Jack staví dům (The House That Jack Built) – Recenze




Jack staví dům (The House That Jack Built) – Recenze – 80%

Jack sta­ví dům (The House That Jack Built) – Recenze – 80%
Ohodnoťte člá­nek

Když v roce 1890 vydal Oscar Wilde Obraz Doriana Graye, vyvo­lal tím roz­ruch a nevo­li čte­ná­řů, pohor­še­ných nad amo­rál­nos­tí romá­nu. O rok poz­dě­ji pro­to pub­li­ko­val novou, mír­ně upra­ve­nou ver­zi dopl­ně­nou o před­mlu­vu, v níž vysvět­lil, že všech­no umě­ní je záro­veň povrch a sym­bol, že kdo se roz­hod­ne jít pod ten povrch, činí tak výhrad­ně na vlast­ní nebez­pe­čí, a že nee­xis­tu­je nic jako morál­ní nebo amo­rál­ní kni­ha, pro­to­že jsou jen dob­ré či špat­né kni­hy a zby­tek závi­sí na čte­ná­ři, neb umě­ní zrca­dlí divá­ka, niko­li život. To všech­no je dost mož­ná prav­da, i když tes­to­vat to zrov­na na novém fil­mu Larse von Triera Jack sta­ví dům je zkouš­ka vskut­ku zatěž­ká­va­cí.

Jack staví dům (The House That Jack Built) – Recenze

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Snímek Jack sta­ví dům totiž při­chá­zí do kin záro­veň s pověs­tí, kte­rá se kolem něj budu­je už od jeho pre­mi­é­ry na fes­ti­va­lu v Cannes, kdy z pro­mí­tá­ní před­čas­ně ode­šlo více než sto pobou­ře­ných lidí, kte­ří se pak vyja­d­řo­va­li o fil­mu před novi­ná­ři a pou­ží­va­li výra­zy typu „nechut­ný, obscén­ní a skan­dál­ní.“ Nicméně ti, co na fil­mu zůsta­li až do kon­ce, pak tles­ka­li ve sto­je a hod­no­ti­li jej vesměs pozi­tiv­ně. Je tedy zřej­mé, že Lars von Trier budí se svým své­ráz­ným poči­nem růz­no­ro­dé reak­ce (ostat­ně jako vždy) a tím spíš se vypla­tí vědět pře­dem, do čeho jde­te. Těm, co odchá­ze­li v prů­bě­hu pro­mí­tá­ní, prav­dě­po­dob­ně vadi­lo pře­de­vším opa­ko­va­ně vyko­ná­va­né bru­tál­ní nási­lí mimo jiné i na ženách a dětech, kte­ré je ve fil­mu ospra­vedl­ňo­vá­no coby umě­lec­ká čin­nost.

Hlavním anti-hrdinou fil­mu je Jack (Matt Dillon), zhru­ba pade­sá­ti­le­tý sta­veb­ní inže­nýr a architekt-samouk, kte­rý se sna­ží sám si navrh­nout a posta­vit dům, ale neda­ří se mu to, a tak se prů­běž­ně věnu­je jiné své posed­los­ti, a sice zabí­je­ní lidí. Snímek je rámo­ván tím, že Jack je v Očistci na ces­tě do Pekla, dopro­vá­zen po vzo­ru Danteho Božské kome­die prů­vod­cem Vergiliem (Bruno Ganz), jemuž vyprá­ví o svém vraž­dě­ní pro­střed­nic­tvím pěti­ce náhod­ně vybra­ných his­to­rek, v nichž před­sta­vu­je své činy coby umě­lec­ky kon­ci­po­va­né pro­jek­ty a sna­ží se tak před Vergiliem obhá­jit jakož­to rafi­no­va­ný autor­ský tvůr­ce. Film tím pádem sestá­vá z pěti kapi­tol a Epilogu, během nichž Jack záro­veň vysvět­lu­je Vergiliovi, co ho k vraž­dě­ní nutí, jaké s tím má kom­pli­ka­ce a jak se to pro­je­vu­je na jeho osob­nos­ti.

Byla by však chy­ba čekat od fil­mu Jack sta­ví dům pou­hý psy­cho­lo­gic­ký thriller o maso­vém vra­ho­vi, pro­to­že ten by pak šlo v této podo­bě sku­teč­ně vní­mat jako samo­ú­čel­ně sadis­tic­ký, zvrá­ce­ný a navíc i dost podiv­ný (včet­ně stři­ho­vých sek­ven­cí, ani­mo­va­ných vsu­vek, sno­vých pasá­ží, výraz­ně zrych­le­ných či zpo­ma­le­ných zábě­rů a scén ode­hrá­va­jí­cích se v Pekle). Zásadní je totiž nebrat film až tak váž­ně – konec­kon­ců i na fil­mu samot­ném je znát, že ho Trier natá­čel se zámě­rem docí­lit toho, aby divá­ci při­stu­po­va­li k fil­mu s nad­hle­dem.

Jack staví dům (The House That Jack Built) – Recenze

Například někte­ré sek­ven­ce Trier zřej­mě zamýš­lel pojmout vylo­že­ně jako čer­nou kome­dii (tře­ba když se Jack, trpí­cí zpo­čát­ku obsedantně-kompulzivní poru­chou, musí mno­ho­krát vra­cet do domu své obě­ti ujiš­ťo­vat se, že oprav­du nikde neo­po­me­nul vyčis­tit něja­kou krva­vou šmou­hu) nebo jako absurd­ní nad­sáz­ku (tře­ba když Jack obdiv­ně vyprá­ví o Hitlerovi a Stalinovi jako o uměl­cích a hájí jejich dílo pro­stou­pe­né este­ti­kou roz­kla­du). Děj jed­not­li­vých epi­zod z Jackova živo­ta je pak mnoh­dy poně­kud při­ta­žen za vla­sy a mír­ně sty­li­zo­ván a Jack sám, rela­ti­vi­zu­jí­cí kaž­dou chví­li své jed­ná­ní, je spíš kari­ka­tu­rou vra­ha než rea­lis­tic­ky věro­hod­nou posta­vou. Film jako celek půso­bí pod­vrat­ným dojmem a obsa­hu­je řadu zvlášt­ních fil­mař­ských postu­pů, cita­cí i odka­zů na slav­ná umě­lec­ká díla či pop­kul­tu­ru (mih­ne se zde v rych­lém stři­hu i pár zábě­rů z reži­sé­ro­vých star­ších sním­ků).

Příčina této zvlášt­ní a oje­di­ně­lé for­my se dá nalézt v inter­pre­ta­ci, kte­rá není ve fil­mu řeče­ná napl­no, ale vidi­tel­ně z něj vyplý­vá – a sice že Lars von Trier vlast­ně nato­čil film sám o sobě. Jack sta­ví dům je umě­lec­ký film, v němž se jeho reži­sér a sce­náris­ta při­rov­ná­vá k inte­li­gent­ní­mu bru­tál­ní­mu vra­ho­vi, kte­rý si říká Pan Sofistikovaný, pova­žu­je své krva­vé řádě­ní za umě­ní, leč trpí u toho autor­skou úzkos­tí a nejis­to­tou, srov­ná­vá se s geni­ál­ní­mi kla­ví­ris­ty a malí­ři a pak se to všech­no sna­ží obhá­jit před divá­ky a kri­ti­ky (resp. před Vergiliem). Trier se tudíž sna­ží obhá­jit sám sebe a svou fil­mo­gra­fii a činí tak skr­ze sebe­re­fle­xiv­ně psy­cho­a­na­ly­tic­kou auto­te­ra­pe­u­tic­kou esej o těž­kos­tech tvůr­čí­ho pro­ce­su, kte­rou pojal jako tra­dič­ně po svém – pro­vo­ka­tiv­ně, samo­li­bě a coby nároč­ný umě­lec­ký (a pro kde­ko­ho jis­tě i hra­nič­ní) divác­ký záži­tek.

Celá ta záplet­ka s vraž­dě­ním je tudíž meta­fo­ra, kdy se v Očistci na ces­tě do Pekla oci­tá vlast­ní záslu­hou a z vlast­ní­ho při­či­ně­ní sám Lars von Trier, kte­rý léta natá­čel fil­my pře­váž­ně o ženách (NymfomankaDogvilleManderlayMelancholia…), a pro­to Jack vraž­dí pře­váž­ně ženy (mimo jiné Umu Thurman či Riley Keough). Jeho fil­my jsou repre­zen­to­vá­ny Jackovými oběť­mi, kte­ré si vrah aran­žu­je do bizar­ních poloh a růz­ně je upra­vu­je a pak je po desít­kách skla­du­je v obřím mra­zá­ku. Sám o svém údě­lu pochy­bu­je a vysmí­vá se mu i Vergilius, tře­ba když ozna­ču­je jeho žen­ské obě­ti za pře­hna­né naiv­ky. Jack pak s kaž­dou dal­ší mrt­vo­lou víc a víc ris­ku­je, pilu­je svůj styl (a pozvol­na ros­te i jako umě­lec) a občas je tak odváž­ný, až to hra­ni­čí s hloupostí. A je u toho i sar­kas­tic­ký, iro­nic­ký, chyt­rý, tajem­ný, tem­ný, násil­nic­ký a zábav­ný.

Jack staví dům (The House That Jack Built) – Recenze

Lars von Trier při­tom před­vá­dí režij­ní a sce­náris­tic­kou extra­li­gu, i tak jsou však někte­ré aspek­ty jeho tvůr­čích úmys­lů při­nejmen­ším spor­né – tře­ba sní­má­ní na digi­tál­ní kame­ru s výraz­ným zrně­ním, ošk­li­vě zna­tel­ným zejmé­na ve tma­vých scé­nách, záměr­né pro­ta­ho­vá­ní někte­rých seg­men­tů, pří­pad­ně i uží­vá­ní cita­cí, půso­bí­cích poně­kud samo­ú­čel­ně. Třeba když Jack sto­jí v gará­ži a uka­zu­je divá­kům cedu­le se slo­vy (něko­li­krát během fil­mu), tak je to pří­mý odkaz na video­klip pís­ně Subterranean Homesick Blues od Boba Dylana, ale není úpl­ně zřej­mé, jak to sou­vi­sí se zbyt­kem fil­mu kro­mě toho, že se Trierovi ten klip patr­ně líbil.

To, že film Jack sta­ví dům je oso­bi­tou retrospek­ti­vu jeho reži­sé­ra, ohlí­že­jí­cí­ho se s řád­nou por­cí nad­sáz­ky a ana­ly­tic­ké sebe­re­flexe za vlast­ní kari­é­rou na poza­dí pří­bě­hu o maso­vém vra­ho­vi, je zásad­ním poznatkem, kte­rý vám sice nepo­mů­že obr­nit se před zob­ra­zo­va­ným nási­lím (jis­tá otr­lost je roz­hod­ně potře­ba), ale pomů­že vám ori­en­to­vat se v řadě meta­fo­ric­kých pasá­ží a zkous­nout někte­ré (prav­dě­po­dob­ně schvál­ně) nevě­ro­hod­né momen­ty. Jde o nesmír­ně výraz­ný počin, na kte­rý se vypla­tí jít jako na umě­lec­ký sní­mek, niko­li na sní­mek žán­ro­vý. Avšak urči­tě ne z popu­du něja­ké­ho bul­vár­ní­ho titul­ku, ozna­ču­jí­cí­ho film za šoku­jí­cí svou neu­vě­ři­tel­nou bru­ta­li­tou, pro­to­že Jack sta­ví dům neza­chá­zí o moc dál za hra­nu ani v rám­ci Trierovy fil­mo­gra­fie (viz Antikrist, u nějž ty zvěs­ti o extrém­ním nási­lí a omdlé­va­jí­cích divá­cích byly také spíš důsled­kem pokři­ve­né medi­ál­ní masá­že), nato­ž­pak aby byl srov­na­tel­ný se sérií Saw nebo jiný­mi mor­bid­ní­mi horo­ry podob­né­ho typu.

Jan Varga

Související příspěvky:

  • Loupež ve velkém stylu - 50 %24. dubna 2017 Loupež ve velkém stylu - 50 % Když mohou loupit mladí, tak to zvládnou i důchodci. To si myslí Joe, který už dávno není mladík, ale nápady a energie mu rozhodně nechybí. Také má pádné důvody, proč se do takového […]
  • Nymfomanka, druhá část (Nymphomaniac vol. 2) 201313. ledna 2014 Nymfomanka, druhá část (Nymphomaniac vol. 2) 2013 Druhá část Nymfomanky Larse von Triera je v podstatě tím samým, co byla ta první, takže by o ní platilo zhruba to samé, co jsem napsal zde. Jedná se tak v podstatě o jeden film rozpůlený - […]
  • Nymfomanka, první část (Nymphomaniac vol. 1) 201313. ledna 2014 Nymfomanka, první část (Nymphomaniac vol. 1) 2013 Dlouho očekávaný film režiséra Larse von Triera (Idioti, Melancholia, apod.) zaobírající se ženskou sexualitou je poměrně chytře rozdělen na dvě části, díkybohu to ale není po vzoru […]
  • Nymfomanka, část I. – režisérská verze - online5. prosince 2014 Nymfomanka, část I. – režisérská verze - online
  • Twister - Jsou to ve skutečnosti naprostí šílenci.11. srpna 2018 Twister - Jsou to ve skutečnosti naprostí šílenci.  Vědátoři posedlí zkoumavým duchem nehledí na tělesné riziko a lezou do chřtánů soptících vulkánů, horkých pramenů a čelistí žraloků, jen aby pořídili jedinečný snímeček nebo odebrali […]
  • Šílený Max: Zběsilá cesta - 95 %13. května 2015 Šílený Max: Zběsilá cesta - 95 % Má cenu na nového Maxe jít? Je tomu už 30 let, co šel do kin 3. díl a až tento rok sehnal režisér dostatek sponzorů na to, aby natočil pokračovaní kultovních filmů, které udělaly hvězdu […]
  • Idioti (Idioterne 1998)20. června 2012 Idioti (Idioterne 1998) Film Idioti je snímkem, který režiséra Triera už nadobro proslavil (minimálně v mých očích). Jedná se pravděpodobně o vrcholné dílo manifestu Dogma 95 (upuštění od akčních scén, […]
  • Pád Třetí říše - recenze8. srpna 2005 Pád Třetí říše - recenze Není moc vídané, aby se po celém světě tak vzrušeně hovořilo o německém filmu, aniž by to v jeho názvu někdo chtěl. Pád Třetí říše to však dokázal, a tak, ještě předtím než si budeme moci […]
  • Forbrydelsen (tv seriál, 2007), Vražda, Zločin22. února 2013 Forbrydelsen (tv seriál, 2007), Vražda, Zločin Detektivní seriály mají vždy velkou diváckou podporu a sledovanost. Je totiž tak lákavé a sympatické sledovat snažení toho správného (detektiva) při chytání těch zlých a špatných […]
  • Lars von Trier16. září 2014 Lars von Trier Lars von Trier (narozen 30. dubna 1956 v Kodani jako Lars Trier) je dánský filmový režisér a představitel hnutí Dogme 95, prosazujícího minimalismus ve filmu. Život Lars Trier se narodil […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *