Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Zrozeni

S váleč­ný­mi fil­my mám tro­chu pro­blém. V úpl­ně obec­né rovi­ně je mám doce­la rád, tro­chu to při­čí­tám tomu, že ve mně pořád dýchá něco z toho klu­ka, kte­rý si rád hrál na vojá­ky. Pro upřím­nost bych ale měl také dodat, že někdy se na váleč­né fil­my dívám o pozná­ní kri­tič­tě­ji. Myslím si, že tyto fil­my zpra­co­vá­va­jí klí­čo­vé his­to­ric­ké udá­los­ti, kte­ré dodnes něja­kým způ­so­bem ve spo­leč­nos­ti (tu více, tu méně) rezo­nu­jí a v něja­ké podo­bě fun­gu­jí jako sou­část sebe­po­je­tí náro­da, etni­ka, občan­stva, apod. V tom­to smys­lu jsou stá­to­tvor­ná a pod­le toho někdy mohou vypa­dat. Jiná ces­ta je podí­vat se na váleč­né kon­flik­ty zce­la bez příkras, bez zpo­ma­le­ných zábě­rů na hrdi­ny, bez tkli­vé hud­by a zejmé­na bez ape­lu na hrdost na účast ve váleč­ném kon­flik­tu. Snímek Hacksaw Ridge se nachá­zí někde na pome­zí. A podob­ně to mám u sebe i s jeho při­je­tím - tak nějak napůl.

Desmond Doss je hlu­bo­ce věří­cím adven­tis­tou. Přesto chce slou­žit své zemi v bojích 2. svě­to­vé vál­ky. Přihlásí se do služ­by a i když odmí­tá držet v rukou zbraň (a vyslou­ží si za to ostrou kri­ti­ku od svých „bra­trů ve zbra­ni“), tak se nako­nec uká­že jako cel­kem uži­teč­ný hoch. Takto napsa­né to zní dost podiv­ně, nicmé­ně film je oprav­du nato­čen pod­le sku­teč­ných udá­los­tí a potvr­zu­je tak nepsa­nou prav­du, že rea­li­ta bývá někdy dale­ko podiv­něj­ší než fik­ce.

Film samot­ný by se podob­ně jako slav­ná Kubrickova Olověná ves­ta dal roz­dě­lit na 2 čás­ti. Před nasa­ze­ním do akce a na akci samot­nou. Akce samot­ná je nato­če­na vel­mi syro­vě a bru­tál­ně, dává tak nahléd­nout kru­tos­tem vál­ky bez jakých­ko­li příkras. Já osob­ně mám tro­chu pro­blém se sché­ma­tič­nos­tí, v zása­dě málo­co mě na fil­mu pře­kva­pi­lo, jel pod­le oče­ká­va­né šab­lo­ny (a to jsem o pří­pa­du vojí­na Dossa před fil­mem samot­ným nic nevě­děl). Trochu je tu pří­tom­na i kýčo­vá slož­ka, ale je to ješ­tě za mě v míře, kte­rá je únos­ná.

Režie se v tom­to pří­pa­dě ujal Mel Gibson, u kte­ré­ho jsem si doce­la jist, mini­mál­ně po fil­mu o utr­pe­ní Krista, že je tu nejmé­ně jed­na věc, kte­rou má rad­ši než víru v Boha - a to nási­lí na fil­mo­vém plát­ně.


Photo © Summit Entertainment

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,79938 s | počet dotazů: 224 | paměť: 53249 KB. | 24.06.2021 - 02:21:31