá­le se han­dr­ku­jí­cí + bato­le) a dvě čer­s­tvě odda­né hrd­lič­ky. Samozřejmě, nechy­bí ani tuc­to­vé mezi­lid­ské vzta­hy a  šab­lo­no­vi­té smýš­le­ní jed­not­li­vých postav. Takže žád­ný div, že se jedi­ní dva muži výlet­ní smeč­ky nema­jí moc v  lás­ce a že je vět­ši­na účast­ní­ků zájez­du nepře­tr­ži­tě „nad­še­ná“.

Honza: „Oukej. Už tě nebu­du rušit. Jak tak poslou­chám, zjev­ně již pro­vá­díš pomy­sl­nou pitvu a poma­lu ana­ly­zu­ješ, co vše je špat­ně a co je nao­pak ale­spoň tro­chu dob­ře. Jdu si udě­lat něco k sněd­ku. Zatím se tedy lou­čím. Zdarec.“

23:50 – Druhý tele­fo­nát

Martin: „Ano?“

Honza: „Tak co? Už je ten film lep­ší?“

Martin: „Heh… mno­o­oo…“

Honza: „Povídej. Mám dep­ku a  cítím se tak sám.“

Martin: „No tak nasta­ly urči­té posu­ny. Zprvu opti­mis­tič­tí výlet­ní­ci pocho­pi­li ale­spoň čás­teč­ně, že se nena­chá­ze­jí ani tak v hajzlu, jako spí­še v HAJZLU (cita­ce jed­né hrdin­ky). Jak jsem před­po­klá­dal, rodin­ná rally se zadrh­la v půli dopo­ru­če­né zkrat­ky. Daleko od hlav­ní sil­ni­ce, dale­ko od mobil­ní­ho sig­ná­lu a vel­mi blíz­ko skal­na­tých hor, kte­ré mají – jak napo­ví­dá název fil­mu – oči. Nutno dodat, stá­le se nalé­zám ve fázi „postup­né­ho srá­že­ní čer­ných mra­čen“ a  ani jeden z hrdi­nů si dopo­sud neu­vě­do­mu­je, že ty čet­né krá­te­ry všu­de oko­lo nemá na svě­do­mí vše­ho­schop­ná mat­ka pří­ro­da a že se poně­kud nešťast­ně zdr­žu­jí v oblas­ti oku­po­va­né rato­lest­mi lidí, kte­ří zde pár pát­ku nazpět neu­po­slech­li naří­ze­ní vlá­dy. Dcera se opa­lu­je, chla­pec honí psis­ka a… počkat… otec teď dostal skvost­ný nápad.“

Honza: „Jaký?“

Martin: „Řeknu to jinak. Představ si kara­van upro­střed pouš­tě, hlu­bo­kou noc a v tom ple­cho­vém pří­vě­su jen žen­ské a děti…“

Honza: „Tuším průser.“http://mujweb.cz/www/mag.knight/super62/hory_maji_oci00.jpg

Martin: „Přesně tak. Taťka Šmoula se totiž roz­ho­dl splá­cat záchran­nou misi. Sám se vypra­vil na dva­náct kilo­me­t­rů vzdá­le­nou čer­pa­cí sta­ni­ci a k podob­né­mu výle­tu (ten­to­krát však za sig­ná­lem) při­měl i  man­že­la své dce­ry. Minimálně jeden z nich zařve. Za to bych dal ruku do ohně.“

Honza: „Dobroš. Jsem napnu­tej jako stru­na na škr­ce­ní. Ozvu se poz­dě­ji.“

00:10 – Třetí tele­fo­nát

Honza: „Tak jak?“

Martin: „Přesně tak, jak se dalo oče­ká­vat. Otec dora­zil na zdán­li­vě lidu­prázd­nou pum­pu, troš­ku to tam proš­mejdil, a byť uči­nil vše z toho, co se u sluš­ně vycho­va­né­ho obča­na slu­ší (x-krát ven­ti­lo­va­né „Haló? Je tu někdo???“ před ote­vře­ním kaž­dých dve­ří + zapla­ce­ní mine­rál­ní vody), nako­nec se mu toto detek­tiv­ní čmu­chá­ní kru­tě vymsti­lo. Zdejší stvů­ry (prv­ně kame­rou obna­že­né) nezů­sta­ly nic dluž­ny své­mu dob­rác­ké­mu zje­vu a s tátou se roz­lou­či­ly sty­lo­vě po vzo­ru „křes­ťan­ských“ sním­ků. Ukřižovaly jej a poslé­ze upá­li­ly. Přímo před kara­va­nem.“

