Milionář z chatrče - Nevěříte? ... Pak budete muset.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jamala Malika, pře­hlí­že­né­ho roz­na­še­če čajů, dělí už jen jedi­ná otáz­ka od maxi­mál­ní výhry ve hře Chcete být mili­o­ná­řem. Publikum v sále zata­ju­je dech, divá­ci u obra­zo­vek jakbys­met. Za Jamalem sto­jí prak­tic­ky celý národ. A prá­vem. Od pohle­du naiv­ní pros­ťá­ček pro­stu­pu­je sou­tě­ží jako po más­le. Oslňuje odpo­věď­mi, nene­chá­vá se zviklat vtip­ku­jí­cím mode­rá­to­rem. Je to neu­vě­ři­tel­né. Do křes­la use­dal jako loser, jako nese­čtě­lá nula a nyní… nyní může veš­ke­ré před­sud­ky pře­střih­nout.

Vstoupí Jamal do dějin? Vyplatí mu osud kom­pen­za­ci stras­tipl­né­ho dět­ství? Kdepak, na odpo­věď si bude­me muset počkat. Sálem se roz­lé­há gong, poslé­ze smut­ný povzdech. Soutěž je v ten nejmé­ně vhod­ný oka­mžik pře­ru­še­na. Z úst mode­rá­to­ra se line obvyk­lá frá­ze: „Dámy a páno­vé, omlou­vá­me se, ale pokra­čo­vat bude­me zít­ra.“

Otázkou je: „S Jamalem, nebo bez Jamala?“ Nevzdělaný pomoc­ní­ček si totiž zadě­lal na potí­že. Již v prv­ním tele­viz­ních rela­cích zazní­va­jí názo­ry ohled­ně pod­vo­du. Samotného Jamala však míjí. Tou dobou už zahří­vá žid­lič­ku ve výsle­cho­vé míst­nos­ti. Místní poli­cis­té se s ním vskut­ku nemaz­lí. Napájejí jej elektři­nou, občas mu pře­rov­na­jí vnitř­nos­ti dob­ře míře­ným hákem. Jamal se však nene­chá­vá zastra­šit a sto­jí si i nadá­le za svým: „Nepodváděl jsem, odpo­vě­di jsem zkrát­ka věděl.“

Opravdu tedy fixlo­val?

Nebyla to spí­še náho­da?

A co když to tak jed­no­du­še mělo být?

Pohodlně se usaď­te, dámy a páno­vé. Jamal vám vše vysvět­lí. Jak vyrůs­tal, co zažil, koho potkal a kde se vzdě­lal.

Milionář z cha­tr­če je přes­ně tím fil­mem, jehož kva­li­ty oce­ní nejen kri­ti­ci, ale i běž­ní divá­ci. Navzdory tomu, že se Boylevi (Trainspotting, Pláž, 28 dní poté) zase nevě­ři­lo… Navzdory tomu, že se roz­ho­dl zvěč­nit tu nej­pro­lá­k­lej­ší sou­těž na svě­tě a ješ­tě k ní při­le­to­vat osu­do­vou love sto­ry v živo­to­pis­ném bale­ní. Jak už ale nazna­čo­va­ly chut­né ukáz­ky, Milionář si ze zná­mé sou­tě­že vypůj­ču­je pou­ze stu­dio a zná­mou zněl­ku. Vztah je to ryze dál­ko­vý. Boyle pra­cu­je se sou­tě­ží jako s tágem na bili­ár. Ve své pod­sta­tě je zby­teč­ná a sná­ze nahra­di­tel­ná. Hrdina by mohl vzpo­mí­nat (vysvět­lo­vat) i bez ní. Někdo v bílém pláš­ti by poklá­dal otáz­ky, Jamal by vyprá­věl a divák, ten by vkus­ně puto­val časem. Chvíli by strá­vil v raném dět­ství, chvil­ku v dět­ství poz­děj­ším…

Na dru­hou stra­nu: „Bylo by to pak ONO?“

Rozhodně by to neby­lo nato­lik zvlášt­ní. Boyle zamá­val posled­ně úspěš­né­mu Sunshine dosti nezvyk­lým způ­so­bem. Otočil příď o sto osm­de­sát stup­ňů a roz­ho­dl se nato­čit dra­ma o čer­s­tvě zle­ti­lém klu­ko­vi z Indie. O Jamalovi ze slu­mu, jehož dět­ství pozna­me­na­ly dva význam­né fak­to­ry: brzká ztrá­ta mat­ky a vel­ký kopec odpad­ků, na kte­rém se uhníz­dil spo­leč­ně se svým star­ším sou­ro­zen­cem. Kdyby zůsta­lo čis­tě u toho­to roze­sta­ve­ní, sní­mek by i tak obstál coby upo­mín­ka „Alarmující život­ní úrov­ně“. Děsivá spo­le­čen­ská dife­ren­ci­a­ce, nábo­žen­ské nepo­ko­je, žeb­ra­jí­cí děti, uli­ce zasy­pa­né sme­tím a kou­pá­ní v lid­ských exkre­men­tech. To vše Milionář nabí­zí. Možná pro­to, aby pro­zře­li i ti nej­za­sle­pe­něj­ší. A mož­ná také pro­to, abychom o to více zatí­na­li pěs­ti. Kvůli Jamalovi, kte­rý ve stu­diu a poslé­ze na sta­ni­ci zastu­pu­je nejen sebe, ale i mili­o­ny dal­ších – stej­ně tak posti­že­ných.

Boyle pou­ka­zu­je pro­střed­nic­tvím sou­tě­že na to špat­né, výji­meč­ně (a pokud vůbec) na to dob­ré. Příběh je vkus­ně roz­tříš­těn do sou­čas­nos­ti a dvo­jí minu­los­ti: nedáv­né a hod­ně dáv­né. Přítomnost obsta­rá­vá výslech na sta­ni­ci, zpět­né zrcát­ko vypl­ňu­je tele­viz­ní show a zejmé­na pak stříp­ky z Jamalova živo­ta (neřku­li pří­mo stře­py). Jsou to prá­vě vzdá­le­né vče­rejš­ky, kte­ré obsta­rá­va­jí Malikovi ali­bi. Dny (ne)dávno minu­lé, styl jeho vyprá­vě­ní a vymí­ra­jí­cí pova­ho­vá vlast­nost – prav­do­mluv­nost. Té se Jamal nezří­ká ani teh­dy, když s ním opa­ko­va­ně vytí­ra­jí pod­la­hu. Neuchyluje se k pořvá­vá­ní a slzám bez­mo­ci. Naopak. Trpělivě vyklá­dá, vyjí­má z minu­los­ti pří­sluš­ná děj­ství a osvět­lu­je jimi své vědo­mos­ti. Těch… prav­da… moc není, ale i tak to sta­čí na to, aby usi­lo­val o nej­vyš­ší mož­nou výhru. O dva­cet mili­o­nů a krás­nou Latiku, díven­ku z dět­ství, osu­do­vou lás­ku…

Přítomný Milionář umož­ňu­je pojit jen ty nej­zá­sad­něj­ší útrž­ky. Snímek se posou­vá kupře­du svě­žím kro­kem a nebrz­dí jej pře­by­teč­ný náklad. Tvůrci opo­mí­je­jí nepod­stat­né život­ní eta­py (nepod­stat­né v rám­ci pří­bě­hu) a zajiš­ťu­jí tím ději poža­do­va­nou atrak­ti­vi­tu. Zatímco v prv­ní půli vyjí­ma­jí s citem a takřka nená­pad­ně, poz­dě­ji již pácha­jí s výraz­něj­ší­mi násled­ky. Jak tedy vyplý­vá, nej­vy­kres­le­něj­ší je Jamalova posta­va v roz­me­zí 100÷130-ti cen­ti­me­t­rů výš­ky. Coby puber­ťá­ka jej prak­tic­ky nepo­zná­vá­me. Velké časo­vé sko­ky pozna­me­ná­va­jí sní­mek hned dvo­jím způ­so­bem. Na obzo­ru se sice obje­vu­je silu­e­ta cílo­vé sta­ni­ce, leč nejas­nos­tí při­bý­vá a Jamalovy činy jsou lec­kdy dopro­vá­ze­né tázá­ním: „A proč až teď?“ Jinými slo­vy: dru­hé půli by zajis­té pro­spě­ly urči­té mos­ty, pře­cho­do­vé láv­ky, no zkrát­ka cit­li­věj­ší návaz­nos­ti.

Na dru­hou stra­nu, ne že by to bez nich nefun­go­va­lo. Boyle respek­tu­je scé­nář a nao­pak – scé­nář ctí Boyleovy prak­ti­ky. Přestože je děj zasa­zen do míst, v nichž se lid­ské sto­ky nadob­ro vyli­ly, Milionář má k plno­krev­né­mu dra­ma­tu dale­ko. A to i přes­to, že se v něm stří­lí, žeb­rá, kra­de... Příběh je pře­váž­ně sní­mán dět­skou oso­bou -  naiv­ní, při­způ­so­bi­vou a nebý­va­le vyna­lé­za­vou.  Jevištěm se pro­plé­ta­jí slu­neč­ní paprsky a do toho vše­ho vyhrá­vá roz­ver­ný popo­vý soun­d­track. Boyle si dává pozor, aby jeho titul ape­lo­val decent­ně a s názna­ky. Chytře se zdrá­há pří­mo­ča­ré pro­duk­ce slz a jakých­ko­li hys­te­ric­kých záchva­tů.

Samozřejmě, mohl bych opě­vo­vat dále. Nezmínil jsem pad­nou­cí vizu­ál, indic­ký fee­ling, herec­ký ansá­bl, roz­vět­ve­nou dějo­vou linii a spous­tu dal­ší­ho. Dost mož­ná ani nemu­sím. Pokud uva­žu­ji správ­ně, výše uve­de­ný text před­sta­vu­je doko­na­lou pozván­ku do kina. S part­ne­rem, s part­ner­kou, nebo také sólo. Pokud se však mýlím a pohr­dá­te odváž­ně kon­ci­po­va­ným dra­ma­tem (s nezvykle naslád­lou vůní) , pak se nezlob­te. Chyba bude prav­dě­po­dob­ně na vaší stra­ně.

Vzkaz pro Dannyho Boylea, věr­né­ho čte­ná­ře : „Za ty závě­reč­né titul­ky… ehm… pět bodů dolů.“

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře