Kritiky.cz > Filmové recenze > Gran Torino - Eastwood je zpět. Naposled jako pan Herec.

Gran Torino - Eastwood je zpět. Naposled jako pan Herec.


Eastwood zra­je jako víno. Jeho vrs­tev­ní­ci by už dáv­no pod­leh­li seni­li­tě a ve svých sním­cích by si – obraz­ně i neob­raz­ně řeče­no – stlou­ka­li rakev. Clint si stá­ří nepři­pouš­tí. Dědkem je pou­ze nave­nek. Šklebí se, pli­ve, posí­lá do prde­le kaž­dé­ho, kdo má o deset a více let méně. Když si však odmys­lí­me všech­na ta ges­ta, vrás­či­tou tvář a říd­ký vla­so­vý pokryv, zahléd­ne­me na pla­ce staré­ho dob­ré­ho Eastwooda. Toho Eastwooda, kte­rý se pro­há­něl po pla­ce před dva­ce­ti, tři­ce­ti lety. Nebojácného rebe­la zbro­jí­cí­ho vůči vše­mu - počí­na­je lid­skou hni­lo­bou, kon­če jus­ti­cí a nedo­tknu­tel­nos­tí vyš­ších vrs­tev. Clint mož­ná kla­me vrás­či­tou obál­kou, avšak niko­liv duší.

Gran Torino vyprá­ví pří­běh čer­stvé­ho vdov­ce, váleč­né­ho vete­rá­na, no zkrát­ka chla­pí­ka ze sta­ré ško­ly. Walt Kowalski se pří­liš čas­to neu­smí­vá. Když ho potká­te na uli­ci a utrou­sí­te: „Ahoj Walte,“ při­chá­ze­jí v úva­hu tři mož­nos­ti. Buď vás pošle do koneč­ní­ku pří­mo, nebo vás tam pošle nepří­mo. V lep­ším pří­pa­dě poml­čí a vytáh­ne z paty dvě deci slin. Takže ano, Eastwood hra­je kla­sic­ké­ho Eastwooda. Avšak neje­nom z prin­ci­pu (tra­dič­ní recep­tu­ra), ale tak­též pro­to, že jej k tomu vybí­zí scé­ná­řem nalaj­no­va­ný život. Být na jeho mís­tě, vypa­da­li bychom eastwo­oďác­ky všich­ni. Za okny řádě­ní pou­lič­ních gan­gů, za zad­kem vypo­čí­ta­ví pří­buz­ní a  všu­de oko­lo – a to doslo­va – zápla­va asij­ských při­stě­ho­val­ců… Waltův nerv vibru­je vytr­va­le a s ros­tou­cí výchyl­kou. Nejprve jej pokou­ší mate­ri­á­lo­vě smýš­le­jí­cí rodi­na (tuto situ­a­ci doklá­da­jí slo­va vnuč­ky na pohřbu vlast­ní babič­ky: „Dědo, už jsi pře­mýš­lel, co budeš dělat se svým autem, až umřeš?“), poslé­ze sou­se­do­vic kluk, pokou­še­jí­cí se ukrást Waltovo výstav­ní Gran Torino z roku 1972. Vše vrcho­lí něko­li­ka inci­den­ty v  sou­sed­ství, kdy už jde prak­tic­ky o život...

To už se Walt tře­pe, jako kdy­by jej napá­je­li elek­tric­kým prou­dem. Cpe do chřtá­nu své­ho maz­líč­ka jeden brok za dru­hým a  vydá­vá se ven… nasto­lit pořá­dek a řád.

