Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Speciály > Grand restaurant pana Septima

Grand restaurant pana Septima

Photo © Gaumont International
Photo © Gaumont International
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Grand restau­rant pana Septima je kome­di­ál­ní film fran­couz­ské­ho reži­sé­ra Jacquese Besnarda, uve­de­ný do kin v roce 1966.

Představil si ho Louis de Funès již na kon­ci roku 1950, film vyprá­ví o pří­ho­dách pana Septima, maji­te­le vel­ké paříž­ské restau­ra­ce na Champs-Élysées, vlaj­ko­vá loď fran­couz­ské gastro­no­mie, kte­rá je tyran­ská vůči svým zaměst­nan­cům a úsluž­ná vůči zákaz­ní­kům. Jeho život se obrá­tí vzhů­ru noha­ma, když je z jeho pres­tiž­ní­ho pod­ni­ku une­sen šéf stá­tu z Jižní Ameriky a všech­na pode­zře­ní se obra­ce­jí k němu.

Louis de Funès je kro­mě hlav­ní role ve fil­mu také spo­lu­au­to­rem scé­ná­ře, skla­da­te­lem herec­ké­ho obsa­ze­ní a spo­lu­pra­co­val během natá­če­ní, čímž se film stá­vá prv­ním ve jeho kari­é­ře, na jehož kon­cep­ci se sku­teč­ně podí­lí, dokon­ce byl původ­ně ohlá­šen jako reži­sér. Obklopil se Jeanem Halainem, Jacquesem Besnardem a Jeanem Marionem, blíz­ký­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky reži­sé­ra André Hunebelleho, aby těžil z vyso­ké tech­nic­ké kva­li­ty a záro­veň se obe­šel bez desi­de­rat staré­ho mis­tra Francouzská kome­di­ál­ní kine­ma­to­gra­fie.

Přes smí­še­né kri­ti­ky byl Le Grand Restaurant uve­den do kin v ren­t­rée 1966 a při­lá­kal cel­kem více než 3,8 mili­o­nu divá­ků, což je sice vel­ký úspěch, ale přes­to méně kolosál­ní než u La Grande Vadrouille, uve­de­né­ho v pro­sin­ci téhož roku.

Synopse

Monsieur Septime vede želez­nou rukou slav­nou grand restau­rant „Chez Septime“, paříž­ský chrám fran­couz­ské gastro­no­mie. Je odhod­lán cho­vat se k zákaz­ní­kům jako roz­mar­ný král a nevá­há se svý­mi zaměst­nan­ci infan­til­ně zachá­zet při sebe­men­ší chy­bě.

Jeho život se však brzy obrá­tí naru­by úno­sem hla­vy stá­tu z Jižní Ameriky, pre­zi­den­ta Novalese, když veče­ří v jeho pod­ni­ku. Vše pak vypa­dá, že ho obvi­ňu­je ze spo­lu­vi­ny.

Produkce a režie

Geneze a vývoj

Od 1958, tedy v době, kdy hrál ve Taxi, Roulotte et Corrida dru­hém fil­mu, v němž hrál hlav­ní roli, chtěl Louis de Funès nato­čit film s názvem Le Grand Restaurant. Kromě hlav­ní role bude také reži­sé­rem a sce­náris­tou. Promluvil si o tom s André Hunebellem (reži­sé­rem Taxi, Roulotte a Corrida) a Jeanem Halainem (Hunebellovým synem a sce­náris­tou vět­ši­ny jeho fil­mů) a načr­tl prv­ní scé­nář. V měsí­ci červ­nu 1958 ohla­šu­je a v hrubých rysech popi­su­je pro­jekt echo z novin France-Soir:

„V Taxi, Roulotte et Corrida pro­ží­vá Louis de Funès posled­ní chví­le kli­du. Je to jen herec. Na kon­ci roku se sta­ne reži­sé­rem, sce­náris­tou i inter­pre­tem fil­mu Grand Restaurant. Tento film, v němž vyko­ná­val tři pro­fe­se, byl inspi­ro­ván čtvr­tou, kte­rou kdy­si vyko­ná­val. Louis de Funès byl ve svých začát­cích pia­nis­tou v růz­ných kaba­re­tech a restau­ra­cích. Dvanáct hodin den­ně seděl na sto­lič­ce a měl mož­nost pozo­ro­vat záku­li­sí ele­gant­ní výzdo­by gastro­no­mic­ké­ho pod­ni­ku (nebo také ne). Ve fil­mu Le Grand Restaurant se de Funès vžil do role maji­te­le luxus­ní restau­ra­ce a pro­ve­de nás od kuchy­ně až po myč­ku nádo­bí, od šat­ny až po hlav­ní stůl.“

Jelikož Louis de Funès nebyl v té době dosta­teč­ně zná­mý, aby se kolem něj mohl točit fil­mo­vý pro­jekt, jeho nápad nako­nec nebyl nato­čen. V pro­sin­ci 1959, během pro­pa­ga­ce fil­mu Někteří lidé to mají rádi stu­de­né, herec zno­vu hovo­řil o zalo­že­ní pro­jek­tu, a to se šan­so­ni­é­rem Pierrem Dudanem, kte­rý stej­ně jako on léta půso­bil jako baro­vý pia­nis­ta. V prů­bě­hu 60. let Louis de Funès svůj pro­jekt pře­hod­no­til. V 1962 roli restau­ra­té­ra Gasparda Ripeuxe ve fil­mu Le Gentleman d’Epsom před­zna­me­nal hlav­ní posta­vu Grand Restaurant, pro­to­že je úsluž­ný ke svým zákaz­ní­kům a neu­vě­ři­tel­ně zlý na svůj per­so­nál. Ve fil­mu si ostat­ně sám regu­lu­je scé­nu, v níž řídí svůj štáb v jakém­si bale­tu.

Do fil­mo­vé­ho pro­jek­tu se defi­ni­tiv­ně vrá­til až v roce 1965, kdy zís­kal solid­ní hvězd­né posta­ve­ní. Mezitím se totiž herec dočkal znač­né­ho úspě­chu s fil­my Četník ze Saint-Tropez, FantômasLe Corniaud nato­če­né v létě 1964; bylo to totiž až po nato­če­ní pří­sluš­ných dru­hých dílů jeho prv­ních vel­kých hitů - Strážník v New YorkuFantômas se décha­î­ne - že se pus­til do natá­če­ní své­ho staré­ho pro­jek­tu. Zápletku začal zno­vu upřes­ňo­vat během natá­če­ní fil­mu Gendarme à New York.

Scénář a příprava

Le Grand Restaurant byl prv­ní film, na jehož scé­ná­ři se pří­mo podí­lel Louis de Funès. Na začát­ku 60. let se již pokou­šel o psa­ní, když spo­leč­ně s Jeanem Lavironem napsal scé­nář, ale z pro­jek­tu sešlo. Vzhledem k tomu, že už jen jeho jmé­no při­ta­hu­je divá­ky, cítí herec znač­nou zod­po­věd­nost za kva­li­tu scé­ná­ře a dia­lo­gů ve svých fil­mech.

Hlavní posta­va maji­te­le restau­ra­ce je zce­la vymyš­le­ná Louisem de Funèsem, kte­rý vychá­zí z vlast­ních zku­še­nos­tí a vymýš­lí mno­ho scén a gagů. Čerpá zejmé­na ze svých vzpo­mí­nek, anekdot a postře­hů z dlou­hé­ho obdo­bí, kdy byl kla­ví­ris­tou a po nocích hrál jazz v barech. Na začát­ku pro­jek­tu se posta­va nej­pr­ve jme­nu­je pan Severus a pak se z ní sta­ne pan Septimus. Louis de Funès, kte­rý pochá­zí z gene­ra­ce, jež na vyso­ké ško­le stu­do­va­la Život dva­nác­ti císa­řů, věděl, že pub­li­kum snad­no roz­po­zná odkaz na Septimius Severus, řím­ský císař z 193 až 211.

