Hellraiser: Judgment

(zatím nehodnoceno)

Loading...

„Hellraiser“ je fran­ší­za, kte­rá vám buď sed­la, ane­bo jste se s ní sezná­mi­li a zase roz­lou­či­li. Není to kla­sic­ký sla­sher, je v tom i něco psy­cho­lo­gic­ké­ho a filo­so­fic­ké­ho, něco, co hra­je na naše základ­ní tuž­by, pro­to­že prá­vě z nich horor vychá­zí. Je snad­né tou­hu změ­nit v chtíč a tomu dát něco, co je nad oče­ká­vá­ní. A přes­ně tohle ceno­bi­té lidem dáva­jí. A to už od prv­ní­ho dílu.

Od fil­mu „Hellraiser: Revelations“ jsme se muse­li smí­řit s tím, že posta­vu Pinheada už nemá pod pal­cem Doug Bradley, což by moh­la být jedi­ná svět­lá strán­ka toho­to pokra­čo­vá­ní ro roku 2011. Hlavního ceno­bi­tu si ve sním­ku „Hellraiser: Revelations“ zahrál Stephan Smith Collins. Ten již v posta­vě nepo­kra­čo­val a pře­ne­chal ji Paulovi T. Taylorovi, kte­rý ji vystři­hl s grá­cií Pinheadovi vlast­ní a zau­jal.

Příběh není nijak moc ori­gi­nál­ní. Máme tu dva detek­ti­vy, kte­ří se sna­ží řešit pří­pad séri­o­vé­ho vra­ha, kte­rý tero­ri­zu­je měs­to. Není to zrov­na nic moc pěk­né­ho, vraž­dy jsou bru­tál­ní, ale to ješ­tě detek­ti­vo­vé netu­ší, že za tím je něco víc. Jak říkám, moc ori­gi­na­li­ty v tom není, ale film zase fun­gu­je v tom zákla­du, s nímž série při­šla. V tom, co na nás čeká za hra­ni­ce­mi tou­hy a chtí­če.

Snímek „Hellraiser: Judgment“ se nebo­jí, a to je jeho vel­mi sil­ná strán­ka. To, co nemá na ori­gi­na­li­tě pří­bě­hu, to se sna­ží dosáh­nout ale­spoň tím, co zob­ra­zu­je. A ceno­bi­té tu zase jed­nou jedou a jsou na koni. Jasně, vše se ode­hrá­vá na rela­tiv­ně malém pro­sto­ru, ale o to je sil­něj­ší dojem, že před tím hnu­sem pros­tě není kam utéct. Hnusem, kte­rý by za jis­tých okol­nos­tí mohl být chá­pán jako napl­ně­ní zvrá­ce­ných snů.

Snímek „Hellraiser: Judgment“ roz­hod­ně není nej­lep­ším dílem série, ale musí se uznat, že opro­ti dílu z roku 2011 je tohle krok kupře­du. Možná rov­nou dva kro­ky. Jednoduše se to poved­lo, je to bru­tál­ní, je to hnus­né, ale je to pořád zamyš­le­ní o tom, kam vlast­ně naše tou­hy saha­jí, co vlast­ně chce­me, kam až jsme ochot­ni zajít, když něco chce­me a koho jme ochot­ni tím zni­čit kro­mě sebe.

Hodnocení: 55 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře