Lída Baarová – Recenze – 40%

Lida2

Životopis o hereč­ce Lídě Baarové reži­sé­ra Filipa Renče netře­ba zdlou­ha­vě před­sta­vo­vat, pro­to­že má poma­lu vět­ší mar­ke­tingo­vou pro­pa­ga­ci než posled­ní Bond a je trou­fa­le nazý­ván nej­o­če­ká­va­něj­ším fil­mem roku, tak­že mu nemohl unik­nout nikdo, kdo v posled­ní době zapnul tele­vi­zi nebo rádio, vle­zl na inter­net, jel met­rem, nebo pro­šel kolem něja­ké auto­bu­so­vé či tram­va­jo­vé zastáv­ky. Je hvězd­ně obsa­ze­ný a Renč ho nato­čil pod­le scé­ná­ře Ivana Hubače, tele­viz­ní­ho sce­náris­ty, jenž byl s reži­sé­rem done­dáv­na spo­jo­ván pře­de­vším se znač­ně úspěš­ným, leč kon­tro­verz­ně při­jí­ma­ným seri­á­lem Sanitka 2.

Lída Baarová - recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Osudem Lídy Baarové se sní­mek zabý­vá od oka­mži­ku, kdy jela do Berlína za svou prv­ní němec­kou fil­mo­vou rolí, a kon­čí po vál­ce, kdy čeli­la v čes­ko­slo­ven­ském věze­ní nař­če­ní z vlas­ti­zra­dy. Důraz je kla­den zpr­vu na její mile­nec­ký vztah s žena­tým němec­kým her­cem Gustavem Fröhlichem, nicmé­ně těžiš­tě fil­mu se poslé­ze pře­su­ne k její afé­r­ce s (tak­též žena­tým) říš­ským minis­trem pro­pa­gan­dy Josephem Goebbelsem.

Celé je to orá­mo­vá­no tím, že šest­a­osm­de­sá­ti­le­tá Lída (v podá­ní Zdenky Procházkové) to celé vyprá­ví v rám­ci roz­ho­vo­ru něja­ké stu­dent­ce, kte­rá o ní chce psát diplom­ku. To jed­nak tvůr­cům umož­ni­lo prů­běž­ně film pro­klá­dat hereč­či­ným vyprá­vě­ním, kte­ré (mnoh­dy zby­teč­ně) popi­su­je to, co se na plát­ně děje, a usnad­ňu­je tím her­cům prá­ci, pro­to­že namís­to toho, aby něja­kou emo­ci zahrá­li, tak se jed­no­du­še popí­še. A v závě­ru se Lída zmí­ní i o poten­ci­ál­ně lži­vé pod­sta­tě vyprá­vě­ní své­ho pří­bě­hu („vždyc­ky se sem tam něco při­dá nebo ube­re“), čímž se zas tvůr­ci pře­dem vypo­řá­dá­va­jí s těmi, kte­ří by tře­ba chtě­li tvr­do­hla­vě tvr­dit, že to takhle ve sku­teč­nos­ti neby­lo.
Film do našich kin při­chá­zí s čes­kým dabin­gem, v němž téměř všech­na něm­či­na byla nahra­ze­na češ­ti­nou (pone­chá­na byla váž­ně jen spo­ra­dic­ky), kdy ti, co dabo­va­li sami sebe, dopad­li ješ­tě rela­tiv­ně dob­ře, včet­ně Pavla Kříže v roli Hitlera, kte­rý je ve fil­mu pří­liš málo na to, aby něko­mu jeho čes­ká mlu­va stih­la vadit. Důstojně z toho ješ­tě vyšel i Gustav Fröhlich, nada­bo­va­ný Martinem Stránským. Zásadní pro­blém při­chá­zí až s nástu­pem Goebbelse, jemuž svůj hlas pro­půj­čil Viktor Preiss, jehož dob­rác­ké a hra­vé vyja­d­řo­vá­ní se ale k démo­nic­ké­mu a od pohle­du sliz­ké­mu kanc­lé­řo­vi vůbec neho­dí a ve spo­lu­prá­ci s výko­nem rakous­ké­ho her­ce Karla Markovicse z něj dělá spíš necha­risma­tic­ké­ho zou­fal­ce, kte­ré­ho je utr­pe­ní sly­šet pla­kat do tele­fo­nu.
Lída Baarová - recenze
Podstatnou slož­kou sním­ku je výpra­va, kte­rá je sice oká­za­lej­ší než u vět­ši­ny čes­ké pro­duk­ce, nicmé­ně pořád to nesta­čí na to, aby šlo mlu­vit o výprav­ném his­to­ric­kém fil­mu. Dojde sice na pár scén s nema­lým počtem sta­tis­tů, na pár hez­kých zábě­rů (letec­ký pře­let nad Orlím hníz­dem), leč vět­ši­na fil­mu pořád vypa­dá i přes všech­ny ty kos­týmy a dobo­vé deko­ra­ce spíš jako něja­ká draž­ší tele­viz­ní insce­na­ce, při­čemž vytvo­ře­ní toho­to dojmu hod­ně napo­má­há pří­liš upo­za­dě­ná kame­ra Petra Hojdy. Naopak až pře­hna­ně dra­ma­tic­ká a exal­to­va­ná je hud­ba Ondřeje Soukupa – tře­ba když popr­vé nastou­pí Hitler s Goebbelsem, zazní jim k tomu tak bru­tál­ně tem­ný motiv, že extra­va­gant­něj­ší vol­bou by byl snad už jen Imperial March ze Star Wars (a samo­zřej­mě nemů­že chy­bět Ride of the Valkyries od Richarda Wagnera). Že film ve své výprav­nos­ti nedo­sa­hu­je úrov­ně zahra­nič­ních fil­mo­vých vel­ko­pro­duk­cí nebo dra­hých his­to­ric­kých seri­á­lů je nicmé­ně pocho­pi­tel­né (a kdy­by někdo chtěl tvr­dit opak, tak je blá­zen) a navíc jde o ten nejmen­ší pro­blém.
Mnohem zásad­něj­ší je to, že jen málo scén ve fil­mu je nad­prů­měr­ných (tře­ba pasá­že s Magdou Goebbelsovou), vel­ká spous­ta z nich je veskr­ze prů­měr­ná a řada dal­ších vylo­že­ně sla­bá, a to nejen z hle­dis­ka toho, jak byly napsa­né, ale hlav­ně z hle­dis­ka výsled­né rea­li­za­ce. Vášnivá poste­lo­vá scé­na Lídy s Goebbelsem (v níž nej­od­váž­něj­ší je záběr na nahá záda hlav­ní hrdin­ky) je pro­stři­há­vá­na s detail­ním zábě­rem ohně plá­po­la­jí­cí­ho v krbu (asi aby kaž­dé­mu došlo, že jejich lás­ka byla sku­teč­ně spa­lu­jí­cí), v němž se pro­lí­na­jí oba jejich obli­če­je, ozý­va­jí se do toho jejich ero­tic­ké vzde­chy a na poza­dí hra­je stra­ši­del­ná hud­ba, tak­že to půso­bí spíš jako z něja­ké­ho satan­ské­ho horo­ru.
Období vál­ky je zce­la pře­sko­če­no (s výjim­kou zmín­ky, že Lída teh­dy toči­la v Itálii) a veš­ke­ré udá­los­ti poté (včet­ně Lídina zatče­ní, vyslý­chá­ní a sou­ze­ní) jsou vylí­če­ny hroz­ně zkrat­ko­vi­tě, resp. nejsou téměř pří­tom­ny. Ale hlav­ně že se vešla dlou­há, až gro­tesk­ní sek­ven­ce ze začát­ku, v níž se hereč­ka učí mlu­vit němec­ky bez čes­ké­ho pří­zvu­ku (v čes­kém dabin­gu obzvlášť potřeb­ná), vrcho­lí­cí jejím ste­pem na němec­kou lido­vou a sbo­ro­vým zpě­vem nad­še­ných čle­nů fil­mo­vé­ho štá­bu.
Lída Baarová - recenze
Příjezd Lídy s její mamin­kou do Berlína je ztvár­něn pomo­cí nepří­liš kva­lit­ních dobo­vých zázna­mů, do nichž byly obě hereč­ky digi­tál­ně doklí­čo­va­né, což je doce­la úsměv­né (nezá­měr­ně). Simona Stašová v roli mamin­ky se sice sna­ží, ale má nejmé­ně vděč­nou úlo­hu – její posta­va je zce­la odtr­že­ná od rea­li­ty, jako kdy­by vůbec nebra­la v potaz váž­nou situ­a­ci v Německu, a její dia­lo­go­vé výmě­ny s Lídou jsou za hra­ni­cí hrubé mani­pu­la­ce („Já jsem se slav­nou hereč­kou nikdy nesta­la, tak mi ten sen teď spl­níš ty.“). Přesto by se dalo leda­cos vydo­lo­vat ze scé­ny její smr­ti, ale to by její infarkt a násled­ný pád u výsle­chu nesmě­li poli­cis­té, kte­ří ji vyslý­cha­li, oko­men­to­vat slo­vy „A sak­ra,“ čímž onu scé­nu obra­li o veš­ke­rou dra­ma­tič­nost a spíš jí při­da­li na nechtě­né vtip­nos­ti.
Vypořádávání se s Židy během Křišťálové noci (v němž nechy­bí scé­na dědeč­ka zastře­le­né­ho před zra­ky svých vnou­čá­tek) mělo poten­ci­ál, ale zrov­na dva­krát půso­bi­vé nebo emo­ci­o­nál­ně vypja­té také není, nehle­dě na to, že je zavr­še­no zábě­rem na vnitřek židov­ské syna­go­gy s odpor­ně laci­ným kame­ro­vým efek­tem plá­po­la­jí­cí­ho ohníč­ku.
Tímto sty­lem by se dalo pokra­čo­vat ješ­tě dlou­ho a vypích­nout dal­ší a dal­ší scé­ny, kte­ré jsou z nejed­no­ho důvo­du nefunkč­ní nebo podiv­né. Zařadit by se k tomu dalo i to, že někte­ré pasá­že byly prav­dě­po­dob­ně vystři­že­ny, v důsled­ku čehož např. Lída během své­ho odcho­du od Gustava Fröhlicha vykřik­ne: „Po tom potra­tu teď už nemůžu mít dítě!“, aniž by před­tím došlo na jakou­ko­li zmín­ku o potra­tu. Z podob­né­ho soud­ku je posta­va Jiřího Mádla coby asi­s­ten­ta němec­ké­ho reži­sé­ra, kte­rý se nená­pad­ně mih­ne v pár scé­nách a s Lídou pro­ho­dí zhru­ba dvě věty. Ve dvou tře­ti­nách fil­mu jí pak náho­dou zachrá­ní před pře­je­tím vla­kem a o minu­tu poz­dě­ji je do ní po uši zami­lo­va­ný a nasa­zu­je vlast­ní život, aby jí pomohl dostat se ze země, za což je odmě­něn mož­nos­tí sáh­nout jí na prsa, a do kon­ce fil­mu se už zno­vu neob­je­ví.
Lída Baarová - recenze
Ke kla­dům tak lze při­číst oprav­du jen něko­lik málo scén, jimž nelze vyčíst nic tak­to zásad­ní­ho, v nichž dia­lo­gy ale­spoň tro­chu sto­jí za to a ješ­tě se v nich tře­ba dob­ře hra­je. Karl Markovics je vel­mi dob­rý, stej­ně tak i Gedeon Burkhard v roli Gustava, Martin Huba jako Lídin tatí­nek, Anna Fialová coby její sest­ra a zda­ři­lé výko­ny před­vá­dí i vět­ši­na zná­mých her­ců v dal­ších ved­lej­ších rolích, a koneč­ně i Táňa Pauhofová v roli hlav­ní, kte­rá sice zvlá­dá poměr­ně širo­kou šká­lu emo­cí, leč nej­čas­tě­ji stří­dá svá­di­vý pohled a vyku­le­né oči.
Lída Baarová je mož­ná nej­vět­ší udá­los­tí čes­ké­ho fil­mu něko­li­ka měsí­ců, nicmé­ně jde o udá­lost sku­teč­ně jen dílem mar­ke­tingu, roz­počtu, herec­ké­ho ansám­blu a jmé­na reži­sé­ra, niko­li dílem kva­li­ty. Zklamává o to víc, jaká oče­ká­vá­ní svou nema­lou pro­pa­ga­cí vytvá­ří, avšak nelze jí upřít, že bude dost prav­dě­po­dob­ně tak jako tak mimo­řád­ně úspěš­ná. Není ale dosta­teč­ně dob­rá, aby ji stá­lo za to dopo­ru­čit, a ani dosta­teč­ně špat­ná, aby se jí dalo zlo­my­sl­ně vysmí­vat.
Blog auto­ra: http://www.filmspot.cz/

Ohodnoťte článek


|

Související příspěvky:

  • Lucie Bílá - Když tančí ďábel s andělem (oficiální videoklip k filmu Lída Baarová)17. ledna 2016 Lucie Bílá - Když tančí ďábel s andělem (oficiální videoklip k filmu Lída Baarová) Oficiální klip k filmu. https://www.youtube.com/watch?v=gHt_BcRXayU
  • Lída Baarová3. února 2015 Lída Baarová Na tiskové konferenci se představili hlavní tvůrci filmu Lída Baarová. Producent filmu Peter Kovarčík představil hlavní tvůrce nového filmu, který se bude natáčet během letošního roku. […]
  • Tam kde končí "Jan Palach" pokračuje "Hořící keř"16. srpna 2018 Tam kde končí "Jan Palach" pokračuje "Hořící keř" Na Václavském náměstí před Národním muzeem si 16.ledna 1969 přinese kanistry s benzínem, poleje se a posléze i zapálí mladý muž. V šedém zimním dni tak zazáří „hořící keř“, který se snaží […]
  • Hořící keř (2013)12. března 2013 Hořící keř (2013) Polská režisérka Agnieszka Hollandová má k Praze jistě vřelý vztah, přibližně v době o které pojednává minisérie Hořící keř studovala na pražské FAMU, což v člověku jistě určité zážitky […]
  • Bohéma se na obrazovkách ČT1 objeví 15.ledna 201721. prosince 2016 Bohéma se na obrazovkách ČT1 objeví 15.ledna 2017 Dnes představili tvůrci nový šestidílný seriál věnovaný osudům českých filmových legend a barrandovského studia. Podle scénáře Terezy Brdečkové natočil režisér Robert Sedláček příběhy […]
  • Bohéma21. prosince 2016 Bohéma Záznam s tiskové konference 20.12.2016. https://youtu.be/bhpXXca4C6k
  • Mazalové (TV seriál)7. listopadu 2018 Mazalové (TV seriál) Komediální seriál o nelehkém soužití hradních strašidel s příšernou rodinou Mazalů. Mazalové jsou rodinný komediální seriál, který nás zavede na starobylý hrad Oreb, kde si spokojeně žije […]
  • Tmavomodrý svět2. ledna 2003 Tmavomodrý svět Český film s tmavomodrým odstínem Po pěti letech odmlky jsou tady a v plné síle...  Ptám se sám sebe, zda-li to není nějaká náhoda, že jsem se v poslední době […]
  • Na střeše7. února 2019 Na střeše Na střeše je druhým celovečerním filmem v režii Jiřího Mádla. Hlavní role v příběhu stárnoucího, osamělého muže, kterého náhodné události spojí s mladým Vietnamcem na útěku, vytvoří Alois […]
  • Na střeše - Herci a jejich role7. února 2019 Na střeše - Herci a jejich role Kde se vzala jména postav? Jména některých postav mají docela zajímavou historii. Pan Rypar se například jmenuje podle hudebního skladatele Reného Rypara, který složil hudbu k oběma […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *