Kritiky.cz > Recenze > Gran Torino

Gran Torino

Clint Eastwood, naro­zen roku 1930. Mnozí z vás si řek­nou, že již dáv­no ode­šel na zaslou­ži­lý odpo­či­nek do fil­mo­vé­ho důcho­du a někde u řeky Mississippi v hor­ských oblas­tech chy­tá ryby. Ale ono tomu tak zda­le­ka není. Clint zra­jí­cí jak víno se cho­pil reži­sér­ské hůl­ky a vyča­ro­val za posled­ní rok hned dva vytří­be­né kous­ky.
Prvním poči­nem byl dra­ma­tic­ký sní­mek s Angelinou Jolie v hlav­ní roli, nesou­cí název Výměna. Záhy na to na nás Hollywoodský dědu­la vyru­ku­je s dal­ším uni­kát­ním kous­kem, nasti­ňu­jí­cí raso­vou pro­ble­ma­ti­ku ve spo­je­ných stá­tech. Clint, ne že by film pou­ze reží­ro­val, ale dokon­ce oprášil i své herec­ké vlo­hy a cho­pil se hned hlav­ní role.

Eastwood, coby vete­rán z Koreji Walt Kowalski ztra­til svou milo­va­nou ženu a mís­to truch­le­ní nad její ztrá­tou, pose­dá­vá na své veran­dě a v puse pře­va­lu­je jed­nu nadáv­ku za dru­hou, smě­řo­va­né na asij­ské sou­se­dy, jenž ho začí­na­jí obklo­po­vat jako ten­krát za vál­ky. Melancholicky vzpo­mí­ná na časy, kdy jeho čtvrť býva­la ame­ric­kým rájem živo­ta a rados­ti. Kam se podě­ly ty sta­ré dob­ré časy, kdy za ran­ních hodin seděl na veran­dě, zrov­na tak jako teď a vychut­ná­val si za občas­né­ho pozdra­ve­ní sou­se­da svou čer­nou kávu. Na mís­to toho se utá­pí v pohle­du na chát­ra­jí­cí domy, při­po­mí­na­jí­cí spí­še síd­lo squat­te­ru, než-li teh­dej­ší krás­né rodin­né dom­ky, jenž má ješ­tě živě vry­té v pamě­ti. Souseda už nepozdra­vil sakra­menc­ky dlou­ho a stá­le více se jeho jedi­ným živým pří­te­lem stá­vá pej­sek Daisy.

Jeho dva syno­vé, co k němu občas zaví­ta­jí na návště­vu, spí­še cho­dí kon­t­ro­lo­vat, jest­li ješ­tě sta­rý pán žije, aby se koneč­ně moh­li obo­ha­tit o jeho maje­tek, včet­ně krás­né­ho auta Gran Torina sto­jí­cí na dvor­ku před domem. Bohužel ani vnou­ča­ta si nevy­be­re­te a u Kowalskiho to pla­tí dvoj­ná­sob. Jsou totiž odra­zem svých cham­ti­vých a hra­bi­vých rodi­čů. Jediným posled­ním úto­čiš­těm co zde dědu­la ješ­tě má, je míst­ní hos­po­da a holič, kam si cho­dí pra­vi­del­ně zana­dá­vat na míst­ní pomě­ry. Nebojí se při tom pou­žít leckte­ré han­li­vé vul­ga­rismy míří­cí korej­cům na účet.

Cynické poznám­ky a dosta­teč­ná por­ce iro­nie, v těch­to scé­nách doza­jis­ta poba­ví nejed­no­ho divá­ka. Clint je zkrát­ka úžas­ný a doka­zu­je, že ješ­tě nepat­ří do staré­ho žele­za, ba dokon­ce by mu moh­la spous­ta mla­dých her­ců závi­dět jeho elán a odhod­la­nost pro věc.
Walt Kowalski, se zkrát­ka neza­sta­ví před ničím a pokud se zrov­na špat­ně vyspí, nebe­re ohle­dy ani na ozbro­je­ný gang. Jeho cho­vá­ní nazna­ču­je, že už nemá co ztra­tit a má už plné zuby toho, co se kolem něho za posled­ních pár let děje.

Příběh nikam nespě­chá a pří­jem­ně se vle­če až do doby, kdy se ban­da gráz­lí­ků z míst­ní­ho gan­gu poku­sí odci­zit Waltovo Gran Torino. Ten nevá­há ani vte­ři­nu a s puš­kou v ruce ban­du kri­mi­nál­ní­ku ihned vypro­vo­dí. O to hor­ší, že jeden z nich je synem jeho nových sou­se­dů. Ti samou han­bou Walta požá­da­jí, aby jejich syna Thaa vzal ale­spoň na týden do uče­ní a zku­še­něj­ší divák pocho­pí co bude násle­do­vat. Ze zatrpk­lé­ho, neskrý­va­né­ho rasis­ty, se poma­lu stá­vá soci­ál­ně vyrov­na­něj­ší chlap. Mezi Thaaem a ním se zle­houn­ka vytvá­ří jis­tá vaz­ba a Walt bude půso­bit lid­šte­ji. A jeli­kož bude Thaovi a jeho sestře ublí­že­no míst­ním gan­gem, do něhož oneh­da sám pat­řil korej­ský chla­pec, když se pokou­šel odci­zit naleš­tě­né Gran Torino. Je více než jas­né, že se už brzy někdo střet­ne se sta­rým, roze­zle­ným vete­rá­nem a jeho pis­to­lí.

Snímek je veli­ce krás­ně nato­čen a i když na gala­ve­če­ru zla­tých sošek neu­spěl, je záru­kou skvě­lé podí­va­né a hlu­bo­ké­ho pro­cí­tě­ní mezi jed­not­li­vý­mi posta­va­mi. Clint kla­de důraz na emo­ce a svůj pří­běh vyprá­ví pozvol­na, což je na jeho již důcho­do­vý věk při­ro­ze­né. Skvělý herec­ký výkon nadchne jako už mno­ho­krát před tím. Tato role staré­ho vrto­ši­vé­ho bru­čou­na Clintovi zkrát­ka pad­ne a já nemo­hu jinak než dopo­ru­čit a Clintovi podě­ko­vat za dal­ší nesma­za­tel­ný pří­nos do svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie.

Clinta Eastwooda, v jeho mož­ná posled­ním fil­mo­vém trhá­ku, bych si urči­tě nene­chal ujít. Může se vám totiž stát, že už na něho nebu­de­te mít mož­nost do kina zajít. Mistrně pro­ve­de­ný dra­ma­tic­ký kou­sek a skvě­lé herec­ké výko­ny, jsou záru­kou skvě­lé podí­va­né.

Naše hod­no­ce­ní: 

9

Podobné člán­ky

Recenze: Koralína a svět za taj­ný­mi dveř­mi

Recenze: Noc v muzeu 2

Recenze: Andělé a démo­ni

Recenze: Dvojí hra

Recenze: Krvavý Valentýn

Recenze: Pátek tři­nác­té­ho

Recenze: Rychlí a zbě­si­lí

Recenze: Válka Nevěst

Recenze: Monstra vs Vetřelci 3D

Recenze: Marley a já

Pro mož­nost psa­ní komen­tá­řů se při­hlaš­te nebo zare­gis­truj­te.
5. April 2009 - 17:19 — Patrik Chlumecky

Tento článek napsal redaktor již zaniklého webu PlayAll.cz
Na Kritiky.cz umístěno se svolením majitele webu v době uveřejnění článku.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,02793 s | počet dotazů: 229 | paměť: 52832 KB. | 15.06.2021 - 06:32:43