Město bohů


Brousek. Ostří nože. Vyděšená sle­pi­ce. Příprava jíd­la. Nebohý pták se stá­vá sou­čás­tí menu. A jiné sle­pi­ci se zatím poda­ří utéct. „Chyťte tu sle­pi­ci“ zařve mla­dík a náh­le se usmě­je. V jeho očích se zra­čí nená­vist, jeho úsměv je zlý. Za sle­pi­cí se vrhá sku­pin­ka dětí. Vše pod­bar­vu­je krás­ná ryt­mic­ká hud­ba. Vítejte v nej­straš­něj­ším slu­mu v celém Rio de Janeiro, poe­tic­ky (či s kru­tou iro­nií) nazý­va­ném Město bohů.Nejdříve o samot­ném Městě bohů, kde se film ode­hrá­vá

Jedná se o patr­ně o nej­bo­la­věj­ší mís­to v Rio de Janeiru. Je sou­čás­tí měst­ské­ho obvo­du Jacarepaguá. Vzniká v roce 1960, je sou­čás­tí plá­nu vlá­dy bra­zil­ské­ho stá­tu Guanavara. Vládě jde o pře­sun všech chudých obý­va­jí­cích cen­t­rum Rio de Janeira na okraj měs­ta. Je to plán spo­le­čen­sky napros­to nezod­po­věd­ný a již něko­lik let nese celé spo­leč­nos­ti své shni­lé „ovo­ce“. Tak tro­chu při­po­mí­ná vystě­ho­vá­vá­ní chudých obča­nů rea­lit­ní­mi agen­tu­ra­mi na neper­spek­tiv­ní síd­liš­tě Janov, kte­ré se nyní stá­vá roz­buš­kou soci­ál­ních nepo­ko­jů.

Ale mno­hým boha­tým je zjev­ně nepo­ho­dl­né dívat se na chu­do­bu, kte­rou vytvá­ří jimi opě­vo­va­ný sys­tém, pros­tě jsou na to moc sla­bé pova­hy. Nekorektně řeče­no zba­běl­ci bojí­cí se podí­vat do zrca­dla, ve kte­rém se odrá­ží jejich nena­syt­ná a bez­o­hled­ná tou­ha po zis­ku. A tak, mís­to aby s chu­do­bou něco děla­li a hle­da­li chy­by ve svém počí­ná­ní, rad­ši „všech­nu tu špí­nu odsu­nou stra­nou“.

Pár infor­ma­cí o fil­mu

Film reží­ro­va­li spo­leč­ně Fernando Meirelles a Kátia Lund. Město bohů je adap­ta­cí stej­no­jmen­né­ho romá­nu Paula Linse, kte­rý sám v Městě bohů vyrůs­tal a poda­ři­lo se mu z něj unik­nout. Román byl napsán pod­le sku­teč­ných udá­los­tí.

Většina her­ců jsou neher­ci, nezná­mí lidé, vět­ši­nou sami oby­va­te­lé slu­mů jako Vidigal či samot­né­ho Města bohů. Díky tomu se doká­za­li sku­teč­ně vžít do situ­a­ce a film půso­bí věro­hod­ně. Dle mě to byl geni­ál­ní tah a „nováč­ci“ svou roli hra­jí dale­ko lépe, než by to zvlád­li her­ci sice pro­fe­si­o­nál­ní, nezna­lí však pro­stře­dí.

Bohužel, tvůr­ci fil­mu vyu­ži­li nepro­fe­si­o­na­li­ty her­ců i jinak. Jeden z her­ců, Rubens Sabino, byl poz­dě­ji zatčen poli­cií při poku­su o krá­dež kabel­ky. Novinám násled­ně sdě­lil, že byl hla­do­vý. A také, že film Město bohů vydě­lal mili­o­ny, ale on z něj nedo­stal ani pen­ny. Režisér Meirelles se omlou­val tím, že se her­ci sna­žil pomo­ci najít prá­ci. Inu, tak to cho­dí. Superhvězdy, dost již boha­té, aby žili bez prá­ce v bla­hoby­tu do kon­ce živo­ta, dostá­va­jí i za špat­né výko­ny sta­ti­sí­ce dola­rů. A Roger Sabino nemá co jíst…

Obraz a hud­ba 

Vizuální strán­ka fil­mu je úchvat­ná. Drsná atmo­sfé­ra je poznat na kaž­dém výje­vu, chu­do­ba jako by sála­la téměř z kaž­dé scé­ny. K tomu při­počtě­te rych­lý střih, nápa­di­té zábě­ry a vše sklou­be­né s hud­bou, kte­rá výbor­ně dokres­lu­je situ­a­ci. Hudbu slo­žil skla­da­tel Antonio Pinto, kte­rý sklá­dal též dopro­vod k vyni­ka­jí­cí­mu fil­mu Obchodník se smr­tí. Dále ve fil­mu zazní něko­lik remi­xo­va­ných pís­ní (napří­klad Kung Fu Fighting od Carla Douglase).

