Final Fantasy VII: Advent Children

Je to už spous­tu let, kdy jsem ovlá­dl uli­ci se svým novým Pentiem 75 a stal se krá­lem hrá­čů v celé čtvr­ti. Hodiny a hodi­ny jsem trá­vil u moni­to­ru, jehož obra­zov­ka neby­la o moc vět­ší než dis­plej mého sou­čas­né­ho mobi­lu. Užíval jsem si to. Užíval jsem si to dny, týd­ny, měsí­ce, mož­ná pár let. Jenže časem nad­še­ní opadlo a dostal jsem se dokon­ce do fáze, kdy mě na hrách nej­ví­ce zají­ma­ly ani­ma­ce. A někte­ré titu­ly se v této oblas­ti oprav­du mají čím chlu­bit. Především asij­ské pro­jek­ty mají tak dechbe­rou­cí ani­ma­ce, že člo­věk musí po jejich zhléd­nu­tí nási­lím stáh­nout víč­ka přes oči, pro­to­že jinak by byly údi­vem vyku­le­né mini­mál­ně týden. Jestli jste někdy hrá­li Onimushu nebo Final Fantasy, víte, že nepře­há­ním. Osobně nejsem vel­kým znal­cem dru­hé zmí­ně­né legen­dár­ní řady japon­ských RPG. Ovšem i tak vím, že jde o napros­to kul­tov­ní zále­ži­tost. A je to k tomu spous­tu důvo­du. Sice jsem hrál jen Final Fantasy X-2, Final Fantasy VII: Dirge of Cerberus a před pár hodi­na­mi jsem dohrál úžas­né Final Fantasy XII, ale i to mi sta­či­lo k tomu, abych bez okol­ků tvr­dil, že Final Fantasy je špič­kou her­ní­ho svě­ta.V roce 2001 se ten­to feno­mén poku­sil pro­nik­nout i na stří­br­né plát­no, kon­krét­ně s fil­mem Final Fantasy: Esence živo­ta, ale neda­ři­lo se mu tak, jak bylo oče­ká­vá­no. Šlo sice o vrchol tech­nic­kých mož­nos­tí teh­dej­ší ani­ma­ce, ale po pří­bě­ho­vé strán­ce nám to troš­ku drh­lo (i když já osob­ně si mys­lím, že cha­rak­te­ry byly mno­hem pro­pra­co­va­něj­ší než v mno­ha jiných a hra­ných fil­mech). Ono to bude spíš tím, že jeli­kož FF hry dis­po­nu­jí dějem, kte­rý je pro­pra­co­va­ný do posled­ní­ho detai­lu, se od toho ve Final Fantasy: Esence živo­ta čeka­lo mno­hem více. Objektivně řeče­no ovšem tak špat­ný není, více méně je to mír­ný nad­prů­měr.

Zdálo se, že po tom­to neú­spě­chu zůsta­ne FF věr­né jen kon­zo­lím, popří­pa­dě PC a fil­mo­vý svět už mu zůsta­ne uza­vře­ný. To ale bylo jen zdá­ní. Rok 2005 při­ne­sl na DVD/VHS pro­jekt nazva­ný Final Fantasy VII: Advent Children. Hra Final Fantasy VII je pova­žo­vá­na za jed­nu z nej­lep­ších nebo dokon­ce napros­to nej­lep­ší v celé sérii, tak­že to byla sáz­ka na jis­to­tu. Miliony fanouš­ků se na DVD podí­va­jí už jen ze zvě­da­vos­ti. A nebu­dou zkla­má­ni. Popravdě, budou nad­še­ní. Desítky odka­zů na her­ní před­lo­hu a roz­ví­je­ní osu­dů jejich oblí­be­ných hrdi­nů je to, co od fil­mu dosta­nou. Běžný divák ale bude v tom, co se děje na obra­zov­ce asi ztra­ce­ný. Nebude tušit, co se to před ním obje­vu­je za lidi, proč pro­vá­dě­jí to, co pro­vá­dě­jí, o čem to mlu­ví, vlast­ně vět­ši­nu času bude v pří­bě­hu ztra­ce­ni. Scénář se sna­ží vysvět­lit (i když ne přespří­liš inten­ziv­ně), o co tu jde, ale mlu­ví se tu o ter­mí­nech, posta­vách, ener­gi­ích a udá­los­tech, o kte­rých nehráč bude něco detail­něj­ší­ho vědět stě­ží.