Že je to tri­vi­ál­ní? Nepochybně. Tohle je ovšem laj­na, kte­rá Eastwoodovi svěd­čí. Dočkáváme se typi­zo­va­ných figu­rek (zlý dědek, milá sou­sed­ka, uke­ca­ný kněz, vyku­tá­le­ná rodin­ka…), oče­ká­va­ných vazeb a  před­ví­da­tel­né­ho vývo­je. Od sním­ku, kte­rý je ve svě­tě opě­vo­ván nejen lidem, ale i kri­ti­kou, bychom prav­dě­po­dob­ně vyža­do­va­li více, ale co už… kou­ká se na to hez­ky. Eastwood pra­cu­je s jed­no­znač­ně načrt­nu­tý­mi cha­rak­te­ry a s  pro­vě­ře­ný­mi ingre­di­en­ce­mi. Koná tak s citem, důklad­nos­tí, navíc na plo­še něko­li­ka málo hek­ta­rů. Porce je to takřka dět­ská, ale o to chut­něj­ší (=vyzrá­lej­ší). Osmdesátiletý tvůr­ce dospěl. Naučil se vyja­d­řo­vat pří­mo­ča­ře­ji a úměr­ně zamýš­le­né­mu vyzně­ní. Nepřehání to s kyse­los­tí, ani se sen­ti­men­tem a akč­ní­mi kotr­mel­ci. Brokovnice se konec­kon­ců neu­jí­má pro­to, aby nadě­lal z ulič­ní­ho blo­ku jeden vel­ký ced­ník, ale pro­to, aby si vydo­byl stá­řím ztra­ce­ný respekt, odči­nil minu­lost a zave­lel k odpo­ru. Vůči xeno­fo­bii a rasis­mu, vůči tomu, čeho jsou dneš­ní uli­ce plné a co je spo­leč­nos­tí ze stra­chu tole­ro­vá­no. Je-li řeč o  Eastwoodově fil­mo­vém par­te, pak ne náho­dou. Clint se lou­čí se stří­br­ným plát­nem s grá­cií sobě vlast­ní, s (ne)přímými odka­zy na role (ne)dávno minu­lé a s obsa­ho­vě aktu­ál­ním ape­lem. Zároveň se nezří­ká ani „vděč­né“ téma­ti­ky živo­ta a smr­ti (jak tomu už bylo v Million Dollar Baby).

Připadá Vám to málo?

Předpokládám, že ne. Eastwood reflek­tu­je sou­čas­né dění, resus­ci­tu­je úctu a  logic­ky zastá­vá přís­ný otcov­ský pří­stup. Gran Torino, to není jen moc­ná síla pod kapo­tou nablýska­né­ho auťá­ku, to je zejmé­na Waltova posta­va. Věčně brbla­jí­cí sta­řík si snad­no zís­ká­vá divá­ko­vu pří­zeň. Ve svě­tě zmí­ta­ném pře­tvář­kou je jed­ním z mála, kte­rý si zacho­vá­vá pra­vou tvář. Neusmívá se na všech­ny svě­to­vé stra­ny a  zůstá­vá imun­ní vůči nápo­ru lid­ské vypo­čí­ta­vos­ti, hlouposti, vtí­ra­vos­ti... Jak už padlo výše, do háje posí­lá nejen své­ho vyčů­ra­né­ho syna, ale i vlíd­né asij­ské sou­se­dy a mla­dé­ho kně­ze. Současně zůstá­vá nor­mál­ním člo­vě­kem, kte­rý se „ksich­tí“ pou­ze dočas­ně. Waltovo postup­né vyměk­nu­tí a  odbou­rá­vá­ní národ­nost­ních před­sud­ků půso­bí věro­hod­ně. Koresponduje s hrdi­no­vým věkem a před­nost­ně s  cílo­vou pás­kou. Eastwood ze sebe smý­vá Harryho Callahana a  stá­vá se řado­vým obča­nem (byť řád­ně namích­nu­tým). Zbraň tasí, leč spoušť oma­cá­vá sym­bo­lic­ky. Na to pozor. Gran Torino je stej­ně tak akč­ní jako návště­va mé kož­ní dok­tor­ky. Také zde dochá­zí na kon­fron­ta­ci dob­ra a zla, ale nitro­gly­ce­ri­nem se to neře­ší.

Nyní se mož­ná ptá­te: „Když tolik chvá­ly, proč jen osm­de­sát pro­cent?“

Paradoxně je v tom namo­če­na old­scho­o­lo­vá for­mu­le. Gran Torino je pří­mo­ča­ré, sché­ma­tic­ké a svým způ­so­bem (byť to zní nehez­ky) před­ví­da­tel­né. Čímž nechci sní­mek nijak hanit. Jen je ško­da, že tuto hege­mo­nii naru­šu­je závěr. Ten je obec­ně vza­to oče­ká­va­ný, avšak v rám­ci řeše­ní pře­kva­pi­vý. Přestože jím Eastwood zohled­ňu­je hrdi­no­vy mož­nos­ti, nemo­hu se zba­vit poci­tu, že se řídil před­ně nekom­pro­mis­ním chtí­čem a až pak, lze-li to tak nazvat, povahově-koncepční kon­ti­nu­i­tou fil­mu. (SPOILER!) Nechce se mi věřit, že by Walt (ten Walt, kte­rý celý život bojo­val a někomu/něčemu vzdo­ro­val) „zaú­to­čil“ podob­ným způ­so­bem. Navzdory všem okol­nos­tem (špat­ný zdra­vot­ní stav, výčit­ky svě­do­mí)...

Post Scriptum: Závěrečná píseň je oprav­du krás­ná.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Million dollar baby - recenze18. března 2005 Million dollar baby - recenze Morgan Freeman se nám opět chystá vyprávět příběh. Tentokrát se však z věznice Shawshank přesuneme do prostředí boxu, na režisérské židli usedne Clint Eastwood a v hlavní roli se neobjeví […]
  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • PlayAllspoluprace816. března 2007 Dopisy z Iwo Jimy - Recenze Máte rádi válečnou tématiku a k tomu ještě je váš oblíbený režisér Clint Eastwood ? Pokud ano, mám pro vás velice příjemnou povinnost. Pojďme si společně říci o tom, jak tento snímek […]
  • Million Dollar Baby23. března 2005 Million Dollar Baby Clint Eastwood natočil poutavý příběh dívky, která chce být za každou cenu trénována úspěšným trenérem boxu a chce se stát boxerkou ... a nakonec se jí to podaří. A Eastwoodovi také, soudě […]
  • Harry Brown [70%]30. dubna 2010 Harry Brown [70%] Trendu návratů akčních ikon uplynulých desetiletí se začínají ostřit hrany. Po Fordově, Willisově a především Stalloneově blockbusterovém comebacku přicházejí nyní ke slovu důchodci, jimž […]
  • Pašerák | The Mule22. března 2019 Pašerák | The Mule Clint Eastwood i v pokročilém věku nezvolňuje a servíruje coby režisér pravidelně do kin nové více či méně vydařené filmy. Herecky však jeho kariéra skončila v roce 2012 se snímkem Zpátky […]
  • Umučení Krista - recenze23. března 2004 Umučení Krista - recenze Nejkontroverznější z filmů posledních let? Je zajímavé, že největší diskuze vždy propukne okolo filmu s náboženskou tématikou, není to poprvé ani naposledy. Je vidět, že i ve víře […]
  • PlayAllspoluprace192. prosince 2006 LOVECKÁ SEZÓNA 3D Pokud jste chtěli vzít své ratolesti doImaxu na nějaký ten 3D snímek, ale připadalo vám, že za cenu vstupenky toho film nabídne zhola málo, tak mám pro vás dobrou zprávu. Na poli 3D filmů […]
  • Nebohá paní pomsta (2005)25. srpna 2011 Nebohá paní pomsta (2005) Pomsta, slovo, které ještě po vyřčení zůstává dlouho na jazyku. Film Nebohá paní pomsta (Chinjeolhan Geum-ja ssi) je korejský snímek, který de facto završuje "pomstichtivou trilogii" […]
  • Pán prstenů: Návrat krále - Srazí vás do kolen.9. února 2004 Pán prstenů: Návrat krále - Srazí vás do kolen. Recenzi na Dvě věže jsem začínal slovy "Peter Jackson je Bůh", takže abych se neopakoval, tentokráte nastartuji úplně jinak. Peter Jackson je pan režisér. Tedy, aby nedošlo k omylu - Pan […]