Scénář scé­nář je napsán spo­leč­ně se sce­náris­tou a dia­lo­gu­is­te Jean Halain, autor scé­ná­řů k vět­ši­ně fil­mů své­ho otce André Hunebelle. Halain pra­vi­del­ně spo­lu­pra­co­val s Louisem de Funèsem při psa­ní scé­ná­řů k jeho fil­mům, a to až do roku 1981, kdy La Soupe aux choux. Od září 1965 se herec - kte­rý se vrá­til z natá­če­ní Fantomas se décha­î­ne - plně věno­val psa­ní fil­mu. Jean Marion, skla­da­tel hud­by k fil­mu a k osm­nác­ti Hunebellovým fil­mům (jehož byl zetěm), se podí­lel i na scé­ná­ři, aniž by byl uve­den v titul­cích. Životopisec Bertrand Dicale pozna­me­ná­vá, že je snad­né určit podíl dvou hlav­ních sce­náris­tů: prv­ní půl­ho­di­na, kte­rá se ode­hrá­vá pře­váž­ně v restau­ra­ci, je záslu­hou Louise de Funèse, s čet­ný­mi gagy, bojem o moc mezi Septime a ostat­ní­mi posta­va­mi a pře­vle­ky, zatím­co zby­tek fil­mu pochá­zí z fan­ta­zie Jeana Halaina - sce­náris­ty Fantômas, OSS 117 a dal­ší kri­mi­nál­ní fil­my od jeho otec - kte­rý má fila­tu­ry, honič­ky a akč­ní scé­ny na sebe nava­zu­jí. kaska­dér Gil Delamare se podí­lí na scé­ná­ři akč­ních scén, kte­ré si sám při­pra­ví a čás­teč­ně i zahra­je.

Při pří­pra­vě fil­mu se v tis­ku vždy obje­vu­je zprá­va, že film bude reží­ro­vat sám Louis de Funès. Článek v Combat s titul­kem „Louis de Funès pova­žu­je Le Grand Restaurant za svůj este­tic­ký mani­fest. Nejlépe pla­ce­ný komik fran­couz­ské kine­ma­to­gra­fie se ují­má režie“. Ve sku­teč­nos­ti Louis de Funès svě­řil režii Jacquesovi Besnardovi, obvyk­lé­mu asi­s­ten­to­vi režie André Hunebelleovi, kte­rý dosud žád­ný film nere­ží­ro­val. Tím, že se herec obklo­pil lid­mi blíz­ký­mi André Hunebelleovi, a zejmé­na Besnardovi, si zajis­til, že se při­blí­ží stej­né tech­nic­ké účin­nos­ti jako sta­rý mis­tr Francouzská komik­so­vá kine­ma­to­gra­fie, při­čemž se těší jis­té míře svo­bo­dy, neboť se již „dosta­teč­ně stře­tl s Hunebelovými zvy­ky, tiky a tou­ha­mi“.

Alain Poiré, jeden z hlav­ních pro­du­cen­tů Gaumont, byl požá­dán, aby film pro­du­ko­val, poté co pro­du­ko­val FantômasFantômas se décha­î­ne. Při pří­pra­vě fil­mu a násled­ně při natá­če­ní půso­bí jako kon­zul­tant kuchař Gilbert Lejeune, maji­tel restau­ra­ce Ledoyen. V prů­bě­hu fil­mu se nápad­ně obje­vu­je deník France-Soir, a to pro­střed­nic­tvím něče­ho, co se zatím nena­zý­vá pro­duct pla­ce­ment, což bude po uve­de­ní do kin někte­rý­mi novi­ná­ři odsou­ze­no a ozna­če­no za „skry­tou rekla­mu“.

Scéna s receptem na bramborové soufflé

V jed­né scé­ně Septimus vysvět­lu­je svůj recept na bram­bo­ro­vé suflé diviz­ní­mu komi­sa­ři a jeho ital­ské­mu kole­go­vi Commandatore Rigantimu a Němci D. Müllerovi. Původně měl lidi roze­smát pou­ze němec­ký pří­zvuk, kte­rý Septime nasa­dí, ale po nato­če­ní scé­ny nebyl Louis de Funès pře­svěd­čen. Druhý den, po pro­bdě­lé noci nespa­vos­ti, koneč­ně při­jde na nápad, kte­rý zásad­ně změ­ní scé­nu: „To je ono, našel jsem to! Tady je: „Co kdy­by mi stín nakres­lil Hitlerův knír a účes, zatím­co já bych odha­lil recept v něm­či­ně?“. Gag je nato­čen na jeden záběr a rea­li­zo­ván díky hře se zrca­dly: zatím­co vysvět­lu­je D. Müllerovi němec­ky recept na bram­bo­ro­vé suflé, Čínské stí­ny pro­tnou Septimeho tvář a on pod zne­po­ko­je­ným pohle­dem poli­cis­ty zpo­za Rýna zís­ká mimi­ku, ledo­vý vzhled a hlas Adolfa Hitlera. Scéna se tak stá­vá jed­nou z nej­pa­mát­něj­ších ve fil­mu.

