Kritiky.cz > Recenze knih > Hladová přání aneb Komorní fantasy thriller, který nic neskrývá ani neobchází

Hladová přání aneb Komorní fantasy thriller, který nic neskrývá ani neobchází

Je mož­né do méně než sta stran nasklá­dat kva­lit­ní pří­běh, kte­rý zůsta­ne v hla­vě i po jeho dočte­ní?

Už něja­kou dobu se sna­žím dopl­ňo­vat čes­kou fan­tas­ti­ku. Tenhle žánr jsem četl od útlé­ho dět­ství, ovšem čes­kou scé­nu jsem vždy něja­kým způ­so­bem vyne­chá­val, aniž by v tom byl zlý úmy­sl nebo vědo­má stra­te­gie.

Díky její­mu dopl­ňo­vá­ní nará­žím na jmé­na (a kon­krét­ní lidi), o kte­rých jsem v živo­tě nesly­šel, ale roz­hod­ně mají co nabíd­nout. Takže když jsem si na webu jed­no­ho knih­ku­pec­tví objed­ná­val zby­lé dva romá­ny Lucie Lukačovičové plus Cestu rudé taneč­ni­ce, měl jsem v dal­ším pane­lu ote­vře­ný i pro­fil Terezy „Temnářky“ Matouškové.

Bez muče­ní se při­znám, že pro­fi­lov­ka čer­ně odě­né sleč­ny vyhlí­že­jí­cí ležér­ně z okna vla­ku mě zau­ja­la, a pro­to­že ono knih­ku­pec­tví mělo na skla­dě i její sva­ze­ček Hladová přá­ní (malý roz­sa­hem, niko­li kva­li­tou), při­sy­pal jsem ho také…

Zděšení z for­má­tu, nad­še­ní z obsa­hu

Upřímně, když na mě z balíč­ku vypa­dl tenouč­ký paper­back, lehce jsem se zara­zil a dokon­ce pro­zkou­mal bale­ní, jest­li náho­dou někam neza­padla ješ­tě jed­na část. Faktura ovšem sedě­la, poký­val jsem tedy hla­vou a začal zkou­mat obál­ku s děv­čát­kem dotý­ka­jí­cím se drob­né­ho bílé­ho pří­zra­ku.

Agentura KRIGR, kte­rá Hladová přá­ní vyda­la, odved­la svou prá­ci včet­ně jed­no­ho aspoň pro mě mohut­né­ho kik­su – začá­tek odstav­ců není odsa­zen a levá stra­na tex­tu je tak v jed­né rovi­ně. Trvá něja­kou dobu, než si na to zvyk­ne­te a pokud bude mít roze­čte­no ješ­tě něco dal­ší­ho, asi vás to praští do očí víc­krát.

Prvních pár stran se čet­lo dob­ře, niko­li ale hlta­vě. Pak při­šel zlom…a já se u toho­to drob­né­ho, sar­kas­tic­ké­ho a čer­no­hu­mor­né­ho fan­ta­sy thrille­ru začal výbor­ně bavit. Tereza se nevy­hý­bá vul­ga­rismům, ale umí s nimi výbor­ně zachá­zet, tak­že nepů­so­bí trap­ně či jak­ko­li nuce­ně. Prostě si v poho­dě před­sta­ví­te, že takhle ti lidé oprav­du budou mlu­vit. Osobně totiž nemám rád jazy­ko­vý kon­zer­va­tis­mus, při kte­rém se autor/ka sna­ží situ­a­ci opsat vše­mi mož­ný­mi způ­so­by jen pro­to, aby nemusel/a napsat hov­no, kur­va či prdel.

Autorka Hladových přá­ní s tímhle pro­blém roz­hod­ně nemá, a pokud se má nadá­vat, tak se nadá­vá, pokud se má sou­lo­žit, také se sou­lo­ží a pokud se mají posta­vy bro­dit po pás ve smr­du­té vodě, sli­zu a dal­ších srač­kách, tak tu hni­lo­bu ze strá­nek oprav­du cítí­te.

Podmoří jen jako kuli­sa, posta­vy i enti­ty živé

Ačkoli je Podmoří a jeho aspek­ty zmí­ně­no jen okra­jo­vě, stej­ně jako se text pří­liš neza­o­bí­rá vysvět­lo­vá­ním prin­ci­pů funk­cí magie a dal­ších záko­ni­tos­tí svě­ta, neva­dí to. Čtenář mož­ná nepo­chy­tí všech­no – jde zatím o jedi­nou kni­hu od Temnářky, kte­rou jsem četl – ale docvak­ne mu, co asi tak posta­vy udě­la­ly a čeho budou schop­né příš­tě.

Postavy nejsou plo­ché, mají své libůst­ky, vzá­jem­né škor­pe­ní i for­my spo­lu­prá­ce včet­ně intim­ních vzta­hů. Tím se dostá­vá­me k enti­tám a ana­to­mii prů­se­ru. Středem pří­bě­hu je setká­ní díven­ky a pří­zra­ku ukry­té­ho v pod­ze­mí kláš­te­ra. Tento duch má moc plnit přá­ní, nebo to aspoň tvr­dí. Ale jak už to tak bývá, v pod­ze­mí není moc potra­vy a někte­ré inte­li­gent­ní enti­ty mají vel­mi rády lid­skou krev.

Ponuře vtip­ný pří­běh závis­los­ti a osob­ní pro­mě­ny

S jíd­lem ros­te chuť a i náš pří­zrak chce vždyc­ky pár kapek krve navíc. Společně s tím se jeho „kli­ent­ce“ může tře­ba čás­teč­ně ztrá­cet osob­nost a její přá­ní pře­chá­ze­jí od drob­ných rados­tí až k zákeř­ným úto­kům na přá­te­le, men­to­ry a opa­t­rov­ní­ky.

A zatím­co opa­t­rov­ní­ci, čaro­dě­jo­vé a mni­ši pát­ra­jí po tom, co se vlast­ně v pod­ze­mí dělo a co je tam scho­va­né, dostá­vá se jejich scho­van­ka do stá­le vět­ší­ho dušev­ní­ho otroctví…a není navíc vůbec vylou­če­no, že drob­ný duch ze skry­té chod­by je to jedi­né, co může kláš­ter ohro­zit.

Note: There is a rating embed­ded within this post, ple­a­se visit this post to rate it.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,37304 s | počet dotazů: 204 | paměť: 50085 KB. | 10.04.2021 - 16:36:43