Poslední večery na Zemi (Long Day´s Journey Into Night) – Recenze – 80%

PoslednivecerynaZemi Still0

Už pozoruhodný debut čínského režiséra Gana Biho s názvem Kaili Blues byl docela silnou intelektuální kávou a uměleckou potravou pro náročné diváky. Melancholickou a elipticky vyprávěnou meditaci o cykličnosti času pojal tehdy teprve šestadvacetiletý režisér jako příběh na pomezí snu, vzpomínky a halucinace, která vrcholila více než čtyřicetiminutovou scénou natočenou v jediném záběru, odehrávajícím se v kontrastu se zbytkem filmu v reálném čase. Na snímek, s nímž vyhrál v roce 2015 dvě ceny na festivalu ve švýcarském Locarnu, Gan Bi navazuje s magickým a imaginativním počinem Poslední večery na Zemi, který tentokrát putoval už rovnou do Cannes.
 
Poslední večery na Zemi (Long Day´s Journey Into Night) – Recenze
Zdroj fotek: filmeurope.cz

Premiéru filmu v čínských kinech doprovázela lstivá mediální kampaň, lákající diváky na romantickou komedii. Ti následně opouštěli kinosály rozčarováni až pobouřeni a návštěvnost filmu opadla po úspěšném raketovém startu ze dne na den o 96 procent. Upřímně není příliš divu – film Poslední večery na Zemi svého režiséra nezapře, vyžaduje diváka přemýšlivého, odpočatého a vnímavého a označit jej za romantickou komedii je více než zavádějící. Ve skutečnosti jde o pomalé neo-noir drama s prvky magického realismu, nakládající s dějovými i časovými liniemi a střetem skutečného světa se snovými výjevy takřka abstraktně, a které jeho režisér, jenž je zároveň básníkem, pojímá do jisté míry jako obrazovou poezii. Je to podobně éterické a atmosférické (leč emocionálně umírněnější) jako některé subtilnější snímky Wong Kar-Waie (Stvořeni pro lásku) nebo Apichatponga Weerasethakula (Láska z Khon Kaen), ale je to čarovnější, vizuálně opojnější a celkově působivější.

Příběh o muži, který po úmrtí svého otce vzpomíná i na smrt svého dávného přítele a na ženu, kterou kdysi miloval, ale která zmizela neznámo kam, a pak se ji na základě fotografie nalezené ve starých hodinách rozhodne vyhledat, při své zdánlivé jednoduchosti rozhodně nic divákovi neusnadňuje. Ze začátku dá docela práci vyznat se v jednotlivých postavách, jejich záměrech a časových rovinách, mezi nimiž snímek v doprovodu komentáře nespolehlivého vypravěče každou chvíli přeskakuje. Pátrání hlavního hrdiny je tak propojeno s jeho vzpomínáním, přičemž tyto prchavé toulky do minulosti slouží mnohdy k zamyšlení nad pomíjivostí a nestálostí času a k polemizování o tom, zda sledujeme útržky dávné reality či přibarvené sny, skutečností podpořené, leč přesto fiktivní.

Gan Bi si v každém záběru dává načas a nechává každé myšlence dostatek prostoru, přičemž často vypráví obrazem a zaplňuje film vizuálními symboly, jemnými asociacemi i opakujícími se motivy, jež upomínají na konkrétní již dříve vyřčená poetická moudra a klíčové elementy určitých dialogů, z nich má každý ve filmu svůj význam a své místo. Skrze řadu prvků snímek svazuje se svým debutem, ať už jde o záběry na hodiny, jejichž ručičky se buď zastavily, nebo se pohybují v opačném směru, zasazení části děje do provinčního města Kaili či tematizování plynutí času, jenž se v obou filmech chová podle vlastních pravidel. Kompozičně promyšleným a precizně vystavěným záběrům dává život uhrančivá kamera, libující si ve snímání přes nejrůznější odrazy a v kontrastu špinavých ulic a omšelých polorozpadlých budov s neonovou estetikou.

Poslední večery na Zemi (Long Day´s Journey Into Night) – Recenze

První zhruba hodina a čtvrt každopádně může po jisté době kvůli svému rozvolněnému tempu a úspornému dávkování informací na diváka zapůsobit značně utlumujícím, až uspávacím dojmem. To nicméně napraví vtahující závěrečná scéna filmu, která má téměř hodinu, opět je natočená v jednom dlouhém záběru a na rozdíl od zbytku snímku je navíc ve 3D. Gan Bi v ní rozehrává hypnotickou jízdu napříč prostorem a časem, nechává hlavního hrdinu bloudit po rozměrných lokacích a pozvolna se propadat do různých úrovní reality, v nichž hraje roli náročná choreografie obsahující i několik riskantních momentů, jimiž je třeba úspěšný kulečníkový šťouch či specifickým způsobem se vyvíjející partie ping-pongu, a složitá jízda kamery, neváhající odpoutat se v určitých okamžicích od země a chvíli levitovat.

Promyšlená struktura vyprávění, uvozená velmi nechronologicky a fragmentárně a naopak zakončená táhlým lineárním záběrem bez jediného střihu, nicméně nikdy neslouží formálním exhibicím, ale čistě jen příběhu a tématům přítomným ve filmu, který i přes svou veškerou obrazovou výjimečnost a takřka vizionářský přístup k filmovému médiu působí vlastně skromně a neokázale. Sledovat Poslední večery na Zemi je však náročnou disciplínou, jenž patrně nebude pro každého tím pravým ořechovým, a která může zafungovat i jako omamná zážitková kinematografie pro filmové labužníky-intelektuály, i jako test divácké výdrže.





Líbí se Vám náš článek, dejte o něm vědět internetu:


Ohodnoťte článek


Chcete být informováni o nových článcích? Přidejte se na náš...

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Psí poslání 2 (A Dog´s Journey) – Recenze – 60%7. června 2019 Psí poslání 2 (A Dog´s Journey) – Recenze – 60% U amerického rodinného filmu Psí poslání z roku 2017 si zřejmě pobrečelo tolik diváků, že padlo rozhodnutí natočit i jeho pokračování, které je stejně jako jeho předchůdce adaptací […]
  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Do posledního dechu - 60 %29. ledna 2016 Do posledního dechu - 60 % Odvaha a pořádná dávka zkušeností nechybí hlavním hrdinům filmu, který připomíná skutečnou událost z roku 1952. Pro někoho to je už doba „pravěku“, ale skuteční hrdinové se rodí v každé […]
  • Intouchables - Nedotknutelní - 95%21. dubna 2012 Intouchables - Nedotknutelní - 95% Natočit příběh o postiženém člověku je vždycky velice ošemetná věc. Jsou v podstatě dvě možnosti, jak to dopadne - buďto  vznikne srdceryvná tragédie, která v každém druhém záběru […]
  • Tetsuo - The Iron man10. září 2006 Tetsuo - The Iron man Myslíte že už jste toho viděli a zažily dost a že vás nic nemůže totálně šokovat, zhnusit a fascinovat zároveň? Tak to jste ještě neviděly totální kousek z japonské kinematografie Tetsuo – […]
  • n200804191148 519. dubna 2008 Poslední legie (The Last Legion) Bouře, kterou mezi námi rozpoutal film Gladiátor od Ridleyho Scotta, ani po sedmi letech od vzniku neodezněla v hlavách hollywoodských filmových tvůrců. Vlny tenkrát vyplavily množství […]
  • Ladíme 2 (Pitch Perfect 2) – Recenze – 30%11. května 2015 Ladíme 2 (Pitch Perfect 2) – Recenze – 30% První díl hudební komedie s názvem Ladíme!, vyprávějící o dívčí vokální skupině a jejích svérázných členkách, herečka Elizabeth Banks pouze produkovala, zatímco v případě tohoto […]
  • Šťastný Lazzaro (Lazzaro felice) – Recenze – 80%4. března 2019 Šťastný Lazzaro (Lazzaro felice) – Recenze – 80% Italský koprodukční film Šťastný Lazzaro režisérky a scenáristky Alice Rohrwacher (Zázraky) soutěžil loni na festivalu v Cannes, kde získal ocenění za nejlepší scénář. Jde o […]
  • Past sklapne o půlnoci - 55 %29. července 2012 Past sklapne o půlnoci - 55 % Tak jsem se vrátil po nějaké (krátké) době opět k americkému agentovi FBI Jerry Cottenovi. Hodlám tuto starší sérii dokončit až ke konečnému devátému dílu, takže se máte na co těšit :) […]
  • Finty Dicka a Jane - Jeden chlapík by řekl: "Docela do pohody."22. června 2006 Finty Dicka a Jane - Jeden chlapík by řekl: "Docela do pohody." Čím déle si zahřívám fleka v Bazooce, tím více na sobě pociťuji, jak mě tato dobrovolná práce pohlcuje (a to v negativním slova smyslu). Kdeže jsou ztraceny časy, kdy jsem se vypravil do […]