Bod obnovy – Recenze – 60 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Česká sci-fi Bod obno­vy se ode­hrá­vá ve svě­tě roku 2041, kdy je mož­né obe­jít náh­lou smrt díky pokro­ko­vé tech­no­lo­gii, kte­rá lidem umož­ňu­je zálo­ho­vat své vědo­mí na exter­ní úlo­žiš­tě. V pří­pa­dě nepři­ro­ze­né­ho úmr­tí je pak mož­né tělo zno­vu oži­vit a vědo­mí zesnu­lé­ho z toho­to zdro­je obno­vit. Zálohu si ale všich­ni musí nej­vý­še kaž­dých 48 hodin aktu­a­li­zo­vat, jeli­kož ze star­ších dat už obno­vu pro­vést nelze – tepr­ve v tu chví­li dojde k defi­ni­tiv­ní smr­ti. Obnovu pro­vá­dí spe­ci­a­li­zo­va­ný insti­tut, jenž síd­lí v blí­že neu­r­če­ném stře­do­ev­rop­ském vel­ko­měs­tě. Obnova pat­ří k základ­ním prá­vům kaž­dé­ho obča­na, záro­veň ale exis­tu­jí lidé, kte­ří ji odmí­ta­jí a radě­ji žijí „posta­ru“ ve ven­kov­ských komu­ni­tách, stra­nou od tech­no­lo­gic­kých vymo­že­nos­tí.

Photo © Bioscop

Hlavní hrdin­kou je poli­cist­ka Emma (Andrea Mohylová), jenž je na sto­pě tero­ris­tic­ké orga­ni­za­ci, kte­rá zabí­jí lidi se zálo­ha­mi star­ší­mi než dva dny. Kromě pro­fes­ní moti­va­ce k tomu má také osob­ní důvo­dy – jed­nou z obě­tí této orga­ni­za­ce byl totiž před časem i její man­žel. Když pak ruka­ma tero­ris­tů zemře též před­ní vědec z Institutu obno­vy David (Matěj Hádek), vlo­ží se do vyšet­řo­vá­ní agen­ti Interpolu v čele s detek­ti­vem Mansfeldem (Václav Neužil ml.), jenž pří­pad pře­vez­me. Emma se nicmé­ně pouš­tí do pát­rá­ní po vra­zích a po pro­hni­lých tajem­stvích Institutu obno­vy na vlast­ní pěst. Společnost jí při­tom taj­ně dělá sám David, expe­ri­men­tál­ně obno­ve­ný z půl roku sta­ré zálo­hy, kte­rý ale kvů­li tomu trpí roz­sáh­lou ztrá­tou pamě­ti a výraz­ně pod­lo­me­ným zdra­vím.

Bod obno­vy je fil­mem reži­sé­ra a sce­náris­ty Roberta Hloze a pro­du­cen­ta Jana Kallisty, pro něž je sní­mek jejich spo­leč­ným celo­ve­čer­ním debu­tem. Úspěšně s ním pro­lo­mi­li dlou­ho utkvě­lou před­sta­vu, že dnes u nás pro nedo­sta­tek finan­cí a řeme­sl­ných zku­še­nos­tí nelze nato­čit seri­óz­ní a dosta­teč­ně kva­lit­ní žán­ro­vý film, jenž by sne­sl srov­ná­ní se zahra­nič­ní kon­ku­ren­cí. Bod obno­vy měl roz­po­čet oko­lo 45 mili­o­nů korun, při­tom vypa­dá svě­to­vě, a i kdy­by ta část­ka byla dvoj­ná­sob­ná, neby­lo by se čemu divit. Vlastně je dost pře­kva­pu­jí­cí, že se jim poda­ři­lo nato­čit výprav­ný sci-fi film za tak málo.

Porovnávání Bodu obno­vy se žánro­vě spří­z­ně­ný­mi vel­ko­fil­my, jako je Blade Runner nebo Minority Report, kte­ré z někte­rých ohla­sů zazní­vá, však není na mís­tě. Tvůrci nikdy nemě­li v úmys­lu se sna­žit vyrov­nat veli­ká­nům žán­ru a inspi­ra­cí jim byly mno­hem skrom­něj­ší poči­ny. V Bodu obno­vy si výraz­ně vypo­má­ha­li prak­tic­ký­mi tri­ky, repa­so­va­li pou­ží­va­nou elek­tro­ni­ku a digi­tál­ní efek­ty pou­ží­va­li jen tam, kde to bylo nezbyt­né, tře­ba k dokres­lo­vá­ní monu­men­tál­ních a futu­ris­tic­ky vyhlí­že­jí­cích mra­kodra­pů inspi­ro­va­ných bru­ta­list­ní archi­tek­tu­rou do exis­tu­jí­cí zástav­by růz­ných evrop­ských met­ro­po­lí. Sem tam se ve scé­ně obje­ví něčí holo­gram, tuhle se někdo hýbe na foto­gra­fii a tamhle si někdo čte novi­ny, v nichž se češ­ti­na stří­da­vě mění v ang­lič­ti­nu a nao­pak. Spousta zábě­rů v Bodu obno­vy je vizu­ál­ně znač­ně půso­bi­vá. Těžko bys­te mezi čes­ký­mi fil­my hle­da­li tri­ko­vý sní­mek, jenž by vypa­dal lépe a uvě­ři­tel­ně­ji.

Všechen ten nablýska­ný efekt­ní povrch nicmé­ně slou­ží „jen“ poměr­ně oby­čej­né­mu pří­bě­hu o vyšet­řo­vá­ní vraž­dy, kte­rý se pohy­bu­je na úrov­ni epi­zo­dy něja­ké­ho kri­mi­nál­ní­ho seri­á­lu. Na jed­nu stra­nu jde o důsle­dek toho, že ome­ze­ný roz­po­čet tvůr­cům neu­mož­nil pouš­tět se do čeho­ko­li vypra­věč­sky epič­těj­ší­ho nebo tře­ba do vel­ko­le­pěj­ších akč­ních scén. Film se tak tro­chu ke ško­dě věci nepouš­tí do hlub­ší­ho pro­zkou­má­vá­ní toho, jak celá spo­leč­nost vyu­ží­va­jí­cí tech­no­lo­gii obno­vy fun­gu­je, pod­le jakých záko­ni­tos­tí k obno­vě dochá­zí a co ten­to objev udě­lal se zbyt­kem svě­ta a kupří­kla­du i s nábo­žen­stvím. Všelijakým expo­zi­cím a neu­stá­lé­mu vysvět­lo­vá­ní pra­vi­del fikč­ní­ho svě­ta je při­tom věno­vá­no dost vel­ké množ­ství času, ale na řeše­ní růz­ných exis­ten­ci­ál­ních nebo duchov­ních pře­sa­hů už žád­ný nezbyl. Na stra­nu dru­hou sní­mek ale­spoň drží vypra­věč­sky pohro­ma­dě mimo jiné prá­vě díky tomu, že se úče­lo­vě zamě­řu­je na jedi­nou věc, tedy na pří­běh se šab­lo­no­vi­tou struk­tu­rou kri­mi­nál­ní­ho thrille­ru, mís­to toho, aby nedů­sled­ně roz­pty­lo­val svou pozor­nost do růz­ných smě­rů. Na pokry­tí všech otá­zek a nejas­nos­tí je plo­cha ani ne dvou­ho­di­no­vé­ho fil­mu zkrát­ka pří­liš malá.

Na pohled banál­ní záplet­ka je násled­ně zeslo­ži­ťo­vá­na neu­stá­lým pří­va­lem infor­ma­cí, jenž sice všech­ny slou­ží vyprá­vě­ní, leč jsou na divá­ky hrnu­ty s tako­vou kaden­cí, že dá prá­ci udr­žet si pře­hled v moti­va­cích postav a v někte­rých nena­dá­lých zvra­tech. Hrdinové před sebou od začát­ku tají infor­ma­ce a po obno­vě zapo­mí­na­jí zna­los­ti, kte­ré nestih­ly před obno­vou zálo­ho­vat, což mís­ty půso­bí zma­teč­ně a občas to vede k logic­kým lap­sům. Nejvíce bodů ale sní­mek ztrá­cí na samot­né prá­ci s posta­va­mi, kdy ty hlav­ní lze snad­no cha­rak­te­ri­zo­vat jed­nou či dvě­ma vlast­nost­mi a jed­ním trau­ma­tem z minu­los­ti, a to je celé. Vedlejší posta­vy jsou pak už jen plo­chý­mi figur­ka­mi s prů­zrač­ně před­ví­da­tel­ným vývo­jem.

Mezi hlav­ní­mi hrdi­ny – stro­jo­vě přes­nou, cíle­vě­do­mou a chlad­ně uva­žu­jí­cí Emmou a nao­pak chy­bu­jí­cím, tápa­jí­cím, zra­ni­tel­ným a nemoc­ně vyhlí­že­jí­cím Davidem – ale­spoň panu­je zají­ma­vý kon­trast. Jinak je ale Bod obno­vy stej­ně chlad­ný a emo­ci­o­nál­ně odta­ži­tý jako jeho hlav­ní hrdin­ka, kte­rá vždy jed­ná čis­tě prag­ma­tic­ky jako robot s jas­ně napro­gra­mo­va­ným poslá­ním. Stejně půso­bí i svět, v němž se pří­běh ode­hrá­vá, sesklá­da­ný z ele­men­tů pově­do­mých z jiných fil­mů či seri­á­lů. Jen občas sní­mek pře­kva­pí roz­to­mi­lým nápa­dem, tře­ba když divá­kům vysvět­lí a zapra­cu­je do děje prin­cip tzv. dáreč­ků, zjev­ně inspi­ro­va­ný reál­ným feno­mé­nem, kdy se lidé po váž­né neho­dě či kóma­tu pro­bou­ze­jí s talen­tem či nadá­ním, jímž dří­ve nedis­po­no­va­li.

Bez ohle­du na nedo­stat­ky v rám­ci děje a postav je ale Bod obno­vy i tak v kon­tex­tu čes­ké kine­ma­to­gra­fie význam­ným dílem. Minimálně z toho důvo­du, že posled­ním čis­tým žán­ro­vým fil­mem, poja­tým navíc se vší váž­nos­tí, kte­rý by nepů­so­bil trap­ně, vyrov­nal se zahra­nič­ní kon­ku­ren­ci a záro­veň se s úspě­chem pro­mí­tal na mezi­ná­rod­ních fes­ti­va­lech, byla čes­ko­slo­ven­ská sci-fi Ikarie XB 1 z roku 1963. Těmto náro­kům se od té doby nepo­da­ři­lo dostát niko­mu, až nyní dosáh­li na tuto metu Robert Hloz s Janem Kallistou a s jejich týmem spo­lu­pra­cov­ní­ků, pod jejichž ruka­ma Bod obno­vy vzni­kl díky vel­ké por­ci nad­še­ní, odhod­lá­ní a pra­cov­ní­ho nasa­ze­ní. Je mož­né, že film poslou­ží jako pod­nět pro dal­ší mla­dé čes­ké fil­ma­ře, aby se nebá­li vstou­pit do žánro­vé tvor­by, pro­to­že to zjev­ně mož­né je. A roz­hod­ně bude zají­ma­vé sle­do­vat, kam se bude fil­mař­ská kari­é­ra Roberta Hloze vyví­jet dál.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře