Kritiky.cz > Filmové recenze > Hobit – Šmakova dračí poušť

Hobit – Šmakova dračí poušť

Hobit

Když jste vidě­li Neočekávanou ces­tu, mož­ná jste si říka­li, kam dal Peter Jackson rozum,
že se roz­ho­dl natáh­nout, pře­trh­nout a roz­str­kat děj jed­né dět­ské kníž­ky do tří celo­ve­čer­ních
fil­mů. Já tu otáz­ku občas stá­le opa­ku­ji, ačko­li mně Šmakova dra­čí poušť pří­jem­ně pře­kva­pi­la.
Děj tady už pěk­ně odsý­pá. Jak sám Jackson řekl, dru­hý díl vám dává svo­bo­du. Nemusíte se
zabý­vat začát­kem ani kon­cem. A z fil­mu je vidět, že si natá­če­ní jak se pat­ří uží­val.
Najdete zde dost hez­kých, úsměv­ných scén. Nepřehlédnutelné je, jak si Peter Jackson
pohrá­vá se svět­lem, ať už se odrá­ží od zla­tých korun stro­mů plných okouz­lu­jí­cích mod­rých
motý­lů, ať září nad kra­ji­nou, nebo svá­dí boj s tmou. Co musím vypích­nout, je gra­fic­ké
ztvár­ně­ní Nekromanta. Tady se Jackson oprav­du pře­ko­nal.
Nechybí ani nám už tolik zná­mé pře­le­ty nad roz­lehlou zele­nou kra­ji­nou; odkaz na Pána
prs­te­nů. Perfektně ztvár­ně­ná je dez­o­ri­en­ta­ce trpas­lí­ků způ­so­be­ná divo­kým prou­dem řeky a
šplou­cha­jí­cí vodou.

Na dru­hou stra­nu se to tu s digi­tál­ní­mi tri­ky občas pře­há­ní. V rych­lých scé­nách se spo­lé­há
na to, že si divák nevšim­ne, že posta­va tak úpl­ně nesouzní se svým oko­lím a chví­le­mi film
při­po­mí­ná spí­še počí­ta­čo­vou hru. K doko­na­los­ti po vizu­ál­ní i psy­cho­lo­gic­ké strán­ce ovšem
tvůr­ci doved­li nevy­zpy­ta­tel­né­ho draka Šmaka, kte­ré­ho ztvár­nil skvě­lý Benedict Cumberbatch.
Milovníky zla­ta pak jis­tě potě­ší poklad, kte­rý si sta­rý drak stře­ží jako ostříž.
Oceňuji i pozor­nost nad detai­ly. Tvůrci mys­le­li i na to, že Bilbo musí mít utr­ha­né knof­lí­ky
i v dru­hém díle, když o ně v prv­ním při­šel. Kostýmy byly opět vel­mi pro­myš­le­né, a to i
kos­tým bojov­né elf­ky Tauriel, ačko­li jinak k ní mám výhra­dy. Ona sama by mi ani neva­di­la,
kdy­by se reak­ce na ní řídi­ly logi­kou. Zaráží mě, že ve Středozemi, kde hru­bá síla pat­ří
mužům, niko­ho pří­liš nepře­kva­pi­la dív­ka vraž­dí­cí skře­ty.

Ale budiž. To bych pře­kous­la spíš než Legolase, kte­ré­ho si měl Jackson pros­tě odpus­tit.
Orlando Bloom, jak to tak lidé dělá­va­jí, sti­hl od Pána prs­te­nů zestár­nout o jed­nu deká­du
a jeho roli mla­dé­ho elfa už mu zkrát­ka nikdo nebaští. Kde jsou ty časy, kdy jste sou­cí­ti­li
s tro­chu vyjuka­ným elfím mla­dí­kem? Ty při­jdou až o pár desí­tek let poz­dě­ji. A v tom je
zako­pa­ný pes, jehož zdech­li­nu neměl Jackson nikdy vyta­ho­vat.

Jinak skvě­lé obsa­ze­ní ale zajis­ti­lo fil­mu věro­hod­nost a mys­lím, že kdy­by se vás někdy
Bilbo Pytlík sna­žil pře­svěd­čit, že je nebe zele­né, tak mu pros­tě uvě­ří­te. Doufejme, že
závě­reč­ný díl, kte­ré­ho se dočká­me až za rok, bude stej­ně tak dob­rý. Já mám tro­chu oba­vy, aby
se nezmě­nil v krva­vou řež­bu, pro­to­že už zbý­vá jen zabít Šmaka a vybo­jo­vat bitvu Pěti armád.
A na tu si, přá­te­lé, vsaď­te se, o co chce­te, Peter vyhra­dí při­nejmen­ším hodi­nu a půl.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...