Kritiky.cz > Speciály > Hodný, zlý a ošklivý

Hodný, zlý a ošklivý

HXL
HXL
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Hodný, zlý a ošk­li­vý je film reži­sé­ra Sergia Leoneho z roku 1966. Jeden z nej­slav­něj­ších wes­ter­nů v ději­nách fil­mu je pova­žo­ván za kvin­te­sen­ci úspěš­né­ho žán­ru spaghet­ti wes­tern. Film nato­če­ný po úspě­chu fil­mů Pro hrst dola­rů a O pár dola­rů víc zavr­šu­je Leoneho dola­ro­vou tri­lo­gii. Aby se reži­sér vyhnul rizi­ku, že se bude opa­ko­vat, opět zvy­šu­je počet hlav­ních hrdi­nů ze dvou na tři a zasa­zu­je děj do his­to­ric­ké­ho kon­tex­tu ame­ric­ké seces­ní vál­ky.

Název, zro­ze­ný náho­dou, odrá­ží Leoneho myš­le­ní. Název, kte­rý vzni­kl náho­dou, odrá­ží Leoneho myš­le­ní. Ve třech pro­ta­go­nis­tech, z nichž kaž­dý je svým způ­so­bem auto­bi­o­gra­fic­ký, ved­le sebe koexis­tu­jí krá­sa a ošk­li­vost, lid­skost a divo­kost: reži­sér demysti­fi­ku­je všech­ny tyto pojmy a záro­veň v dekla­ro­va­ném odsou­ze­ní váleč­né­ho šílen­ství demysti­fi­ku­je samot­né ději­ny Spojených stá­tů ame­ric­kých a uka­zu­je jejich násil­nou a bru­tál­ní strán­ku, pošra­mo­ce­nou mýtic­kou tra­di­cí wes­ter­no­vé­ho epo­su.

Leone opa­ku­je klišé muže beze jmé­na, kte­ré­ho hrál Clint Eastwood, ale dělá ho více nejed­no­znač­ným, na půl ces­ty mezi lov­cem odměn a katem. Vedle Eastwooda se v hlav­ních rolích obje­vu­jí Lee Van Cleef (také čer­s­tvý herec z fil­mu Pro pár dola­rů navíc, ale zde ve zce­la jiné roli) a Eli Wallach. V roli kapi­tá­na unij­ní armá­dy se obje­vu­je také Aldo Giuffré. Co však vyni­ká, je posta­va Tuca, a to jak díky jeho pro­hlou­be­ným zku­še­nos­tem a vnitř­ní­mu roz­mě­ru, tak díky jeho humor­né strán­ce, kte­rou mis­tr­ně cha­rak­te­ri­zu­je Wallachův komic­ký talent.

Scéna tak­zva­né­ho „tria“ (mexic­ké­ho sty­lu) ve finá­le fil­mu je pří­klad­ná jak svým nato­če­ním a stři­hem, tak doved­ným pou­ži­tím soun­d­trac­ku Ennia Morriconeho (sklad­ba Il triello), kte­rý ji jedi­neč­ným způ­so­bem pod­tr­hu­je, dodá­vá jí napě­tí a suges­tiv­ní sílu.

Film zpo­čát­ku roz­dě­lil kri­ti­ky, ale u divá­ků měl obrov­ský úspěch. Její popu­la­ri­ta se nezmě­ni­la a sta­la se hoj­ně cito­va­nou kla­si­kou ve fil­mu, hud­bě i komik­su. Uživatelé a čte­ná­ři odbor­ných webo­vých strá­nek a časo­pi­sů, stej­ně jako význam­ní fil­ma­ři, jako je Quentin Tarantino, jej pova­žu­jí za jeden z nej­lep­ších fil­mů všech dob.

Obsah filmu

1862. Ve Spojených stá­tech zuří vál­ka o odtr­že­ní mezi jižan­skou Konfederací a sever­ní Unií.

Bandita Tuco Ramírez (v titul­ku pře­kry­tém sta­tic­kým obra­zem je před­sta­ven jako „ten ošk­li­vý“), pro­ná­sle­do­va­ný lov­ci odměn za vraž­du, je jed­ním z nich (podob­ně před­sta­ve­ným jako „ten hod­ný“) dopa­den a posta­ven před soud. Během výko­nu tres­tu smr­ti se zno­vu obje­ví nezná­mý lovec lidí (kte­rý ho před­tím zajal) ozbro­je­ný puš­kou, vystře­lí a pře­říz­ne smyč­ku na Tucově krku, čímž ho osvo­bo­dí a zachrá­ní před obě­še­ním. Oba muži se dohod­nou, že trik zopa­ku­jí, a uká­že se, že jsou part­ne­ři. Blonďák (jak Tuco říká své­mu par­ťá­ko­vi) však náh­le doho­du poru­ší a nechá své­ho par­ťá­ka v pouš­ti, kde uví­zl a byl svá­zán.

V jiné čás­ti pouš­tě si jis­tý Baker zapla­til kru­té­ho žol­dá­ka jmé­nem „Sentence“, aby zabil jis­té­ho Stevense. Jde do Stevensova domu, sed­ne si ke sto­lu a vyu­ží­vá jíd­la, zatím­co Stevens ho pod­plá­cí dvoj­ná­sob­ným pla­tem, aby Bakera zabil. Ptá se ho na mís­to, kde se nachá­zí bed­na s 200 000 dola­ry, kte­ré oba ukrad­li kon­fe­de­rač­ní armá­dě spo­lu s tře­tí oso­bou, Jacksonem, kte­rý je ozna­čen jako stráž­ce kořisti pod jmé­nem „Bill Carson“. Sentenza pak Stevensovi při­po­me­ne, že nikdy nezkla­me, a zastře­lí ho i jeho syna. Poté se vydá k Bakerovi, pře­kva­pí ho v poste­li, aby si vyzve­dl výpla­tu a pře­dal mu zís­ka­né infor­ma­ce. Před odcho­dem také infor­mu­je poba­ve­né­ho Bakera o plat­bě, kte­rou dostal od Stevense, a také mu při­po­me­ne svou loa­ja­li­tu vůči kaž­dé­mu plát­ci a sadis­tic­ky ho zabi­je stře­lou do obli­če­je přes pol­štář. Na dal­ším sním­ku je Sentenza před­sta­ven jako „padouch“.

Tuco mezi­tím po pře­ži­tí pouš­tě dora­zí do ves­ni­ce, kde ve zbroj­ni­ci sesta­ví „doko­na­lou zbraň“ sesta­ve­ním nej­lep­ších čás­tí něko­li­ka zbra­ní a okra­de maji­te­le obcho­du. Poté, co zalo­ží gang, najde Blonďáka, kte­rý si našel uby­to­vá­ní v hote­lo­vém poko­ji, ve ves­ni­ci, kte­rou se chys­ta­jí opus­tit jiža­né obtě­žo­va­ní vojá­ky Unie. Blonďákovi se poda­ří zabít všech­ny Tucovy kom­pli­ce, ale ten ho pře­kva­pí zeza­du, vnik­ne oknem a donu­tí ho, aby se obě­sil. V tu chví­li pro­ra­zí stě­nu míst­nos­ti, kde se oba nachá­ze­jí, kano­ná­da: pod­la­ha se pro­pad­ne a Tuco spad­ne, aniž by utr­pěl něja­ké zra­ně­ní, zatím­co Blonďákovi se mezi­tím poda­ří před ním utéct. Mezitím Sentenza při svém neu­stá­lém pát­rá­ní po Billu Carsonovi dora­zí do tábo­ra vojá­ků Konfederace, kde se dozví o exis­ten­ci sever­ské­ho zaja­tec­ké­ho tábo­ra Betterville, kde by Carson mohl být, pokud je stá­le naži­vu. Po krá­de­ži koně se Tucovi poda­ří vypá­t­rat Blonďáka, kte­rý si mezi­tím našel nové­ho par­ťá­ka, jis­té­ho „Prcka“, jímž ho nahra­dil a s nímž pokra­čo­val ve stej­né hře neú­spěš­ných poprav. Tuco na Blonďáka namí­ří pis­to­li a vyhro­žu­je mu, že ho zabi­je, pokud se poku­sí nebo­hé­ho „Prcka“ osvo­bo­dit, a ten je nako­nec sku­teč­ně obě­šen. Ve chví­li, kdy se Blonďák chys­tá pod­leh­nout, při­jíž­dí dostav­ník bez kočí­ho, nalo­že­ný mrt­vý­mi vojá­ky Konfederace: jeden z nich umí­rá a pro­zra­zu­je, že se jme­nu­je Bill Carson a že v hrob­ce je ukry­to dvě stě tisíc dola­rů výmě­nou za vodu. Tucovi se poda­ří zjis­tit jmé­no hřbi­to­va (Sad Hill), ale zatím­co odchá­zí, aby při­ne­sl umí­ra­jí­cí­mu vodu, Carson těs­ně před smr­tí pro­zra­dí Blondovi jmé­no hrob­ky. Tuco je pro­to nucen pomo­ci Blondýnovi, pokud se chce dostat k penězům.

Poté, co se Tuco zmoc­ní dostav­ní­ku a dvou kon­fe­de­rač­ních uni­fo­rem, aby se mohl vydá­vat za dva vojá­ky, nechá Blonďáka v péči kato­lic­ké­ho kláš­te­ra, kte­rý vede jeho bra­tr Pablo, s nímž je v ost­rém spo­ru. Poté, co se jim vrá­tí síly, jsou oba zaja­ti něko­li­ka yan­ke­eský­mi vojá­ky a odve­ze­ni do zaja­tec­ké­ho tábo­ra v Betterville, kde je držen Sentenza: Sentenza se na zákla­dě infor­ma­cí o Carsonově pohy­bu dozvě­děl, že by se mohl dostat prá­vě do toho­to tábo­ra, a pro­to se tam vydal, při­hlá­sil se do armá­dy Unie a zís­kal hod­nost ser­žan­ta. Když Sentenza vytu­ší, že se Tuco setkal s Carsonem, aby pře­vzal jeho identi­tu, nechá ho mučit bru­tál­ním desát­ní­kem Wallacem a nako­nec z něj zís­ká infor­ma­ce o hřbi­to­vě. Poté, co zjis­tí, že přes­ný hrob zná prá­vě Blonďák, Sentenza změ­ní tak­ti­ku a donu­tí ho sou­hla­sit se spo­leč­ným hle­dá­ním pokla­du.

Mezitím je Tuco vzat do vaz­by Wallacem, kte­rý ho hod­lá odvést na šibe­ni­ci, aby si vyzve­dl odmě­nu za svou hla­vu. Během ces­ty Tuco lstí zabi­je Wallace a unik­ne, dosta­ne se do ves­ni­ce, kde se zdr­žu­je Blonďák, Sentenza a jeho ban­da. Když se zno­vu set­ka­jí, Blondýn a Tuco dají tým zno­vu dohro­ma­dy a roz­bi­jí Sentenzův gang, kte­ré­mu se poda­ří uprch­nout. Na ces­tě ke hřbi­to­vu se Tuco a Blonďák setká­va­jí s pře­káž­kou: je to Langstonský most, o kte­rý se vedou spo­ry a kte­rý je obsa­zen dvě­ma armá­da­mi. Oba zaja­tí Seveřané před­stí­ra­jí, že chtě­jí naru­ko­vat, a zkla­ma­ný kapi­tán jim nabíd­ne, že vyho­dí most do povět­ří; mezi­tím kaž­dý z nich pro­zra­dí tomu dru­hé­mu svou část tajem­ství o dola­rech: Tuco s vel­kou neo­cho­tou a obtí­že­mi pro­zra­dí jmé­no Sad Hill, zatím­co Blond v tichos­ti pro­hlá­sí, že jmé­no napsa­né na hro­bě je jmé­no Archa Stantona.

Po výbuchu mos­tu se armá­dy stáh­nou a Blond s Tucem mohou pře­bro­dit řeku. Zatímco se Blond zdr­žu­je, aby utě­šil umí­ra­jí­cí­ho vojá­ka, Tuco při­jíž­dí na hřbi­tov Sad Hill. Zběsile pobí­há mezi hro­by a hle­dá mezi nimi Stantonův hrob. Při kopá­ní se k němu při­dá Blond, kte­rý na něj namí­ří pis­to­li a nabá­dá ho, aby kopal, ale na mís­to dora­zí i Sentenza. Když Tuco skon­čí s kopá­ním, ote­vře rakev, ale najde jen mrt­vo­lu: Blonďák se bez mas­ky roz­hod­ne napsat na kámen jmé­no napsa­né na hrob­ce a vyzve zby­lé dva pis­tol­ní­ky k napí­na­vé mexic­ké pře­střel­ce: Blonďák zabi­je Sentencu, jehož tělo skon­čí v ote­vře­ném hro­bě, zatím­co Tuco zjis­tí, že jeho pis­to­le je prázd­ná (vyprázd­nil ji Blonďák před­cho­zí noc).

Biondo na kámen nena­psal žád­né jmé­no: pení­ze jsou v ano­nym­ním hro­bě ved­le Stantonova. Kořist vyjde na svět­lo, ale mla­dík, kte­ré­ho Blonďák zabil, netu­ší, o koho jde. Kořist vyjde na svět­lo, ale roz­ja­ře­ný Tuco je donu­cen Blonďákem balan­co­vat na kří­ži hrob­ky se smyč­kou kolem krku. Tuco pro­sí Blonďáka, kte­rý odjíž­dí s polo­vi­nou peněz, aby ho zachrá­nil před obě­še­ním. Teprve z vel­ké dál­ky Blonďák vystře­lí lano a čás­teč­ně osvo­bo­dí Tuca. Tuco, roz­zu­ře­ný tím, co se sta­lo, a na kon­ci pří­bě­hu ke své ško­dě, běží k mís­tu, kde je Blonďák, pak se zasta­ví a kři­čí: „Hej, Blonďáku! Víš, čí jsi syn? TY JSI SYN VELKÉ KURVY!!!“, k čemuž se doko­na­le váže hudeb­ní motiv fil­mu, kte­rý pře­ru­šu­je, ale záro­veň nazna­ču­je ban­di­to­vo pro­vo­lá­ní. Film kon­čí tře­mi zasta­ve­ný­mi zábě­ry, podob­ně jako na začát­ku, kte­ré uka­zu­jí tři osu­dy - hod­né­ho, zlé­ho a ošk­li­vé­ho.

Produkce

Geneze

Po úspě­chu fil­mů Pro hrst dola­rů a O pár dola­rů víc oslo­vi­li ředi­te­lé United Artists sce­náris­tu těch­to fil­mů Luciana Vincenzoniho, aby odkou­pil prá­va na před­cho­zí fil­my a dal­ší wes­tern. On, pro­du­cent Alberto Grimaldi a Sergio Leone nemě­li žád­ný plán, Leone vlast­ně neměl v úmys­lu nato­čit dal­ší wes­tern; také ho láka­la obrov­ská suma peněz (kte­rá by mu umož­ni­la žít do kon­ce živo­ta), a tak nabíd­ku při­jal, aniž by měl jakou­ko­li před­sta­vu. Naštěstí pro něj Vincenzoni navr­hl „film o třech lotrech, kte­ří hle­da­jí poklad v době ame­ric­ké občan­ské vál­ky“. Studio sou­hla­si­lo, ale chtě­lo znát nákla­dy na film: Vincenzoni a Grimaldi se dohod­li se spo­leč­nos­tí United Artists na roz­počtu 1 mili­on dola­rů a 50 % z kasov­ní­ho zis­ku mimo Itálii. Celkový roz­po­čet by se pohy­bo­val kolem 1,3 mili­o­nu dola­rů, což je obrov­ská část­ka, když si uvě­do­mí­me, jak nejis­tým pod­mín­kám Leone čelil o pou­hé dva roky dří­ve.

Existují tři růz­né ver­ze těch­to sku­teč­nos­tí. Luciano Vincenzoni o nich píše tak­to:

„Zavolal jsem vice­pre­zi­den­to­vi United Artists v Paříži, své­mu pří­te­li Iljovi Lopertovi, kte­rý při­jel do Říma s celým štá­bem. Vzal jsem je do Superkina, naštěs­tí to byl den, kdy měli roz­bi­tou poklad­nu. Byly tam tři tisí­ce lidí. Film zhléd­li za bouř­li­vé­ho smí­chu a potles­ku a chtě­li jít rov­nou do Grand Hotelu pode­psat smlou­vu. Zaplatili zaru­če­ně mini­mál­ně troj­ná­so­bek nej­op­ti­mis­tič­těj­ších oče­ká­vá­ní výrob­ce. Jak to Američané děla­jí, prv­ní, co řek­li, když pode­psa­li smlou­vu, bylo: „Teď kří­žo­vě zajiš­ťu­je­me, vyrov­ná­vá­me zis­ky a ztrá­ty s dal­ším fil­mem; co bude dál?“. Neměli jsme žád­ný plán. S tichým sou­hla­sem Leoneho a Grimaldiho jsem začal vymýš­let. „Film o třech dare­bá­cích, kte­ří se honí za pokla­dem během občan­ské vál­ky, tak tro­chu v duchu Velké vál­ky, kte­rou jste dis­tri­bu­o­va­li v Americe.“ A hned řek­li: „Koupíme to: kolik to bude stát?“, aniž by byl napsa­ný před­mět, jen slo­va. Obrátil jsem se tedy na Leoneho a zeptal se: „Kolik?“. Leone se zeptal: „Kolik?“ Řekl jsem mu: „Ten film jsem mu prá­vě pro­dal.“ Upřímně řeče­no, byl to zázrak, bez pří­bě­hu, jenom to děla­lo tro­chu scé­ny. Grimaldi a Leone se mě zepta­li: „Co jsi jim řekl?“. Řekl jsem: „Příběh o občan­ské vál­ce se tře­mi her­ci, řek­ně­te mi posta­vu.“ Grimaldi řekl: „A co takhle osm set tisíc dola­rů?“. Řekl jsem: „Ať je to mili­on. Obrátil jsem se na Loperta a řekl: „Milion dola­rů.

Podle Sergia Donatiho však jed­ná­ní s United Artists pro­bí­ha­la jinak:

„Grimaldi byl při­pra­ven pro­dat prá­va na film Pro pár dola­rů navíc ve Spojených stá­tech a Kanadě. Ve stej­né době pra­co­val Luciano Vincenzoni s Iljou Lopertem a byl dob­rým pří­te­lem Arnolda a Davida Pickerových z United Artists. Byli v Římě. Přesvědčil Loperta, aby vzal lidi ze Spojených arab­ských emi­rá­tů na vel­ké pro­mí­tá­ní fil­mu Pro pár dola­rů navíc... a Lucianovi se sku­teč­ně poda­ři­lo pro­dat film spo­leč­nos­ti United Artists a zís­kat 10 pro­cent ze všech zis­ků a také pro­cen­ta z dal­ší­ho fil­mu Hodný, zlý a ošk­li­vý.“

Sergio Leone má ješ­tě jinou ver­zi udá­los­tí. Tvrdí, že myš­len­ka fil­mu byla jen jeho, a zdů­raz­ňu­je, že film byl kon­ci­po­ván jako při­ro­ze­né pokra­čo­vá­ní dvou před­cho­zích wes­ter­nů:

„Už jsem necí­til tako­vý tlak, abych divá­kům nabí­dl jiný druh fil­mu. Teď jsem mohl nato­čit přes­ně tako­vý film, jaký jsem chtěl... Právě když jsem pře­mýš­lel o pří­bě­hu fil­mu Pro pár dola­rů navíc a o tom, díky čemu fun­go­val, o roz­díl­ných moti­va­cích Van Cleefa a Eastwooda, našel jsem jádro tře­tí­ho fil­mu... Vždycky jsem si mys­lel, že dob­ro, zlo a nási­lí nee­xis­tu­jí v abso­lut­ním a totál­ním smys­lu. Přišlo mi zají­ma­vé demysti­fi­ko­vat tato pří­dav­ná jmé­na v pro­stře­dí wes­ter­nu. Vrah může pro­je­vo­vat vzne­še­ný altru­is­mus, zatím­co dob­rý člo­věk je scho­pen zabí­jet s napros­tou lhos­tej­nos­tí. Zdánlivě ošk­li­vý člo­věk, když ho lépe pozná­me, se může uká­zat cen­něj­ší, než se zdá - a schop­ný něhy... Do pamě­ti se mi vry­la sta­rá řím­ská píseň, píseň, kte­rá mi při­pa­da­la plná zdra­vé­ho rozu­mu: Zemřel kar­di­nál, kte­rý konal dob­ro a zlo. Zlí mu děla­li dob­ře a dob­ří špat­ně. V pod­sta­tě to byla morál­ka, kte­rou jsem chtěl do fil­mu vlo­žit.“

Scénář

Režisér Sergio Leone při natá­če­ní dal­ší­ho své­ho fil­mu Tenkrát v Americe

Když Sergio Leone roz­pra­co­vá­val všech­ny své nápa­dy do sku­teč­né­ho scé­ná­ře, Vincenzoni mu dopo­ru­čil spo­lu­prá­ci se sce­náris­tic­kým týmem ve slo­že­ní Agenore Incrocci a Furio Scarpelli, kte­rý spra­vo­val sám Leone a Sergio Donati. Leone k tomu­to téma­tu řekl: „Příspěvek obou sce­náris­tů byl kata­stro­fál­ní. Byly to vti­py a nic jiné­ho. Nemohl jsem pou­žít ani jed­nu z věcí, kte­ré napsa­li. Bylo to nej­hor­ší zkla­má­ní mého živo­ta. Musel jsem se zno­vu cho­pit scé­ná­ře s něja­ký­mi čer­no­chy (má na mys­li Sergia Donatiho).“ Donati s tím sou­hla­sí a dodá­vá: „V koneč­né ver­zi scé­ná­ře nezů­sta­lo prak­tic­ky nic z toho, co napsa­li. Napsali pou­ze prv­ní část. Sotva řádek. K Leoneho sty­lu měly vel­mi dale­ko. Z jeho stra­ny bylo jejich vta­že­ní typic­kou vol­bou. Potřeboval vyzkou­šet něco nové­ho. A bylo to nepří­jem­né. Spíše než wes­tern napsa­li Age a Scarpelli jakousi kome­dii ode­hrá­va­jí­cí se na Západě.“ Sám Furio Scarpelli ozna­čil své setká­ní s Leonem za osu­do­vé. Vincenzoni pro­hlá­sil, že scé­nář napsal za jede­náct dní, ale brzy pro­jekt opus­til, pro­to­že jeho vzta­hy s Leonem se zhor­ši­ly: věno­val se dvě­ma wes­ter­nům s jiný­mi reži­sé­ry, Il mer­ce­na­rio (1968) Sergia Corbucciho a Da uomo a uomo (1967) Giulia Petroniho.

Všechny tři hlav­ní posta­vy obsa­hu­jí auto­bi­o­gra­fic­ké prv­ky reži­sé­ra. V jed­nom z roz­ho­vo­rů řekl:

„V mém svě­tě jsou anar­chis­té těmi nej­re­ál­něj­ší­mi posta­va­mi. Znám je lépe, pro­to­že mé myš­len­ky jsou jim bliž­ší. Jsem ze všech tří. Sentenza nemá duši, je to pro­fe­si­o­nál v tom nej­ba­nál­něj­ším slo­va smys­lu. Jako robot. U ostat­ních dvou postav tomu tak není. Vzhledem k meto­dic­ké a opa­tr­né strán­ce mé posta­vy jsem na tom podob­ně jako Blond: ale mé hlu­bo­ké sym­pa­tie budou vždyc­ky na stra­ně Tuca... doká­že být dojem­ný se vší tou něhou a zra­ně­nou lid­skostí. Ale Tuco je také tvor pudo­vý, bastard, tulák.“

Film byl tedy zalo­žen na třech rolích: Harlekýn, pika­resk­ník a padouch. Leoneho také vel­mi zau­ja­ly myš­len­ky fil­mu:

„Zaujalo mě na jed­né stra­ně demy­ti­zo­vat pří­dav­ná jmé­na a na dru­hé stra­ně uká­zat absur­di­tu vál­ky... Občanská vál­ka, s níž se posta­vy setká­va­jí, je z mého pohle­du zby­teč­ná, hlou­pá: není vede­na pro spra­ved­li­vou věc. Klíčovou větou fil­mu je věta posta­vy (Blonďáka), kte­rá komen­tu­je bitvu na mos­tě: „Nikdy jsem nevi­děl tolik lidí umí­rat... tak špat­ně“. Ukazuji sever­ský kon­cen­t­rač­ní tábor... ale čás­teč­ně jsem mys­lel na nacis­tic­ké tábo­ry s jejich orchest­ry Židů.“

Vyprávěl také jed­nu sta­rou his­tor­ku z vál­ky:

„Chtěl jsem v pito­resk­ním fil­mu uká­zat lid­skou imbe­ci­li­tu spo­lu s rea­li­tou vál­ky. Někde jsem četl, že v jižan­ských tábo­rech jako Andersonville zemře­lo 120 000 lidí, ale nikde neby­la zmín­ka o vyhla­zo­vá­ní v sever­ských zaja­tec­kých tábo­rech. Vždycky sly­ší­me o haneb­ném cho­vá­ní pora­že­ných, nikdy ne o vítě­zích. Proto jsem se roz­ho­dl uká­zat vyhla­zo­vá­ní v sever­ním tábo­ře. Američanům se to nelí­bi­lo... Americká občan­ská vál­ka je téměř tabu­i­zo­va­né téma, pro­to­že její rea­li­ta je šíle­ná a neu­vě­ři­tel­ná. Skutečné ději­ny Spojených stá­tů však byly posta­ve­ny na nási­lí, kte­ré lite­ra­tu­ra ani film nikdy pořád­ně neu­ká­za­ly. Osobně jsem vždyc­ky spí­še pro­ti ofi­ci­ál­ní ver­zi udá­los­tí - nepo­chyb­ně je to dáno tím, že jsem vyros­tl ve fašis­mu. Na vlast­ní kůži jsem se pře­svěd­čil, jak lze mani­pu­lo­vat s his­to­rií, a pro­to vždy zpo­chyb­ňu­ji to, co se šíří. Pro mě se to sta­lo bez­pod­mí­neč­ným reflexem.“

Vězeňský tábor, kam jsou Blond a Tuco odve­ze­ni, je vytvo­řen pod­le oce­lo­vých basre­li­éfů Andersonville ze srp­na 1864, kdy zde bylo asi 35 000 věz­ňů. Některé exte­ri­é­ro­vé scé­ny fil­mu byly navíc ovliv­ně­ny foto­gra­fic­kým archi­vem Mathewa B. Bradyho. Brady.

Van Cleef v této sou­vis­los­ti vzpo­mí­nal:

„Vězeňský tábor, kte­rý Sergio vybu­do­val, nebyl nic moc - jen pár domů a spous­ta plo­tů. Bylo pře­lid­ně­né, ale člo­věk měl dojem, že to tak muse­lo být i za občan­ské vál­ky. Bylo to jako někte­ré obráz­ky, kte­ré jsem viděl v Andersonville... jako Bradyho foto­gra­fie.“

Ohledně pro­stře­dí fil­mu Sergio Leone řekl:

„Američtí spi­so­va­te­lé jsou pří­liš závis­lí na jiných spi­so­va­te­lích a nejdou dosta­teč­ně hlu­bo­ko do vlast­ní­ho pří­bě­hu. Při pří­pra­vě kni­hy Hodný, zlý a ošk­li­vý jsem zjis­til, že během občan­ské vál­ky se v Texasu ode­hrá­la pou­ze jed­na bitva, jejímž sku­teč­ným cílem bylo vlast­nic­tví texaských zla­tých dolů. Účelem bitvy bylo zabrá­nit Severu (nebo Jihu), aby se ke zla­tu dostal jako prv­ní. Když jsem byl ve Washingtonu, sna­žil jsem se o této udá­los­ti najít více doku­men­tů. Knihovník z Kongresové knihov­ny, nej­vět­ší knihov­ny na svě­tě, mi řekl: „Myslím, že se mýlí­te. Říkáte Texas, pane? Musí jít o chy­bu. Nikdo v Americe nikdy neve­dl bitvu o zla­té doly a občan­ská vál­ka se v Texasu nikdy neko­na­la. Přijďte za dva nebo tři dny a já pro­ve­du něja­ké kon­t­ro­ly. Ale jsem si jis­tý, že se mýlí­te. No, vrá­til jsem se za dva nebo tři dny a ten chlap se na mě podí­val, jako by viděl ducha. „Mám tu osm knih,“ řekl, „a všech­ny se týka­jí této kon­krét­ní udá­los­ti. Jak jste to pro­bo­ha věděl? Čte jen ital­sky, tak jak to zjis­ti­la? Teď už chá­pu, proč vy Italové točí­te tak výji­meč­né fil­my. Jsem tu už dva­cet let a zatím se tu neob­je­vil jedi­ný ame­ric­ký reži­sér, kte­rý by se obtě­žo­val při­jet a zjis­tit něco o his­to­rii Západu. No a teď mám taky obrov­skou kni­hov­nu - ve Washingtonu mi za osm dola­rů oko­pí­ru­jí celou kni­hu!“

Režisér nevá­hal do fil­mu zahr­nout i osob­ní prv­ky týka­jí­cí se vál­ky: Blondýn a Tuco vní­ma­jí vál­ku stej­ně jako reži­sér a pohle­dy obou hrdi­nů na bojiš­ti shr­nu­jí to, co chtěl reži­sér sdě­lit. Navíc vyu­ží­vá výprav­né pro­střed­ky ke zvý­raz­ně­ní kon­tras­tů ve váleč­ných scé­nách, kri­ti­zu­je a záro­veň sati­ri­zu­je občan­skou vál­ku: Tuco a Biondo jsou totiž jed­ni z mála, kte­ří během bitvy o most neno­sí vojen­ský oděv a kte­ří ve vše­o­bec­ném váleč­ném maras­mu pro­je­vu­jí lid­skost.

Původní název fil­mu zněl I due mag­ni­fi­ci stracci­o­ni (Dva vel­ko­le­pí had­rá­ři), ale byl změ­něn těs­ně před natá­če­ním fil­mu, když se Vincenzonimu zdál název Il buo­no, il brut­to, il cat­ti­vo (Hodný, zlý, ošk­li­vý), kte­rý Leoneho oka­mži­tě oslo­vil.

Obsazení

Blondýn (Clint Eastwood)

Dobrý, muž beze jmé­na (jedi­ná posta­va, kte­rá se obje­vi­la ve všech třech fil­mech dola­ro­vé tri­lo­gie), fleg­ma­tic­ký, aro­gant­ní lovec lidí, kte­rý sou­pe­ří s Tucem a Sentenzou při hle­dá­ní zako­pa­né­ho zla­ta upro­střed ame­ric­ké občan­ské vál­ky. Blonďák a Tuco jsou přá­te­lé a nepřá­te­lé: Tuco zná jmé­no hřbi­to­va, kde je zla­to ukry­to, ale Blonďák zná jmé­no hro­bu, kde je pohřbe­no. To je nutí spo­lu­pra­co­vat a vzá­jem­ně si pomá­hat. Navzdory tomu­to cham­ti­vé­mu hle­dá­ní je na Blondovi patr­ný sou­cit s vojá­ky, kte­ří zemře­li v cha­o­tic­kém váleč­ném krvepro­li­tí: „Nikdy jsem nevi­děl umí­rat tolik lidí, tak špat­ně.“ Říká, jen­že hned poté se cynic­ky sna­ží vyrvat Tucovi jmé­no hřbi­to­va. Clint Eastwood ztě­les­ňu­je snad nej­ú­spěš­něj­ší posta­vu Sergia Leoneho: vyso­ký, lako­nic­ký, smr­tí­cí pis­tol­ník se smys­lem pro detail. Velmi důle­ži­tá je také pří­tom­nost dout­ní­ku, jed­no­ho ze sym­bo­lů toho­to fil­mu: Clint Eastwood ho má v ústech prak­tic­ky neu­stá­le a opa­ko­va­ně si ho zapa­lu­je.

Leone před­sta­vu­je posta­vu někde na pome­zí kla­sic­ké­ho lov­ce lidí a ban­di­ty, při­čemž se inspi­ru­je vel­ký­mi kla­si­ky, jako jsou řec­ké tragé­die a Shakespearova díla. Postava Clinta Eastwooda je navíc, jak sám při­zná­vá, vel­mi ovliv­ně­na sty­lem vel­kých latin­ských auto­rů, jako jsou Plautus a Terence. Sergio Donati o něm řekl:

„Clint Eastwood je z těch tří roz­hod­ně nej­po­dob­něj­ší svým posta­vám: uza­vře­ný, málo­mluv­ný, iro­nic­ký. Člověkem se stá­vá až před talí­řem špaget: s výjim­kou Buda Spencera jsem nikdy nevi­děl jiné­ho her­ce, kte­rý by byl scho­pen pra­vi­del­ně sníst tři dvo­ji­té por­ce jako on. Ale on netloust­ne, sak­ra.“

Muži na pré­rii skon­či­li v roce 1965 a v té době nebyl ve Spojených stá­tech uve­den žád­ný z dal­ších dvou fil­mů dola­ro­vé tri­lo­gie. Když mu Leone nabí­dl roli ve svém dal­ším fil­mu, byla to jedi­ná nabíd­ka, kte­rou herec dostal, ale stá­le ho nepře­svěd­či­la: měl pocit, že role Tuca je důle­ži­těj­ší než jeho vlast­ní, a tak ji chtěl zmen­šit. Leone se ho sna­žil pře­svěd­čit: „Roli Bionda téměř nehrál. Po pře­čte­ní scé­ná­ře zjis­til, že role Tuca je pří­liš důle­ži­tá, že je to lep­ší z obou rolí. Tak jsem se mu sna­žil domlu­vit: „Ten film je del­ší než ty dva před­cho­zí. Nemůžeš být úpl­ně sám. Tuco je pro pří­běh nezbyt­ný a zůsta­ne tako­vý, jaké­ho jsem ho chtěl mít. Musíte pocho­pit, že on je herec ve ved­lej­ší roli... a ve chví­li, kdy se obje­ví­te, je on hvězdou, kte­rá se obje­ví.“

Eastwood však nebyl pře­svěd­čen, a tak se Leone spo­lu se svou ženou musel vydat do Kalifornie, aby se poku­sil o medi­a­ci. Režisérova man­žel­ka Carla si na to doko­na­le vzpo­mí­ná: „Clint Eastwood a jeho žena Maggie při­šli k nám do hote­lu... Vysvětlila jsem mu, že sku­teč­nost, že má po svém boku dal­ší dva skvě­lé her­ce, může jeho posta­ve­ní jen posí­lit. Někdy i vel­ká hvězda, kte­rá hra­je men­ší roli s jiný­mi vel­ký­mi her­ci, může vyu­žít situ­a­ce. Někdy udě­lat krok zpět zna­me­na­lo udě­lat dva kro­ky vpřed.“ Když se obě ženy domlu­vi­ly, Eastwood a Leoneová se ostře střet­li a jejich vztah začal pukat. Leone řekl: „Pokud tu roli zahra­je, budu nad­še­ný. Ale jest­li ne - no, pro­to­že jsem ho vymys­lel já - budu muset zít­ra vymys­let jiné­ho, jemu podob­né­ho.“ Po dvou dnech vyjed­ná­vá­ní herec sou­hla­sil s natá­če­ním a chtěl za to 250 000 dola­rů a 10 pro­cent z kasov­ní­ho zis­ku ve všech západ­ních teri­to­ri­ích, což se Leonemu nelí­bi­lo. Postava Clinta Eastwooda je ve fil­mu nazý­vá­na Tucem pod pře­zdív­kou Blonďák, pro­to­že nikdo nezná jeho pra­vé jmé­no. Ve scé­ná­ři fil­mu je však nazý­ván „Joe“, stej­ně jako ho Piripero oslo­vu­je ve fil­mu Pro hrst dola­rů.

Tuco Ramírez (Eli Wallach)

Ošklivý Tuco Benedicto Pacifico Juan María Ramírez je komic­ký, nemotor­ný a upo­ví­da­ný mexic­ký ban­di­ta, po kte­rém úřa­dy pát­ra­jí kvů­li mno­ha zlo­či­nům růz­né­ho dru­hu. Tucovi se poda­ří zjis­tit jmé­no hřbi­to­va, kde je zla­to pohřbe­no, ale jmé­no hrob­ky nezná: zná ho jen Blonďák. Tento stav je donu­tí stát se spo­leč­ní­ky na cestách. K výbě­ru Wallacha Leone řekl: „Tuco před­sta­vu­je, stej­ně jako poz­dě­ji Cheyenne, všech­ny roz­po­ry Ameriky a čás­teč­ně i moje. Gian Maria Volonté by ho rád hrál, ale nemys­lím si, že by to byla správ­ná vol­ba. Stal by se neu­ro­tic­kou posta­vou a já potře­bo­val her­ce s při­ro­ze­ným komic­kým talen­tem. Tak jsem si vybral Eliho Wallacha, kte­rý obvykle hrál dra­ma­tic­ké role. Wallach měl v sobě něco z Chaplinse, což mno­ho lidí zřej­mě nikdy nepo­cho­pi­lo. A on byl pro roli Tuca jako stvo­ře­ný.“

Leone si tedy nako­nec vybral Eliho Wallacha na zákla­dě jeho role ve fil­mu Dobytí zápa­du (1962). Na Leoneho udě­lal vel­ký dojem zejmé­na jeho výkon ve slav­né scé­ně Železnice. Režisér Oreste De Fornari ve své bio­gra­fii řekl:

„Eliho Wallacha jsem si vybral kvů­li ges­tu, kte­ré udě­lá ve fil­mu Dobytí zápa­du, když vystou­pí z vla­ku a mlu­ví s Peppardem. Uvidí chlap­ce, Peppardova syna, oto­čí se, stře­lí ho prs­ty a udě­lá prd. Z toho jsem pocho­pil, že je to komic­ký herec cha­pli­nov­ské­ho půvo­du, nea­pol­ský Žid: s ním se dá dělat coko­li. Ve sku­teč­nos­ti jsme se spo­lu dob­ře bavi­li.“

Seznámili se v Los Angeles, ale herec byl skep­tic­ký k tomu, že by si zno­vu zahrál tako­vou posta­vu: ale poté, co mu uká­za­li úvod­ní sek­ven­ci fil­mu Pro pár dola­rů navíc, řekl: „Kdy mě chceš?“ A pak se zeptal: „Kdy mě chceš vidět?“ Oba si pad­li do oka a sdí­le­li stej­ný své­ráz­ný smy­sl pro humor. Leone dovo­lil Wallachovi, aby svou posta­vu upra­vil, pokud jde o insce­na­ci a opa­ku­jí­cí se ges­ta; ostat­ně oble­če­ní Tuca vybral sám Wallach. Byl to také herec, kte­rý navr­hl opa­ku­jí­cí se zna­me­ní kří­že, ges­to, kte­ré posta­va opa­ko­va­ně pou­ží­vá. Eli Wallach vzpo­mí­ná na prá­ci s Van Cleefem něko­li­ka slo­vy: „Na prá­ci s Van Cleefem vzpo­mí­nám hlav­ně pro­to, že se prá­vě stal hrdým maji­te­lem nové­ho mer­ce­de­su. Byl jsem Clintovi vel­mi vděč­ný, při­šel s nápa­dy a detai­ly, kte­ré mou posta­vu ješ­tě vylep­ši­ly... Na pla­ce moc nemlu­vil, ale byl vel­mi pozor­ný pozo­ro­va­tel. Řekl, že to byl jeho tře­tí film v Itálii a že se vrá­tí do Spojených stá­tů, aby se tam sou­stře­dil na svou kari­é­ru, a to také udě­lal. Eastwood i Van Cleef pocho­pi­li, že posta­va Tuca je reži­sé­ro­vi blíz­ká, a Leone a Wallach se mimo natá­če­ní sta­li dob­rý­mi přá­te­li. Van Cleef k tomu pozna­me­nal:

„Tuco je jedi­ný z tro­ji­ce, kte­ré­ho divá­ci zna­jí. Setkáváme se s jeho bra­t­rem, pocho­pí­me, odkud pochá­zí a proč se stal ban­di­tou. Ale Clintova a moje posta­va zůstá­va­jí tajem­né... bylo jas­né, že divá­ci dají před­nost Wallachově posta­vě.“

Sentenza (Lee Van Cleef)

Zloduch, bez­o­hled­ný zabi­ják jmé­nem Sentenza. Když jsou Blonďák a Tuco zaja­ti v pře­vle­če­ní za vojá­ky Konfederace, Sentenza je ser­žant Unie (prav­dě­po­dob­ně zabil sku­teč­né­ho ser­žan­ta, sou­dě pod­le poba­ve­né reak­ce Tuca na „ser­žan­ta Sentenzu“), kte­rý je vyslý­chá a mučí Tuca, při­čemž zjis­tí jmé­no hřbi­to­va, kde je zla­to pohřbe­no, ale ne hrob. Poté uza­vře let­mé spo­je­nec­tví s Blonďákem, ale oba býva­lí kama­rá­di se na něj vrh­nou, jakmi­le to jde. Sentenzův zachmu­ře­ný a vždy zamyš­le­ný výraz a napůl zavře­né oči z něj děla­jí ide­ál­ní ste­re­o­typ padou­cha. Leone původ­ně uva­žo­val o Charlesi Bronsonovi pro roli Sentenzy, ale ten už hrál v Tuctu špi­nav­ců (1967). Leone se roz­ho­dl zno­vu spo­lu­pra­co­vat s Lee Van Cleefem:

„Věděl jsem, že Van Cleef už hrál roman­tic­kou roli ve fil­mu Pro pár dola­rů navíc, tak­že mě zau­ja­la myš­len­ka, že by měl hrát posta­vu, kte­rá je jeho opa­kem.“

Lee Van Cleef vzpo­mí­ná: „Nemohl jsem se dohod­nout na prv­ním fil­mu, pro­to­že jsem neměl ani na zapla­ce­ní účtu za tele­fon. Natočil jsem film, zapla­til tele­fon­ní účet a přes­ně o rok poz­dě­ji, 12. dub­na 1966, jsem byl zno­vu povo­lán k natá­če­ní fil­mu Hodný, zlý a ošk­li­vý. A spo­lu s tím jsem také nato­čil film The Reckoning. Ale teď jsem mís­to sedm­nác­ti tisíc dola­rů vydě­lá­val sto a něco, a to díky Leonemu, ne díky mně.“ Herec se bál koní a neu­měl jez­dit. Donati řekl: „Dali mu učen­li­vé­ho malé­ho čer­né­ho kam­zí­ka, vycvi­če­né­ho jako cir­ku­so­vé zví­ře (pokud jste si všimli, v jiných scé­nách na něm jez­dí Wallach, dal­ší občan, kte­rý neu­mí sed­lat). Ale abys­te ho dosta­li na koně, potře­bo­va­li jste žid­li (pří­sa­hám) a člo­vě­ka, kte­rý by to zví­ře držel. A pak vystou­pit, to byla samo­zřej­mě podob­ná tragé­die.“

Na roz­díl od vět­ši­ny postav, kte­ré hrál, byl Lee Van Cleef vel­mi jem­ný člo­věk. Donati pro­zra­dil anekdo­tu: „[Ve fil­mu Hodný, zlý a ošk­li­vý] musel dát fac­ku pro­sti­tut­ce a nemohl to ani před­stí­rat. Herečka, kte­rou byla Rada Rassimovová, mu řek­la: „No tak, neboj se, i kdy­bys dostal pořád­nou fac­ku, je mi to jed­no, jen mě udeř...“. S uzar­dě­ním vysvět­lo­val, že se pros­tě nedo­ká­že při­mět k tomu, aby zve­dl ruku k ženě, že je to sil­něj­ší než on.“ Také v tom­to fil­mu nosí Lee Van Cleef barev­né kon­takt­ní čoč­ky: ve sku­teč­nos­ti má od naro­ze­ní jed­no oko zele­né a dru­hé mod­ré: tuto vlast­nost mas­ko­val ve všech svých fil­mech, ale v Hodném, zlém a ošk­li­vém je mož­né vidět odliš­ný odstín bar­vy díky čas­tým Leoneho detail­ním zábě­rům. Právě oči mu vynes­ly název ang­lic­ké ver­ze fil­mu, což je Leoneho vlast­ní nápad: „Angel Eyes“.

  • Zdroj: Italská wiki­pe­die
  • Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Hodný, zlý a ošklivý - poslední díl "dolarové" trilogie11. listopadu 2020 Hodný, zlý a ošklivý - poslední díl "dolarové" trilogie Tři pistolníci, nepřátelé na život a na smrt, a každý zná část tajemství, bez něhož ti ostatní nikdy nenajdou ukrytý zlatý poklad. Jako první se o něm dozví zabiják Sentenza zvaný […] Posted in Retro filmové recenze
  • Pro pár dolarů navíc24. února 2022 Pro pár dolarů navíc Pro pár dolarů navíc (italsky: Per qualche dollaro in più) je spaghetti western z roku 1965, který natočil Sergio Leone. V hlavních rolích lovců odměn v něm vystupují Clint Eastwood a Lee […] Posted in Speciály
  • Tenkrát na Západě16. prosince 2021 Tenkrát na Západě Tenkrát na Západě (italsky: C'era una volta il West, "Byl jednou jeden západ") je výpravný spaghetti western z roku 1968, který natočil Sergio Leone společně se Sergiem Donatim podle […] Posted in Speciály
  • Kapsy plné dynamitu4. října 2021 Kapsy plné dynamitu Kapsy plné dynamitu (Giù la testa) je film režiséra Sergia Leoneho z roku 1971 s Rodem Steigerem, Jamesem Coburnem a Romolem Vallim v hlavních rolích. Jedná se o druhý film takzvané časové […] Posted in Speciály
  • Trumfové eso13. prosince 2022 Trumfové eso I quattro dell'Ave Maria (Trumfové eso) je western italského střihu z roku 1968, který režíroval Giuseppe Colizzi a je druhým filmem úspěšné dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Děj Děj […] Posted in Speciály
  • Návrat tří mušketýrů19. srpna 2022 Návrat tří mušketýrů Návrat mušketýrů je filmová adaptace z roku 1989 volně založená na románu Dvacet let poté (1845) od Alexandra Dumase. Po Třech mušketýrech z roku 1973 a Čtyřech mušketýrech z roku 1974 se […] Posted in Speciály
  • Podivné dědictví24. září 2021 Podivné dědictví E poi lo chiamarono il magnifico (Podivné dědictví)je film režiséra E. B. Cluchera z roku 1972. Název byl zvolen proto, aby se využilo úspěchu seriálu Říkali mu Trinity... a ...říkali mu […] Posted in Speciály
  • Kapsy plné dynamitu - poslední western Sergia Leone30. září 2020 Kapsy plné dynamitu - poslední western Sergia Leone Juan Miranda (Rod Steiger) je chladnokrevný zloděj a šéf početné rodiny, která se živí okrádáním náhodných pocestných a přepadáním dostavníků. V době, kdy kolem něho doslova "vře" mexická […] Posted in Retro filmové recenze
  • Narozeniny Lee Van Cleefa: Umění hrát padoucha a etika za kamerou9. ledna 2024 Narozeniny Lee Van Cleefa: Umění hrát padoucha a etika za kamerou "Padouši byli vždycky moje parketa... Vypadám zle, aniž bych se o to snažil. Diváci mě na plátně prostě přirozeně nenávidí. Mohl bych hrát roli ve smokingu a lidé by si mysleli, že jsem […] Posted in Zajímavosti
  • V tento den roku 1971 byl uveden film "Drsný Harry"23. prosince 2023 V tento den roku 1971 byl uveden film "Drsný Harry" Ačkoli je "Drsný Harry" pravděpodobně charakteristickou rolí Clinta Eastwooda, nebyl pro tuto roli hlavním kandidátem. Role Harryho Callahana byla nabídnuta Johnu Waynovi a Franku […] Posted in Zajímavosti
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,25136 s | počet dotazů: 265 | paměť: 72244 KB. | 29.03.2024 - 17:00:58