Katyň - Místo, o kterém se dlouho mlčelo. 

Kat

V  děje­pi­su,  his­to­rii,  poli­ti­ce.  Jak V Polsku,  tak i býva­lém Československu. Někdy pro­blesk­ly zprá­vy,  že tam byl masa­kr hro­mad­ných vražd, pol­ských důstoj­ní­ků v roce 1940.  A zase se mlče­lo.  Wajda,  fil­mo­vý reži­sér,  kte­rý již něko­lik gene­ra­cí obo­ha­cu­je mis­trov­ský­mi díly svých mas­ter­pie­ce, nám Katyń uve­dl na fil­mo­vé plát­no v roce 2007. Bylo mu teh­dy již 81 let.  Jako člen­ka mezi­ná­rod­ní fil­mo­vé poro­ty, když se řek­ne  MASTERPIECE,  tak to je jako u nás  mas­terštyk. Wajdův  Březový háj se nedá zapo­me­nout. Umí ucho­pit duši týra­né­ho  zra­ně­né­ho člo­vě­ka do svých rukou a umí ji pře­tvo­řit v umě­lec­ké dílo,  na kte­ré se desít­ky let neza­po­mí­ná. Uvízne vám v pod­vě­do­mí  a vypla­ve na povrch v době,  když zase bdí­me nad jiným  jeho dílem.  Rukopis Wajdův  je vždy pře­svěd­či­vý.  Andrzejovi věří­te.  Prostě mu věří­te. O Katyni mu musí­te věřit,  i jeho otec tam  zahy­nul, když mu bylo 14 let.  Andrej Wajda se naro­dil 6.3.1926  a bes­ti­ál­ní vraž­dě­ní v Katyni bylo 5.3.1940.  Dodnes rus­ký pro­ku­rá­tor nebyl scho­pen odtaj­nit spi­sy a nebo jaký­ko­liv mate­ri­ál o jeho otci.  Když točil Wajda KATYŇ , 2007,  bylo mu 81 let.  Síla sděl­nos­ti, slo­va, obra­zu,  nepo­strá­dá nic na údernostI,  dyna­mi­ce,  a věro­hod­nos­ti celé udá­los­ti. WAJDA je vystu­do­va­ný jako výtvar­ník, scé­no­graf,  má vyso­kou pol­skou fil­mo­vou ško­lu v Lodži.  To vše zde spo­jil a mis­trov­sky sjed­no­til v kom­po­zi­ci obra­zu, slo­va,  per­fekt­ní­ho scé­ná­ře.  Lidského hlu­bo­vé­ho vzta­hu man­žel­ské lás­ky,  z níž se zro­dil poto­mek, uctí­va­jí­cí své­ho otce.  A síla ženy,  kte­rá umě­la v mla­dém  věku odmí­tat part­ne­ry a uctít památ­ku své­ho muže věr­nos­tí. Historicky bylo Polsko oku­po­va­né v jeden oka­mžik jak sovět­ský­mi voj­sky,  tak i nacis­tic­ký­mi voj­sky.  My dří­ve naro­ze­ní ten­to his­to­ric­ký moment zná­me z děje­pi­su jako Molotovův pakt.  Masakr vraž­dy pol­ských důstoj­ní­ků byl na roz­kaz sovět­ské­ho vede­ní , kte­ré oku­po­va­lo a zabra­lo  Polsko.  Intervenovaní pol­ští důsto­jí­ci, kte­ří  s inte­li­gen­cí,  byli věz­ně­ni  a popra­ve­ni kul­kou do týla,  nevě­dě­li kam jedou.  Mohli se domní­vat, že pla­tí pakt o váleč­ném zajat­ci. Ale od sovět­ských veli­te­lů, kte­ří fun­go­va­li na roz­kaz Stalina  a na popra­vy bez obvi­ně­ní kul­kou do týla, na to  nebyl nikdo při­pra­ven. Wajda tyto vraž­dy pol­ských důstoj­ní­ků, sovět­skou taj­nou poli­cii

Wajda tyto vraž­dy pol­ských důstoj­ní­ků, sovět­skou taj­nou poli­cii NKVD,  kte­rá vyvraž­di­la eli­tu pol­ské­ho náro­da , demon­stru­je  v rych­lém ryt­mu, scé­na­mi poprav , kul­kou do týlu.   Demonstuje  his­to­ric­ky. Dle nale­za­ných obě­tí , a rekon­stru­je nám jak to bylo před 70 lety v osud­ný den.  Smyčka na ruce do zadu stáh­nu­tá,  oprát­ka na  krku, a prud­ké popo­táh­nu­tí, za smyč­ku u krku.   A pak rána na týlu  v bez­pro­střed­ní blíz­kos­ti.  Muž po muži,  kul­ka po kul­ce. Nevidíme tvá­ře vra­hů,  vidí­me tvá­ře obě­tí. Vidíme kalu­že krve.  Vidíme  koru­ny stro­mů tem­né­ho lesa.   V posta­vě  Andreje máme zachy­cen čas  vražd z notýsku,   s kalen­dá­řem, 6.3. 1940.   Bylo to o půl šes­té pol­ské­ho času,   to je posled­ní  záznam Andreje, kte­rý notý­sek vklá­dá pod sve­tr se jmé­nem jiné­ho. Píše o  ran­ní tmě a o lese.  Pak násle­du­jí tvá­ře mužů vyve­de­ných z aut  do míst­nos­ti. Že byli důstoj­ní­ci, pocho­pi­li, kaž­dý z nich sám,  že jde o popra­vu. Někteří nemě­li asi sekun­du na vydech­nu­tí a byli zavraž­dě­ni.  Ti ostat­ní, nevo­já­ci, inte­li­gen­ce,  pohléd­li do korun stro­mů, a odří­ká­va­li Otčenáš .... Byli pak kul­kou do týlu  stří­le­ni  pří­mo před jiným náklad­ním vozem, kde se již kupi­li hro­ma­dy zavraž­dě­ných.  Šli na smrt.  Nejmladší z nich, dostal „vylep­še­nou“ smrt.  Vojenskou deku přes  hla­vu,  svá­za­né ruce,  a smyč­ku  na krk hla­vy.  Zatáhnutí za svá­za­né ruky s oprát­kou:  udu­še­ní.  V zápě­tí nato  kul­ka do týlu. Bezohledně,  bru­tál­ně , jsou vha­zo­vá­ni  mrt­vá těla,  jeden na dru­hé­ho, do pře­dem vybag­ro­va­ných  jam.  Ruce mla­dé­ho sví­ra­jí kří­žek .  A ta ruka s kříž­kem je posled­ní záběr na bez­o­hled­ný masa­kr , kte­rý neměl pojme­no­vá­ní . Má jenom jed­no jmé­no :  KATYŇ. Tento kří­žek v ruce madé­ho neklid­né­ho ducha, nevo­já­ka,  pak hra­je roli v pří­bě­hu.  Sestra zavraž­dě­né­ho, nechá vyro­bit mra­mo­ro­vou des­ku s nápi­sem,  že šlo o vraž­du  v roce 1940 sovět­ský­mi  voj­sky.  Deska je roz­bi­ta na hřbi­to­vě  ve Varšavě a sest­ra putu­je po zatče­ní do sovět­ské mučír­ny NKVD,  kte­rých bylo ve Varšavě něko­lik.   Čas ješ­tě nena­zrál,  aby se to o tom nahlas hovo­ři­lo. Wajda kon­fron­tu­je pová­leč­ný stav na něko­li­ka rodi­nách.   Manželka veli­te­le,  se dozví­dá z fil­mo­vé­ho týde­ní­ku,  jak byli odha­lo­vá­ny hro­by v Katyni,  že šlo o čist­ku sovět­skou niko­liv nacis­tic­kou. Ta je pak ta, kte­rá jako prv­ní,  lži v pová­leč­ném Polsku kři­čí nahlas ze své­ho nit­ra.   Její  výkřik je němá bolest, kte­rou dlou­ho v sobě nosi­la.  Její  služ­ka se stá­vá “ paní“  a slou­ží jako man­žel­ka kola­bo­ran­ta  oku­pan­tům. Její paní zchud­la, ona v pová­leč­né době zbo­hat­la.   Přináši svo­jí paní,  kde dří­ve slou­ži­la  z Katyně šavli  po jejím muži.

Vdova po gene­rá­lo­vi  pozná, že nyní kaž­dý pat­ří jinam  a odvra­cí se  od ní k oknu.   Stejně tak pod­ří­ze­ný Andreje.   Nemocnému Andrejovi nabí­zí tep­lý sve­tr , kde je vple­te­no jeho jmé­no. Proto Andrej není nikdy jme­no­va­ný na Katyňském sezna­mu a rodi­na si dělá nadě­ji,  že ješ­tě je na živu.   Až se pod­ří­ze­ný v uni­for­mě  kola­bo­ru­jí­cí­ho  se při­blí­ží k Anně,které nese potra­vi­ny.  Tuto záplet­ku rozuz­lí.  V  kon­fron­ta­ci s ostat­ní­mi , kte­ří neko­la­bo­ro­va­li,  se pak sám odstře­lí.  Na těch­to remi­nis­cen­cích,  lze poznat cha­rak­ter a sílu Poláků. Těch byla vět­ši­na,  a malé pro­cen­to bylo  těch co kola­bo­ro­va­li.  Polsko je věří­cí země.  Také Wajda tam ten­to prvek vkom­po­no­val. Ti,  co byli před­ur­če­ni popra­vě a bes­ti­ál­ní vraž­dě pří­mo v lese, Katyň,  tuší,  co se ode­hra­je za chví­li.  Poslední slo­va jsou mod­lit­by,  aby byli při­ja­ti Bohem.  Otče  náš, kte­rý jsi na nebe­sích, posvěť  se jmé­no tvé... To jsou jed­ny z  posled­ních zábě­rů a slov katyň­ských obě­tí. A taky zábě­rů z Katyně . Následuje   pak řada titul­ků.  Proč  je film ješ­tě víc sil­něj­ší nyní než před 3 lety.   Já ho nevi­dě­la v roce 2007 , 2008,   ale nyní na ČT v 20,10 hodin  dne 17.dubna 2010.  Kdy Česká repub­li­ka  vzda­la úctu s nový­mi obět­mi katyň­ské­ho neštěs­tí . Letadlo s 96 pol­ský­mi vyso­ký­mi hod­nos­tá­ři, kte­ří zahy­nu­li při letu na piet­ní akt,  uctě­ní památ­ky obě­tí v Katyni, po 70.letech.  Nedoletěli,  a zahy­nu­li pří­mo nad letiš­tem v Smolensku. SMOLENSK se stal i podru­hé osud­ným pol­ské eli­tě náro­da.  Ta při­šla  pod­va­krá­te o vybra­nou  eli­tu těch nevyš­ších před­sta­vi­te­lů  země, své­ho náro­da, a zase musí  začí­nat zno­vu od pýky.  Wajda,  umí ucho­pit  pol­skou duši , cit­li­vou,  pokor­nou, věří­cí,  a umí nám uká­zat cha­rak­ter  pol­ské­ho náro­da v jeho celist­vos­ti. Český národ je spí­še národ švej­ků, kte­ré­ho se ne vždy tak něco dotkne.  Umíme klič­ko­vat,  a věci nepro­ží­vat tak sil­ně emo­tiv­ně. Proto mla­dá gene­ra­ce nechá­pe  dobu ohro­že­ní  ani u nás v Československu, ani v Polsku.  Vadí jim poma­lý ryt­mus,  nema­jí zde rych­lou akci,  bru­ta­li­tu  naser­ví­ro­va­nou  do začát­ku titul­ků.  Oscaru se Wajda byl  v roce 2002, oce­něn OSCAREM  za celo­ži­vot­ní dílo.  Nyní  je mu 84 let a stá­le nemá  spi­so­vou odtaj­ně­nou doku­men­ta­ci  na své­ho otce,  kte­ré­ho  sovět­ská NKVD  popra­vi­la v Katyni.  Tedy 70 let nemá odtaj­ně­nou minu­lost. Co k tomu říci.  Perzekuce těch, kte­ří měli  své­ho pří­buz­né­ho v Katyňi byla na celém rodě.  Srovnatelné s námi , s PADESÁTÝMI LETY. Stejné  u  nás v České repub­li­ce. Popravy v pade­sá­tých letech,  se pode­sa­li na celých rodi­nách po celé gene­ra­ce.  A tak, kde poto­mek neml­čel a hlá­sil se k otci, zavře­ném v pade­sá­tých letech se prak­tic­ky ode­psal a začal být pro­ná­sle­do­vo­ván i v slo­vut­né demo­kra­cii . 

