TOP 5: Které evropské stadiony navštívit kvůli atmosféře?

Camp Nou Barcelona europes biggest football stadium

Mít vlast­ní sta­di­on, na kte­rém hos­tí­te své sou­pe­ře, zna­me­ná ve sku­teč­nos­ti jen polo­vi­nu úspě­chu. Kvalitní sedač­ky, vyhří­va­ný tráv­ník, super­mo­der­ní osvět­le­ní ani sebe­lep­ší záze­mí pro hrá­če vám totiž oprav­do­vou výho­du domá­cí­ho pro­stře­dí samo o sobě neob­sta­rá. Tím hlav­ním fak­to­rem, kte­rý prak­tic­ky při­chá­zí k „hoto­vé­mu“ a čas­to do jis­té míry závi­sí na všem výše zmí­ně­ném, jsou divá­ci, v lep­ším pří­pa­dě aktiv­ní fanouš­ci. Jednak jejich počet, ale zejmé­na pak orga­ni­zo­va­nost tzv. „kot­le“, tedy sek­to­ru s aktiv­ně pod­po­ru­jí­cí­mi pří­z­niv­ci, kte­ří na utká­ních nechá­va­jí své hla­siv­ky a trá­ví desít­ky hodin pře­dem tvor­bou pro­pra­co­va­ných cho­re­o­gra­fií, sklá­dá­ním nových popěv­ků a v posto­ji se svý­mi hrá­či drží v dob­rém, ale i zlém. Za kaž­dých okol­nos­tí.

Pojďme se spo­lu v násle­du­jí­cím pře­hle­du podí­vat na TOP 5 evrop­ských sta­di­o­nů, kde to při zápa­sech nej­ví­ce vře. Nutno podotknout, že čas­to bylo roz­ho­do­vá­ní o (ne)zařazení veli­ce těž­ké a samo­zřej­mě uzná­vá­me, že stej­ně jako v pří­pa­dě všech podob­ných srov­ná­ní a pořa­dí, i ten­to­krát veli­ce zále­ží i na sub­jek­tiv­ní strán­ce věci.

Signal Iduna Park proslavil 25tisícový kotel

Na prv­ní šta­ci se z tuzem­ské­ho pro­stře­dí nemu­sí­me vydat až tak dale­ko. Řeč je kon­krét­ně o 650 km od Prahy vzdá­le­ném Signal Iduna Parku – chcete-li dří­ve zva­ném Westfalenstadionu – kde svá domá­cí klá­ní hra­je Borussia Dortmund. Zde z čes­kých fot­ba­lis­tů v minu­los­ti zane­cha­li význam­nou sto­pu Jan Koller s Tomášem Rosickým.

Signal Iduna Park dis­po­nu­je kapa­ci­tou 83 000 divá­ků, což samo o sobě sli­bu­je skvě­lý záži­tek. Hlavní pří­či­nou popu­la­ri­ty seve­ro­ně­mec­ké aré­ny, kde je kaž­dým rokem po čas sezo­ny kolem 50-60 tisíc míst obsa­ze­no per­ma­nent­ní vstu­pen­kou (!), je pro­slu­lá Südtribune, tedy Jižní tri­bu­na.

Na tu se vejde 25 tisíc nej­ak­tiv­něj­ších fans, kte­ří se s pat­řič­nou váš­ní sta­ra­jí o sup­port svých miláč­ků v žlu­to­čer­ných dre­sech. Nehledě na to, že zrov­na v Dortmundu se ke zpě­vu cho­rá­lů veli­ce aktiv­ně při­dá­va­jí i ostat­ní tri­bu­ny, kte­ré umí domá­cí „ple­je­ry“ pořád­ně vybur­co­vat a dostat z nich byť posled­ní zbyt­ky sil. Stejným způ­so­bem to však domá­cí ocho­zy Signal Iduna Parku umí spo­čí­tat i nená­vi­dě­né­mu sou­pe­ři. S kli­dem mohu napsat, že napří­klad v kůži sto­pe­ra Matse Hummelse, kte­rý v létě 2016 přestou­pil z Dortmundu do Bayernu, bys­te při vzá­jem­ných utká­ních na dort­mund­ském sva­tostán­ku urči­tě být nechtě­li…

Společná chlouba AC a Interu: milánské San Siro

Jednu z nej­lep­ších atmo­sfér, kte­rou je na evrop­ském úze­mí při fot­ba­le nasát, nabí­zí bez­po­chy­by 80 tisí­co­vé San Siro, nachá­ze­jí­cí se v seve­ro­i­tal­ském Miláně. Stadion posky­tu­je domá­cí pro­stře­dí hned dvou tra­dič­ním cel­kům, a to AC a Interu, kde tak na jed­nom sta­di­o­nu síd­lí dva obrov­ští riva­lo­vé. Těžko si před­sta­vit, že by v čes­kých pod­mín­kách jeden sva­tostá­nek sdí­le­li účast­ní­ci der­by praž­ských „S“ – Slavia a Sparta – když před lety nefun­go­va­la ani dočas­né „spo­lubyd­le­ní“ prv­ně jme­no­va­né­ho cel­ku s Bohemians (Pozn.: V návaz­nos­ti na azyl Klokanů v Edenu vyhlá­si­li slá­vis­tič­tí ultras nekom­pro­mis­ní boj­kot domá­cích zápa­sů.)

Ať už na San Siru zrov­na hra­jí fot­ba­lis­té v mod­ro­čer­ných či čer­ve­no­čer­ných dre­sech, téměř vždy je vypro­dá­no a tri­bu­ny řád­ně – pro Itálii typic­ky – bou­ří. I pro­to se do nej­tra­dič­něj­ší ital­ské aré­ny, kte­rá na svě­tě sto­jí od roku 1926 a v sou­čas­né, mega­lo­man­ské podo­bě pak fun­gu­je od roku 1989, kaž­dý rok vypra­vu­jí dese­ti­ti­sí­ce a dese­ti­ti­sí­ce nejen čes­kých fot­ba­lo­vých fana­ti­ků. Hlasité cho­rá­ly, ale i pyro, vytr­ha­né sedač­ky a pou­lič­ní stře­ty. To je Itálie.

A jak to na San Siru vypa­dá tře­ba během ono­ho zmí­ně­né­ho Derby del­la Madonnina?

Do Anglie na Stamford Bridge

Anglie a Premier League, to je kapi­to­la sama pro sebe. Jedni brit­skou atmo­sfé­ru kolem zele­ných paži­tů ozna­ču­jí za ide­ál­ní pří­klad sluš­né, ale při­tom ohlu­šu­jí­cí atmo­sfé­ry, jiní ozna­ču­jí pub­li­kum na Old Trafford, Stamford Bridge, Emirates Stadium a dal­ších, ang­lic­kých sta­di­o­nech za ste­ril­ní, nevý­buš­né a nepři­ro­ze­ně potla­če­né.

Objektivně řeče­no, prav­du mají obě sku­pi­ny. Politická gar­ni­tu­ra po mno­ha­čet­ných prů­švi­zích z dru­hé polo­vi­ny minu­lé­ho sto­le­tí zakro­či­la a zača­la jaké­ko­liv nepří­stoj­nos­ti tvr­dě potí­rat. Odpálíte pyro­tech­ni­ku? Čeká na vás tvr­dý finanč­ní postih a zpra­vi­dla něko­li­ka­le­tý zákaz vstu­pu na fot­ba­lo­vé sta­di­o­ny. V hor­ší vari­an­tě tres­tu se navíc musí­te vždy v čase, kdy hra­je „váš“ celek, hlá­sit na oblast­ní poli­cej­ní sta­ni­ci.

I přes­to však v našem sezna­mu nej­lep­ších atmo­sfér nalez­ne koléb­ka fot­ba­lu zastou­pe­ní, a to díky Stamford Bridge. Stadion – v původ­ní podo­bě vybu­do­va­ný již v roce 1877 – slou­ží jako domov­ský stá­nek Chelsea a vejde se do něj 41 663. Jedná se sice o – vzhle­dem k před­cho­zím dvě­ma sta­di­o­nům – polo­vič­ní kapa­ci­tu, ovšem pokud tako­vý počet Angličanů jako jeden muž roze­zpí­vá nau­če­né cho­rá­ly, leze zde mráz po zádech i tak. Na sere­pe­tič­ky v podo­bě kon­fet, svět­lic, dělo­buchů, stro­bo­sko­pů a podob­ně však zapo­meň­te.

Balkán jako kapitola sama pro sebe. Hajduk však nemůže chybět

Balkánský fot­bal a atmo­sfé­ra na něm, to je spe­ci­fic­ké téma samo o sobě, kte­ré by zabra­lo hodi­ny a hodi­ny emo­tiv­ních dis­ku­zí. Českému fanouš­ko­vi sto­jí v z této loka­ce veli­ce blíz­ko chor­vat­ský Hajduk Split, kte­rý pod­po­ru­jí ultras zva­ní Torcida, a u jehož vzni­ku v roce 1911 v Praze asis­to­va­li před­sta­vi­te­lé Slavie.

Na jed­né stra­ně sto­jí v pří­pa­dě Hajduku, ale i divo­ké bal­kán­ské nátu­ry obec­ně skvě­lá, elek­tri­zu­jí­cí atmo­sfé­ra fana­tic­ky zapá­le­ných lidí, z nichž by někte­ří za svůj milo­va­ný klub polo­ži­li v pou­lič­ních bojích s pří­z­niv­ci sou­pe­ře snad i život. Na stra­ně dru­hé sto­jí pyro­tech­ni­ka pou­ží­va­ná v obrov­ském množ­ství, a to nejen ta efekt­ní, ale jaká­ko­liv. Světlice, stro­bo­sko­py, ben­gál­ské ohně, ale i dělo­buchy, čas­to po domác­ku vyro­be­né pumy a vše, co „sví­tí a vybuchu­je“.

Camp Nou, turistická atrakce 1. úrovně. Ale co atmosféra?

Jedním turis­tic­ky z vůbec nej­na­vště­vo­va­něj­ších stán­ků v Evropě je sta­di­on klu­bu FC Barcelona, kte­rý se nazý­vá Camp Nou a poj­me až 99 354 divá­ků.

Stadion je to vskut­ku zají­ma­vý a zís­kat sem per­ma­nent­ku není otáz­kou peněz. Celosezónní vstu­pen­ky jsou totiž kaž­do­roč­ně vypro­da­né a jedi­ný způ­sob, jak k nim může­te při­jít, tak před­sta­vu­je nákup od jiné­ho maji­te­le, pří­pad­ně podě­dě­ní po někte­rém z před­ků.

Bezmála sto tisíc lidí, kte­ří se při vět­ších klá­ních v ocho­zech kata­lán­ské aré­ny sku­teč­ně nachá­ze­jí, si před kaž­dým utká­ním sbo­ro­vě zapě­je klu­bo­vou hym­nu, během čehož všem pří­tom­ným leze mráz po zádech. Ale jinak?

Jako na vět­ši­ně sta­di­o­nů, kde nefun­gu­je vět­ší, orga­ni­zo­va­něj­ší kotel, je to tu bíd­né s „nabíd­kou“ cho­rá­lů. Kromě pokři­ků „Barca“ a peri­o­dic­ké­ho opa­ko­vá­ní „Meeeesssiiiiii, Meeeesssssiiiii“ se prav­dě­po­dob­ně niče­ho kro­mě ohlu­šu­jí­cí­ho potles­ku, pří­pad­ně pís­ko­tu, nedo­čká­te. Avšak kři­čet 100 tisíc lidí v jeden oka­mžik to samé, to urči­tě sto­jí za to.


Ohodnoťte článek


Jiří Borový

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Související příspěvky:

  • Nové hry do klubovny - nápady na zajímavé aktivity11. února 2019 Nové hry do klubovny - nápady na zajímavé aktivity Pracujete ve školní družině nebo školním klubu? Jste vedoucí pobytových  nebo příměstských táborů? Nevíte si rady, jak zabavit děti? Tato publikace vám bude velkým přínosem.  Kniha […]
  • Supaplex – staňte se virem v počítači27. listopadu 2015 Supaplex – staňte se virem v počítači Hry pro DOS prostředí měly kromě výborné hratelnosti a příjemné barevnosti ještě jednu obrovskou výhodu. Velmi často šlo o fantastický nápad, který byl sice zařaditelný do některé z […]
  • Papír s duší vintage - kniha plná inspirace20. května 2017 Papír s duší vintage - kniha plná inspirace Nůžky, lepidlo, papír, staré pohledy a fotografie, staré knihy, látky, kartón, krajky... Zkrátka věci, které se nacházejí v každé domácnosti. Věděli jste, že se z nich dají vyrobit […]
  • Cuky Luky Film - SLOVAMI REŽISÉR A KARLA JANÁKA17. května 2017 Cuky Luky Film - SLOVAMI REŽISÉR A KARLA JANÁKA Cuky a Luky v podaní Peti Polnišovej a Zuzany Šebovej rozhodne nie sú na Slovensku, ale ani v Česku, neznámymi postavami. V relácií Kredenc dokázali vynikajúcim spôsobom vystihnúť a […]
  • Nekecej a pádluj!19. srpna 2005 Nekecej a pádluj! Lehce ulítlá komedie o trojici kamarádů, kteří se po letech setkávají na pohřbu čtvrtého z nich. Na jeho počest podniknou dobrodružnou výpravu za pokladem uprostřed americké […]
  • Psychofarmakoterapie stručně, jasně, přehledně19. května 2017 Psychofarmakoterapie stručně, jasně, přehledně Stručná, přehledná, užitečná a praktická, tak by se dala charakterizovat publikace psychiatra a psychoterapeuta Dr. med. Jana Drehera. Je ideální pro psychiatry, klinické psychology, […]
  • Prach - 45 %1. srpna 2016 Prach - 45 % Režisér Vít Zapletal si pro svůj absolventský film napsal scénář pro několik herců a zvolil velmi citlivou formu zpracování. Zachycuje členy jedné rodiny, která je postavena do závažné […]
  • Hilda - 100 %14. listopadu 2016 Hilda - 100 % Vydalo nakladatelství Paseka v pevné vazbě v roce 2016. Původně vyšlo jako knihy "Hilda and the Troll" a "Hilda and the Midnight Giant" v roce 2013. České vydání má 80 stran a prodává se v […]
  • Milfaitová Blanka: Příběh opravdové vášně5. srpna 2016 Milfaitová Blanka: Příběh opravdové vášně Blanku Milfaitovou jsem do přečtení její knihy neznala. A to i přesto, že patří k známým osobnostem, je držitelkou několika prestižních „marmeládových“ ocenění (dokonce i za nejlepší […]
  • Tajemná řeka10. září 2004 Tajemná řeka Tajemná řeka je prachobyčejná detektivka, která se vám od začátku snaží napovědět, kdo je vrahem. Jak to ale při tomhle schematu chodí, zavání to nečekaným objevem ve druhé polovině […]