Karate Kid – globalizovaný filmový průvodce po Číně i vnitřních pocitech

Karate

Přiznejme si rov­nou, že když se před časem obje­vi­ly v médi­ích zprá­vy o tom, že se Hollywood pouš­tí do rema­ku iko­no­gra­fic­ké­ho díla 80. let pro mla­dé pub­li­kum, kte­rým Karate Kid, i přes svou prů­měr­nost zpra­co­vá­ní a sche­ma­tič­nost pří­bě­hu, pře­ce jenom byl, že se režie cho­pí nor­ský náde­ník Harald Zwart (kte­rý bez­na­děj­ně pohřbil novou ver­zi Růžového pan­tera se Stevem Martinem) a hlav­ní roli ztvár­ní Jaden Smith, syn slav­né­ho otce Willa, kte­rý bude záro­veň s man­žel­kou Jadou Pinket pro­du­cen­tem sním­ku, oče­ká­vá­ní rázem pokles­la téměř k nezájmu. Ale mož­ná prá­vě pro­to, že od počát­ku si divák nedě­lá žád­né pře­hna­né nadě­je, může být nako­nec vcel­ku pří­jem­ně pře­kva­pen tím, kolik lze ze zdán­li­vě vyčer­pa­né­ho téma­tu ješ­tě vytřís­kat.Rozhodující momen­tem pro nové­ho Karate Kida se totiž sta­lo klí­čo­vé roz­hod­nu­tí pro­du­cen­tů – nato­čit glo­bál­ní film, kte­rý oslo­ví nejen dět­ské západ­ní pub­li­kum, ale bude scho­pen v ran­ku rodin­ných fil­mů zaujmout i star­ší gene­ra­ce a navíc po celém svě­tě. Inspirací se pro­to nej­spíš sta­ly Olympijské hry v Pekingu, kte­ré pro­ká­za­ly dosta­teč­ně sil­ný divác­ky poten­ci­ál a pro západ­ní svět zno­vu­ob­je­vi­ly čín­skou kul­tu­ru. Děj jed­no­du­ché­ho pří­bě­hu se pro­to, po kopro­dukč­ní doho­dě s čín­ský­mi pro­du­cen­ty a zášti­tou ofi­ci­ál­ní stát­ní pod­po­ry natá­če­ní v Čínské lido­vé repub­li­ce pře­ne­sl, pří­mo do Pekingu a zmi­ňo­va­né kara­te v názvu nahra­di­lo popu­lár­něj­ší a teri­to­ri­ál­ně logič­těj­ší kung fu. O bene­fi­tu v podo­bě pří­sli­bu sko­ro zaru­če­né­ho kasov­ní­ho úspě­chu z obrov­ské­ho asij­ské­ho kino­tr­hu ani nemluvě, neboť jde de fac­to z vel­ké čás­ti o čín­ský film s vět­ši­no­vou účas­tí čín­ských her­ců a nato­če­ný téměř výhrad­ně v čín­ských loka­cí. Matka hlav­ní­ho hrdi­ny, dva­nác­ti­le­té­ho Drey Parkera (Jaden Smith), dostá­vá po smr­ti své­ho man­že­la prá­ci v Pekingu a spo­leč­ně se svým synem opouš­tí rod­ný Detrit vstříc nové­mu živo­tu v Číně.

Na roz­díl od na změ­nu natě­še­né mamin­ky má však Drey záhy po pře­stě­ho­vá­ní pro­blémy s nava­zo­vá­ním kon­tak­tů s nový­mi vrs­tev­ní­ky. A když už se mu poda­ří zís­kat sym­pa­tie pohled­né a milé spo­lu­žač­ky Mei Jing, v zápě­tí nara­zí na kul­tur­ní odliš­nos­ti a stá­vá se obě­tí šika­ny škol­ní­ho rvá­če Čchenga a jeho par­ty, kte­ří, díky tomu že ovlá­da­jí kung fu, se na něm opa­ko­va­ně vyřá­dí. Naštěstí mu podá pomoc­nou ruku údrž­bář z jejich byto­vé­ho blo­ku pan Han (Jackie Chan), kte­rý je mis­trem kung fu v ústra­ní a svo­lí, že bude chlap­ce tré­no­vat, aby ho uchrá­nil od dal­ších naklá­da­ček, ale pře­de­vším aby mu pomohl zís­kat v novém pro­stře­dí a kolek­ti­vu potřeb­ný respekt. Drey je sice netra­dič­ní­mi meto­da­mi výcvi­ku poně­kud zasko­čen, ale pokud chce sám sobě, Mei a hlav­ně Čchengovi doká­zat, že si zaslou­ží uzná­ní a úctu, musí pocho­pit mno­hé o pod­sta­tě samot­né­ho kung fu, kte­ré nesto­jí jen na úde­rech a chva­tech, ale je cel­ko­vou filo­zo­fií lid­ské­ho ducha. Teprve když se nau­čí zklid­nit, vyprázd­nit svou mysl a sou­stře­dit, bude scho­pen se ve finá­lo­vém tur­na­ji hrdě, roz­váž­ně a beze stra­chu posta­vit tříd­ním bojov­ní­kům.

Nový Karate Kid fun­gu­je v řadě ohle­dů jako kos­mo­po­lit­ní dílo. Akcentuje raso­vou korekt­nost (čer­no­ši v Číně), je v dob­rém slo­va smys­lu výchov­ný (východ­ní moud­rost apli­ko­va­ná v dneš­ním glo­ba­li­zo­va­ném svě­tě), obsa­hu­je řadu nauč­ných pasá­ží (ať už země­pis­ných, jako turis­tic­ký prů­vod­ce po čín­ské his­to­rii a památ­kách, nebo i politicko-společensko-psychologických) a fun­gu­je i jako hrdin­ská loves­to­ry, kte­rá neu­ra­zí dospě­lé ani puber­ťá­ky.

Karate Kid je ukáz­ko­vým zbo­žím glo­bál­ní­ho obcho­du, pro­to­že ducha­pl­nou for­mou může být pří­stup­ný kaž­dé­mu divá­ko­vi, kte­rý si při jeho sle­do­vá­ní může užít zába­vu a odnést i pona­u­če­ní, respek­ti­ve coko­liv, co jej uspo­ko­jí, pro­to­že hod­no­ta jeho komu­ni­ko­va­né­ho posel­ství je v tom­to pří­pa­dě uni­ver­zál­ně plat­ná kde­ko­liv na země­kou­li. Co na tom, že vyprá­vě­ní je mís­ty oprav­du zou­fa­le roz­vlek­lé a než se dopra­cu­je­me k základ­ní­mu sta­veb­ní­mu kon­flik­tu díla, musí­me pře­tr­pět popis­né pasá­že líčí­cí Dreyovu osa­mo­ce­nost v cizí zemi mezi lid­mi, kte­rým navíc nero­zu­mí. Naštěstí Jaden Smith doka­zu­je, že kro­mě při­ja­tel­ných fyzic­kých schop­nos­tí se lec­cos už při­u­čil také z herec­ké­ho řemes­la, tak­že své vnitř­ní poci­ty doká­že vcel­ku pře­svěd­či­vě vyjá­d­řit. Pozitivní cha­rak­te­ro­vý posun si uží­vá taky Jackie Chan, jehož trau­ma­ti­zo­va­ný údrž­bář Han fun­gu­je i bez zby­teč­ně pate­tic­kých pro­slo­vů a vysta­čí si s civil­ní­mi výra­zy tvá­ře, ve kte­rém své vnitř­ní běsy doká­že půso­bi­vě zrcadlit. Z tech­nic­ké­ho hle­dis­ka pak sní­mek ušit s řeme­sl­nou zruč­nos­tí půso­bi­vých výprav­ných zábě­rů (návště­va Zakázaného měs­ta, výcvik na Velké čín­ské zdi) i spon­tán­ně sní­ma­ných akč­ních sek­ven­cí vzá­jem­ných sou­bo­jů (s důra­zem na ruč­ní kame­ru).

Více na Kritiky.cz
Jenovéfa Boková Filmografie (výběr):  Zloději zelených koní (2016), Bezva ženská na krku (2016), Fotograf (2...
IMIGRANTI VYHROŽUJÍ EU: OTEVŘETE NEBO ZEMŘETE! Sympatičti lidé, co utíkají pryč z války, si občas přinesou sebou i zajímavé plakátky. ...
Vetřelec - Vzhledem k tomu,že se „Vetřelec“ nedostal do knihy o 101 nejlepších hororech jen proto, že je v jiné knize o nejlepších sci-fi, rozhodně to neznamená, že sem nepatří, naopak. „Vetřelec“ je jedním z nejlepších hororů všech dob. Nemám rád filmy Ridleyho Scotta. Tohle je věta, kterou už jsem tolikrát zopakoval, až to pěkn...
Miroslav Krobot Vystudoval JAMU v Brně, po studiích nastoupil nejprve do divadla v Chebu. Pak působil několik le...
12.12. ...

Snad jen již zmi­ňo­va­ný střih mohl být dyna­mič­těj­ší a cel­ko­vý ryt­mus fil­mu zrych­lit. Bohužel pocit neú­měr­ně pro­dlu­žo­va­ných atmo­sfér či vyprá­vě­ní občas nemíst­ně pod­tr­hu­je ješ­tě navíc epic­ká hud­ba, kte­rá chce v někte­rých čás­tech vyprá­vě­ní pompéz­ně vyznít, ale dosa­hu­je přes­ně opač­né­ho efek­tu, totiž mnoh­dy jen otroc­ky ilu­stru­je vidě­né. I přes to všech­no si mys­lím, že Karate Kid se důstoj­ně vyrov­nal se svým ori­gi­ná­lem a v duchu moder­ních pře­dě­láv­ko­vých tren­dů z něj vytě­žil pou­ži­tel­né téma, kte­ré ale zužit­ko­val v lep­ším a aktu­ál­něj­ším kon­tex­tu. Pokud v rám­ci rodin­né návštěvy kina uva­žu­je­te nad pří­klad­ným titu­lem, kte­rý by mohl uspo­ko­jit všech­ny čle­ny vaší famí­lie, pak se nemu­sí­te obá­vat inves­to­vat své pení­ze prá­vě do Karate Kida. Někdy i main­stre­a­mo­vá komer­ce může vyza­řo­vat klad­nou ener­gii a záro­veň posky­to­vat sne­si­tel­né sdě­le­ní a upřím­nou mezi­ge­ne­rač­ní výpo­věď.

Ohodnoťte článek


Chcete být informováni o nových článcích? Přidejte se na náš...

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky: