Kritiky.cz > Recenze knih > Historický román JOSEF I. MŮJ PŘÍTEL

Historický román JOSEF I. MŮJ PŘÍTEL

Josef1 e1540102680445

Když ve Vídni vypu­kl mor, uchý­lil se císař s dvo­rem, i se svým dvou­le­tým, prvo­ro­ze­ným synem, prin­cem Josefem - svým nástup­cem, do Prahy. Bohužel mor dora­zil i sem, a tak nezbý­vá císa­ři, než se spo­lu se svo­jí ženou uchý­lit do Pardubic. Malého prin­ce nechá­va­jí v Praze s tím, že se k ním při­po­jí hned, jakmi­le mu opad­ne horeč­ka.

Ačkoliv se oba dva moh­li spo­leh­nout, že jejich man­žel­ství sto­jí na pev­ných zákla­dech lás­ky, věr­nos­ti, obě­ta­vos­ti a souzně­ní, strach o dítě vždy nemi­lo­srd­ně pro­vě­ří pev­nost svaz­ku. Překoná bez ztrát a výtky, kte­ré unik­nou ze rtů jen v nej­vět­ší úzkos­ti a roz­hoř­če­ní?

Aby syno­vi co nej­víc zpří­jem­ni­li chví­le bez rodi­čů, při­jal Leopold návrh rád­ců a povo­lal něko­lik dětí z okru­hu šlech­tic­kých rodin. Měly roz­ptý­lit malé­ho prin­ce, dělat mu spo­leč­nost, bavit ho, povzbu­zo­vat a v nepo­sled­ní řadě být jako jehňa­ta obě­to­vá­na své­mu páno­vi.

Mezi těmi­to dět­mi byl i šes­ti­le­tý chrá­ně­nec, syn kní­že­te Lobkowicze, nena­ro­ze­ný z řád­né­ho man­žel­ství, Fabian. Měl zázrač­né schop­nos­ti uzdra­vo­vat doty­kem, což chví­li po pozvá­ní ke dvo­ru a malé­mu prin­ci i doká­zal. Na smrt nemoc­ný princ Josef I. se uzdra­vil a zakrát­ko se při­po­jil ke svým rodi­čům do Pardubic.

 Hlavní hrdin­kou toho­to romá­nu není Josef I., jak by samot­ný název kni­hy mohl napo­ví­dat, ale dce­ra baro­na Bělinského Vilemína. Celý pří­běh je tak vyprá­věn a pro­ží­ván prá­vě pro­střed­nic­tvím ní.

Po těch­to udá­los­tech a malém zázra­ku uzdra­ve­ní malé­ho prin­ce měla Vilemína nastou­pit do kláš­te­ra v Mělníku a podro­bit se výcho­vě a stro­hé­mu reži­mu za zamří­žo­va­ný­mi okny, a nabýt tak vědo­mos­ti a doved­nos­ti budou­cí šlech­tič­ny.

Bohužel v kláš­te­ře byla veli­ce nešťast­ná, nelí­bi­lo se ji tam. Každičký den pro­si­la své rodi­če, aby se moh­la vrá­tit, ale nešlo to. Nakonec jí z kláš­te­ra vysvo­bo­di­lo pozvá­ní kní­že­te Lobkowicze do vel­ko­le­pé Vídně. K neštěs­tí Vilemíny však ve stej­ný čas, v polo­vi­ně červ­na, dora­zi­li i Turci do Uher. Zde se spo­ji­li s oddí­ly paši Budy a jízdou tatar­ské­ho chá­na a vytáh­li smě­rem na Vídeň.

Vlivem udá­los­ti se roz­ho­dl císař Leopold odces­to­vat spo­leč­ně s prin­cem Josefem pryč z před­vá­leč­né Vídně. „Je nut­né uchrá­nit pro zemi dědi­ce, zajis­tit trůn, ať už se situ­a­ce vyvi­ne jak­ko­li.“  Každý z nich, tedy otec a syn, měl tuto ces­tu vyko­nat oddě­le­ně sám. Pro lep­ší pocit prin­ce Josefa císař navr­hl, aby s ním ces­tu absol­vo­val Fabian, kte­ré­ho princ uč dob­ře znal, spo­lu s Vilemínou.

Děti se však sta­nou obě­tí úno­su. Hlavním orga­ni­zá­to­rem celé akce byl hra­bě Augsberg. Ten jako „zvo­le­ný dopro­vod dětí“, děti une­sl a odve­zl k lsti­vé­mu peka­ři. Zde v pekař­ství, nebýt bleskurych­lé reak­ce Fabiana, by zce­la urči­tě vztek­lý pes roz­cu­po­val malé­ho a bez­bran­né­ho prin­ce. Fabian, když viděl, co malé­mu Josefovi hro­zí, sám svo­jí dět­skou rukou čelil pro­ti vyce­ně­né psí tla­mě. Prince sice zachrá­nil, ale sám vyšel s ošk­li­vý­mi šrá­my.

Fabian s Vilemínou byli uvěz­ně­ny v tma­vém a vlh­kém skle­pě, kde se Vilemína o zra­ně­né­ho Fabiana sta­ra­la. Čistila mu ránu, zahří­va­la svým tělem a bála se, že ji Fabián zemře na otra­vu. Mezitím se měs­to uza­ví­rá před Turky a při­pra­vu­je se na prv­ní útok.

Způsob jakým se poda­ří na počát­ku váleč­né­ho běs­ně­ní děti obje­vit, osvo­bo­dit a zachrá­nit, i to kdo jim nako­nec pomů­že a sta­ne se jejich vel­kým spo­jen­cem v bitvě pro­ti Turkům je veli­kým pře­kva­pe­ním pro samot­né­ho čte­ná­ře.

Fabian bohu­žel o svo­jí ruku nako­nec při­šel, i když jsem já osob­ně moc fan­di­la, aby k tomu­to radi­kál­ní­mu řeše­ní nedo­šlo. Jakmile se tro­chu zota­vil ze své­ho „zmr­za­ču­jí­cí­ho“ se zra­ně­ní, byl vel­mi nešťast­ný, že již nebu­de moci plnit svo­jí funk­ci tj. být po boku prin­ci a plno­hod­not­ně jej chrá­nit.

„Netrap se teď tím, co mož­ná v budouc­nu někde bude nebo nebu­de. Ani tím, že od tebe někdo něco oče­ká­vá. Přijmi výzvu toho­to ome­ze­ní hned. Přijmi to. V tom je zázrak vylé­če­ní. Jsi živý a bez­po­chy­by ta ruka nebu­de pří­či­nou, kvů­li kte­ré bys v nej­bliž­ší době mohl ztra­tit život.

Víš, co by ses měl nau­čit, a mož­ná je to i důvod, proč jsi teď zra­ně­ný. Příliš ses upnul na budouc­nost. Příliš se sna­žíš vyho­vět tomu, co pro tebe při­pra­vi­li ostat­ní. Musíme pomá­hat, ale musí nás to také napl­ňo­vat štěs­tím a kli­dem.

Bůh už pro tebe něco vymys­lí. Uvidíš, že se ti způ­sob, jak pomá­hat, uká­že sám.“

Všechny tyto udá­los­ti a okol­nos­ti nako­nec mají vel­mi zásad­ní vliv na uza­vře­ní „Přátelské pří­sa­hy či koa­li­ce“ mezi Vilemínou, Fabianem a Josefem I. a stvr­ze­ním jejich trva­lé­ho přá­tel­ství na život a na smrt. Josef I. se totiž od svých přá­tel nechtěl vůbec vzdá­lit a opus­tit váleč­nou Vídeň.

„Musíme si slí­bit, že spo­lu zůsta­ne­me navždy.“

„Veličenstvo, kaž­dé přá­tel­ství se nej­lé­pe vyzkou­ší, když se na čas musí přá­te­lé roz­dě­lit. Je to jen zkouš­ka. Připojíte se ke své­mu otci a až zví­tě­zí­me, při­je­de­me s Vilemínou ke dvo­ru za Vámi.“

„Slibujete?“ Našpulil ústa Josef, tak­že potvr­dil, že jeho plán, jak zdo­lat Salma, už měl něja­ké zákla­dy.

„Slibujeme,“ uklo­ni­la se Vilemína.

„Podejte mi tedy ruce a sli­b­me si přá­tel­ství a bra­tr­ství, kte­ré potr­vá až do kon­ce našich živo­tů.“ Vilemínu napadlo, jak vel­ký vliv asi mají na pěti­le­té dítě dospě­lí, mezi kte­rý­mi vyrůs­tá, když doká­že vymys­let tako­vou pří­sa­hu jako taj­né bra­trstvo. Podali si teď slav­nost­ně ruce a pří­sa­ha­li si věč­nou věr­nost.

Teprve potom sou­hla­sil princ Josef s odjez­dem z Vídně. Fabian s Vilemínou zůsta­li ve měs­tě, kde se kaž­dič­ký den bojo­va­lo o pře­ži­tí. Život Vilemíny a Fabiana dostal podiv­ný řád, a snad i ten jím pomá­hal pře­žít a neze­ší­let, a mož­ná i pro­to zača­li sami od sebe vypo­má­hat jak se dalo, napří­klad svo­jí vlast­ní pomo­cí v laza­re­tu.

Válečné běs­ně­ní si vybra­lo spous­tu lid­ských živo­tů, ale i spous­tu osob­ních obě­tí a úsi­lí našich hrdi­nů, pomoh­lo jim před­čas­ně dospět a vní­mat okol­ní svět jiný­ma oči­ma. Byli svěd­ky ztrá­ty svých nej­bliž­ších, i toho, co vše při­ná­ší vál­ka tj. úpla­vi­ci, všu­dypří­tom­né mrt­vé, kry­sy, špí­nu, zápach, bolest a utr­pe­ní. To vše na strán­kách této kni­hy také obje­ví­te. A na stra­ně dru­hé vel­ká odva­ha, víra a tou­ha zví­tě­zit, nepod­leh­nout své­mu nepří­te­li, sna­ha pře­žít.

Všechny tyto okol­nos­ti a udá­los­ti měli i zásad­ní vliv na to, jak se změ­ni­li po vnitř­ní strán­ce i naši hrdi­no­vé. Nejlépe to vystih­la slo­va kní­že Lobkowicz: „Přijela jste, pro­to­že kláš­ter vám nemohl dát to, co jste se chtě­la nau­čit o živo­tě. To, co jste měla poznat a zažít. A to se také sta­lo. Nemělo by vás to pozná­ní zni­čit. Měla bys­te být o to sil­něj­ší. A mož­ná bys­te teď měla Fabianovi závi­dět, jaké rady do živo­ta prá­vě vysle­chl. Ale já věřím, že cítí­te, co vám chci říct. Utrpení, kte­ré jste zaži­la, bude vaší silou, ne pře­káž­kou. Nezapomeňte na to.“

Kniha „Josef I. můj pří­tel“ je roz­dě­le­na do dvou čás­tí. Část prv­ní zahr­nu­jí­cí časo­vý úsek od roku 1680 až do roku 1683 a na část dru­hou popi­su­jí­cí udá­los­ti roku 1693, to jest po ukon­če­ném váleč­né­ho běs­ně­ní. Rok, kte­rý byl vel­mi zásad­ní v živo­tě Vilemíny. Podaří se jí uzavřít kruh a zís­kat lás­ku své­ho srd­ce? Završí se kdy­si rodí­cí se dět­ská lás­ka v kra­ji její­ho dět­ství v man­žel­ství, ane­bo jí bude sou­zen úpl­ně jiný nápad­ník? Dojde Vilemína po váleč­ných hrůzách, jimiž byla svěd­kem, koneč­ně vytou­že­né­ho štěs­tí a kli­du?

Tento his­to­ric­ký román, i když to není zrov­na můj lite­rár­ní žánr, mě doslo­va pohl­til. Velmi dob­ře se četl, a hned na prv­ních strán­kách mě vtá­hl do děje a s kaž­dou dal­ší strán­kou nahlo­dá­val mojí zvě­da­vost a tou­hu dozvě­dět se, co se bude ode­hrá­vat dál. Román jsem doslo­va pře­čet­la jed­ním dechem.

Je napsán vel­mi sro­zu­mi­tel­ně a dob­ře se čte. Obě čás­ti kni­hy jsou roz­dě­le­ny na něko­lik krat­ších kapi­tol, kte­ré před­zna­me­ná­va­jí její děj. Kniha je navíc dopl­ně­na o něko­lik his­to­ric­kých fak­tů, tak­že si čte­nář může vykres­lit a udě­lat uce­le­ný obrá­zek o tom, jak asi vypa­da­lo turec­ké oblé­há­ní Vídně a čemu vše­mu muse­li tam­ní oby­va­te­lé čelit během váleč­né­ho sta­vu a běs­ně­ní. Navíc kaž­dé­mu pozor­né­mu čte­ná­ři neu­nik­ne spous­ta vlo­že­ných zásad­ních myš­le­nek, jež ho nabá­da­jí k dal­ší­mu mož­né­mu zamyš­le­ní.

Kniha je oprav­du moc pěk­ně napsa­ná a dopo­ru­ču­ji si jí pře­číst. Rozhodně nebu­de zkla­má­ní, ale nao­pak obo­ha­ce­ní o skvě­lý „kniž­ní“ záži­tek.

JOSEF I. MŮJ PŘÍTEL

Napsala: Soňa Sirotková

Vydala Moravská Bastei MOBA, s.r.o., Brno 2018

Vydání prv­ní

ISBN 978-80-243-8312-5


Historický román JOSEF I. MŮJ PŘÍTEL
Hodnocení: 5 - ‎1 hl.


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Pokud zmizí včely, zbývají lidem jen čtyři roky života..... o tom, jak by to mohlo se světem dopadnou vypráví kniha "Historie včel"5. srpna 2018 Pokud zmizí včely, zbývají lidem jen čtyři roky života..... o tom, jak by to mohlo se světem dopadnou vypráví kniha "Historie včel" Už vás někdy napadlo, co by bylo, kdyby na světě neexistovaly včely? Pokud Vás to zajímá, zkuste sáhnout po románu světového významu s příznačným názvem „Historie včel“ od norské […]
  • Vikingové. Pomsta synů od Lasse Holm28. dubna 2019 Vikingové. Pomsta synů od Lasse Holm Kniha Vikingové popisuje úžasné strategie jednotlivých bojů, všemožné manipulace, lstivé přetvářky, intriky, díky nímž záhy zjišťujete, že nic není, tak jak se tváří, a že není radno […]
  • JIM KNOFLÍK, LUKÁŠ A LOKOMOTIVA EMA4. února 2019 JIM KNOFLÍK, LUKÁŠ A LOKOMOTIVA EMA Audiokniha Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema je dalším pohádkovým vyprávěním od autora „Nekonečného příběhu“, který se určitě bude líbit nejen vašim dětem, ale i vám.  Máte se skutečně […]
  •   Knižní novinka - Tajemství Kremlu - 90%4. února 2018   Knižní novinka - Tajemství Kremlu - 90% Kreml v ruském jazyce znamená pevnost, nebo opevnění, i před cizíma očima, což tak trochu napovídá i název knihy Tajemství Kremlu. O Kremlu toho byla v novinách či ve zpravodajství […]
  • Tři mušketýři14. ledna 2019 Tři mušketýři V roce 1625 sa gaskoňský mladík d'Artagnan vydává na cestu do Paříže, protože se chce stát jedním z královských mušketýrů. Cestu mu však zkomplikují nečekané problémy - a kromě toho se mu […]
  • Po práci legraci – Jan Nejedlý, Jakub Šofar27. ledna 2017 Po práci legraci – Jan Nejedlý, Jakub Šofar O Češích se ví, že v těžkých dobách často bojují humorem, aby vůbec přežili. Proč by jinak Švejk mohl mít takový úspěch? A právě těžké období mapuje tato knížka, zaměřená na období […]
  • NEJKRÁSNĚJŠÍ KOLEKCE: KÁMOŠI HAFÍCI13. ledna 2019 NEJKRÁSNĚJŠÍ KOLEKCE: KÁMOŠI HAFÍCI V knize "Kámoši hafíci" se můžete těšit na vyprávění o jednotlivých dobrodružstvích dvou neohrožených psích parťáků, jež milují výzvy a třemhlav se vrhají do nových a leckdy nebezpečných […]
  • Podle náhodného výběru - Max Eisen8. ledna 2017 Podle náhodného výběru - Max Eisen V podobě knížky přichází další autentické svědectví člověka, který přežil peklo zvané Osvětim. Knížka nastiňuje příběh židovského chlapce, který je plný zvratů, lhostejnosti, násilí, […]
  • Říkali jí Tigřice z Forli18. května 2019 Říkali jí Tigřice z Forli Caterina Sforza, dcera vévody z Milána a manželka Girolama Riaria, vládce Forli a Imoly, byla nejodvážnějším válečníkem, jakého renesanční Itálie poznala. Vládla svým vlastním zemím, […]
  • Vermontské psycho od Jennifer McMahon24. ledna 2019 Vermontské psycho od Jennifer McMahon Příběh se točí okolo starého Tower Motelu s 28 pokoji a bazénem, stojícím ve Vermontu. Kdysi možná skvělé místo na dovolenou, nyní místo, kterému se raději pohledem vyhnete, nebezpečné a […]