Honza: „Uff…“

Martin: „A to neby­lo vše. Souběžně s tou­to scé­nou se usku­teč­nil i tolik oče­ká­va­ný útok na kara­van.“

Honza: „Takže koneč­ně jat­ka?“

Martin: „Ano, jat­ka nasta­la. Ale opět se nemo­hu zba­vit poci­tu, že tomu něco chy­bě­lo. Navzdory krva­vé­mu vývo­ji a  navzdo­ry pod­mín­kám, při nichž ten­to „sla­ďák“ sle­du­ju (jsem doma sám, půl­noc ve zpět­ném zrcát­ku a  všu­de oko­lo tma jako v pyt­li), se doce­la divím. Rejža sním­ku (dále Alexandre Aja) si sice nepo­čí­ná nikterak tra­gic­ky (sem tam se blýsk­ne něčím vychy­ta­ným, občas neče­ka­ně vyle­ká a jin­dy dosáh­ne cíle­né defor­ma­ce obli­čejo­vé­ho sval­stva), avšak ve výsled­ku mě ten jeho pře­chod mezi kecá­ním a řádě­ním pone­chal abso­lut­ně chlad­ným. Možná za to může scé­nář a čas­to vyu­ží­va­ná for­mu­le „Chceš-li míti hod­ně krve, musí se posta­vy cho­vat hlou­pě“, popř. mnou neo­ce­ně­ná obra­zo­vá sty­li­za­ce a někte­ré nepří­liš pře­svěd­či­vé stvů­ry… Popravdě řeče­no, zapů­so­bi­lo to na mě hod­ně roz­po­ru­pl­ně.“

Honza: „Hmmmmm… tak­že tě to asi neba­ví...“

Martin: „No, takhle bych to pří­mo neřekl. Film mě sice nebe­re, ale ani vyslo­ve­ně nenu­dí. Jde o to, že mě do této chví­le neo­slo­vil tak, jak jsem oče­ká­val. Pominu-li pár chvil­ko­vých záchvěvů  v podo­bě nekom­pro­mis­ní likvi­da­ce (viz scé­na na hajz­lí­ku, kde si míst­ní pro­da­vač ustře­lí hla­vu), trva­lý efekt zůstal mnou dopo­sud nepo­znán. Doufat však nepře­stá­vám. Aja má k  dis­po­zi­ci posled­ní tře­ti­nu (cca půl­ho­di­nu) a já stá­le věřím v zázrak.“

Honza: „Dobrá, chá­pu. Ozvu se tedy za něja­kých 40 minut. Jsem totiž tak sám…“

01:00 – Čtvrtý a posled­ní tele­fo­nát

Honza: „Dobré ráno.“

Martin: (za dopro­vo­du zív­nu­tí) „Dobrý, dob­rý…“

Honza: „Pozřeno?“

Martin: (náh­le oži­je) „Ano. Mám to za sebou a musím říci…“

Honza: „Ano???“

Martin: „…musím říci, že posled­ní tře­ti­na hra­vě před­či­la obě před­cho­zí. Aja se koneč­ně opros­til sva­zu­jí­cích řetězů, hodil za hla­vu jakou­ko­li logi­ku a závě­reč­ných tři­cet minut, v nichž už se „jen“ jed­ná, pojal tako­vým způ­so­bem, že jsem si po kaž­dém úspěš­ném zása­hu seke­rou utrousil pod nos: „A tady to máš, ty svi­ně!“

Honza: „Takže nako­nec nad­še­ný?“

Martin: „Kdybych měl hod­no­tit výhrad­ně závě­reč­nou část, tak dost mož­ná i ano (kór v daném žán­ru, kte­rý se pri­már­ně zamě­řu­je na vyvo­lá­ní žalu­deč­ní nevol­nos­ti). Tomu vše­mu by však nesmě­la před­chá­zet pro mě nepří­liš atrak­tiv­ní hodi­na a až pak by bylo pří­pad­ně vyso­ké hod­no­ce­ní důsled­kem čeho­ko­li, jen ne reak­cí náh­lé­ho a rych­le vyprchá­va­jí­cí­ho nad­še­ní. A pak je tady dal­ší kuri­o­zi­ta. Závěr jako tako­vý by zřej­mě ani neob­stál, kdy­by by byl zplo­zen jako samo­stat­ný „splat­ter movie“. Předchozí minu­ty se sice míje­jí sto­pro­cent­ním účin­kem, ale když už nic, posky­tu­jí posled­ní tře­ti­ně nej­vhod­něj­ší pod­lo­ží pro roze­hrá­ní krve­lač­né a logi­ky pros­té odve­ty. Skutečně, nebýt slab­ší­ho roz­jez­du, nebyl by divák dohnán do kou­ta, poslé­ze by nesle­vil ze svých poža­dav­ků a v samot­ném finá­le by pak oče­ká­val zřej­mě více než jen pro­s­to­du­chou pre­zen­ta­ci nási­lí a galo­ny stří­ka­jí­cí krve. Takhle Aja sice vyhrál, když se pří­mo­ča­ře vydal za cílem, ale na dru­hou stra­nu – za jakých pod­mí­nek…“

Honza: „Tak teď nevím. Pokud jsem tě dob­ře poslou­chal, asi bych se měl tomu­to sním­ku vyhnout.“

Martin: „Ne, v žád­ném pří­pa­dě tě od toho­to poči­nu neod­ra­zu­ji. Tím vším jsem chtěl jen nazna­čit, že to není nato­lik kon­zis­tent­ní film, jak by se moh­lo jevit z líbi­vé­ho trai­le­ru. Bez závě­reč­né­ho běs­ně­ní (not­ně odleh­če­né­ho) by byl sní­mek zřej­mě pod­prů­měr­ným, avšak… on tam ten závěr pře­ce jenom je.“

Honza: „Takže…?“

Martin: „Takže neo­če­ká­vej žád­né zázra­ky a klid­ně to zkus. Ale bacha! Závěr je oprav­du dras­tic­ký, a pakli­že se ti dělá nevol­no, když na tráv­ní­ku zbystříš neod­kli­ze­ný psí pro­dukt, radě­ji se pusť něco jiné­ho.“


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Do posledního dechu - 60 %29. ledna 2016 Do posledního dechu - 60 % Odvaha a pořádná dávka zkušeností nechybí hlavním hrdinům filmu, který připomíná skutečnou událost z roku 1952. Pro někoho to je už doba „pravěku“, ale skuteční hrdinové se rodí v každé […]
  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Total Recall (2012) - 70 %11. srpna 2012 Total Recall (2012) - 70 % Vítejte v Recallu. Zase. Tentokrát bez Arnolda, Marsu a mutantů. Když sem se tehdy před lety dozvěděl, že se chystá remake Totalu Recall tentokrát bez Arnolda Schwarzeneggera, kroutil […]
  • Simpsonovi ve filmu - Spider-vepř rulez!11. srpna 2007 Simpsonovi ve filmu - Spider-vepř rulez! Psát recenzi na filmové Simpsony je „tak trochu“ hašením požáru hrnkem vody. Můžete si jich přečíst desítky a pokaždé se dostaví stejný ortel. Pro potencionální zájemce je zřejmě […]
  • Král Artuš - Nuda, nuda, nuda!12. prosince 2004 Král Artuš - Nuda, nuda, nuda! Král Artuš ve službách římského impéria? Tak tohle lze opravdu jen stěží strávit.Snad nikoho neurazím a nedotknu se jeho citů, když řeknu, že tento film je absolutní pič…..! Poslední dobou […]
  • th C183 2519. března 2003 Solaris Chcete vidět Clooneyo zadek? Tak na to jdete, ale o tom to vůbec není tento film....    Chcete vidět Clooneyo zadek? Tak na to jdete, ale o tom to vůbec není tento film, o tom to je […]
  • PlayAllspoluprace1111. února 2007 Clerks 2: Muži za pultem - Recenze Mnozí z vás nejspíš nemají pokračování zrovna v lásce, ovšem nutno uznat, že toto pokračování je hojně očekávané. Opravdu nás bude bavit ta samá story, co jsme mohli vidět v prvním díle? […]
  • Decibely lásky – Recenze – 20%12. února 2016 Decibely lásky – Recenze – 20% Decibely lásky jsou letním muzikálem plným romantiky a písniček Michala Davida, který film spoluprodukoval a hraje v něm sám sebe ve scéně, která se odehrává na jeho koncertu. V podstatě […]
  • Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta - 85 %23. května 2017 Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta - 85 % Když mi bylo dvacet tři, tak se mi líbili Piráti z Karibiku. Chtělo to trocha šoumenství Johnyho Deepa, osudovou lásku Orlanda Blooma a Keiry Knightley, samozřejmě zlého Geoffreye Rushe. […]
  • Nenávist (The Grudge) – Je to Kruh, není to Kruh…?10. července 2005 Nenávist (The Grudge) – Je to Kruh, není to Kruh…? Jak to ti Japonci jenom dělají? Musím říct, že Japonci mě poslední dobou hodně překvapují. Vůbec bych od asijských filmařů nečekal, že jsou schopni natočit hned několik tak dobře […]