Gérard Depardieu

Jeden z nej­lep­ších a nej­slav­něj­ších fran­couz­ských her­ců všech dob. Tak by se dal počas­to­vat ten­to fran­couz­ský bard, kte­rý má ovšem dost maný­rů nebo jak to říct. Rodák z Chateauroux

– 27.12.1948, celým jmé­nem Gérard Depardieu Xavier Marcel. Pochází z vel­mi chudé rodi­ny, spo­lu s dal­ší­mi pěti sou­ro­zen­ci. Ve tři­nác­ti opus­til ško­lu, při­čemž začal pra­co­vat – no pra­co­vat, pašo­val ciga­re­ty, poz­dě­ji i jako těles­ná stráž pro pro­sti­tut­ky. V roce 1967 dokon­ce kon­ver­to­val k islá­mu, ale jen na dva roky.

Naplno pro­ra­zil v roce 1974, což bylo dost poz­dě, vzhle­dem k tomu, že už něko­lik let hrál. Na kon­tě měl v té době napří­klad – Kopyto, Uprchlíci, Tartuffe, Otec a otec a dal­ší. Na mezi­ná­rod­ní úspěch čekal až do roku 1990. Tam při­šly fil­mo­vé hity – Cyrano z Bergeracu, Zelená kar­ta. Právě dru­hý jme­no­va­ný film by se dal ozna­čit tak tro­chu jako osob­ní pří­běh toho­to Francouze.

Depardieu chr­lil násled­ně jeden trhák za dru­hým kaž­dý rok, při­čemž je pro­klá­dal i méně úspěš­ný­mi kome­di­e­mi, ale divác­ky při­ja­tý­mi. Velkou divác­kou kuli­sou se pochlu­bil v roce 1999 pohád­kou Asterix a Obelix, kte­rý se dočkal i něko­li­ka dal­ších a nemé­ně úspěš­ných pokra­čo­vá­ní. Jak už jsem zmí­ni­la, tak není to zrov­na herec, kte­rý by byl klid­ný. Pro ránu nejde dale­ko, což si vyzkou­še­lo už mno­ho novi­ná­řů a foto­gra­fů.

Byl sice žena­tý jen jed­nou, ale cel­ko­vě zplo­dil čty­ři děti, syn mu tra­gic­ky zahy­nul. Má rád dob­ré jíd­lo a víno, už léta vyhro­žu­je, že sek­ne s herec­tvím, kro­mě toho je nemoc­ný na srd­ce a mimo­to má rus­ké občan­ství, kte­ré si vzal hlav­ně kvů­li fran­couz­ským daním.