Havel - Škoda, že se těsně Miloš Jakeš premiéry nedožil.

Film Havel se ode­hrá­vá mezi roky 1968 a 1989 a zachy­cu­je dlou­hou ces­tu a pro­mě­nu hlav­ní­ho hrdi­ny Václava Havla (Viktor Dvořák) od leh­ko­váž­né­ho a úspěš­né­ho dra­ma­ti­ka šede­sá­tých let, přes bojov­ní­ka za lid­ská prá­va v letech sedm­de­sá­tých až po vůd­čí osob­nost same­to­vé revo­lu­ce a celo­svě­to­vou iko­nu.

Škoda, že se těs­ně Miloš Jakeš pre­mi­é­ry nedo­žil. Režisér a sce­náris­ta Slávek Horák si po sluš­ném debu­tu Domácí peče, kte­ré­ho Česká Republika posla­la jako zástup­ce na Oscary za rok 2015 jak svůj dal­ší pro­jekt zvo­lil bio­gra­fii o jed­né z nej­vý­znam­něj­ších osob­nos­tí naší země- Václavu Havlovi. A slu­ší se tak zmí­nit, že po vcel­ku komor­ním dra­ma­tu Horák hod­ně změ­nil kurz a ukou­sl si obrov­ské sous­to, pro­to­že Václav Havel je tako­vá osob­nost, jejíž pří­běh si zaslou­ží zpra­co­va­ní tak pove­de­né jako se to tře­ba poved­lo mini­sé­rii České sto­le­tí, kde se ztvár­ně­ní Havla vel­mi dob­ře ujal Marek Daniel (kte­rý si tuto roli násled­ně v paro­dic­kém duchu zopa­ko­val i v seri­á­lu Kancelář Blaník). Jít do tako­vé­ho pro­jek­tu a zpra­co­vat ho tak jak se pat­ří by byl mož­ná oří­šek i pro to nej­vět­ší mož­né tuzem­ské fil­mo­vé eso a pro­to jsem od začát­ku více­mé­ně Horákovi úpl­ně nevě­řil. A ve finá­le se dá říct, že jsem se zase tak neple­tl.

Havel v jádru není špat­ný film. Většina v něm ale fun­gu­je jak­si 50:50. A to co se týče vyob­ra­ze­ní Havlových eska­pád v letech 1968-1989, zpra­co­vá­ní, kte­ré při­po­mí­ná spí­še tele­viz­ní insce­na­ci (kdy­by šlo o tele­viz­ní film, tak bych mož­ná chvá­lil i o ždi­bec víc) a i vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní. Především ale znač­ně pokul­há­vá v uvě­do­mě­ní si o tom o kom vlast­ně ten­to film pojed­ná­vá.

Film sice sle­du­je Havlovo postup­né spo­lu­or­ga­ni­zo­vá­ní Charty 77 a jeho cel­ko­vé disi­dent­ské akti­vi­ty, tro­chu ale ve finá­le zapo­mí­ná na to čím byl Havel původně- tedy dra­ma­ti­kem a auto­rem diva­del­ních her. Je tu sice zají­ma­vý nápad ohled­ně toho, že Havel občas vystou­pí ze scé­ny a napří­klad scé­na u sou­du se uká­že jako sou­část diva­del­ní scé­ny, krom jed­né krát­ké scén­ky u něj na cha­tě ale nedo­sta­ne­me mož­nost spat­řit něja­kou z jeho her v akci nebo cel­ko­vě nedo­sta­ne­me mož­nost nahléd­nout do tex­tů, kte­ré Havel v rám­ci své disi­dent­ské akti­vi­ty sepsal. Dokonce ani nikdy nejsme svěd­ky jeho pro­je­vů což je u pros­tě u živo­to­pi­su Václava Havla zásad­ní omyl. A ve finá­le bych vše co jsem teď zmí­nil a chy­bí uví­tal mož­ná více než úpl­ně nefunkč­ní vyob­ra­ze­ní vzta­hu mezi Havlem a jeho ženou Olgou.