Česká repub­li­ka odtaj­ni­la spi­sy StB a dokon­ce i KGB.  Tam  kde to bylo územ­ně oku­po­va­né sovět­ský­mi jed­not­ka­mi na pod­zim 1968. Záznamy KGB jsou k dis­po­zi­ci.  Výslechy, zatče­ní, sle­do­vač­ky.  Pokud chtěl někdo spis  po táto­vi, tak byly dvě vlny, kdy se spi­sy zača­ly v České repub­li­ce odta­j­ňo­vat.  Rok 1992 (reha­bi­li­ta­ce) a rok  2005, spi­sy Ministerstva vni­t­ra, a rok 2008, spi­sy  pra­cov­ní­ků StB z Kanic. Aniž by to tušil poto­mek,  zača­lo nové neo­fi­ci­ál­ní pro­ná­sle­do­vá­ní.  Prokurátory býva­lé­ho Československa. I když jim bylo 82 let,  tak si svo­je obě­ti ohlí­da­li. Oběti byly elek­to­nic­ky vysta­ve­ní u StB do sezna­mů SEZO v roce 1990 v tak zva­ném zájmo­vém sezna­mu StB. Seznam kola­bo­ran­tů StB  a pra­cov­ní­ků StB vyda­lo Ministerstvo vni­t­ra v roce   2003. Hypoteticky moh­la býva­lá Stb  svo­je obě­ti sle­do­vat a činit jim potí­že závaž­né­ho cha­rak­te­ru plných 13 let.  Kdo  z obě­tí 50-tých let ztra­til prá­ci 1992,  tak ji již do 2003 nena­šel.   Děti  pro­ku­rá­to­rů z let pade­sá­tých se sta­li soud­ci, pro­ku­rá­to­ry. Svoje obě­ti sta­či­lo pomlu­vit,  nechat obvi­nit, aby se roky soud­li o HOVNO, nemě­li prá­ci, a zemře­li na vysí­le­ní.  Česká repub­li­ka není soli­dár­ní.  Pokud  pomlu­ve­ný ztra­tí prá­ci, ostat­ní se odtáh­nou a necha­jí ho v jeho SRAČKÁCH. Až se tam pro­bo­ří po pás,  tak řek­nou - pech­fo­gl, pták při­ná­še­jí­cí  špat­né zna­me­ní.  Až ty srač­ky spo­ly­ká ‚tak se oto­čí k němu  zády na pod­pad­ku. Nepomůže jed­not­li­vec, nepo­mů­že orga­ni­za­ce.  Nemáš prá­ci,  neje­nom v v době kri­ze, ale napříč dva­ce­ti let. Máš krát­ko­do­bé džo­by. Malé, abys neze­mřel hla­dy.   Máš těch 50 kg těles­né váhy,  jako by jsi pra­co­val v něja­kém lág­ru. Podmínky k byd­le­ní jsou kata­stro­fic­ké, pod­mín­ky ke vzdě­la­nos­ti žád­né,  a roz­ví­je­ní kul­tu­ry zamrz­lé a nedostupné.Ministerstvo vni­t­ra odtaj­ni­lo kola­bo­ran­ty Státní taj­né bez­peč­nos­ti  v býva­lém Českovensku. Vytvořil se zákon na ochra­nu osob­nos­ti a vaši uda­va­či byly najed­nou chrá­ně­ni a vy jste byl obvi­něn z pomlu­vy. Absurdnost doby pokra­čo­va­la a byla dokon­ce uzá­ko­ně­na.  Každý kdo spo­lu­pra­co­val  s Státní taj­nou bepeč­nos­tí (StB)  vstou­pil do poli­ti­ky a po něja­kou dobu se scho­val .  Taky se  sti­hl zajis­til eko­no­mic­ky. Jde o roky 1990 v naší České repub­li­ce a vol­by do Federálního shro­máž­dě­ní.  Rokem 2005 se ove­vře­ly archí­vy s per­so­nál­ní­mi  spi­sy StB v Kanicích.  Začalo nové pro­ná­sle­do­vá­ní těch, co to zača­li číst.  Prokurátory, kte­ří jsou pode­psa­ní pod roz­sud­ky, vašich otců pade­sá­tých let.  Mají něco oko­lo 82-90 let,  a jejich děti jsou také soud­ci a pro­ku­rá­to­ry. Není spra­ve­dl­nost na  svě­tě. Je  to o pro­ná­sle­do­va­te­lích a pro­ná­sle­do­va­ných.

Zaplať  Pán Bůh za věří­cí Poláky,  zaplať Pán Bůh za Wajdu  a jeho Katyń,  aby i mla­dá  gene­ra­ce  moh­la pocho­pit  dobu pro­šlou.  Být  věr­ným man­že­lem svo­jí rodi­ny, ale také i věr­ným  vojá­kem  a důstoj­ní­kem Polské armá­dy. Příběh Andreje a jeho dení­ku , kalen­dá­ře,  je nos­nou linií prav­dy, co se sta­lo v Katyni. Přímo z pera obě­ti z Katyně.  Další potvr­ze­ní his­to­ric­ké prav­dy  je mezi­ná­rod­ní komi­se a její iden­ti­fi­ka­ce data,  kdy k smr­ti došlo.  Nebyl to rok 1941 a masa­kr z rukou nacis­tů, ale  rok 1940,   a masa­kr z rukou sovět­ské taj­né poli­cie  NKVD.  Vdovy po  katyň­ských důstoj­ní­cích,  měli per­ze­ku­ci celo­ži­vot­ní.  Poláci čeka­li na svůj oka­mžik, kdy budou moci zase mlu­vit... A pro­mlu­vi­li ústy Andreje Wajdy KATYNÍ,  mezi­ná­rod­ně. ČT 1, ČESKÉ TELEVIZE, nám to při­blí­ži­la do našich domo­vů v tele­viz­ní pre­mi­é­ře  dne 17.dubna 2010.  První den smut­ku soli­da­ri­ty s Polským náro­dem. Utrpení Poláků a obě­tí z Katyni,  se stak spo­ji­lo s utr­pe­ní pro­ná­sle­do­va­ných  rodin z pade­sá­tých let.  Pro  tu bolest jsem to  cíti­la inten­ziv­ně­jí než jiní,  a také kři­čím.  My tady máme stá­le  KATYŇ . Od sou­dů a pro­ku­rá­to­rů. Berou nám naše domo­vy, pro­hrá­vá­me svo­je při, a mís­to, abychom svo­je síly daly ve pro­spěch jiných, svo­jí pro­fe­si­o­na­li­tou, tak se umo­řu­je­me nikam neve­dou­cí­mi spo­ry soud­ní­mi.  I  nás ješ­tě pro­ná­sle­du­jí, býva­lí  pro­kárá­to­ři  a soud­ci let pade­sá­tých.  Prokurátoři let pade­sá­tých  přes svo­je děti, kte­ří sou­dí  nás potom­ky, aby nás uml­če­li. Kdo  bude sou­dit jed­nou je , a kdo nám dá v našich  66 letech,  již klid na naší duši.  Proto je pro nás ,  býva­lý výchov­ní blok,  oku­po­va­ných zemí,  býva­lý­mi sovět­ský­mi jed­not­ka­mi, tak živá KATYŇ.  Naše svě­dec­tví  pade­sá­tých let,  kte­ré i my vyprá­ví­me v sou­čas­nos­ti do Oral his­to­ry, nebo diplo­mek stu­den­tům na Karlové  Universitě nebo  na Filmové aka­de­mii múzic­kých umění,FAMU  stu­den­tům . Jsme náro­dy,  kte­ří mají podob­né  nesdě­li­tel­ně pro­ži­té osu­dy.  Holokausty,  nacis­tic­ká řádě­ní,  tábo­ry nuce­ných pra­cí.  My máme LIDICE, jmé­no ves­ni­ce, kte­rá byla vypá­le­na a oby­va­te­lé postří­le­ni do jed­no­ho muže.  Každý národ má svo­je ves­ni­ce,  nebo mís­ta,  kte­rá piet­ně uctí­vá. Není  tedy roz­ho­du­jí­cí, zda to byli nacis­té nebo sovět­ské oku­pač­ní jed­not­ky. Jde o bes­ti­ál­ní vraž­dě­ní lidí, kte­ří se pro­půj­či­li a byli ochot­ni to udě­lat.  Ještě se skrý­va­jí mezi námi, a jejich msta na potom­cích obě­tí minu­lé doby, může mít i dohru  v sou­čas­ném živo­tě. Je to nekon­t­ro­lo­va­tel­né.


Katyň - Místo, o kterém se dlouho mlčelo. 
Hodnocení: 4.8 - ‎5 hl.


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Související příspěvky:

  • Na Finále Plzeň zvítězili silné příběhy28. dubna 2017 Na Finále Plzeň zvítězili silné příběhy Letošní 30. ročník plzeňského festivalu Finále Plzeň má své filmové vítěze. Zlatého ledňáčka za nejlepší hraný film vyhrálo psychologické drama Já, Olga Hepnarová, režiséra Petra Kazdy […]
  • Zlodějka knih - ZAČÁTKY3. ledna 2014 Zlodějka knih - ZAČÁTKY ZLODĚJKA KNIH je filmovou adaptací oblíbeného stejnojmenného bestselleru. Vypráví příběh odvážné dospívající dívky Liesel, která je poslána během druhé světové války do pěstounské rodiny […]
  • Zlodějka knih - HIMMELSTRASSE (v českém překladu NEBESKÁ ULICE)7. ledna 2014 Zlodějka knih - HIMMELSTRASSE (v českém překladu NEBESKÁ ULICE) Natáčení ZLODĚJKY KNIH začalo ve Studiu Babelsberg v Berlíně. Štáb využil ateliérů, ve kterých filmový architekt Simon Elliott (Železná lady) postavil dům Hubermanových a to na smyšlené […]
  • Lidice8. září 2011 Lidice Na film, který přibližuje osudy lidí spojených s vypálenou obcí Lidice, jsem se vydala až po delší úvaze. Neměla jsem zájem sledovat rekonstrukci drastické scény spojené s likvidací obce.  […]
  • Most špiónů - OBYČEJNÝ MUŽ V NEOBYČEJNÉ SITUACI3. prosince 2015 Most špiónů - OBYČEJNÝ MUŽ V NEOBYČEJNÉ SITUACI Někdy je pravda podivnější než fikce a Most špionů je neuvěřitelný příběh obyčejného člověka, který se ocitl v mimořádné situaci. Je to o to přesvědčivější, že hlavní postava příběhu je […]
  • Zlodějka knih - 75%8. ledna 2014 Zlodějka knih - 75% Jestli si myslíte, že lásku k četbě a knížkám rozdávají nadšení učitelé ve škole, tak budete překvapeni, jak začalo rozvíjet svou čtenářskou vášeň německé děvčátko jménem Liesel. S první […]
  • Zlodějka knih - NOVÁ RODINA4. ledna 2014 Zlodějka knih - NOVÁ RODINA Se Sophií Nelisse v roli Liesel filmaři rychle uzavřeli dlouho diskutované možnosti hereckého obsazení postav Hanse a Rosy Hubermannových. Jejich volba padla na Geoffreyho Rushe a Emily […]
  • Zlodějka knih - MAESTRO7. ledna 2014 Zlodějka knih - MAESTRO Důležitým prvkem pro vytvoření a posilování témat a postav filmu ZLODĚJKA KNIH je hudba. Dlouho předtím, než se začalo s vlastním natáčením, se tvůrci zaměřili na skladatele, jehož […]
  • Most špiónů - STŘIHOVÁ SKLADBA3. prosince 2015 Most špiónů - STŘIHOVÁ SKLADBA Tvarování filmu o odvážných činech obyčejného muže rodinného typu, který se proměnil ve vyjednavače během studené války, představovalo pro střihače Michaela Kahna jedinečnou výzvu. “Je to […]
  • Most špiónů - NEUVĚŘITELNÝ PŘÍBĚH PODLE SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ3. prosince 2015 Most špiónů - NEUVĚŘITELNÝ PŘÍBĚH PODLE SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ V 50. letech, v raných fázích studené války, bylo napětí mezi USA a SSSR rozšířeným jevem. Když FBI zatkne Rudolfa Abela (Mark Rylance), sovětského agenta žijícího v New Yorku, strach a […]