Účastníci zájezdu - „Našli ho na pláži, ležel tam jak vyvrženej vorvaň. Už se do něj pouštěli racci.“

Kdo byl ale­spoň jed­nou v živo­tě na čes­kém auto­bu­so­vém zájez­du, a to ide­ál­ně něja­kých pár let nazpá­tek, urči­tě mu budou účast­ní­ci toho­to zájez­du vel­mi pově­do­mí. Pár let nazpát­ky pro­to, že zřej­mě mar­ně dou­fám, že někte­ré typy zde popi­so­va­né se v sou­čas­nos­ti už tam moc nevy­sky­tu­jí :-).

Viz rodi­na s dět­mi, kte­rá si v rám­ci své spo­ři­vé pova­hy veče­ři vaří na poko­ji na ply­no­vé bom­bě, o homose­xu­a­li­tě si mys­lí, že je nakaž­li­vá a že by snad v cizi­ně nedej­bůh domlu­vi­la? Tak tro­chu Škopkovic rodin­ka ze Slunce, seno, … , v níž ale nevlád­ne řízná Helena Růžičková, ale nemé­ně řízná žena, výra­zo­vě hod­ně podob­ná Pavle Tomicové (zná­mé z posled­ní doby např. ze Snowborďáků nebo Rafťáků).

Zájezdu se dále účast­ní dvě post­pu­bescent­ky na neu­stá­lém lovu dvou­no­hých muž­ských obě­tí, dvě senil­ní babič­ky, homose­xu­ál­ní pár, „slav­ná“ hudeb­ní hvězda, sebe­i­ro­nic­ká ošk­liv­ka Jolana (Anna Polívková) tou­ží­cí po chla­po­vi, jeden ošk­li­vec tou­ží­cí po žen­ské a stár­nou­cí man­že­lé (rodi­če Jolany), v podá­ní Evy Holubové a Bohumila Klepla, „kte­ří chtě­jí celých těch 30 let udě­lat toho dru­hé­ho šťast­ným“, ale pořád se háda­jí.

Takže vcel­ku sluš­ně repre­zen­ta­tiv­ní vzo­rek pro soci­o­lo­gic­kou ana­lý­zu. A tak že jo. Dovolenkové osu­dy této squad­ry azzu­ry se vzá­jem­ně pro­plé­ta­jí, všich­ni by si na zaslou­že­né dov­če rádi uži­li (rozu­měj „uži­li“), ale pořád všich­ni nará­ží na nespráv­né pro­tějš­ky. A tak se zase osu­dí zamí­chá a vytvo­ří se nové dvo­ji­ce. Tentokrát je to už lep­ší… Celou tuhle ban­du se sna­ží uko­čí­ro­vat hudeb­ně nada­ná blon­ďa­tá naiv­ka v podá­ní model­ky Jitky Kocurové, že kte­ré má celý zájezd sran­du a mě pěk­ně lez­la na ner­vy :-).

Stejně jako všich­ni ostat­ní musí být samo­zřej­mě i řidi­či auto­bu­su tak tro­chu nenor­mál­ní. Duo Karel & Karel nabá­dá dovo­len­ká­ře s kamen­nou tvá­ří, aby neod­ha­zo­va­li kos­ti od kot­let za seda­dla, domní­va­jí se, že ces­tu­jí­cí vylu­ču­jí for­mou „lulá­ní“ a stá­le nemo­hou pocho­pit, proč se jim ztrá­ce­jí vyztu­že­né pod­šál­ky, „když jim (lidem) pořád říka­jí, ať je vra­cí“.

Účastníci zájez­du jsou fil­mem o kla­sic­kých čes­kých pova­hách a rysech jed­not­li­vých věko­vých kate­go­rií s řadou vtip­ných hlá­šek (např. ješ­tě jed­nou mi řek­neš čumáč­ku a roz­bi­ju ti palub­ní mik­ro­fon), u kte­ré­ho se jeden můj kama­rád „ani jed­nou nepo­dí­val na hodin­ky“. Já osob­ně jsem ke kon­ci malič­ko ztrá­ce­la trpě­li­vost, když se prázd­ni­no­vé osu­dy jed­not­li­vých pro­ta­go­nis­tů ne a ne uzavřít. Každému však byl samo­zřej­mě dopřán řád­ný hap­py end a do ČR se vra­cí auto­bus úpl­ně vymě­ně­ných lidí. Tenhle film vás musí bavit, pro­to­že při upřím­ném zamyš­le­ní zjis­tí­te, že tohle už jste někde, někdy zaži­li – ať už jako divák nebo dokon­ce samot­ný aktér …

---