Hlubina

Kvalitních ponor­ko­vých fil­mů aby dnes člo­věk pohle­dal. Málokterý film z této oblas­ti se dnes vyrov­ná tře­ba tak legen­dár­ní zále­ži­tos­ti jako Hon na ponor­ku, a to samo­zřej­mě fan­dy žán­ru nepo­tě­ší...

Below, nebo­li „pod“. Tady jde kon­krét­ně o „Pod hla­di­nou“, z čehož doce­la dob­ře vyplý­vá, že tady půjde o ponor­ky. A aby to neby­lo tak jed­no­du­ché, půjde o ponor­ky z 2. svě­to­vé vál­ky, kon­krét­ně o jed­nu spo­je­nec­kou. Z před­cho­zích vět jste jis­tě pocho­pi­li, že Below je film váleč­ný. A to není všech­no. On se dokon­ce pyš­ní visač­kou horor.

Příběh začí­ná v Atlantiku (jak jinak, v Bajkalu se asi pono­rek nedo­čká­te :-)), když se spo­lu se dvě­ma tro­seč­ní­ky dostá­vá na palu­bu naší ponor­ky mla­dá dok­tor­ka Claire (Olivia Williams) z poto­pe­né nemoc­nič­ní lodi. Velitelem ponor­ky je Brice (Bruce Greenwood). Problém je v tom, že není pra­vým veli­te­lem, ten totiž za záhad­ných okol­nos­tí zahy­nul. A tak se nejen paní dok­tor­ka, ale tře­ba člen posád­ky O’Dell (Matt Davis), sna­ží zjis­tit, co se vlast­ně ex-kapitánovi sta­lo. Navíc se ponor­ka začí­ná cho­vat poně­kud div­ně. Ona je totiž - a teď to při­jde - pro­kle­tá.

Na začát­ku jsem se zmí­nil o tom, že Below je horror. Asi tak po prv­ní tře­ti­ně pocho­pí­te proč. Najednou pře­stá­va­jí dochá­zet raci­o­nál­ní vysvět­le­ní a dějí se podiv­né věci. Ve stě­nách a zrca­dlech se mimo­děk pro­há­ně­jí ducho­vé, někdo pořád ruší sona­ro­vý klid vyřvá­va­jí­cím gra­mo­fo­nem... Pak se nemů­že­te divit, že ponor­ka se při tako­vém cho­vá­ní brzo sta­ne ter­čem nepřá­tel­ské pal­by (a „min­by“) a pří­běh tak dostá­vá tře­tí roz­měr, když celou loď zapla­ví dusi­vá atmo­sfé­ra odpor­ných klaus­to­ro­fob­ně ori­en­to­va­ných poci­tů typu „se kaž­dou chví­li támhle něco urve a já s tím nemůžu nic dělat“. Ta atmo­sfé­ra je vyni­ka­jí­cí a dodá­vá fil­mu hod­ně zvlášt­ní nádech.

Zpracování je veli­ce ele­gant­ní a evi­dent­ně šité na míru roku 2003. Problémy tu ale jsou, zvlášť na kon­ci fil­mu, kdy je všu­de tako­vá hnus­ná tma a nepře­hled­nost, že to ani tak nestra­ší, spíš nudí. Navíc se časem vyskyt­nou momen­ty, kte­ré bych řadil spíš do kolon­ky „psy­cho“ než „horor“, zkrát­ka co je moc, to je moc i na tak otr­lé­ho divá­ka jako jsem já. Škoda, posled­ní dobou (snad kro­mě Kruhu) se horo­ry moc neda­ří. Navíc pří­běh je tako­vý, jaký je a nikdo nemů­že čekat, že si o dvou ber­lič­kách dojde pro zla­to.

Chcete-li se dob­ře poba­vit, ože­lí­te pár trap­ných zvra­tů na kon­ci a vůbec tak tro­chu „hollywood-made“ razít­ko, je pro vás Below dobrou vol­bou, zvlášť pro ty, co spí se šnorchlem pod pol­štá­řem (nejsem si ale sto­pro­cent­ně jis­tý, že bych Hlubinu tak­to dopo­ru­čil i vyzna­va­čům horo­ru). Ale pozor! Jestli hle­dá­te dobrou zába­vu, sáh­ně­te radě­ji po něčem jiném. Tenhle film totiž balan­cu­je na hra­ně dvou žánrů a obá­vám se, že mu to spíš ško­dí než pro­spí­vá.