Jedna místnost. Tři lidé. Hluboko pod zemí. Nelze utéct. Nebo spíše – nikdo opravdu nechce utéct.
Ulice Cloverfield 10 je možná postapokalyptický film a možná taky ne. Divák je po celou dobu držen v nejistotě stejně jako Michelle (Mary Elizabeth Winstead), která právě ujíždí nocí před svým přítelem. Hrdinka, která vypadá jako Claire z Jurského světa, a kterou právě v jedné z nejlépe zachycených bouraček vytlačí ze silnice pick-up. Probouzí se do noční můry, přivázaná v prázdné místnosti hluboko pod zemským povrchem. Jejím věznitelem je zavalitý chlapík Howard ztvárněný Johnem Goodmanem, kterého si většina z nás zřejmě vybaví jako cholerického Waltera z Big Lebowskiho. A i tentokrát mu nervy podráždí i sebemenší podnět.
Zatím se ale jeví jako přátelský venkovan, který Michelle sděluje nepříjemnou zprávu: venku došlo k jadernému útoku a všichni, kromě něj, jí a třetího společníka Emmetta jsou mrtví. Vzduch je kontaminovaný a ve vybaveném bunkru budou muset strávit příští roky. Jenže něco chybí – důkaz. Michelle Howardovi nevěří, a rozhodne se uprchnout za každou cenu, ať se venku skrývá cokoli. Jenže to nebude vůbec jednoduché a mezi třemi přeživšími začne vzrůstat nedůvěra a nenávist, která eskaluje každou další hodinou.
Film má přímo či nepřímo odkazovat na osm let staré Monstrum. Nutno říct, že kromě pár plakátů a menších odkazů spolu ale naprosto nesouvisí. V původním snímku natočeném jako found-footage skupina mladistvých utíká ulicemi velkoměsta před gigantickým monstrem; zde jsou klasickou kamerou zabíráni tři aktéři v podzemním bunkru. Což je námět, který jsme zde už párkrát viděli. Namátkou například epizoda seriálu Metal Hurlant Chronicles či výborné psycho The Divide.
Přestože filmu tedy originalita rozhodně schází, kdo nečeká mimozemské spektakulární souboje, přijde si na své. Ulice Cloverfield 10 je zvláštní dílo pro specifickou skupinu lidí, kteří při hodině a půl v jedné místnosti se třemi herci dokáží udržet pozornost. Nejzajímavějším faktem zůstává, že ačkoli jsou jen dvě možná vysvětlení (Howard lže, nebo venku čekají emzáci), divák je po celou stopáž díky mnoha zvratům držen v nejistotě, jak to vlastně je. Závěrečná desetiminutovka je menší úlet otevírající vrátka potencionálnímu pokračování, který vyvolá úsměv na rtech a trochu ubere předcházejícímu dění. Jako režijní debut ovšem může být Dan Trachtenberg spokojen a jsem velmi zvědavý, zda se producenti pustí do dalšího sequelu.
Nejnovější komentáře