Film se natá­čel pří­mo ve Městě bohů. Není pří­liš pře­kva­pi­vé, že po natá­če­ní se jeden z reži­sé­rů nechal sly­šet, že kdy­by tušil, jak bude prá­ce na tako­vém mís­tě nebez­peč­ná, nikdy by na to nepři­stou­pil.

Příběh jed­no­ho a pří­běh všech

V mis­tr­ném audi­o­vi­zu­ál­ním pro­ve­de­ní je nám před­sta­ven pří­běh. Příběh chlap­ce jmé­nem Buscapé, pře­zdí­va­né­ho Rocket. Vypráví nám ho sama hlav­ní posta­va a pro­střed­nic­tvím Rocketa se také sezna­mu­je­me s osu­dy ostat­ních lidí obý­va­jí­cích slum. Postupně divák zjiš­ťu­je, že v tom­to fil­mu jak­si splý­vá poza­dí pří­bě­hu s pří­bě­hem samot­ným. 

Film Město bohů je umě­lec­ká freska slu­mu i pří­běh osob­ní záro­veň. Osobní pří­běh se občas jeví spí­še jako sou­část fres­ky než jako hlav­ní pří­běh, jemuž by měla být freska poza­dím.  

Tato sku­teč­nost má zásad­ní význam. Buscapého pří­běh je totiž v ost­rém kon­tras­tu s celou rea­li­tou slu­mu. Heslo fil­mu říká: „Bojuj, ale nepře­ži­ješ. Utíkej, ale neu­nik­neš.“ A v duchu toho­to hes­la se roz­ví­jí živo­ty chudých oby­va­tel slu­mu. Buscapé unik­ne, nebo má ale­spoň vel­kou šan­ci unik­nout. Stane se novi­ná­řem a při prá­ci vyu­ži­je kon­tak­tů a zna­los­ti ghet­ta. (Víc vám neřek­nu, uvi­dí­te sami.) Ale pří­běh napros­té vět­ši­ny lidí je tra­gic­ký. 

Nuzota z lidí lot­ry činí

Film má výraz­né soci­ál­ní posel­ství. Ukazuje, jak chu­dí lidé nema­jí­cí jinou mož­nost se uchy­lu­jí k pro­de­ji drog. („Dona Zelová zača­la po smr­ti své­ho muže pro­dá­vat dro­gy, aby se moh­la posta­rat o své děti.“) Ukazuje zača­ro­va­ný koloběh zlo­či­nu, stej­ně jako straš­nou vál­ku gan­gů, kte­rá ucho­pí do svých spá­rů téměř koho­ko­li. 

Zároveň mno­ho lidí pro­pa­dá k dro­gám jako výcho­dis­ku z jejich neštěs­tí Spatřují v nich svět­lé oka­mži­ky své­ho živo­ta, neboť rea­li­ta je tem­ná. Spotřeba drog je v ghet­tu vyso­ká, stej­ně jako je vyspě­lá jejich dis­tri­buce. A závis­lost na dro­gách dále ničí již chu­do­bou a neza­měst­na­nos­tí zni­če­né živo­ty lidí. 

Děti zde vyrůs­ta­jí v pro­stře­dí zlo­či­nu a navště­vu­jí tvr­dou ško­lu živo­ta – máš prá­vě tolik, kolik nakra­deš. Jsme svěd­ky vývo­je slu­mu v prů­bě­hu dese­ti­le­tí a jsme svěd­ky roz­ma­chu kri­mi­na­li­ty v něm. To vše na pří­kla­dech lidí, s jejichž osu­dy člo­věk musí hlu­bo­ce sou­cí­tit.

Snad až na straš­né­ho Ze, bez­cha­rak­ter­ní­ho krve­lač­né­ho gan­gs­te­ra, kte­rý brzy díky své pro­hna­nos­ti, totál­ní bez­o­hled­nos­ti a zou­fa­lé­mu nedo­stat­ku cti zís­ká mono­pol na veš­ke­rý zlo­čin ve slu­mu. (Není zde patr­ná jis­tá para­le­la s vel­kým busi­nes­sem?!)

Motiv pomsty nechy­bí

Film před­sta­vu­je i mno­ho­krát již zpo­dob­ně­ný koloběh pomsty. Gangster Ze, neko­ru­no­va­ný král ghet­ta, zná­sil­ní ženu a zabi­je bra­t­ra „správ­ňá­ka“ Mané Galinha, pře­zdí­va­né­ho Knockout Ned. Knockoutovi se tříští všech­ny život­ní per­spek­ti­vy. 

Spojuje se s gan­gs­te­rem Redheadem, kte­ré­ho Ze odsu­nul na dru­hou kolej. Zprvu se chce jen pomstít a do zlo­či­nů se neza­plést. Ale cha­padla pod­svě­tí ho sevřou a nepus­tí. Sám zabí­jí. A nako­nec na to dopla­tí. Oběti se mstí.

Co se mi nelí­bi­lo

Těžko se hle­da­jí chy­by v tak dob­rém fil­mu. Snad jen je film svým scé­ná­řem pří­liš zamě­řen na ghet­to jako tako­vé a nehle­dá jeho sou­vis­lost s celou spo­leč­nos­tí, jejíž struk­tu­ra je nako­nec zod­po­věd­ná za vytvá­ře­ní tak­to soci­ál­ně vylou­če­ných loka­lit. Na dru­hou stra­nu je prav­da, že v oblas­ti, kte­rou si tvůr­ci vyme­zi­li, film exce­lu­je. 

A mož­ná by celo­spo­le­čen­ská kri­ti­ka a la doku­ment vytla­či­la mno­hé důle­ži­té scé­ny, nebo ubra­la fil­mu na tem­pu a na výra­zu. Film je pros­tě vyni­ka­jí­cím obra­zem ghet­ta, je pro­vo­ka­tiv­ní, vyvo­lá­vá otáz­ky, vzbu­zu­je zájem o pří­či­ny soci­ál­ních pro­blé­mů. A to je jedi­ně dob­ře. 

Díky tomu­to fil­mu spat­řu­je­me chu­do­bu niko­li z per­spek­ti­vy povrch­ních čísel, ale osob­ních lid­ských osu­dů, vět­ši­nou zma­ře­ných. Jen pro­to, že žije­me v sys­té­mu, kde 358 glo­bál­ních mili­ar­dá­řů vlast­ní tolik, co 2,3 mili­ar­dy nej­chud­ších.

Pár slov na závěr

City of God je roz­hod­ně dílo, kte­ré by nemě­lo žád­né­mu fanouš­ku fil­mu ujít. Velkolepé soci­ál­ní dra­ma potě­ší všech­ny, kte­rým nejsou fil­my jen kuli­sou k chrou­pá­ní pop­cor­nu, ale kte­ří hle­da­jí v pohyb­li­vých obráz­cích sil­né myš­len­ky. Film sežeň­te a shléd­ně­te. Nebudete lito­vat!

Líbí se Vám náš článek, dejte o něm vědět internetu:


Ohodnoťte článek


Chcete být informováni o nových článcích? Přidejte se na náš...

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Maska zrcadla28. září 2006 Maska zrcadla - To tady každý nosí masku? - Samozřejmě.   Jak potom poznáš jestli jsi šťastná nebo smutná? - Mám přece tvář. - Abych řekl pravdu, bez masek mi vy lidé připadáte všichni […]
  • Na dotek - Tak trochu jiný romantický film.3. května 2005 Na dotek - Tak trochu jiný romantický film. Je snadné psát recenzi na titul, kde se horečně vyprázdňují zásobníky pistolí, stejně tak je lehké rozplývat se nad propracovaností animovaných pohádek a kritizovat něco, kde je špatně […]
  • Zvětšenina (Blow up) 196612. března 2009 Zvětšenina (Blow up) 1966 Zvětšenina je asi nejslavnějším dílem režiséra Antonioniho. Tento jeho vrcholný kousek nás přivádí do poloviny šedesátých let, kde se nám tvůrci snaží zobrazit společnost té doby ve vší […]
  • PlayAllspoluprace164. ledna 2007 Eragon - MEGA recenze Do kin právě vkročil tento film na poli fantazy a upřímně řečeno, byl dosti očekávaný. Mnoho lidí v něm vidělo nástupce Pána prstenů, jiní zase tvrdili, že to bude naprostý propadák. Ovšem […]
  • Ahoj, Terezko (Czesc Tereska) 200122. srpna 2011 Ahoj, Terezko (Czesc Tereska) 2001 Filmů o dospívání, kde se "cosi" pokazí je poměrně dost. Namátkou mohu zmínit Modyssonovo dílo Lilja 4-ever, či německé Děti ze stanice ZOO. Snímek Ahoj, Terezko je filmem polského […]
  • PlayAllspoluprace102. března 2007 Kvaska - Recenze Vězeňské prostředí a zákulisí muzikálu, také se vám tato kombinace nezdá dvakrát běžná? Ovšem právě tuto myšlenku si zvolili manželé Landovi pro svůj nový film s názvem Kvaska. No film, […]
  • Rafťáci - recenze13. května 2006 Rafťáci - recenze Karel Janák se po úspěchu Snowboarďáků rozhodl, že dvakrát vstoupí do téže řeky, a proto přichystal se stejným týmem, ale bez původního snowboarďáckého producenta film, který se prvnímu - […]
  • Incendies (Požáry) 201013. února 2012 Incendies (Požáry) 2010 Snímek Požáry režiséra Villeneuvea patří mezi ty filmy, po jejichž shlédnutí ještě chvílí nevěřícně zíráte na mizející titulky. I po skončení ve vás něco zůstane, nutí klást otázky a vůbec […]
  • Klik - život na dálkové ovládání - Tak trochu jiný Božský Bruce.21. září 2006 Klik - život na dálkové ovládání - Tak trochu jiný Božský Bruce. V dnešní době je docela obtížné vypravit se do kina na komedii a navracet se domů s patřičně promasírovanou bránicí. Vlastně si už ani nepamatuji, kdy mě nějaká taškařice takto obsloužila. […]