Zakletý v čase - Další z love stories obohacená tentokrát o motiv cestování v čase.

Zaklet

Henry a Clare se pozna­li, když Clare bylo šest a Henrymu tři­cet šest a vza­li se, když bylo Clare dva­cet dva a Henrymu tři­cet… Pouze dal­ší z love sto­ries obo­ha­ce­ná ten­to­krát o motiv ces­to­vá­ní v čase? Ano – pokud se podí­vá­te na film. Ne – pokud si pře­čte­te kníž­ku.

Hned na začá­tek bych měla pozna­me­nat, že kníž­ku The Time Traveler’s Wife od Andrey Niffenegger pod­le kte­ré byl film nato­čen, jsem čet­la a zami­lo­va­la si ji. Od fil­mu jsem pro­to měla vel­ká oče­ká­vá­ní, pro­to­že pří­běh popsa­ný v kni­ze má v sobě ohrom­ný fil­mo­vý poten­ci­ál – a to ať už po strán­ce nara­tiv­ní, tak i po strán­ce for­mál­ní. Bohužel ve fil­mu se ani jed­no neko­ná. Příběh Henryho a Clare je tu zhuš­těn do pou­hé­ho pří­bě­hu jejich spo­leč­né­ho sou­ži­tí, při­čemž je vyne­chá­no spous­ta ved­lej­ších – ale při­tom pro pří­běh vel­mi důle­ži­tých! – linií. Ať už jde o chví­le, kdy se Henry vra­cí do minu­los­ti ke své­mu mlad­ší­mu já a učí ho všem tri­kům, aby byl scho­pen pře­žít v situ­a­cích, kdy se díky ces­to­vá­ní v čase ocit­ne na nezná­mých  mís­tech bez oble­če­ní, bez peněz a bez čeho­ko­liv jiné­ho, nebo o pří­běh jeho býva­lé pří­tel­ky­ně Ingrid. Všechny ostat­ní posta­vy se zde stá­va­jí pou­hý­mi kari­ka­tu­ra­mi, o kte­rých nic moc neví­me, pro­to­že film se sou­stře­dí pou­ze na Clare a Henryho a na to, jak Henryho ces­to­vá­ní v čase kom­pli­ku­je jejich spo­leč­ný život. Nevíme pro­to nic o Clarinu kom­pli­ko­va­ném vzta­hu s mat­kou, neví­me nic o jejích sou­ro­zen­cích, neví­me téměř nic ani o jejích přá­te­lích Charisse a Gomezovi (a o tom, že Gomez Clare odjak­ži­va milu­je). Ale pře­de­vším tu chy­bí zce­la zásad­ní část Clarina dospí­vá­ní – kte­ré je pro pří­běh napros­to zásad­ní, neboť prá­vě teh­dy se do sebe s Henrym zami­lu­jí. Díky tomu se ani s pří­bě­hem, či se samot­nou Clare, nemů­že­me pořád­ně zto­tož­nit, pro­to­že to, proč se do Henryho zami­lo­va­la nám uni­ká.
Zamrzí také to, že scé­náris­ta měl oči­vid­ně opět potře­bu poměr­ně slo­ži­tý děj (díky vše­mu tomu ces­to­vá­ní v čase) zjed­no­du­šit. A pro­to jsou udá­los­ti seřa­ze­ny více­mé­ně chro­no­lo­gic­ky za sebe a začí­ná se sou­čas­nos­tí, tedy oka­mži­kem, kdy se Clare popr­vé setká­vá s Henrym v knihov­ně. O co zají­ma­věj­ší by to vše bylo, kdy­by se držel kni­hy a nechal Henryho nejdří­ve ces­to­vat za malou Clare a až poté by mohl natě­še­ný divák s nad­še­ním sle­do­vat, jak se koneč­ně i v sou­čas­nos­ti najdou! Navíc veš­ke­ré to ces­to­vá­ní sem a tam moh­lo poslou­žit jako mate­ri­ál pro vel­mi zají­ma­vé a ori­gi­nál­ní fil­mo­vé zpra­co­vá­ní po reži­sér­ské strán­ce.
I přes všech­ny tyto výtky, poměr­ně cha­o­tic­ký a pří­liš rych­lý začá­tek (šup, šup, už aby byli man­že­lé a moh­lo se začít řešit jejich obtíž­né sou­ži­tí) se jed­ná o pří­jem­ný roman­tic­ký film. Rachel McAdams je jako vždy okouz­lu­jí­cí, i když dva­cet let, kte­rých jí je na začát­ku fil­mu má být, už jí pře­ci jen divák věřit nemů­že. A co se týče Erica Bany lep­ší­ho Henryho si snad ani nelze před­sta­vit. Jenom vel­ká ško­da, že nemohl roze­hrát svou posta­vu v tako­vé šíři v jaké je před­sta­ve­na v kni­ze. A to pla­tí i pro Clare, tedy Rachel McAdams. Velká pochva­la potom pat­ří dět­ským hereč­kám Tatum a Haily McCannovým, kte­ré ztvár­ni­ly jejich dce­ru Albu.
Zkrátka, poten­ci­ál obrov­ský, výsle­dek bohu­žel jen prů­měr­ná love sto­ry, kte­rá neu­ra­zí, ale dlou­ho s vámi nezů­sta­ne. Na roz­díl od kni­hy, na kte­rou bude­te ješ­tě dlou­ho vzpo­mí­nat.

Ohodnoťte článek


|

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *