La Bête humaine / Člověk bestie

  •  
Gabin

„Hlava mu puka­la hrů­zou člo­vě­ka hna­né­ho k činům, kte­ré vyko­nat nechtěl a jejichž pří­či­nu neznal.“

Tragickým hrdi­nou dra­ma­tic­ké­ho pří­bě­hu nato­če­né­ho pod­le romá­nu Émila Zoly je stroj­vůd­ce Jacques Lantier (Jean Gabin), kte­rý nave­nek žije oby­čej­ný život osa­mě­lé­ho člo­vě­ka, kte­rý se ože­nil se svou pra­cí – kon­krét­ně loko­mo­ti­vou, kte­ré říká Lison. To vše se ale změ­ní ve chví­li, kdy se zami­lu­je do Séverine (Simone Simon), man­žel­ky výprav­čí­ho Roubauda (Fernand Ledoux). Jejich man­žel­ství pro­chá­zí kri­zí. Roubaud zjis­tí, že jeho žena byla v mlá­dí zne­u­ží­vá­na svým poruč­ní­kem a zavraž­dí ho. Lantier se sta­ne náhod­ným svěd­kem, ale z lás­ky k Séverine vše popí­rá. Jak jejich vztah nabý­vá na inten­zi­tě, začí­ná Séverine Lantiera navá­dět, aby zabil její­ho man­že­la a moh­li být spo­lu. Netuší však, s čím si zahrá­vá. V Lantierovi totiž dří­má bes­tie…

Člověk bes­tie nebo bes­tie v člo­vě­ku? Co je hor­ší? Jacques Lantier v sobě nosí bes­tii v podo­bě psy­chic­ké poru­chy, kte­rou pova­žu­je za pro­kle­tí, trest za hří­chy gene­ra­cí svých před­ků z rodu Rougon-Macquartů, kte­ré mu „zka­zi­ly krev“. Lidskými bes­ti­e­mi jsou ostat­ní posta­vy – zvrh­lík Grandmorin, násil­ník Roubaud i mani­pu­lá­tor­ka Séverine.

Knižní před­lo­ha z roku 1890, kte­rá vyšla v češ­ti­ně pod názvy Člověk bes­tieLidská bes­tie, je jed­ním ze závě­reč­ných romá­nů Zolova život­ní­ho díla, dva­ce­ti­díl­né­ho cyk­lu o rodu Rougon-Macquartů, „pří­ro­do­pis­né a soci­ál­ní stu­die jed­né rodi­ny za dru­hé­ho císař­ství“. Mezi zná­měj­ší romá­ny toho­to cyk­lu pat­ří Štěstí Rougonů, Břicho Paříže, Zabiják, Nana nebo Germinal. Jacques je synem Gervaisy, ústřed­ní posta­vy romá­nu Zabiják, a její­ho dru­ha Lantiera, kte­rý Gervaisu při­pra­vil o všech­no a dohnal až na samé dno. Zola (výraz­ně ovliv­něn Darwinem) se v jeho pří­bě­hu opět zabý­vá svým oblí­be­ným téma­tem dědič­nos­ti a pro­ble­ma­ti­ky rodo­vých zátě­ží. Jacques, vědom si své gene­tic­ké dis­po­zi­ce, je absti­nent, kru­té rodin­né dědic­tví na něj ale dopad­ne v podo­bě dušev­ní nemo­ci, kte­rá se pro­je­vu­je nut­ka­vou tou­hou zabí­jet. Jacques se i s tím­to démo­nem sna­ží bojo­vat, ten však je nako­nec sil­něj­ší, a Jacques nako­nec zvo­lí jedi­nou ces­tu, kte­rá se mu jeví jako mož­nost „bes­tii“ v sobě unik­nout.

Film se roz­jíž­dí stej­ně pozvol­na jako kni­ha. Sledujeme Jacquesa při prá­ci i během neče­ka­né­ho vol­na, způ­so­be­né­ho poru­chou jeho milo­va­né Lison, kdy zaje­de do kra­je své­ho mlá­dí u Bréauté, navští­vit svou kmo­t­ru, tetu Phasie (Charlotte Clasis). A poma­lu a plí­ži­vě vychá­zí naje­vo, že s Jaquesem není všech­no úpl­ně v pořád­ku. Kmotra se ho cit­li­vě vyptá­vá na jakési „kri­ze“, pro­je­vu­jí­cí se urput­ný­mi bolest­mi hla­vy, horeč­ka­mi a „záchva­ty, kdy se cho­val jako zví­ře“ (v původ­ním zně­ní „la bête“). Jacques ji ujiš­ťu­je, že vše je v pořád­ku, ale jeho smut­ná tvář nepů­so­bí pří­liš pře­svěd­či­vě. Při pro­cház­ce po oko­lí potká sta­rou kama­rád­ku Flore (Blanchette Brunoy). Idylická pro­cház­ka se neče­ka­ně zvrh­ne, když během roman­tic­ké chvil­ky Jacques náh­le začne Flore škr­tit. Zajímavým sym­bo­lem je, že se to sta­ne v těs­né blíz­kos­ti kole­jí a Jacques pro­ten­to­krát „bes­tii“ zaže­ne pohle­dem na pro­jíž­dě­jí­cí vlak (a snad vzpo­mín­kou na Lison). Z násle­du­jí­cí­ho roz­ho­vo­ru vyply­ne, že Flore o jeho „nemo­ci“ ví, ale přes­to je ochot­na jít do rizi­ka spo­leč­né­ho živo­ta.

Jacques: „Nevěděl jsem, co dělám. Jako kdy­by mě napl­nil hus­tý dým. Stoupá mi do hla­vy a všech­no kři­ví. A já jsem pak jak vztek­lý pes, co má chuť kou­sat.“

Výpravčí Roubaud má také své pro­blémy. Konkrétně jeden pro­blém, a tím je jeho krás­ná a zbož­ňo­va­ná man­žel­ka Séverine. Čím odta­ži­tě­ji se k němu cho­vá, tím žár­li­vě­ji ji zbož­ňu­je. Naprostým otře­sem je pro­to pro něj zjiš­tě­ní, že jeho žena byla v mlá­dí zne­u­ží­vá­na svým opa­t­rov­ní­kem, soud­ním pre­zi­den­tem Grandmorinem (Jacques Berlioz). Séverine byla dce­rou zahrad­ní­ka a Grandmorin se jí po jeho smr­ti ujal. Po všech strán­kách. Roubaud zuří. Grandmorin mu opat­řil tep­lé mís­teč­ko u dráhy a „pod­str­čil“ mu zne­u­ctě­nou ženu. Nejprve suro­vě napad­ne Séverine, kte­ré v prvot­ním záchva­tu žár­li­vos­ti vše kla­de za vinu, a poté ji donu­tí, aby Grandmorina vylá­ka­la do vla­ku a tam ho zavraž­dí. Svou ženu si tím záro­veň hod­lá navždy při­pou­tat oko­vy spo­lu­vi­ny.

Potud se zdá, že hlav­ní­mi „bes­ti­e­mi“ jsou vrah a jeho oběť. Séverine je týra­ná man­že­lem a donu­ce­na ke spo­lu­účas­ti na zlo­či­nu, Jacques z lás­ky k ní kry­je ji i Roubauda a s vlast­ní­mi démo­ny sta­teč­ně boju­je. Jenže vlak už se roz­jel plnou parou vpřed. Séverine si Jacqese postup­ně omo­tá kolem prs­tu, zpo­čát­ku snad ani ne se zlým úmys­lem. Přitahuje ji Lantierova jem­nost a pocho­pe­ní, kte­ré vůči ní pro­je­vu­je, i respekt k její zdr­žen­li­vos­ti, vychá­ze­jí­cí z dáv­né­ho trau­ma­tu. K tomu­to vzta­hu ji nabá­dá Roubaud, u něhož načas zví­tě­zí strach z odha­le­ní nad žár­li­vos­tí.

Séverine: „Mám vás ráda tak, jak jen doká­žu. Netoužím mít milen­ce, ale pří­te­le, kte­ré­mu bych moh­la vypo­vě­dět svá trá­pe­ní, zkla­má­ní i nadě­je. Potřebuji důvě­ru a něhu. I já vám mohu dát hod­ně, ale lás­ku ne.“

Jacques před­sta­ví Séverine svůj svět milo­va­ných vla­ků, dokon­ce ji sezná­mí s Lison. („Když má člo­věk něko­ho rád, chce mu říkat jmé­nem, ne čís­lem.“) Séverine si dob­ře uvě­do­mu­je svůj vliv nad ním a záro­veň čím dál víc nená­vi­dí Roubauda, kte­rý pro­pa­dá hazar­du, nepře­stá­vá jí dělat scé­ny a při­po­mí­nat podíl na Grandmorinově vraž­dě. Jemnými, ale účin­ný­mi žen­ský­mi pro­střed­ky Lantiera pře­svěd­čí, aby její­ho man­že­la zabil a moh­li tak spo­lu začít nový život, ten ale i ten­to­krát „bes­tii“ v sobě pře­mů­že. Ne však už ve chví­li, kdy se mu Séverine koneč­ně pod­vo­lí…

Vrcholná scé­na, v níž zazní jen posled­ní slo­va Séverine: „Líbej mě! Celým srd­cem, celou duší!“, a kdy se při polib­ku najed­nou Lantierovy oči i tvář pro­mě­ní a z člo­vě­ka s bes­tií v sobě se sta­ne bes­tie, pat­ří k nejdě­si­věj­ším, jaké jsem kdy vidě­la. Jean Renoir se v celém sním­ku peč­li­vě vyhnul jaké­mu­ko­li zábě­ru na expli­cit­ní bru­ta­li­tu, což je ve výsled­ku mno­hem sil­něj­ší, než kame­ra zapatla­ná keču­pem, jak je chut­ným zvy­kem dnes (mimo­to film je čer­no­bí­lý). Další str­hu­jí­cí scé­nou je záběr, kdy Jacques Lantier s větrem ve vla­sech roz­hod­ným kro­kem krá­čí po kole­jích – člo­věk, kte­rý pod­lehl a jeho ces­ta už je rov­ná jako pra­vít­ko. Její závěr je smut­ný, ale svým způ­so­bem i smíř­li­vý.

Co dodat? Film, kte­rý oce­ní i ten, kdo Zolovu epo­pej nemí­vá na noč­ním stol­ku. Mladý Jean Gabin už nabý­vá svých poz­děj­ších legen­dár­ních bul­do­čích rysů, ale v roli neo­hra­ba­né­ho stroj­vůd­ce je pře­svěd­či­vý a při­taž­li­vý (ostat­ně sám prý v dět­ství snil o tom, že bude jed­nou řídit loko­mo­ti­vu). A Simone Simon je pře­krás­ná. Jean Renoir ji údaj­ně upřed­nost­nil před teh­dej­ší herec­kou hvězdou Ginou Manès pro její něž­ný, až dět­ský půvab. Sám reži­sér si zahrál roli pobu­dy Cabuche, původ­ně nař­če­né­ho z Grandmorinovy vraž­dy, jehož milo­va­ná Louisette na násled­ky zná­sil­ně­ní zvrhlé­ho pre­zi­den­ta zemře­la.

V kniž­ní před­lo­ze je zabí­je­ní spous­ta, bru­ta­li­ty ješ­tě víc a závěr nesko­na­le dras­tič­těj­ší. Jean Renoir (mimo­cho­dem, pro­střed­ní syn slav­né­ho impre­si­o­nis­tic­ké­ho malí­ře Augusta Renoira) se však naštěs­tí sou­stře­dil jen na hlav­ní dějo­vou linii. Díky tomu, že ve fil­mu není postav jako na orlo­ji (s vra­žed­ný­mi či sebe­vra­žed­ný­mi ten­den­ce­mi), vla­ko­vá neštěs­tí, ani expli­cit­ní sexu­ál­ní scé­ny, dostá­vá vnitř­ní boj Jacquese Lantiera dosta­teč­ný pro­stor, aby se na něj divák mohl plně sou­stře­dit, pro­ží­vat jej s ním, a nako­nec mu přát – v rám­ci mož­nos­tí – co nejmé­ně nešťast­ný konec.

Drama

Francie 1938

Režie: Jean Renoir

Hudba: Joseph Kosma

Hrají: Jean Gabin, Simone Simon, Fernand Ledoux, Blanchette Brunoy, Jean Renoir, Guy Decomble, Julien Carette, Colette Régis, Marcel Pérès, Gérard Landry, Émile Genevois, Prosper Désiré Péclet, Jacques B. Brunius, Claire Gérard, Jenny Hélia, Léon Larive, Jacques Berlioz, Charlotte Clasis


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Související příspěvky:

  • Power Rangers: Strážci vesmíru | Power Rangers [35%]16. května 2017 Power Rangers: Strážci vesmíru | Power Rangers [35%] Strážci vesmíru jsou kulturní fenomén, na kterém vyrůstalo hned několik generací dětí v devadesátých letech. Někoho však napadlo, že po mnoha televizních seriálech, které se natáčí do […]
  • Ochránci | Guardians [30%]15. května 2017 Ochránci | Guardians [30%] Rusko se snaží v poslední době tak trochu dohnat Hollywood co se týče velkých popcornových podívaných. Před pár lety se do Ameriky dostal v Rusku neskutečně úspěšný Stalingrad a nyní […]
  • Hezké chvilky bez záruky16. října 2006 Hezké chvilky bez záruky … aneb historky z psychologické poradny. Po shlédnutí nejnovějšího filmu Věry Chytilové nabudete dojmu, že náš svět je plný podivínů a že možná i vy potřebujete pomoc psychologa. Hlavní […]
  • The Circle – Recenze – 40%16. května 2017 The Circle – Recenze – 40% Film The Circle (vzniklý v koprodukci USA a Spojených arabských emirátů, natočený podle stejnojmenné knižní předlohy, s Emmou Watson v hlavní roli) je dystopické drama odehrávající se […]
  • Sametoví vrazi31. ledna 2005 Sametoví vrazi Po Milencích a vrazích přichází do kin další "vražedný" film vzešlý ze spolupráce s Českou Televizí. Sametoví vrazi jsou ovšem zcela jiná, daleko drsnější a bohužel reálnější záležitost. […]
  • Smrtonosná past 5: Opět v akci – 55 %8. března 2013 Smrtonosná past 5: Opět v akci – 55 % John McClane na dovolené v Rusku. Popáté a snad už naposledy. Je to sice drsné tvrzení, ale i ti nejskalnější fanoušci této slavné smrtonosné série s hláškujícím a zranitelným […]
  • Barry Seal: Nebeský gauner - 70 %22. srpna 2017 Barry Seal: Nebeský gauner - 70 % Barry je zkušený pilot, který létá napříč Spojenými státy. Jeho lety jsou pravidelné, stejně jako jeho návraty domů. Práce ho uživí, ale postupem času začíná být nespokojený. Chtěl by […]
  • Horem pádem24. září 2004 Horem pádem Ten, kdo je nahoře, bude nahoře. Kdo je dole, zůstane dole. Aspoň to se nám snaží říct nový film Jana Hřebejka Horem pádem, který vstoupil minulý týden do českých kin. O čem vlastně […]
  • Temné síly - 55 %9. srpna 2018 Temné síly - 55 % Když je člověk nemocný, není to nic příjemného. A to jak pro nemocného, tak i pro jeho okolí. Co když se ale objeví něco závažnějšího? V Americe se náhle objeví virus, který je nejen […]
  • Rekonstrukce27. února 2004 Rekonstrukce Před 14 dny jsem psal recenzi na 21 gramů, což je film, kde jsou jednotlivé sekvence filmu přeházeny. Nyní mám to štěstí, že jsem si vybral film, kde nazývat cokoliv dějovou linií je […]