Paralelní práce na kaskadérech

Po jejich napsá­ní během psa­ní scé­ná­ře fil­mu Gil Delamare při­pra­vu­je akč­ní scé­ny a pro­vá­dí vět­ši­nu kaska­dér­ských kous­ků. Do své­ho štá­bu povo­lá­vá zejmé­na Rémy Julienne, kaska­dér, kte­rý byl ješ­tě začá­teč­ník a kte­ré­ho najal pro natá­če­ní Fantômas v 1964, a mecha­ni­ko­vi Josephu Cottinovi, s nímž čas­to spo­lu­pra­co­val při svých rekord­ních letech padá­kem. Jacques Martin má na sta­ros­ti tri­ky nebo­li „spe­ci­ál­ní efek­ty“. Kaskadérské kous­ky a gagy, kte­ré Delamare pro film vymys­lel, jsou počet­né a slo­ži­té.

Mnoho kaska­dér­ských kous­ků se ode­hrá­vá v Snow, v Val-d’Isère a v Tignes. Jedním z nej­těž­ších je, když se Simca Vedette Régence „vypůj­če­ná“ Septime a Sophií pře­vrá­tí a pak s koly ve vzdu­chu sje­de po lyžích při­pev­ně­ných k její stře­še. A Simca Ariane vytvo­ře­ný jako Simca Vedette Régence pou­ží­vá Gil Delamare, když je auto vzhů­ru noha­ma. Po dlou­hém sjíž­dě­ní lyžař­ské sto­py v plné rych­los­ti se auto roz­je­de na sko­kan­ský můs­tek a pře­sko­čí údo­lí a při­sta­ne na opač­né stra­ně. Delamare řídí auto zevnitř, jede na zpá­teč­ku a na posled­ní chví­li sko­čí do sně­hu. záběr je sestří­hán na vrchol Simčina sko­ku. Pro zábě­ry, kde se auto vzná­ší na oblo­ze, se natá­čí faleš­né auto co nej­ví­ce odleh­če­né, zavě­še­né na heli­kop­té­ře pomo­cí lana natře­né­ho nebeskou mod­ří. Obtížnost je vel­ká pro pilo­ta vrtu­l­ní­ku, kte­rý musí řídit maxi­mál­ní zátěž a neob­vyk­lý tvar.

Mladý Rémy Julienne před­vá­dí kaska­dér­ské kous­ky. Jako jeden ze dvou čet­ní­ků na motor­ce, kte­ří pro­ná­sle­du­jí Septima, ve vyso­ké rych­los­ti upad­ne a násled­ně si vyklou­bí rame­no, a to kvů­li nedo­sta­teč­ným bez­peč­nost­ním opat­ře­ním a vyba­ve­ní. O něko­lik dní poz­dě­ji natá­čí scé­ny v Chevroletu Bel Air spik­len­ců spo­lu se samot­ný­mi her­ci, včet­ně Roberta Dalbana a Venantina Venantiniho. Musí sjet něko­lik kilo­me­t­rů Yawing Turn do Tignes, a to v rych­los­ti. „Daredevil“, jede jako šíle­nec, jede, tře zasně­že­né stě­ny a nedbá stíž­nos­tí her­ců, kro­mě Dalbana, kte­rý ho povzbu­zu­je, aby dělal víc. Na kon­ci zábě­ru s ním Venantino Venantini odmít­ne zno­vu jet s odů­vod­ně­ním, že je pou­ze herec a ne kaska­dér. Později Rémy Julienne při­znal, že byl ješ­tě mla­dý začá­teč­ník a že Venantiniho reak­ce pro něj byla „spás­ná“: „Po tom vel­kém smí­chu jsem pocho­pil svou chy­bu. Mým úko­lem je před­vá­dět show, ale také zajis­tit bez­peč­nost lidí, jejichž úko­lem není pro­vá­dět akro­ba­cii.“

V Paříži pat­ří k povin­nos­tem Gila Delamareho ponor do Seine s DS Septime, rych­los­tí 80 km/h, z odra­zo­vé­ho můst­ku (mas­ko­va­né­ho jako pří­věs náklad­ní­ho auta) na bře­hu. Ke své­mu úža­su zjis­tí, že auto při­pra­ve­né spe­ci­ál­ně pro skok neob­sa­hu­je žád­ný motor. Kaskadérský kou­sek se pro­to uka­zu­je jako nemož­ný, pro­to­že DS bez moto­ru neob­sa­hu­je odpru­že­ní, tak­že skok na odpru­že­ní je neprak­tic­ký. To sil­ně zpo­chyb­ňu­je kom­pe­ten­ce pří­pra­vá­řů, kte­ří mají kaska­dér­ský kou­sek na sta­ros­ti, ale Gil Delamare Rémy Juliennovi pro­hlá­sí: „Byl jsem zra­zen, ale stej­ně jsem sko­čil.“ Ačkoli nebez­pe­čí jsou čet­ná. Vůz je narych­lo pře­sta­věn, jsou při­dá­ny pru­ži­ny a Gil Delamare nako­nec bez pro­blé­mů pro­ve­de kaska­dér­ský kou­sek, tla­čen ame­ric­kým vozem v rych­los­ti 100 km/h. Zbytek sek­ven­ce uka­zu­je auto plu­jí­cí po Seině. Aby se zabrá­ni­lo opa­ko­vá­ní chyb při potá­pěč­ském kous­ku, svě­řil Gil Delamare a pro­duk­ce režii a odpo­věd­nost za scé­nu Rémy Julienne, kte­rý pra­vi­del­ně pro­ka­zo­val své mecha­nic­ké zna­los­ti. Poprvé ve své kari­é­ře vyro­bil Julienne kon­struk­ci urče­nou spe­ci­ál­ně pro kaska­dér­ské kous­ky, když do barque namon­to­val carros­se­rie z Citroënu DS, při­čemž vše pohá­něl motor ukry­tý pod karo­se­rií. Stroj sesta­vil mecha­nik Tony Moreira, kte­rý ho pak sám řídil po Seině. Tento vyná­lez, kte­rý byl dob­rým tech­nic­kým úspě­chem, si vyslou­žil gra­tu­la­ce a podě­ko­vá­ní od vedou­cí­ho výro­by Roberta Sussfelda, kte­rý však Rémy Juliennovi k jeho nápa­du nepo­gra­tu­lo­val.

Kritika

Po svém uve­de­ní do kin zís­kal film Le Grand Restaurant vesměs nepří­z­ni­vé recen­ze od kri­ti­ků. V sou­vis­los­ti s téma­tem fil­mu pou­ží­vá vět­ši­na kri­ti­ků ve svých recen­zích čet­né kuli­nář­ské a gastro­no­mic­ké meta­fo­ry. Celkově Režie Jacquese Besnarda a scé­nář nejsou vyso­ce hod­no­ce­ny, ale herec­ký výkon Louise de Funèse je - měři­tel­ně - chvá­len. Recenze v FigaroParisien libé­ré kon­sta­tu­jí, že film sice spl­ňu­je svůj cíl roze­smát divá­ky od začát­ku do kon­ce, ale nepřed­vá­dí dosta­teč­ně herec­ké nad­sáz­ky, kte­ré jsou špat­ně vyu­ži­ty. Pro L’Humanité, „Jídlo v této Grand Restaurant si zaslou­ží hvěz­dič­ku, a to i přes hus­tou omáč­ku někte­rých jídel. Dokonce i Robert Chazal, ačko­li obvykle bývá vel­kým pří­z­niv­cem her­ce v France-Soir, je zkla­mán: „Člověk se čas­to smě­je a při­tom si mys­lí, že by se mohl smát ješ­tě víc, kdy­by v této Grand Restaurant bylo menu gagů ješ­tě pes­t­řej­ší.“

„Kuchyně, kte­rou vaří pan Jacques Besnard, obsa­hu­je pou­ze jeden recept: Louis de Funès. Toto jíd­lo, boha­tě ser­ví­ro­va­né a dopro­vá­ze­né něko­li­ka ent­re­me­ty Bernard Blier, roz­hod­ně není pro sla­bé pova­hy. Funèsovo suflé obsa­hu­je pře­váž­ně vítr. Pokud někdo zívá, není to ani tak pro­to, že by zůstal hla­do­vý, ale pro­to, že nuda je pro ten­to film tím, čím je kůň pro skři­va­na ve slav­né paš­ti­ce.“

- Michel Capdenac, Les Lettres fra­nçai­ses, 16. září 1966.

Zahraniční ver­ze ame­ric­kých novin The New York Times vydá­vá také nega­tiv­ní recen­zi:

„První - a nej­lep­ší - polo­vi­na Grand Restaurant je v drzé, hra­vé tra­di­ci Mack Sennett s ost­rým úto­kem na morál­ku, eti­ke­ta, řád a před­stí­rá­ní svět­ské důstoj­nos­ti (...) Grand Restaurant pak smě­řu­je k oby­čej­nos­ti, když M. Funès opus­tí svou ele­gant­ní jídel­nu.“

- The New York Times International Edition, 16. září 1966.

Zdroj: Francouzká Wikipedue


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Četník a četnice15. července 2021 Četník a četnice Četník a četnice je francouzský film režiséra Jeana Giraulta z roku 1982. Jean Girault během natáčení zemřel, takže natáčení a střih filmu dokončil asistent režie Tony Aboyantz. Byl to […] Posted in Speciály
  • Četník a mimozemšťané12. července 2021 Četník a mimozemšťané V tomto pátém a předposledním filmu se četnická brigáda ze Saint-Tropez, která se objevila ve filmech Četník ze Saint-Tropez (1964), Četník v New Yorku (1965), Četník se žení (1968) a […] Posted in Speciály
  • Četník se žení5. července 2021 Četník se žení Třetí film ze série Četník, který následoval po filmu Četník v New Yorku, a předcházel filmu Četník ve výslužbě, byl stejně úspěšný jako první film a jeho natáčení přerušila dlouhá stávka […] Posted in Speciály
  • Fantomas kontra Scotland Yard26. července 2021 Fantomas kontra Scotland Yard Fantomas proti Scotland Yardu je francouzsko-italský film režiséra André Hunebelleho z roku 1967. Po Fantomasovi z roku 1964 a Fantomas se zlobí z roku 1965 se jedná o třetí a závěrečnou […] Posted in Speciály
  • Fantomas se zlobí21. července 2021 Fantomas se zlobí Fantomas se zlobí je francouzsko-italská dobrodružná komedie André Hunebelleho z roku 1965. Jedná se o druhou část trilogie André Hunebelleho věnované postavám vytvořeným Pierrem […] Posted in Speciály
  • Četník ve výslužbě8. července 2021 Četník ve výslužbě Četník ve výslužbě je francouzský film režiséra Jeana Giraulta z roku 1970 s Louisem de Funèsem a Michelem Galabru v hlavních rolích. Tento film je čtvrtým dílem série Četník. Obsah […] Posted in Speciály
  • Četník ze Saint Tropez28. června 2021 Četník ze Saint Tropez Film vznikl v hlavě Richarda Balducciho po bláznivém setkání s poněkud debilním četníkem sloužícím v Saint-Tropez. Vypráví o dobrodružstvích Ludovica Cruchota, velmi horlivého četníka, […] Posted in Speciály
  • Fantomas18. července 2021 Fantomas Jedná se o první film z trilogie André Hunebelleho věnované zločinci, který předcházel filmům Fantomas se zlobí z roku 1965 a Fantomas proti Scotland Yardu z roku 1967. V době uvedení do […] Posted in Speciály
  • Četník v New Yorku30. června 2021 Četník v New Yorku Film je pokračováním fenomenálně úspěšného filmu Četník ze Saint Tropez z předchozího roku a vypráví o cestě četnické jednotky ze Saint-Tropez do New Yorku na mezinárodní sjezd četníků. […] Posted in Speciály
  • Angelika, markýza andělů24. července 2021 Angelika, markýza andělů Angélique, Marquise des anges je francouzsko-italsko-německý dobrodružný film, který napsal a režíroval Bernard Borderie a který byl uveden v roce 1964. Jedná se o adaptaci stejnojmenného […] Posted in Speciály
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 2,70941 s | počet dotazů: 256 | paměť: 60169 KB. | 19.08.2022 - 16:21:53