Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Habermannův mlýn – promarněná šance

Habermannův mlýn – promarněná šance

Mlyn

Mlynář August Habermann byl sku­teč­nou posta­vou. V jese­nic­kém pohra­ni­čí mu za prv­ní repub­li­ky pat­ři­la vel­ká pila. Jakožto sudet­ský Němec se ože­nil těs­ně před vál­kou s Češkou židov­ské­ho půvo­du. Podnikatelská i rodin­ná idy­la, ze kte­ré se záhy po svat­bě naro­di­la dce­ra, by mož­ná neru­še­ně trva­la dál, kdy­by osu­dy jeho rodu i obce, slo­že­né z česko-německého oby­va­tel­stva, nezvál­co­va­ly kole­sa dějin.

Co naplat, že se Habermann sna­žil i v prů­bě­hu oku­pa­ce cho­vat co mož­ná nej­sluš­ně­ji k pře­váž­ně čes­kým zaměst­nan­cům své pily a záro­veň diplo­ma­tic­ky udr­žo­val korekt­ní vzta­hy s němec­ký­mi úřa­dy i voj­skem, kte­ré zabra­lo sudet­ské pohra­ni­čí a při­po­ji­lo je k Říši. Po osvo­bo­ze­ní úze­mí Rudou armá­dou dopadla i tak na všech­ny sudet­ské Němce bez roz­dí­lu pomstych­ti­vá pěst někte­rých roz­váš­ně­ných čes­kých obča­nů, kte­ří tou­ži­li po odpla­tě za šes­ti­le­té pří­ko­ří a pře­ží­vá­ní pod útla­kem nacis­mu, ale tak oprav­du šlo mno­hým pře­de­vším o rabo­vá­ní jejich majet­ků. Tzv. samozva­né Revoluční gar­dy se bez jaké­ho­ko­liv vyne­se­ní roz­sud­ku pus­ti­ly do veřej­né­ho lyn­čo­vá­ní Německého oby­va­tel­stva, kte­ré čes­ký stát už stej­ně odká­zal k odsu­nu z čes­ké­ho úze­mí. Obětí těch­to krva­vých per­ze­ku­cí se sta­li čas­to bohu­žel i nevin­ní lidé, kte­ří se „pro­vi­ni­li“ pou­ze tím, že měli němec­kou pří­sluš­nost. Jedním z nich byl i August Habermann a jeho pří­běh již před lety kniž­ně zpra­co­val spi­so­va­tel Josef Urban a v letoš­ním roce se koneč­ně dočkal i fil­mo­vé adap­ta­ce v režii Juraje Herze.Zfilmovat výbor­ně napsa­nou kni­hu, kte­rá teh­dy jako jed­na z mála prv­ních ote­vře­ně upo­zor­ni­la na tem­nou kapi­to­lu čes­kých dějin, čili dodnes vel­mi dis­ku­to­va­né téma pová­leč­né­ho odsu­nu Němců a zejmé­na způ­sob, jakým byla tato depor­ta­ce pro­vá­dě­na, se na počát­ku sto­le­tí pokou­še­la celá řada zná­mých fil­ma­řů, mezi jiný­mi např. Filip Renč. Problém ale před­sta­vo­val už od začát­ku scé­nář, kte­rý se pře­pi­so­val nesčet­ně­krát a vět­ši­nou byl odmít­nut nako­nec prá­vě pro­to, že nedo­ká­zal věro­hod­ně a vyvá­že­ně odvy­prá­vět dra­ma­tic­ký pří­běh na poza­dí vel­ké­ho dějin­né­ho kon­flik­tu. Práva nako­nec skou­pil němec­ký pro­du­cent Karel Dirka a nabí­dl režii pro­jek­tu Juraji Herzovi, což se zdá­lo jako logic­ká vol­ba, neboť sám tvůr­ce si pro­šel kon­cen­t­rač­ním tábo­rem a měl tím pádem rov­něž důvod pojmout lát­ku osob­ně­ji. I tak ale pod jeho bed­li­vým dohle­dem pro­psal ješ­tě němec­ký sce­náris­ta Wolfgang Limmer cel­kem dal­ších jede­náct ver­zí, aby poslé­ze tu finál­ní dokon­čil stej­ně nako­nec jeho čes­ký kole­ga Jan Drbohlav. Velkoryse poja­té natá­če­ní v německo-rakousko-české kopro­duk­ci mělo roz­po­čet 87 mili­ó­nů korun a z vel­ké čás­ti se jeho výprav­nost, od kos­tý­mů, přes loka­ce, dobo­vě přes­né rekvi­zi­ty i líče­ní her­ců, na plát­ně sku­teč­ně zúro­či­la.

Mezinárodní kopro­duk­ce si ale pocho­pi­tel­ně muse­la pro­mít­nout i do herec­ké­ho obsa­ze­ní, kde si Herz řadu němec­ky mlu­ví­cích postav musel vybrat u našich západ­ních sou­se­dů, obsa­dil ale také kva­lit­ní čes­ké her­ce, v čele s Karlem Rodenem, kte­rý ve sním­ku ztě­les­nil roli čes­ké­ho haj­né­ho Karla Březiny, Habermannova nej­lep­ší­ho pří­te­le, kte­rý je záro­veň doda­va­te­lem dře­va pro jeho pilu. I v jeho man­žel­ství s Němkou našli fil­ma­ři kon­trast­ní para­le­lu s osu­dem a situ­a­cí Habermannovy rodi­ny. Na roz­díl od ide­a­lis­tic­ky smýš­le­jí­cí­ho pod­ni­ka­te­le je ale Březina prag­ma­tik, a když se blí­ží osvo­bo­ze­ní, nechá radě­ji svou ženu scho­vat v lese, aby se vyhnu­la pro­ti­ně­mec­kým pogro­mům.Proč ovšem Habermannův mlýn,i přes upřím­nou sna­hu tvůr­ců pojed­nat česko-německý pro­blém nečer­no­bí­le, nako­nec v komu­ni­ka­ci s divá­kem selhá­vá? Důvodů lze dopát­rat něko­lik. Především film jako tako­vý postrá­dá hlub­ší emo­ce. Zdánlivě dob­ře vyhro­ce­ný pří­běh srá­ží špat­ně vypro­fi­lo­va­né a až pří­liš jed­no­roz­měr­ně poja­té posta­vy. Herz nahlí­ží na své­ho Habermanna jako na altru­is­tu, kte­rý zřej­mě nepo­cho­pil, co se kolem něj děje. Ačkoliv mu někte­ří čeští zaměst­nan­ci kra­dou v prů­bě­hu vál­ky z pily dře­vo, čímž se sna­ží vyká­zat jakousi odbo­jo­vou čin­nost, továr­ník se je sna­ží pře­mlu­vit, aby to už příš­tě nedě­la­li, pro­to­že by pak již nemohl krýt jejich zlo­či­ny pro­ti Říši. Samozřejmě od nich dosta­ne naklá­dač­ku, ale i to pře­jde vel­ko­rysým ges­tem, nena­hlá­sí je úřa­dům a dokon­ce je ani nevy­ho­dí z prá­ce. Dá rozum, že se mu jeho hloupost vymstí. Jenže tako­vý cha­rak­ter Habermann ve sku­teč­nos­ti vůbec nebyl. Kdo ví, co Herze sved­lo k tomu, jej vylí­čil coby filan­tro­pa, kte­rý naiv­ně věří ve vyš­ší spra­ve­dl­nost.  Německý herec Mark Waschke navíc postrá­dá jakou­ko­liv cha­risma­tič­nost pro tuto ústřed­ní posta­vu a své doko­ná­vá ješ­tě pří­šer­ný čes­ký dabing, kte­rý prak­tic­ky u všech postav deval­vu­je jejich při­ro­ze­nost. Nelogičností je ve fil­mu ostat­ně spous­ta. Hlavní Habermannův pro­tiv­ník, Sturmbannführer Koslowski v podá­ní Bena Beckera sice potřeb­né ďábel­ské cha­risma zápor­né­ho sou­pe­ře má, z něja­ké­ho nepo­cho­pi­tel­né­ho důvo­du, jakož­to rodi­lý Němec, kte­rý pře­bí­rá sprá­vu na pohra­nič­ním teri­to­riu, ale občas hovo­ří v ději fil­mu plyn­ně čes­ky.

Rodenova posta­va haj­né­ho Březiny se sta­ne v klí­čo­vém momen­tě kri­ze svěd­kem zce­la zby­teč­né vraž­dy němec­ké vojen­ské moto­cy­klo­vé hlíd­ky, kte­rá zblou­di­la a jen se ptá na správ­nou ces­tu z lesa. Jeho pomoc­ník, jeden z čes­kých rádo­by par­ty­zá­nů, v „chlesta­ko­vov­ské“ kre­a­ci Radka Holuba, však zpa­ni­ka­ří a jed­no­ho z dvo­ji­ce vojá­ků zastře­lí. Březinovi nezbu­de, než se zba­vit i dru­hé­ho mla­dé­ho vojí­na. A zatím­co se na dohled blí­ží už k mís­tu vraž­dy němec­ký trans­por­tér, Březina pohá­ní koně a ujíž­dí s povo­zem od mís­ta činu, aniž by se násled­ně stal vůbec pode­zře­lým. Vrchol neu­vě­ři­tel­nos­ti ale před­sta­vu­je záplet­ka s rod­ným lis­tem Habermannovy man­žel­ky. Informaci o tom, že je Židovka se Habermann dozví­dá tepr­ve ve dru­hé polo­vi­ně fil­mu jako obrov­ské pře­kva­pe­ní. Zřejmě pro­to, aby jej mohl vydí­rat zko­rum­po­va­ný sta­ros­ta (Andrej Hryc), kte­rý se kon­form­ně při­způ­so­bu­je jaké­mu­ko­liv reži­mu, aby na kon­ci sám zasa­dil Habermannovi smr­tí­cí ránu. A pro­pos scé­na závě­reč­né­ho lyn­čo­vá­ní Habermanna, kte­rý je při­vá­zán na otá­če­jí­cím se mlýn­ském kole a roz­váš­ně­ný dav čes­kých obča­nů jej ješ­tě navíc pra­ný­řu­je hole­mi, má rov­něž svou nechtě­ně úsměv­nou poin­tu, totiž, když kdo­si okřik­ne běs­ní­cí sku­pi­nu bij­ců se slo­vy, aby počka­li, pro­to­že tresta­ný chce ješ­tě něco říct. Češi vůbec ze sním­ku vyzní­va­jí znač­ně neli­cho­ti­vě. Jejich cha­rak­ter, jako by se per­so­ni­fi­ko­val v posta­vě úlis­ně pro­spě­chář­ské­ho vedou­cí­ho hote­lu, jehož si přes­ně v této polo­ze vystři­hl Jan Hrušínský. Jeho slo­gan: Hlavně neza­po­meň­te, kdo vám pomá­hal, je přes­ně oním ali­bis­mem, kte­rý lze apli­ko­vat na pohnut­ky naše­ho národ­ní­ho svě­do­mí, kte­ré je ochot­no omlu­vit si jaké­ko­liv pro­hřeš­ky ve jmé­nu vlast­ní­ho opor­tu­nis­mu. Co na tom, že spácha­né zlo­či­ny pod hes­ly tzv. spra­ved­li­vé­ho vyrov­ná­ní, jsou účto­vá­ním stej­ně zrůd­ným, obdob­ně jakož i zvěr­stva kte­rých se dopus­ti­li Němci za vál­ky na míst­ním oby­va­tel­stvu, když napří­klad dosta­li k vyko­ná­ní roz­kaz za kaž­dou cenu potrestat viní­ky zastře­le­né němec­ké moto­hlíd­ky. Popravovali se mnoh­dy nevin­ní.

Herz bohu­žel nedo­ká­zal vybrus­lit z tezo­vi­tos­ti své­ho díla. Ve sna­ze o rov­no­měr­ně vyvá­že­ný podíl dob­ra i zla na obou stra­nách nako­nec para­dox­ně dospěl ke tva­ru, kte­rý je plo­chý a klou­že pou­ze po povrchu zob­ra­zo­va­ných situ­a­cí. S žád­nou postav se nelze dosta­teč­ně zto­tož­nit a spo­lu­pro­žít si její trau­ma. Přitom sta­či­lo, aby se ale­spoň Habermann a někte­ří ostat­ní, v ději zdů­raz­ně­ní, cho­va­li věro­hod­ně, myš­le­no se vše­mi lid­ský­mi chy­ba­mi a nedo­stat­ky. Pak by mož­ná jejich úděl byl pro divá­ka dosta­teč­ně nos­ný, aby se s nimi mohl pono­řit do morál­ních dile­mat a dosáh­nout katarz­ní­ho poro­zu­mě­ní. Nedostatkem jsou tak nako­nec i málo prav­dě­po­dob­né scé­ny typu, že Habermannova man­žel­ka zachrá­ní man­že­lo­va mlad­ší­ho bra­t­ra z vla­ko­vé­ho laza­ret­ní­ho trans­por­tu pros­tě tím, že jej sama, nemo­hou­cí­ho cho­dit, odtáh­ne do skrý­še v les­ní cha­tě. Jednání a koná­ní postav se čas­to­krát vůbec nepro­po­ju­je a nevy­tvá­ří pří­sluš­né napě­tí. To je toli­ko umě­le for­mo­va­né potře­bou a přá­ním tvůr­ců sdě­lit nám his­to­ric­kou nespra­ve­dl­nost sle­dem obra­zů, kte­ré popi­su­jí pří­běh inspi­ro­va­ný rea­li­tou, ale bohu­žel nedo­ká­žou navo­dit pocit auten­tič­nos­ti tím, že by šli po vývo­ji cha­rak­te­rů a v prvé řadě moti­va­cí hlav­ních pro­ta­go­nis­tů.

V pří­pa­dě Habermannova mlýnu hod­ně zamr­zí, že se nepo­da­ři­lo nato­čit kon­zis­tent­ní a kon­cepč­ně pro­pra­co­va­ný film. Přece jenom po řeme­sl­né strán­ce je napří­klad kame­ra, hud­ba, střih či výpra­va na sluš­né pro­fe­si­o­nál­ní úrov­ní. Po letech pře­hlí­že­ní a drob­ných názna­ků (jako kupř. v Cieslarově a Körnerově Krvi zmi­ze­lé­ho) jsme se koneč­ně dočka­li díla, kte­ré se ote­vře­ně poku­si­lo narov­nat před­sta­vy a fak­ta o čes­ké křiv­dě na němec­kém oby­va­tel­stvu v prů­bě­hu pová­leč­ných odsu­nů. Mělo k dis­po­zi­ci mimo­řád­ně sil­ný sku­teč­ný pří­pad, ale v jeho vyprá­vě­ní nám bohu­žel nesdě­li­lo víc, než to, že doba už byla holt tako­vá – vymknu­tá z klou­bů a pudy pře­vál­co­va­ly posled­ní zbyt­ky huma­nis­mu téměř v kaž­dém z těch, kte­ří si muse­li pro­žít své poní­že­ní. A to je zatra­ce­ně málo na tak slib­ný pří­běh, kte­rým osud oprav­do­vé­ho Augusta Habermanna byl. Škoda té pro­mar­ně­né šan­ce. Možná je to ale důvod k oče­ká­vá­ní jiné – pře­svěd­či­věj­ší zpo­vě­di na toto téma, kte­rou by mohl při­nést tře­ba pro­jekt Vlci a psi mla­dé­ho úspěš­né­ho reži­sé­ra Jiřího Vejdělka pod­le scé­ná­ře talen­to­va­né­ho Marka Epsteina.

  • Tmavomodrý svět - největší velkofilm Jana Švěráka7. května 2019 Tmavomodrý svět - největší velkofilm Jana Švěráka Ptám se sám sebe, zda-li to není nějaká náhoda, že jsem se v poslední době uchýlil k recenzování výhradně českých filmů. Kolikrát jsem dal v nedaleké minulosti přednost filmům s česky […] Posted in Retro filmové recenze
  • Mazalové (TV seriál)7. listopadu 2018 Mazalové (TV seriál) Komediální seriál o nelehkém soužití hradních strašidel s příšernou rodinou Mazalů. Mazalové jsou rodinný komediální seriál, který nás zavede na starobylý hrad Oreb, kde si spokojeně žije […] Posted in Galerie
  • Ukázka trikových záběrů ve filmu Masaryk9. března 2017 Ukázka trikových záběrů ve filmu Masaryk Pro historický snímek Masaryk režiséra Julia Ševčíka, čerstvého držitele 12 Českých lvů, vyráběl pod vedením supervizora vizuálních efektů Michala Křečka z pražského postprodukčního studia […] Posted in Zajímavosti
  • Masaryk - 60 %2. března 2017 Masaryk - 60 % Málokomu se podaří dělat v životě to, co ho baví. Většinou má člověk určité představy, které postupně mění vlivem okolností. Podobně to měl i Jan Masaryk, syn prvního československého […] Posted in Filmové recenze
  • Masaryk28. února 2017 Masaryk Video z novinářské konference. https://youtu.be/ZuOdVTmZ9WM Posted in Videa
  • Masaryk28. února 2017 Masaryk Dnes tvůrci představili film na tiskové konferenci a projekci novinářům. Hlavní postavu hraje výborně Farel Roden, který dle jeho slov nemusel podstupovat nijak velké líčení, ale dokázal […] Posted in Filmové premiéry
  • Masaryk20. února 2017 Masaryk SYNOPSE Zima 1939. Diplomat Jan Masaryk hledá v Americe únik před nedávnou minulostí. Mnichovská dohoda evropských mocností v září 1938 a následné události fakticky ukončily existenci […] Posted in Speciály
  • Václav - Jiří Vejdělek nenatočil jenom Účastníky zájezdu11. dubna 2021 Václav - Jiří Vejdělek nenatočil jenom Účastníky zájezdu Film vycházející ze skutečného případu prezidentské milosti, který měl být původně pouze pilotním dílem pro sérii příběhů, jež spojuje právě amnestie. Protože se však téma notně rozrostlo […] Posted in Retro filmové recenze
  • Román pro ženy - Viewegha režíruje Filip Renč3. ledna 2021 Román pro ženy - Viewegha režíruje Filip Renč Laura si jako obvykle jen tak zaběhne ke své oblíbené kadeřnici a jí, jejím kolegyním a všem divákům během stříhání, barvení a foukání poví svůj "životní příběh", ve kterém postupně […] Posted in Retro filmové recenze
  • Teroristka (2019)16. listopadu 2020 Teroristka (2019)  Film Radka Bajgara Teroristka se odehrává v autorově (patrně) oblíbeném kraji, na brdských Hřebenech. Máme tu tedy opět malebné záběry s krásnými pohledy do údolí apod., však to znáte […] Posted in Retro filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,14216 s | počet dotazů: 218 | paměť: 51508 KB. | 12.05.2021 - 19:55:50
X