Na Havlovi se ale musí pochvá­lit parád­ní obsazení- Když se při usku­teč­ňo­vá­ní pro­jek­tu do role obsa­dil Viktor Dvořák, tak jsme si neby­li úpl­ně jis­tí co čekat. Dvořák se ale do role Václava Havla parád­ně vtě­lil a vychy­tal i jeho tak spe­ci­fic­ký hlas, což s musí oce­nit pře­de­vším pokud zná­te Dvořákův hlas z dabin­gu nebo jiných pro­jek­tů. Dvořák oprav­du táh­ne ten­to film. Stejně tak je bri­lant­ní obsa­ze­ní Martina Hoffmana do role Pavla Landovského a pře­kva­pi­vě se i Anna Geislerová zase ne tak vzdá­le­ně podo­bá Olze Havlové. Především během postup­né­ho stár­nu­tí postav se musí oce­nit parád­ní mas­ky až jsem se sám ve finá­le lekl jak mi Martin Hoffman jako Pavel Landovský v roce 1989 s při­mhou­ře­ním oka totál­ně při­pa­dá jako Pavel Landovský, kte­rý se měl za 3 roky v roce 1992 pro­sla­vit svou nej­slav­něj­ší roli v Černých baro­nech. Takový Jiří Bartoška je ale jako Jan Patočka více­mé­ně trestu­hod­ně nevy­u­žit a zrov­na jeho role ve for­mo­vá­ní Charty 77 je tak zásad­ní, že by si urči­tě více pro­sto­ru zaslou­žil.

S Havlem jsem měl i pro­blém co se týče ská­ká­ní v čase. Na začát­ku se nám obje­ví rok 1968, násled­ně o pár minut poz­dě­ji rok 1976 při­čemž uply­ne dlou­há doba, kdy se zmí­ní, že od pro­sin­ce 1976 uběh­li postup­ně čty­ři měsí­ce či rov­nou čty­ři roky a najed­nou se nám po tom všem zčis­ta­jas­na obje­ví rok 1989. Nejen, že je tak Havlův život straš­ně uspě­cha­ný (a roz­hod­ně se nedá říct, že by byla nevy­pl­ně­ná doba neza­jí­ma­vá) ale pře­de­vším v tomhle ohle­du straš­ně mate a to pře­de­vším když si vlast­ně máme najed­nou uvě­do­mit, že je rok 1983 i přes­to, že se tu obje­ví vel­ké nápi­sy s aktu­ál­ním rokem.¨A to ješ­tě nemlu­vím o tom, že mi vlast­ně úpl­ně nedo­šel smy­sl úvod­ní scé­ny i přes­to, že hádám, že její pra­pů­vod­ní smy­sl byl v tom aby Havel vysvět­lil proč vlast­ně za celou dobu nee­mi­gro­val.

Havel při­tom obsa­hu­je momen­ty, kte­ré by moh­li emo­ci­o­nál­ně strh­nout ale bohu­žel nefun­gu­jí. Sice má výbor­né her­ce, oči­vid­ně nebyl nej­lev­něj­ší (i když bys­te pořád tipo­va­li spí­še tele­viz­ní film) ale neda­ří se mu to hlavní- strh­nout. Když vás ve finá­le dojmou až závě­reč­né titul­ky se zábě­ry sku­teč­né­ho Havla tak je něco špat­ně. Ve fil­mu při­tom dojde k úmr­tí zásad­ní­mu čle­no­vi Charty 77 nebo k smut­né ukáz­ce toho jak tako­ví čle­no­vé VB vyu­ží­va­li svých pra­vo­mo­cí, tyhle momen­ty ale nefun­gu­jí tak jak by moh­li.

Havel bude pat­řit mezi nej­vý­raz­něj­ší čes­ké fil­my toho­to roku a nedá se mu upřít tvůr­čí sna­ha a výbor­né zvo­le­ní her­ců, chy­bí mu ale něja­ká výraz­něj­ší vize, výraz­něj­ší audi­o­vi­zu­ál­ní zpra­co­vá­ní a cel­ko­vě mám pocit i pocho­pe­ní posta­vy Václava Havla. A i přes­to, že se film sna­ží naťuk­nout i tem­ná zákou­tí Havlovy duše, i tyhle poku­sy jsou ve finá­le zce­la mimo. Slávka Horáka se dle mně mož­ná pořád vypla­tí sle­do­vat, ukou­sl si ale pře­ce jen mož­ná tro­chu vět­ší sous­to než byl scho­pen strá­vit. Pravda a lás­ka jinak urči­tě vítě­zí jenom v kinech!

Trailer:

Verdikt: 3 z 5

---

Photo © Bontonfilm

---

---