Grindhouse: Planeta Teror - Grindhouse: Planet Terror


Společný pro­jekt dvou kul­tov­ních reži­sé­ru Quentina Tarantina a Roberta Rodrigueze čeřil hla­di­nu fil­mo­vé­ho svě­ta dlou­ho před svou pre­mi­é­rou a čeří jí i po ní. Pocta béč­ko­vým hitům nazva­ná Grindhouse byla vel­mi oče­ká­vá­na, ale i tak pře­kva­pi­vě dosáh­la nemi­lých kasov­ních výsled­ků. I když ono to vlast­ně nebu­de až tak pře­kva­pi­vé, když v USA byla pří­stup­nost ozna­če­na pís­men­kem „R“ a až na výjim­ky také ve vět­ši­ně ostat­ních zemí byl do kin vpuš­těn jen ten, kdo dosá­hl mini­mál­ně věku 18-ti let. A jeli­kož vel­kou část fil­mo­vých tržeb při­ná­ší do kas kin mlad­ší divá­ci, Grindhouse si pří­liš nevy­dě­lal. A tak se roz­hod­lo o tom, že film bude v USA uve­den zno­vu, respek­ti­ve Tarantinovo Auto zabi­ják a Rodriguezova Planeta Teror budou uve­de­ny samo­stat­ně (mimo­cho­dem, u nás bylo o „roz­sek­nu­tí“ Grindhouse roz­hod­nu­to už před celo­svě­to­vou pre­mi­é­rou). A i když pro­du­cen­ti z účet­ních výsled­ků nad­še­ní nejsou, Rodriguez a  Tarantino se mohou klid­ně plá­cat po zádech, pro­to­že Grindhouse se u divá­ků těší vel­ké obli­bě a fil­mo­ví fanouš­ci jsou si jeho kva­lit vědo­mi (v sou­čas­né době se drží v  TOP 250 nej­lé­pe divá­ky hod­no­ce­ných fil­mů na www.imdb.com , což mlu­ví samo za sebe).

Kdybych měl volit mezi obě­ma reži­sé­ry, lépe řeče­no, pokud bych se dostal do situ­a­ce, kdy bych mohl zhléd­nout buď­to Auto zabi­já­ka nebo Planetu Teror, pak je pro mě vol­ba jas­ná. Přestože Tarantino má u mě díky Kill Billovi vel­ké plus a  mám rád i jeho ostat­ní fil­my, tak i  přes někte­rá uklouz­nu­tí, kte­ré Rodriguez v minu­los­ti měl (Dobrodružství Žraločáka a Lávovky), mám radě­ji jeho. Preferuji spí­še Rodriguezův smy­sl pro béč­ko­vou akci než Tarantinovské upřed­nost­ňo­vá­ní vtip­ně ulét­lých dia­lo­gů.

Nemohu posou­dit, jak dopadlo Auto zabi­ják, pro­to­že při­zná­vám, že jsem na něm pros­tě a  jed­no­du­še nebyl, ale Planeta Teror mi neu­tek­la. Mohu pro­hlá­sit, že jsem moc rád, pro­to­že i když jsem čekal dechbe­rou­cí šíle­nost, tak na tohle jsem při­pra­ve­ný nebyl. A upřím­ně, pokud nejste někdo, kdo do fil­mu vidí a oce­ní to, že Rodriguez záměr­ně oba­lu­je svůj film béč­ko­vos­tí a účel­ně nabí­zí jed­no klišé za dru­hým, pak rych­le Ruce pryč. Nezkušený návštěv­ník kina, kte­rý do něj zaví­tá tak maxi­mál­ně dva­krát do roka, z Planety Teror asi nad­še­ný nebu­de. Buďto ode­jde z kina s  nevě­říc­ně krou­tí­cí hla­vou, pro­to­že něco tak úchyl­né­ho nevi­děl nebo vyběh­ne ze sálu ven s poblin­ka­ným trič­kem, jeli­kož Rodriguez s nechut­nost­mi a krví roz­hod­ně nešet­ří.

Pokud jste vidě­li dal­ší Rodriguezův a Tarantinův pro­jekt upír­ský masa­kr Od sou­mra­ku do úsvi­tu, tak víte, že Rodriguez nemá pro­blém s utr­že­ný­ma ruka­ma, usek­nu­tý­mi hla­va­mi, vyhřez­lý­mi vnitř­nost­mi a  dal­ší­mi „lasko­min­ka­mi“. Ale v  Planetě Teror se jde ješ­tě dál. Nejen, že tady se na kusy (doslo­va) seka­jí desít­ky a  desít­ky lidí (nebo vlast­ně býva­lých lidí), ale jakož­to bonus jsou tu i nechut­nos­ti ve sty­lu pras­ka­jí­cích vře­dů hni­su a dal­ších ne zrov­na líbi­vých věcí. Slabším žalud­kům oprav­du sle­do­vá­ní může způ­so­bit vel­mi rych­lé bou­ře­ní žalu­deč­ních šťáv. Jestli vás nedo­sta­ne to, když je někdo roz­tr­žen na čty­ři čás­ti nebo kon­zu­ma­ce čer­s­tvě vytr­že­né­ho lid­ské­ho moz­ku, tak se tu jis­tě najde něco, co podráž­dí vaše zaží­va­cí ústro­jí. Přestože jsou tyto krva­vé orgie svým způ­so­bem mož­ná troš­ku samo­ú­čel­né, tak by bez nich Planeta Teror neby­la tak zábav­ná. Takže vlast­ně samo­ú­čel­né nejsou.

Film je poctou béč­ko­vos­ti a tomu­to pod­lé­há i pří­běh. Mezi lid­stvo se roz­ší­ří jaká­si bio­lo­gic­ká náka­za, kte­rá způ­so­bí, že vět­ši­na popu­la­ce zmu­tu­je v  krve­lač­né maši­ny, kte­ré jsou nad­lid­sky sil­né, ale také jsou jejich tká­ně měk­ké, tak­že zásah ze zbra­ně je trhá na kusy mno­hem snad­ně­ji než nena­ka­že­né jedin­ce. Těch je jen něko­lik a ví se jen, že jsou pro­ti infek­ci imun­ní a nikdo netu­ší proč. Zformuje se z nich men­ší sku­pi­na, kte­rá zahr­nu­je dost své­ráz­né cha­rak­te­ry, máme tu napří­klad tajem­stvím opře­de­né­ho El Wraye (Freddy Rodríguez), kte­rý zvlá­dá prá­ci s dvě­ma noži na jed­nič­ku a pokud se mu do rukou dosta­ne střel­ná zbraň, tak nemi­ne, go-go taneč­ni­ci (ne striptér­ku, go-go taneč­ni­ci, v tom je roz­díl) Cherry Darling, kte­rá při­jde o nohu, ale její býva­lý pří­tel El Wray jí nain­sta­lu­je vel­mi uži­teč­nou pro­té­zu (kulo­met), dvo­ji­ci dvoj­čat (Electra Avellan, Elise Avellan), kte­rá jsou dost od rány, lékař­ku Dakotu (Marley Shelton), kte­rou pro­ná­sle­du­je její majet­nic­ký man­žel a pár dal­ších zají­ma­vých postav. Většina z nich nemá moc času pro­je­vit svou hlub­ší psy­cho­lo­gii, pro­to­že po pár minu­tách už se roz­běh­ne pořád­ná akč­ní jíz­da, ale úpl­ně plo­ché cha­rak­te­ry také nejsou.

A nejen psy­cho­lo­gic­ky, ale i fyzic­ky. Rodriguez ví, co máme my vel­cí klu­ci rádi a  ser­ví­ru­je nám něco, nad čím se nám muse­jí sbí­hat sli­ny – pěk­ně sexy hol­ky s bou­chač­kou v ruce. Žádné vřeš­tí­cí nány, kte­ré čeka­jí, až se k nim zabi­jác­ké mon­strum dosta­ne a roz­cu­pu­je je, ale ráz­né hol­ky, kte­ré bez mrk­nu­tí oka likvi­du­jí kaž­dé­ho pro­tiv­ní­ka, kte­rý se jim posta­ví do ces­ty.

O likvi­da­ci infi­ko­va­ných tu jde pře­de­vším. Rodriguez doká­že udě­lat adre­na­li­no­vou podí­va­nou i z rádo­by oby­čej­né pře­střel­ky, tak­že se u akč­ních scén nebu­de urči­tě nudit, ale navíc při­jde i s  tako­vý­mi vychy­táv­ka­mi jako je roz­se­ká­ní par­ty zmu­to­va­ných Vojáků vrtu­lí heli­kop­té­ry. Ovšem mou nej­ob­lí­be­něj­ší scé­nou je ta, v níž naběh­ne El Wray do nemoc­ni­ce plné naka­že­ných a pro­se­ká se s dvě­ma noži až k Cherry, pros­tě lahůd­ka.

Planet Teror ale neztrá­cí dech ani ve chví­lích, kdy něco nevy­buchu­je nebo se do něko­ho nestří­lí. Celkem sluš­ně doká­že vystra­šit (nemá pro­blém s budo­vá­ním horo­ro­vé atmo­sfé­ry), ale také občas pře­kva­pí bizar­nos­tí jako je milost­ná scé­na se ženou, kte­rá má mís­to nohy část nábyt­ku nebo tím, že se obje­ví omlu­va týka­jí­cí se chy­bě­jí­cí čás­ti pás­ky a vy jste v pří­bě­hu posu­nu­ti o sluš­ných pár minut dopře­du (a záměr­ně posta­vy odka­zu­jí na udá­los­ti, kte­ré se ode­hrá­ly prá­vě v chy­bě­jí­cí sek­ven­ci).

V prv­ních chví­lích jsem byl dost na váž­kách, jest­li ulít­lost, chcete-li netra­dič­nost Planety Teror zvlád­nu. Ale nako­nec jsem byl vyslo­ve­ně nad­še­ný. Je více než jas­né, že bizar­nost titu­lu nemů­že sed­nout kaž­dé­mu a bude plno těch, kte­ří tato krva­vá akč­ní jat­ka neu­dý­cha­jí, ale já jsem si užil film plný­mi douš­ky a  za sebou mohu pro­hlá­sit, že Robert Rodriguez je zpět v  plné for­mě a opět se vytá­hl.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • GRINDHOUSE: DEATH PROOF - Grindhouse: termín pro americká kina promítající exploatační filmy31. května 2007 GRINDHOUSE: DEATH PROOF - Grindhouse: termín pro americká kina promítající exploatační filmy Death Proof neboli hezky česky Auto zabiják je polovinou projektu Grindhouse, společného díla Quentina Tarantina a Roberta Rodrigueze, oslavujícího B-filmy a exploatační žánr 70. let. […]
  • Sin City - Město hříchu25. prosince 2005 Sin City - Město hříchu Robert Rodriguez si docela zavařil, když k režii přizval autora comicsové předlohy Sin City Franka Millera (kromě něj si ještě komandování herců zkusil Quentin Tarantino). Filmové odbory z […]
  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Alois Nebel (2011)6. prosince 2011 Alois Nebel (2011) Alois Nebel, aneb jak se stát z komiksového undergroundu hvězdou multikin, i když...s těmi multikiny to asi zase až tak žhavé nebude. Asi je celkem zbytečné znovu opakovat všechny už snad […]
  • Zelená kniha (Green Book) – Recenze – 80%23. února 2019 Zelená kniha (Green Book) – Recenze – 80% Hlavním hrdinou na pět Oscarů nominovaného filmu Zelená kniha, odehrávajícího se v Americe v první polovině 60. let, je newyorský Američan s italskými kořeny Tony Vallelonga (Viggo […]
  • Můj soused zabiják 2 - Aneb jak se vraždí ambiciózní pokračování :-(22. září 2004 Můj soused zabiják 2 - Aneb jak se vraždí ambiciózní pokračování :-( Pokud se dobře pamatuju, film jako takový by měl být "za každých okolností" chápán jako umělecké dílo, byť se může přihodit, že svého konzumenta kolikrát neosloví. V prvé řadě je třeba […]
  • Osm hrozných - 85 %7. ledna 2016 Osm hrozných - 85 % Nebyl by to Quentin Tarantino, kdyby nedal do svého nového filmu pořádnou dávku drsného humoru a nepotrápil diváky dlouhými dialogy. A nic na tom nemění fakt, že vše je pečlivě zabaleno […]
  • Ochránci | Guardians [30%]15. května 2017 Ochránci | Guardians [30%] Rusko se snaží v poslední době tak trochu dohnat Hollywood co se týče velkých popcornových podívaných. Před pár lety se do Ameriky dostal v Rusku neskutečně úspěšný Stalingrad a nyní […]
  • Mrtví neumírají (The Dead Don´t Die) – Recenze – 40%2. července 2019 Mrtví neumírají (The Dead Don´t Die) – Recenze – 40% Režisér Jim Jarmusch, jeden z nejznámějších představitelů amerického nezávislého filmu, napsal a natočil zombie hororovou komedii, což může znít jako komerční žánr, leč výsledek je […]
  • Co jsme komu udělali? (2014)29. října 2014 Co jsme komu udělali? (2014) Francouzské komedie bývaly svého času slušným pojmem, který zaručoval velmi dobrou zábavu. Jen si vzpomeňte na všechny ty Fantomasy, Četníky, Asterixe, apod. Koneckonců i dnes se v zemi […]