Čtyři slunce 50 %

  •  

Kdo bude mít slun­ce v duši, ten bude šťast­ný? Pomůže nám víra v tajem­né síly pří­ro­dy vyře­šit pro­blémy reál­né­ho živo­ta? Tak tohle se mi mota­lo v hla­vě, když jsem sle­do­va­la nový film Bohdana Slámy .

Příběh jed­né rodi­ny a jejich přá­tel z malé­ho měs­ta  vyprá­ví pod­le auto­rů o tou­ze pro­mě­nit svůj život k lep­ší­mu.  Jára (Jaroslav Plesl) je jako otec rodi­ny tro­chu jed­no­du­še zalo­že­ný. Rád by půso­bil jako zod­po­věd­ný a cit­li­vý otec a man­žel a sou­čas­ně ulí­tá­vá jed­nou marján­kou, podru­hé na výle­tě s kama­rá­dem Karlem (Karel Roden). Je to podi­vín, kte­ré­ho jeho vlast­ní žena Evička (Klára Melíšková) bere jako vel­ké dítě, ale na Járu půso­bí důvě­ry­hod­ně. Daleko méně už Karla chá­pe a v jeho schop­nos­ti  věří  Járova žena Jana (Anna Geislerová). Ta se musí vypo­řá­dat s pro­blémy s nevlast­ním synem Vénou (Marek Šácha), trpět úle­ty své­ho muže a ustát roli živi­tel­ky rodi­ny.  Jana je nešťast­ná a una­ve­ná. Všechno se na ni vrší a tak není divu, že pod­leh­ne zájmu tříd­ní­ho uči­te­le, kte­ré­ho její syn Véna nesná­ší.  Véna je prá­vě v tom báječ­ném obdo­bí, kdy ho ško­la neba­ví a z domo­va by nej­ra­dě­ji zmi­zel do par­ty s neo­do­la­tel­ným Jerrym (Jiří Mádl). Ten umí sehnat marján­ku, chlast i hol­ky se na něj lepí. Je to tako­vý kože­ný fra­jí­rek s vypatla­nou hla­vou, ale cit­liv­ka. Vždyť ani s ním se život nijak nemaz­lil . Teď  učí  ty mlad­ší jeli­mán­ky pře­ží­vat a dotáh­ne je až tam, odkud nemu­sí být návrat. Při všem tom den­no­den­ním sra­bu a nedo­ro­zu­mě­ních se pří­běh dosta­ne ke smíř­li­vé­mu kon­ci.

Co svým dílem chtěl Bohdan Sláma sdě­lit, to mi nějak uni­ka­lo mezi jed­not­li­vý­mi scé­na­mi. Zaujal mě syro­vý způ­sob sní­má­ní kame­rou i dia­lo­gy, kte­ré odrá­že­jí sou­čas­nou reál­nou češ­ti­nu.  Žádného vel­ké­ho moud­ra se divák nedo­čká ani od eso­te­ric­ké­ho guru Karla. Režisér nechá­vá své posta­vy tou­žit po změ­ně i tvr­dě nara­zit na vlast­ní chy­by. Samostatným krát­kým pří­bě­hem je výlet Járy s Karlem za tajem­ným Mistem. Oba si  výle­tu „uži­jí“ a z ces­ty si při­vá­ží Karel jen faleš­ný kámen a Jára je bohat­ší o dal­ší nega­tiv­ní zku­še­nost.  Chvilkami film balan­cu­je na hra­ni­ci gro­tes­ky a sou­čas­ně půso­bí jako rodin­né dra­ma.  Podobně půso­bí i před­cho­zí díla (Divoké vče­ly, Štěstí, Venkovský uči­tel), jen­že ten­to­krát je pří­liš roze­hra­ná mozai­ka postav a jejich pří­bě­hů na úkor myš­len­ky.

Nicméně film má své kouz­lo, a to díky herec­kým výko­nům všech hlav­ních hrdi­nů. Anna Geislerová půso­bí  půvab­ně uta­ha­ně a její mile­nec­ký úlet je mož­né klid­ně tole­ro­vat. Nejvíce mě však zau­jal Karel Roden a Jiří Mádl. Oba doda­li svým posta­vám oso­bi­tost v cel­ko­vém pro­je­vu. Jiří Mádl se chvil­ka­mi dostá­vá až na hra­ni­ci kari­ka­tu­ry vypatla­né­ho fra­jír­ka a stej­ně tak na hra­ně hra­je Karel Roden své­ho totál­ně neprak­tic­ké­ho eso­te­ri­ka. Možná, že tyto posta­vy budou pro něko­ho směš­né, ale jsou okou­ka­né z reá­lu a jejich sku­teč­ný život by směš­ný nebyl.

Zpočátku fil­mu mi vadi­la kame­ra Diviše Marka, kte­rá byla na můj vkus až moc roz­tě­ka­ná. Chápu sou­čas­ný trend po repor­táž­ním sty­lu sní­má­ní, ale pros­tě toho bylo moc. Roztěkaní hrdi­no­vé s  roz­tě­ka­nou kame­rou mě postup­ně uspá­va­ly.  Možná i pro­to mě film zce­la neza­u­jal. Při závě­reč­ných titul­cích mě vzpru­ži­la až pís­nič­ka Čtyři slun­ce od Vypsané fixy a díky tomu jsem se na film zača­la dívat více „slu­neč­ně“.

Film Čtyři slun­ce nedo­sa­hu­je kva­lit fil­mů Štěstí ani Vesnický uči­tel, ale může si nalézt své obdi­vo­va­te­le díky posta­vám a jejich herec­kým před­sta­vi­te­lům.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Související příspěvky: