Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Hory mají oči 2 - Co si dáte na jídlo?

Hory mají oči 2 - Co si dáte na jídlo?

Paroubek je „sym­paťák“, Topolánek zase sym­bo­lem spo­řá­da­né­ho rodin­né­ho živo­ta a trá­va… ta je zele­ná jako ame­ric­ká měna. Jsou věci, kte­ré jsou neo­chvěj­ně dané. Stejně jako okol­nos­ti, při nichž si dopřá­vám krva­vé horo­ry. Desátá hodi­na ve zpět­ném zrcát­ku, tma jako v pyt­li, vylid­ně­ný byt a srd­ce derou­cí se ven skr­ze škví­ru mezi žeb­ry. Někdy to vyjde a mám pak nahná­no z kaž­dé­ho vrz­nu­tí nábyt­ku, jin­dy se směju, vrzan­ce nevní­mám a spím s ote­vře­ný­mi dveř­mi od poko­je.

Pokračování Hor, kte­ré mají oči nále­ží do dru­hé sku­pi­ny. Což se vlast­ně dalo čekat.

Snímek vyprá­ví („vypra­ví“ je hod­ně sil­né slo­vo, jak tak pře­mýš­lím při  korek­tu­ře) o sku­pin­ce ame­ric­kých vojá­ků, kte­ří si na cvi­čiš­ti počí­na­jí sebe­vra­žed­ně, a pro­to (což je logic­ké) jsou povo­lá­ni do akce, aby tam moh­li své kami­kad­ze schop­nos­ti uplat­nit. Ideální to smeč­ka na cou­rá­ní mís­ty, kde jsou čer­ve­né ská­ly a tak „tro­chu div­ní“ hor­ní­ci. Pár minut akli­ma­ti­za­ce, něko­li­ke­ré „Haló, volám základ­nu!“ a pak již nezbyt­ná eli­mi­na­ce zmat­ku­jí­cích vojá­ků, kte­ří ten tré­nink hóó­ód­ně ošu­li­li. Zdánlivě rov­no­cen­ný střet se tak brzy pře­vá­ží na stra­nu krve­lač­ných hová­dek, kte­rá jsou pod­le uži­va­te­le dud­ka na csfd.cz „chytřej­ší a navíc i  moti­vo­va­něj­ší“.

Nebo že by tomu bylo jinak a roz­vl­ně­ná hla­di­na kla­ma­la?

Ne že bych byl něja­ký šťou­ral. A kór když kou­kám na film, v němž se spíš chcí­pá, než­li pře­ží­vá. Tentokrát se však dosta­vi­ly nezvykle kru­té roz­pty­lo­vé pod­mín­ky. Pochopit ale­spoň mini­mál­ně cho­vá­ní zdej­ších „exper­tů“ - to snad ani nejde. Mít co do čině­ní s  výlet­ní­ky a nor­mál­ní­mi lid­mi, kte­ří doma nespí v  mas­ká­čo­vém pyža­mu, bez­po­chy­by bych při­vřel oči a  nic nena­mí­tal. Avšak oni to jsou vojá­ci. A ne leda­ja­cí. Američtí. Takoví, co mlu­ví spros­tě už jenom z prin­ci­pu a  kte­ří nejdou pro kul­ku dale­ko (o čemž by vám mohl boha­tě vyprá­vět nebož­tík ser­žant). Zkrátka posta­vič­ky, u nichž bych oče­ká­val něja­kou tak­ti­ku, pro­myš­le­né postu­py, for­ma­ce, maza­né výpa­dy a niko­liv při­po­sra­né zad­ky, řva­ní a nekon­t­ro­lo­va­nou střel­bu na vše, co se hýbe a nevy­pa­dá jako kámen. Zřejmě jsem však naiv­ní. Hrdinové dru­hých Hor se cho­va­jí ješ­tě hlou­pě­ji než staří-známí z jed­nič­ky, což je občas – a proč se pře­tva­řo­vat -  na seke­ru do hla­vy. Trhání sesku­pe­ní, moče­ní o  samo­tě, odklá­dá­ní flin­ty a  smě­lé zvo­lá­vá­ní do čer­né ďou­ry – to jim jde na jed­nič­ku. Na jed­nič­ku s krva­vou hvěz­dič­kou.

[A to radě­ji opo­mí­jím vychy­ta­né dia­lo­gy ve sty­lu: „Jak se odsud, do prd*le, dosta­ne­me?!“ – „Půjdeme tou samou ces­tou, jakou jsme tady při­šli.“ – „Aha.“]

Ale budiž. Ocitáme se v žán­ru teen vyvraž­ďo­vač­ky a tady je logi­ka „tuhá“ již při  náku­pu líst­ků. Ostatně, cho­vat se hrdi­no­vé rozum­ně, zřej­mě by fil­ma­ři ušet­ři­li na keču­pu, skřít­ko­vé z hor by to schy­ta­li mezi oči a  bylo by vyma­lo­vá­no. Buďme stříz­li­ví. Zdejší mon­stra nejen­že tupě vypa­da­jí, ale rov­něž tupě úto­čí. Jen když dýcha­jí, způ­so­bu­jí stej­ně veli­ký krá­val jako hla­do­vý Tyranosaurus, koli­krát nevi­dí na dva met­ry dopře­du, nere­gis­tru­jí moc­ně odde­chu­jí­cí hrdi­ny u svých nohou a…

…bohu­žel…

…stej­ně jim to sta­čí. Tichošlápkové jed­ni se vždyc­ky při­smo­lí za záda opo­váž­li­vě jed­na­jí­cích postav (viz zmí­ně­né moče­ní na samot­ce a  šaš­ko­vá­ní v  mís­tech, kde jsou usklad­ně­né lid­ské ostat­ky), roz­mách­nou se a zary­jí seke­ru tak hlu­bo­ko, jak jen jim to tělo nebo­žá­ko­vo dovo­lí. Luxusně zapra­se­ný objek­tiv kame­ry, hrdi­na doslo­va roz­há­ze­ný na všech­ny svě­to­vé stra­ny a rejža? Ten se tete­lí bla­hem a  řve jako pomi­nu­tý: „Ještě! Ještě! A víc!!!“

No jo. Krve je tu jak z krev­ní ban­ky. Rovněž i  něja­ká ta doko­na­le roz­pitva­ná těla, uře­za­né kon­če­ti­ny, stře­va nasou­ka­ná do zava­řo­va­ček a dal­ší nezbyt­né pochu­ti­ny pořád­né­ho eRka… Pokud by se někdo sápal po pří­dav­ku (chtěl bych vidět, co sní­dáš, kama­rá­de), pak napros­to zby­teč­ně. I ten­to­krát je jaké­ko­liv úmr­tí dohná­no do abso­lut­ní­ho extré­mu. Každá stvů­ra dis­po­nu­je polo­ke­vla­ro­vou pokož­kou a neví­da­ně posu­nu­tým pra­hem boles­ti. Kdepak - může­te jí udě­lat díru do hla­vy, vydla­bat moze­ček, pro­pích­nout hruď a pře­rov­nat chrup dese­ti­ki­lo­vým šut­rá­kem a s ní to ani nehne. Po  pár vte­ři­nách začne zas a zno­va prs­kat, sípat a pro­du­ko­vat bílý puding z  úst. Aby dala naje­vo, že má hlad a chuť se pářit. Co to zna­me­ná? Nic nové­ho. Každá svi­ně chcíp­ne jen teh­dy, když bude doko­na­le roz­měl­ně­ná, roz­čtvr­tě­ná a  roz­máz­nu­tá po všech při­leh­lých plo­chách. A co je pod­stat­né - divá­ci budou u toho.

Juchuchu. Popcorn do ruky a šavli do před­ních řad.

Nepopírám, něko­mu to může dělat dob­ře. Bezesporu se najdou lidé, jimž k bla­hu posta­čí opě­tov­ně obkres­le­né sché­ma, stej­né pro­stře­dí, stej­ný pří­běh a  hrdi­no­vé, kte­ří jsou noví, neb ti sta­ří se prá­vě roz­klá­da­jí. Druhé Hory jsou tak ješ­tě pří­mo­ča­řej­ší a  samo­ú­čel­něj­ší než jejich před­chůd­ce. Budování napě­tí? Pche… na to se tady nehra­je. Nějaká pře­de­hra, kte­rá by nám umož­ni­la poznat hrdi­ny i jinak než jako noto­ric­ky kři­čí­cí vojá­ky pou­ží­va­jí­cí coby před­lož­ku slo­vo „Fuck“? Ne-e. Stejně jako smy­sl toho vše­ho, co se v horách děje, vysvět­lu­jí­cí fla­shbac­ky a náznak nos­né paty. Nic tako­vé­ho se neko­ná, dámy a páno­vé. Zabočili jsme za špat­ný roh, ote­vře­li špat­né dve­ře a used­li do špat­né­ho kinosá­lu. Devadesát minut nulo­vě invenč­ní­ho por­co­vá­ní lidí. Trest, kte­rý jsme si (ne)zasloužili.

Ale co… čty­ři­cet korun není nikterak bru­tál­ní cena za půj­če­ní DVD. Trochu jsem se poba­vil (i když ško­do­li­bě), povin­ně pokr­čil ksicht a  co víc – zapra­co­val jsem na jakési rov­no­vá­ze v obo­ře. Přeci jen, udě­lo­vat kaž­dé­mu recen­zo­va­né­mu sním­ku osm­de­sát a  více bodů (což se mi nyní poved­lo tři­krát za sebou), to by zavá­ně­lo auto­ro­vou bene­vo­len­cí. A takhle by to nešlo.

Několika málo slo­vy: ješ­tě nikdy jsem tak rád neu­dě­lil tři­cet pro­cent. Sláva Weiszovic dru­ži­ně! Máte to u mě.

  • Umění starých herbářů. Od renesance po 19. století s předmluvou od Chiary Nepiové21. ledna 2020 Umění starých herbářů. Od renesance po 19. století s předmluvou od Chiary Nepiové Chcete-li se nechat okouzlit velmi křehkou, něžnou krásou a i léty prověřenou moudrostí starých herbářů, určitě si nenechte mezi prsty proklouznout nádhernou publikaci "Umění starých […] Posted in Recenze knih
  • Ve věku 82 let zemřela herečka Diana Rigg. Proslavila se...10. září 2020 Ve věku 82 let zemřela herečka Diana Rigg. Proslavila se... Ve věku 82 let zemřela herečka Diana Rigg. Proslavila se hlavně jako Olenna Tyrell v seriálu Hra o trůny ale známá byla i z bondovky Ve službách Jejího Veličenstva nebo z Barevného […] Posted in Krátké filmové aktuality
  • Můj otec Antonín Kratochvíl - 0530. května 2020 Můj otec Antonín Kratochvíl - 05 Posted in Videa
  • Osudové peníze (2010)23. ledna 2012 Osudové peníze (2010) Film Osudové peníze režiséra Jiřího Krejčíka jsem shlédl včera a musím uznat, že v tomto případě veřejnoprávní peníze padly na úrodnou půdu. Režisér Krejčík je klasikem českého (potažmo […] Posted in Filmové recenze
  • Balerína - 85 %18. března 2017 Balerína - 85 % Malá Felicia vyrastá v sirotinci na francúzskom vidieku a sníva o tom, že sa stane balerínou. Spoločne so svojím najlepším kamarátom, ktorý sa chce stať veľkým vynálezcom, sa im podarí […] Posted in Filmové recenze
  • Nekojiru-so (Cat Soup) (2001)14. srpna 2020 Nekojiru-so (Cat Soup) (2001) Originální půlhodinový filmek japonského režiséra Tetsuo Sato, který by se dal přeložit jako *Kočičí polévka*, je vskutu originálním dílem. Surrealistické a iluzorní obrazy se v něm […] Posted in Klubové filmy
  • AMI 3: Ami přilétá potřetí se svou vnitřní civilizací5. února 2018 AMI 3: Ami přilétá potřetí se svou vnitřní civilizací Třetí ze série Amiho, je asi nejbarevnější, co se týče obrazů, které se vám budou rojit v hlavě při čtení. Nejnapínavější a nejakčnější. Hluboká moudra bych řekla, že byla řečena už […] Posted in Recenze knih
  • Spider-Man 314. ledna 2010 Spider-Man 3 Spider-Man 3 05.02.2007 recenze Přečteno: 51 krát Zatímco v prologu předchozího dílu jsme sledovali, jak se mladému […] Posted in Recenze
  • Objemový trénink22. ledna 2020 Objemový trénink Objemový trénink v kulturistice je vyhrazen především pro nárůst nové svalové hmoty. Při správném objemovém tréninku je také důležitá dobrý výživa a náležitá regenerace. Podstata […] Posted in Pro muže
  • Jak se natáčela Truhla mrtvého muže18. srpna 2006 Jak se natáčela Truhla mrtvého muže Přestože bylo natáčení Prokletí Černé perly mimořádně velkou záležitostí, gigantická produkce druhého a třetího dílu jej překonala na všech frontách. Samotné natáčení trvalo déle než rok, […] Posted in Filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,49207 s | počet dotazů: 222 | paměť: 54308 KB. | 17.04.2021 - 08:28:47
X