Šťastný Lazzaro (Lazzaro felice) – Recenze – 80%

foto1

Italský koprodukční film Šťastný Lazzaro režisérky a scenáristky Alice Rohrwacher (Zázraky) soutěžil loni na festivalu v Cannes, kde získal ocenění za nejlepší scénář. Jde o pozoruhodnou směs realistického sociálního dramatu a víceúrovňového podobenství s prvky magického realismu, která je uprostřed zřetelně rozdělena na dvě části, jež na sebe sice dějově i myšlenkově navazují (dohromady vyprávějí jeden příběh a vystupují v nich tytéž postavy), ale jinak se od sebe zásadně odlišují – mimo jiné se každá z nich odehrává v jiné době a v jiné lokaci.

První polovina snímku se soustředí na sociální aspekty života rolníků-nevolníků, žijících v odlehlé italské vesničce v izolované feudální komunitě o zhruba padesáti lidech všech věkových kategorií a pracujících na tabákových plantážích pro přísnou a bohatou hraběnku. Sami přitom plat nedostávají a žijí skromným životem věrných poddaných. Jedním z nich je i prostoduchý Lazzaro, dobrosrdečný, naivně důvěřivý a své práci oddaný mladík, jehož optikou šťastného prosťáčka je na jeho okolí nahlíženo.
Šťastný Lazzaro (Lazzaro felice) – Recenze
Zdroj fotek: aerofilms.cz

Skoro to vypadá, jako by se film odehrával před mnoha desetiletími, z leckterých náznaků nicméně vyplývá, že jeho děj musí být ukotven o dost blíže k současnosti, než by se na první pohled zdálo (např. hraběnčin syn Tancredi se obléká do triček s potiskem a má mobilní telefon) – a je pro to dobré, logické a poměrně nečekané vysvětlení. Příběh filmu pak staví především na zrodu přátelského vztahu mezi Lazzarem s Tancredim, který si cení Lazzarovy upřímnosti, bezelstnosti a kamarádské věrnosti a zosnuje s ním plán na vlastní falešný únos za účelem vzdoru vůči panovačné matce.

Události první poloviny příběhu jsou však pouze odrazovým můstkem pro polovinu druhou, která na tu první volně navazuje zejména prostřednictvím postavy Lazzara a dalších vedlejších postav, zároveň je ale natolik odlišná, že to působí, jako kdyby najednou na plátně začal úplně jiný film. Film, jenž je mnohem naturalističtější, špinavější (do té doby prosluněné a na pohled líbivé obrazy letní sklizně jsou záměrně vystřídány šedivějšími a depresivnějšími odstíny ponuré zimy), a který opouští rurální prostředí dávného venkova a kriticky se vyjadřuje spíše k současné městské společnosti. Přerod mezi oběma polovinami je skokový a doprovázený sérií zvratů, při nichž se využívá zaprvé Lazzarovy prostoduchosti (že se hrdina přestal mentálně vyvíjet, převádí snímek doslovně i do vizuální podoby a utíná jeho vývoj i po fyzické stránce) a zadruhé jeho jména (odkazujícího na biblického Lazara, jenž byl Ježíšem vzkříšen z mrtvých).

Po onom zásadním přerodu v polovině příběhu, jenž mimochodem není nijak předem budován a diváka zaskakuje zcela nepřipraveného, snímek následně zprostředkovává nový pohled na stejné postavy, vnímané najednou v jiných kontextech a za velice odlišných podmínek. Co obě linie myšlenkově spojuje, je mimo jiné motiv vztahu člověka k přírodě a k vlastní přirozenosti a poukazování na různé opovrženíhodné příklady toho, jak se lidé chovají ke svým bližním (lhaní a vykořisťování, podvádění důvěřivců, používání hrubého násilí na bezbranných…), v rámci čehož na sebe Lazzaro bere úlohu mučedníka. Vyvstávají i otázky týkající se života spodiny a lidí na okraji, kteří byli vyhnáni ze svého přirozeného prostředí a zavrženi a zapomenuti tou samou společností, která jim slíbila, že se o ně postará. K tomu je možné ve filmu nalézat mnohé další, nejen společenské, ale i náboženské a environmentální interpretace.

Šťastný Lazzaro (Lazzaro felice) – Recenze

Většina těchto myšlenek a významů je navíc poměrně zřetelná a snadná k rozklíčování (některé z nich jsou dokonce až příliš doslovné) a děj filmu je relativně jednoduchý a plně srozumitelný, což spolu s bezešvě koherentním vyprávěním a konzistentně vyzrálou režií dělá ze Šťastného Lazzara nesmírně divácký snímek, emocionálně silný, příjemný na dívání (jemná a empatická kamera, skvěle využívající nezvyklý čtvercový formát filmu), jenž je díky nepředvídatelnému vývoji děje i zábavný a svým způsobem až fascinující, a který skrze vrstevnatá a jasně identifikovatelná sdělení účinně vybízí k zamyšlení.

Je pravda, že některá ta sdělení se Šťastný Lazzaro snaží do diváků naprat až příliš pod tlakem a jeho druhá (o něco rozmělněnější) polovina je o něco hůře skousnutelná než ta první, ale i tak jde o silný a dlouho přetrvávající zážitek, na němž zaujme i sympaticky přirozený a minimalisticky-optimistický výkon debutujícího neherce Adriana Tardiola (ono je ostatně celé obsazení namícháno z herců a neherců, přičemž došlo i na režisérčinu sestru, herečku Albu Rohrwacher) či celková originální koncepce filmu, neváhající v polovině pohřbít veškeré dosavadní dění a na jeho základech budovat dál, s pozůstalým pojítkem ve formě netradičně pojatého hlavního hrdiny, jehož šťastný úsměv navzdory všem těžkostem a křivdám dojemně setrvává až do poslední chvíle.





Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Tina a Vore (Gräns) – Recenze – 70%18. října 2018 Tina a Vore (Gräns) – Recenze – 70% Švédský multižánrový mix Tina a Vore, kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy mytologií, vyhrál letos v Cannes v sekci Un certain regard, kde si vysloužil […]
  • Všichni to vědí (Todos lo saben) – Recenze – 60%16. února 2019 Všichni to vědí (Todos lo saben) – Recenze – 60% Íránský režisér Asghar Farhadi, tvůrce oscarových filmů Klient a Rozchod Nadera a Simin, už před lety vícekrát expandoval na evropskou půdu se snímky natáčenými v koprodukci s Itálií či […]
  • Utop se, nebo plav (Le Grand Bain) – Recenze – 40%27. prosince 2018 Utop se, nebo plav (Le Grand Bain) – Recenze – 40% Hrdiny francouzské komedie Utop se, nebo plav je několik průměrných mužů ve středním věku, kteří trpí různými depresemi, krizemi i vyhořením, neb jejich obyčejné životy se neprotnuly s […]
  • Arctic: Ledové peklo (Arctic) – Recenze – 80%10. března 2019 Arctic: Ledové peklo (Arctic) – Recenze – 80% Kdesi v arktické ledové pustině živoří muž (Mads Mikkelsen), který zde před časem havaroval s letadlem, a pomalu ztrácí naději na záchranu. Každý den loví ryby na vlasec, mapuje své okolí, […]
  • Climax – Recenze – 80%21. října 2018 Climax – Recenze – 80% Kontroverzní umělec a provokatér Gaspar Noé napsal a natočil svůj nový francouzský snímek Climax jako kombinaci psychedelického hororu a tanečního filmu a s touto směsí vytřel zrak divákům […]
  • Nikdy neodvracej zrak (Werk ohne Autor) – Recenze – 80%30. dubna 2019 Nikdy neodvracej zrak (Werk ohne Autor) – Recenze – 80% Německý režisér a scenárista Florian Henckel von Donnersmarck získal v roce 2007 za svůj celovečerní debut s názvem Životy těch druhých Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. O tři […]
  • Zraněná srdce (The Aftermath) – Recenze – 50%26. března 2019 Zraněná srdce (The Aftermath) – Recenze – 50% Za britským plukovníkem Lewisem (Jason Clarke) přijíždí v roce 1946 do poválečného rozbombardovaného Hamburku jeho žena Rachael (Keira Knightley). Jeho trápí to, co v Německu za války […]
  • Colette: Příběh vášně (Colette) – Recenze – 50%28. února 2019 Colette: Příběh vášně (Colette) – Recenze – 50% Francouzská spisovatelka, varietní umělkyně a novinářka Sidonie-Gabrielle Colette (1873-1954), v počátcích své kariéry píšící pod mužským pseudonymem a v roce 1948 nominovaná na Nobelovu […]
  • Chvilky – Recenze – 40%19. listopadu 2018 Chvilky – Recenze – 40% České drama Chvilky je celovečerní režijní prvotinou režisérky a scenáristky Beaty Parkanové, která debutovala jako scenáristka v roce 2015 spoluprací na teroristicky příšerné komedii […]
  • Dogman – Recenze – 50%25. října 2018 Dogman – Recenze – 50% Na zuboženém předměstí Říma bydlí vyzáblý a citlivý Ital Marcello, který zde provozuje psí hotel/salon. Je to hodný člověk, co má rád svoji živnost a svou dceru (kterou mu půjčuje […]