Mr. Bean: Největší filmová katastrofa

Mr. Bean: Největší fil­mo­vá kata­stro­fa
Ohodnoťte člá­nek

Někteří auto­ři pova­žu­jí za potřeb­né do akč­ních a dras­tic­kých fil­mů vklá­dat ved­le váž­ných, sval­na­tých hrdi­nů i při­po­sra­že­né­ho posko­ka vyvo­lá­va­jí­cí­ho svým nemeh­lov­stvím tzv. komic­ké uvol­ně­ní. Jako divák pro­hla­šu­ji, že občast jest mi zapo­tře­bí celé­ho fil­mu napl­ně­né­ho nemeh­lov­stvím, nej­lé­pe hlav­ní­ho hrdi­ny a plá­no­vi­tě, jinak by mi už z těch krvá­ků ruplo v kou­li, že ano. Od toho jsou tu ztřeš­tě­né kome­die, a Mr. Bean je mezi nimi holt krá­lem. V Česku i Americe běží od začát­ku lis­to­pa­du.
Někteří auto­ři pova­žu­jí za potřeb­né do akč­ních a dras­tic­kých fil­mů vklá­dat ved­le váž­ných, sval­na­tých hrdi­nů i při­po­sra­že­né­ho posko­ka vyvo­lá­va­jí­cí­ho svým nemeh­lov­stvím tzv. komic­ké uvol­ně­ní. Jako divák pro­hla­šu­ji, že občast jest mi zapo­tře­bí celé­ho fil­mu napl­ně­né­ho nemeh­lov­stvím, nej­lé­pe hlav­ní­ho hrdi­ny a plá­no­vi­tě, jinak by mi už z těch krvá­ků ruplo v kou­li, že ano. Od toho jsou tu ztřeš­tě­né kome­die, a Mr. Bean je mezi nimi holt krá­lem. V Česku i Americe běží od začát­ku lis­to­pa­du.

V zábavním parku
V zábav­ním par­ku

Kupodivu jsem mezi svý­mi ame­ric­ký­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky našel hod­ně těch, kte­ří o Mr. Beanovi ješ­tě nesly­še­li, což se mys­lím spe­ci­ál­ně čes­ké­mu pub­li­ku stát nemů­že -- to v posta­vě ztvár­ně­né Rowanem Atkinsonem hle­dá a nalé­zá komic­ké uvol­ně­ní od rea­li­ty čes­ké­ho stá­tu, kdy dvoj­ník páně Beana zase­dá v par­la­men­tě a má váž­nou pod­po­ru dva­ce­ti­ny oby­va­tel­stva.

Mr. Bean (Rowan Atkinson) je zaměst­nán v Londýnském národ­ním muzeu jako kus­tod - tako­vý ten chlá­pek, co „sedí v kou­tě a kou­ká na obra­zy“, jak pan Bean sám vysvět­lí. Vedení muzea by se ho rádo zba­vi­lo, pro­to­že je, jak víme, zce­la ničem­ný, leč před­se­da správ­ní rady muzea (John Mills) má Beana bůhví­proč rád, a tak pro­puš­těn být nesmí.

Rodinná konfrontace
Rodinná kon­fron­ta­ce

Intrikáni však vymys­lí ďábel­ský plán. Muzeum dosta­lo nabíd­ku od kali­forn­ské Griersonovy Galerie, aby vybra­ný brit­ský zna­lec výtvar­né­ho umě­ní pro­mlu­vil u pří­le­ži­tos­ti odha­le­ní nové­ho obra­zu „Whistlerova mat­ka“, jenž gale­rie zís­ka­la za pou­hých $50 mili­ó­nů. Úkladní Angličané se roz­hod­nou poslat Beana před­stí­ra­jí­ce, že je znal­cem, a dou­fa­jí, že se šíle­ně ztrap­ní a drs­ní Američani ho při­nejmen­ším zastře­lí, tře­ba­že jen v sebe­obra­ně.

Ve vchodu do výstavní síně
Ve vcho­du do výstav­ní síně

Nadšený dele­gát vná­ší zma­tek a absurd­no do oddě­le­ní 1. tří­dy v leta­dle, jímž ces­tu­je, vypro­vo­ku­je ost­ré hochy na letiš­ti v Los Angeles (na LAX i mne pru­di­li kvů­li noží­ku, se kte­rým jsem roky létal všu­de mož­ně bez sebe­men­ších pro­blé­mů), a v akut­ním ohro­že­ní je i inte­gri­ta rodi­ny Davida Langleye (Peter MacNicol), kte­rý chce mer­mo­mo­cí Beana nechat u sebe byd­let... spo­čí­tá­no to má ale i gale­rie.

Mr. Bean se vyzna­ču­je pre­ciz­ní mírou při­troub­los­ti, kte­rá mu velí počí­nat si jako občas my sami, kdy­by nám jen pořád­ně uje­ly ner­vy, vyni­ká ovšem v umě­ní násled­ky stup­ňo­vat, pro­to­že není jen oby­čej­ným kre­té­nem, nýbrž si uvě­do­mu­je vlast­ní trap­nost, bohu­žel (a pro nás, pub­li­kum, bohu­dík) vždy poně­kud poz­dě. Tím se tolik liší od kaž­do­den­ních blbů, se kte­rý­mi se všich­ni potká­vá­me, a kte­ří nejsou vůbec xmí­chu, jeli­kož jsou ke své vlast­ní tupo­sti imun­ní, čím se zvláš­tě hodí na řídí­cí a stát­nic­ké funk­ce.

Kříšení z komatu
Kříšení z koma­tu

A tak se Mr. Bean sna­ží nic nepo­ka­zit a výle­tu do Ameriky si užít. Uvidíte, že když jde do tuhé­ho, je ve sku­teč­nos­ti geni­ál­ní -- doká­že si pora­dit s kata­stro­fou, kte­rá by bez něj vůbec nena­sta­la. V tom momen­tě pře­stá­vá být opo­vr­ho­va­ným trou­bou, a kupo­di­vu nám neči­ní pro­blémy držet mu pal­ce pro­ti celé­mu svě­tu, ne-li se s ním zto­tož­nit. Každý z nás je pře­ce jen někdy/trochu Bean.

Je neje­nom vhod­né, ale pří­mo žádou­cí, abys­te na ten­to film vza­li i své děti, máte-li něja­ké. Není nad to, když se něče­mu může­te spo­leč­ně zasmát -- Bean nám naklá­dá vrcho­va­tě. Film napros­to postrá­dá jaké­ko­liv sku­teč­né nási­lí, a vy ho nao­pak postrá­dat nebu­de­te. Je to od začát­ku do kon­ce ztřeš­tě­ná kome­die, bez aspi­ra­ce na tech­nic­ké či kasov­ní rekor­dy. Jenom zapšklí sucha­ři a ner­vo­vé trosky mohou říci ne. Musíte vidět.

Hodnocení: MUSÍTE VIDĚT

 

V baru
V baru

 

HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

  • Bezpečnostní jed­not­ky na letiš­ti LAX jsou v pod­sta­tě věr­né, jenom kolemjdou­cí by asi víc pani­ka­ři­li při pohle­du na tase­né zbra­ně, buď by utí­ka­li nebo sebou baci­li o zem, nikdo pře­ce nechce schy­tat zblou­di­lou kul­ku.
  • Gag s chla­peč­kem nesná­še­jí­cím létá­ní a Beanem sna­ží­cím se jej roz­ptý­lit je z tele­viz­ní série poně­kud vyčich­lý.
  • Scénu s rodi­nou i Beanem v pyža­mech, jak může­te vidět na obráz­ku výše, jsem já v kině nikdy nevi­děl. Nůžky stři­ha­čo­vy, posluš­ny poky­nu holly­wo­od­ských komi­sí pro poli­tic­kou korekt­nost, zřej­mě vyřa­di­ly zábě­ry, kte­ré by se moh­ly dotknout ame­ric­ké­ho pub­li­ka pří­liš neo­ma­le­ně. Hanba!

Recenze napsá­na: 23. lis­to­pa­du 1997

Sid Páral

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *