Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%

01 parazit

Malé doporučení. Nic si o Parazitovi předem nezjišťujte a prostě na něj jděte do kina. Je vynikající a v mnoha ohledech překvapivý a čím méně o něm (a o jeho ději a žánru) budete vědět předem, tím lépe.

Se snímkem Parazit vyhrál letos jihokorejský režisér Bong Joon-ho (Ledová archa, Okja) na festivalu v Cannes nejprestižnější ocenění, Zlatou palmu, což je zaprvé vůbec první Zlatá palma putující do Jižní Korey a zadruhé cena udělená po dlouhé době snímku, který je žánrový – obvykle totiž v Cannes vyhrávají „umělečtější“ tituly. Jde o mistrnou kombinaci thrilleru, společenské satiry a absurdní černé komedie, která začíná hodně vtipně a pak najednou (asi v polovině) zmutuje do napínavé a mrazivé podívané, která je místy i nečekaně brutální a drsná a kromě toho je i myšlenkově podnětná, mnohovrstevnatá a plná metafor a symbolismu, aniž by ovšem byť na okamžik přestala být univerzálně srozumitelnou zábavou určenou pro nejširší publikum.
 
Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%
Zdroj fotek: aerofilms.cz

Hlavní hrdiny tvoří čtyřčlenná chudá rodina Kimových (otec, matka a syn s dcerou, oba náctiletí), jíž se v zájmu vydělání slušných peněz podaří postupně infiltrovat sídlo milionářské rodiny Parkových (otec, matka, malý synek, dospívající dcera a služebná). Dělají, že se neznají, a pod falešnými identitami se přes vlastní doporučení nechají zaměstnat v jejich domácnosti na různých pracovních pozicích, aniž by tušili, že tím vlastně šijí sami na sebe nebezpečnou past.

Pointa je v tom, že snímek Parazitse od začátku odvíjí jako komedie plná groteskních prvků, představující pohodlnou rodinku bodrých lenochů živořících na společenském dně (že jsou na tom ještě hůř než ostatní spodina, vizuálně dokládá i jejich byt v suterénu s okny na úrovni chodníku, po němž po večerech bloumají močící opilci), kteří přijdou s vychytralým plánem na vlastní obohacení, načež se v polovině filmu dostaví zvrat-šok, jenž do té doby odlehčenou komediální náladu hýřící gagy a situačním humorem převrací do temné atmosféry maximální nervozity a úzkosti, bohaté na momenty, které nenechají diváky vydechnout (a humor přitom zůstává). Od té chvíle se děj filmu vyvíjí už jen výhradně nepředvídatelnými směry, gradujícími do netušených rozměrů.

Tím, že v Parazitovi ukazuje zázemí obou tolik odlišných rodin z opačných okrajů společenského spektra, se režisér a scenárista Bong Joon-ho navíc vyjadřuje ke třídním rozdílům v jihokorejské společnosti i k jejich kontrastnímu stylu života (úžasná sekvence, v níž se jedni brodí ve splašcích, zatímco druzí pořádají zahradní piknik). Celý snímek lze tudíž číst coby metaforu toho, jak se protřelí chudí a naivní bohatí vzájemně vykořisťují a zneužívají (aneb kdo je tady vlastně parazitem), jak odlišný je jejich pohled na životní standard a jak jedni touží po lepším bytí, aby nemuseli lovit nezaheslovaný wifi signál u stropu toalety, zatímco ti druzí žijí v mramorových palácích, najímají pro své osmileté děti odborníky na arteterapii a chátru okázale ignorují.

Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%

To podstatné je ale hlavně to, že Parazitje od první po poslední scénu bravurně natočený, inteligentní a konstantně zábavný film, scenáristicky vypiplaný do posledního detailu, fantasticky pracující s divákem (náhlé změny tónu, pozvolné budování scén a nečekané zvraty, neustále přítomná hranice mezi tím, jestli se máte nahlas smát nebo vám má tuhnout krev v žilách) a uspokojující jak diváky očekávající promyšlenou intelektuální výživu, tak diváky natěšené na žánrovou zábavu, která v nich bude ještě dlouho doznívat.

Filmařský velmistr Bong Joon-ho dosáhl Parazitemsvé zdaleka nejlepší formy od Pečetě vraha z roku 2003 a obhájil tím svou pozici jednoho z nejpřednějších asijských filmových tvůrců současnosti. Z někoho možná zážitek z jeho sledování vyvane o něco rychleji a leckoho asi napadnou i nějaké výtky, ty však blednou ve stínu předností tohoto dokonale spleteného díla, v němž do sebe všechno hladce zapadne, a u nějž můžete mnohokrát zakusit ten čím dál vzácnější pocit z toho, že sledujete chytrý a po všech stránkách skvostný film a vůbec netušíte, co se bude dít v další scéně.





Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Související příspěvky:

  • KVIFF 2019 – Druhá nálož dojmů z Karlových Varů, Po svatbě s Julianne Moore i vynikající Parazit4. července 2019 KVIFF 2019 – Druhá nálož dojmů z Karlových Varů, Po svatbě s Julianne Moore i vynikající Parazit Druhá várka dojmů ze snímků promítaných na filmovém festivalu v Karlových Varech je od minule obohacena i o několik filmů, které se přes pomyslnou hranici průměru již přehoupnout […]
  • Denní hlídka - Dnevnoy dozor24. června 2007 Denní hlídka - Dnevnoy dozor Noční hlídka, byla filmem, který se vstoupil do kin bez většího marketingového poprasku. Jenže vzápětí na to se z něj stal velký hit. Protože jen největší optimisti do té doby věřili, že […]
  • My (Us) – Recenze – 60%25. března 2019 My (Us) – Recenze – 60% V roce 1986 se černošská holčička zatoulá na pouti do zrcadlového bludiště, odkud si odnese traumatizující zážitek – v jednom ze zrcadel totiž spatří místo svého odrazu svou dvojnici (nebo […]
  • KVIFF 2019 – První nálož dojmů z Karlových Varů, svět bez žen Caseyho Afflecka i nejukřičenější film roku30. června 2019 KVIFF 2019 – První nálož dojmů z Karlových Varů, svět bez žen Caseyho Afflecka i nejukřičenější film roku Je to s podivem, ale letos mi zatím všechno z toho, co jsem ve Varech už stihl vidět, připadá nadprůměrné. Avšak na nějakou zásadní perlu, kterou bych chtěl vyloženě vychválit do […]
  • Pojedeme k moři (2014)27. dubna 2014 Pojedeme k moři (2014) Jirka Mádl je typ člověka, o kterém byste řekli, že neumí do pěti počítat a on vás pak překvapí tím, jak zvládne používat integrály a derivovat. To je potom šok... Pozitivní šok. Mádla […]
  • Rezistence (Insurgent) – Recenze – 30%4. dubna 2015 Rezistence (Insurgent) – Recenze – 30% Především asi nemá smysl, abyste chodili na film Rezistence, pokud jste neviděli loňskou Divergenci. Rezistence na ni totiž plynule navazuje (jde o adaptaci druhého dílu knižní trilogie), […]
  • Toy Story 4: Příběh hraček (Toy Story 4) – Recenze – 80%7. srpna 2019 Toy Story 4: Příběh hraček (Toy Story 4) – Recenze – 80% Filmová série Toy Story: Příběh hraček je vlajkovou lodí studia Pixar – už jen proto, že její první díl byl v roce 1995 vůbec prvním celovečerním trojrozměrně animovaným snímkem […]
  • Stopařův průvodce po Galaxii - recenze1. června 2005 Stopařův průvodce po Galaxii - recenze Daleko předaleko, v jedné z nejvzdálenějších částí galaxie, existuje malinkaté žluté Slunce. Kolem něj pak pomalu obíhá modrá planetka, jejíž primitivní obyvatelé se stále domnívají, že […]
  • Do posledního dechu - 60 %29. ledna 2016 Do posledního dechu - 60 % Odvaha a pořádná dávka zkušeností nechybí hlavním hrdinům filmu, který připomíná skutečnou událost z roku 1952. Pro někoho to je už doba „pravěku“, ale skuteční hrdinové se rodí v každé […]
  • The Pyramid (2014)6. prosince 2015 The Pyramid (2014) Člověk který už nakoukal několik základních filmů, které se holedbají kolonkou "horor", má jasno. Když už tým amerických vědců vykope nějakou starou stavbu, tak je jasné, že se bude něco […]