Ale tím jsem vás nechtěl odra­dit od sle­do­vá­ní. I přes­to, že v při­bliž­ně 90 minu­tách, kte­ré na vás čeka­jí, nebu­de­te tušit kte­rá bije, pak stej­ně bude­te sle­do­vat Final Fantasy VII: Advent Children s nad­še­ním. Bez pře­há­ně­ní jde o jed­nu z nej­ví­ce adre­na­li­no­vých jízd, kte­ré máte šan­ci vidět. V někte­rých chví­lích téměř zapo­me­ne­te, že jde o 3D ani­mo­va­ný film a bude­te si FF uží­vat jako nefal­šo­va­nou adre­na­li­no­vou pec­ku, kte­rá hle­dá kon­ku­ren­ci stě­ží. Je téměř neu­vě­ři­tel­né, co gra­fi­ci doká­za­li. Momenty roman­tic­kých zákou­tí, ve kte­rých si jem­ný vánek mír­ně pohrá­vá s okvět­ní­mi líst­ky kvě­tin, stří­da­jí gigan­tic­ké sou­bo­je, jejichž výsled­kem je zni­če­ní něko­li­ka blo­ků měs­ta či zbě­si­lé honič­ky na motor­kách, kte­ré vám zved­nou tep do téměř nesne­si­tel­ných výšin.

Pokud by šlo o hra­ný film, pak by byl roz­po­čet tak vyso­ký, že by ho neda­ly dohro­ma­dy snad ani všech­na vel­ká holly­wo­od­ská stu­dia. Ale jeli­kož jde o sní­mek kom­plet­ně vytvo­ře­ný na počí­ta­či, mohou si tvůr­ci dovo­lit tako­vé kous­ky, kte­rým se nehra­be Matrix ani po kot­ní­ky (stě­ží by se vyšpl­hal k neh­tům prs­tů na noze). Dokonce dojde i na „zpo­ma­lo­vač­ky“, ve kte­rých se ty nejdi­vo­čej­ší momen­ty na oka­mžik téměř zasta­ví, aby vás násle­du­jí­cích vte­ři­nách opět vrh­ly do str­hu­jí­cí tem­pa. Kamera oprav­du ví, co se slu­ší a nabí­zí úhly a zábě­ry, kte­ré děla­jí z akč­ních chvi­lek napros­tou lahůd­ku.

Nakonec vám bude takřka jed­no, že na vás děj hází páté přes devá­té (smr­tel­ný virus, mystic­kou život­ní ener­gie, gigan­tic­ká mon­stra, magii), že nezná­te osu­dy těch, kte­ří se ve fil­mu obje­vu­jí a ani netu­ší­te, čeho se týka­jí „fla­shbac­ky“ hlav­ní­ho hrdi­ny Clouda, ve kte­rých se zje­vu­je (pro vás) cizí žena. Pro ty, kte­ří ví, co se ve hře Final Fantasy VII ode­hrá­va­lo je tu infor­ma­ce, že děj fil­mu sle­du­je udá­los­ti dva roky po elek­tro­nic­ké inspi­ra­ci, a že se dočka­jí spous­ty cha­rak­te­rů, kte­ré jsou zná­me pře­de­vším z ní.

Technická strán­ka Final Fantasy VII: Advent Children je přes­ně tako­vá, jakou čeká­te. Předměty, oble­če­ní, stro­je i efek­ty jsou ukáz­kou vrchol­né­ho mis­trov­ství gra­fi­ků, kte­ří na fil­mu pra­co­va­li. Jediné, mír­ně ruši­vé je zpra­co­vá­ní postav, jejichž pokož­ka půso­bí pří­liš „vos­ko­vě“. Lidé tu nema­jí žád­né vrás­ky, ani jizvy, jejich kůže půso­bí až ruši­vě doko­na­le. Dostatečnou kom­pen­za­cí toho­to nedu­hu je ale výteč­né roza­ni­mo­vá­ní jejich pohy­bů, kte­ré doko­na­le odrá­ží pohyb sku­teč­ných žijí­cích lidí. Okolí, oděvy, voda… vše vypa­dá téměř nebo napros­to reál­ně. K tech­nic­ké strán­ce se dá dodat jen jed­no: „Tak to je něco“.

Ochuzeni nebu­dou ani vaše zvu­ko­vo­dy, pro­to­že jak namlu­ve­ní, tak zvu­ko­vé efek­ty a hudeb­ní pod­bar­ve­ní je na nej­vyš­ší úrov­ni. Budete si ale muset při­vyk­nout tomu, že v jed­né chví­li usly­ší­te cho­rá­lo­vé sbo­ry dopro­vá­ze­né duni­vou elek­tro­nic­kou hud­bou, aby ho za oka­mžik vystří­da­ly éte­ric­ké emo­ci­o­nál­ní pís­ně, kte­ré ply­nou vel­mi poma­lým tem­pem.

U nás (přes­to­že ve svě­tě šlo o vel­ký hit) je Final Fantasy VII: Advent Children fil­mem pro fajnšme­k­ry. Jen málo­kdo o něm ví, ale ti co ano, jsou nad­še­ní (nebo urči­tě drti­vá vět­ši­na). Překvapivě i u nás je k dostá­ní ten­to výteč­ný film na DVD a to dokon­ce v dvou­dis­ko­vé edi­ci Final Fantasy VII S.E. (ofi­ci­ál­ní čes­ký název je bez pří­dom­ku Advent Children). Dokonce za při­ja­tel­nou cenu kolem Kč 370,--. Dabing je ang­lic­ký nebo japon­ský, titul­ky jsou dostup­né i v češ­ti­ně (osob­ně dopo­ru­ču­ji japon­ské namlu­ve­ní s čes­ký­mi titul­ky).

Milovníci her­ní série mají urči­tě DVD s tím­to fil­mem doma, ale i vám, kte­ří netu­ší­te, o co jde, Final Fantasy VII dopo­ru­čím. Když už vás neza­ujme nic jiné­ho, tak tech­nic­ká a akč­ní strán­ka je napros­to výteč­ná a nemá obdo­by. Asi bude­te troš­ku hůře skou­sá­vat mlu­ví­cí zví­řa­ta a růz­né absurd­ní bytos­ti, ale slo­vo „FANTASY“ není v názvu nadar­mo. Je to svět, ve kte­rém je vše mož­né a nic zaká­za­né, je magic­ký, je okouz­lu­jí­cí, je pes­t­rý a je str­hu­jí­cí. Alespoň pro mě ano.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Eragon16. dubna 2007 Eragon Když si uvědomíte, že trilogie Pán prstenů vydělala takové množství peněz, že by z toho pár let přežila naše republika, pak je udivující, že fantasy příběhy se na plátně neobjevují každý […]
  • VTIPY PRO DĚTI23. května 2017 VTIPY PRO DĚTI Všichni dobře víme, že smích léčí. Snad právě proto se smějeme tak rádi a vyprávění vtipů zpestří každou oslavu. Udělejme tedy něco pro zdraví a začtěme se do nového souboru plného anekdot […]
  • Divočina - recenze15. května 2006 Divočina - recenze Ve čtvrtek měl v kinech premiéru nový anomovaný gfilm Divočina a my jsme se mu podívali na zoubek. Jak dopadl? Upřímně - žádná sláva to tedy není... Recenze našeho partnera:  Viděli […]
  • Uplynulo 15 let od vydání legendárního RPG Gothic23. ledna 2016 Uplynulo 15 let od vydání legendárního RPG Gothic Když v roce 2001 vývojářské studio Piranha Bytes vydalo hru Gothic, nikdo jistě netušil, jaký se z tohoto akčního RPG postupem času stane hit. Hráč byl doslova vhozen do úžasného fantasy […]
  • Mr. & Mrs. Smith - recenze1. září 2005 Mr. & Mrs. Smith - recenze Minulé léto plnil roli oddechového letního blockbusteru druhý Spiderman, předminulé léto to pak byli Piráti z Karibiku. Letos se stal prázdninovým hitem film Douga Liamana Mr. & Mrs. Smith […]
  • Utopie - Nejvíce lidí žije v Číně28. prosince 2004 Utopie - Nejvíce lidí žije v Číně Ze severských zemí přivál norský film do českých kin další pozoruhodný snímek. Ale nepatří do té řady depresivních, beznadějných filmů, je naopak plný laskavého humoru a vtipně absurdních […]
  • Shrek 2 - recenze13. července 2004 Shrek 2 - recenze Po krátké týdenní odmlce způsobené nefunkčností domény se vrhám na psaní další recenze a dalšího článku pro můj server. Před několika dny jsem vyrazil s kamoškou na dlouho očekávaný […]
  • Breathe In (2013)16. prosince 2014 Breathe In (2013) Když je člověk nervózní tak není na škodu zavřít na chvíli oči..., zhluboka se nadechnou,....a posléze vydechnout ústy. Prý to funguje, aspoň na Guye Pearce v roli životem trochu […]
  • Kovář z Podlesí - 40 %3. května 2013 Kovář z Podlesí - 40 % Vesnička Podlesí je plná malebných dřevěných domečků, kde hospodaří převážně ženské, ale hlavní slovo tady mají muži. Je jich sice jen pár, ale rozumí takřka všemu. Jen s jedním si nějak […]
Další naše články...