ROMing - Bohuš je zpět. Je sprostější, zarostlejší a taky snědší.


Český film se dlou­ho sví­jel na smr­tel­né poste­li. Zatažená mrač­na, sto­ja­tý vzduch a do toho kou­zel­ná hůl­ka Marcela Bystroně. Zubatá si za dveř­mi brousi­la kosu a chy­bě­lo jen něko­lik vkus­ně zpo­ma­le­ných fil­mo­vých vte­řin, aby pře­kro­či­la práh a jed­ním mách­nu­tím vyko­na­la toli­krát zvěs­to­va­nou popra­vu. V redak­ci zavlád­la obdob­ná nála­da. Zombie (chla­pík, kte­rý byl v dět­ství pocti­vě zalé­ván čer­ným čajem) dal za prav­du vše­o­bec­ně uctí­va­né vizi, pře­jel žeh­lič­kou čer­ný pra­por, a jen co smo­čil páví péro v inkous­tu, začal sepi­so­vat par­te. Ani já nelel­ko­val. Setřásl jsem strach ze skle­pa oku­po­va­né­ho armá­dou hlo­dav­ců, postří­kal se dera­ti­zač­ním parfé­mem a vypra­vil se na sebe­vra­žed­nou misi s kry­cím názvem „Lopata na hlou­be­ní čer­né díry“. Redakční povin­nos­ti nemi­nu­ly ani svě­to­běž­ní­ka Mudru, jenž se ihned po návra­tu z Thajska ujal demon­tá­že sou­se­do­vy cha­ty, aby mohl z těch nej­kva­lit­něj­ších smr­ko­vých prken vyro­bit nále­ži­tě pad­nou­cí rakev. V nepo­sled­ní řadě neu­spěl s výmluvou ohled­ně osla­vy babič­či­ných 90. naro­ze­nin ani Kowalski. Zkrátka a dob­ře – ne že mohl, on se do toho kame­nic­ké­ho krouž­ku při­hlá­sit musel!

Co si bude­me namlou­vat. Kdybychom my - my chlap­ci z Bazooky - nevzty­či­li prst, tuzem­ská fil­mo­gra­fie by si vskut­ku ustla­la na jílu a necha­la se skrz naskrz pro­žrat Karafiátovými potom­ky. Ještě že jsme tak uči­ni­li. Český film se koneč­ně vzcho­pil, Honza Svěrák zařval „Ne!“, Alice Nelis ono „Ne!“ zopa­ko­va­la a nyní se mega­fo­nu zhos­til i Jiří Vejdělek.

Vítej zla­tý hat­tricku!

No dob­rá. Teď jsem troš­ku pře­stře­lil. Vejdělek se se svý­mi kum­pá­ny nepředřel nato­lik, aby jim Kowalski vyte­sá­val mono­gra­my do Prachovských skal a kri­ti­ci mastur­bo­va­li nad­še­ním. Navzdory tomu by bylo nesmír­ně kru­té, kdy­bych jim odpí­ral i ten malý/velký zářez, půso­bí­cí v sou­čas­né době jako naděj­ná kří­sí­cí injek­ce do naběh­lých žil bez­pro­střed­ních zítř­ků. Vejdělkův man­čaft se sice neu­ří­til, přes­to odve­dl výkon, kte­rý by bez pro­blé­mů knockou­to­val leckterý čes­ký biják z před­cho­zích sezón. Což je na jed­nu stra­nu potě­šu­jí­cí,  avšak na stra­nu dru­hou poně­kud smut­né. ROMing jako tako­vý vyu­ží­vá výhrad­ně ved­lej­ších sil­nič­ních komu­ni­ka­cí, dbá pade­sát­ky i tam, kde se chlu­pa­tí jak­tě­živ neob­je­vi­li, a ani na oka­mžik nepo­mýš­lí na nahá­ně­ní času a  pro­tí­ná­ní cílo­vé pás­ky. Vejdělkova tragi­ko­me­die se vyhý­bá výše polo­že­ným metám jako čert kří­ži (jed­no­du­še na ně nemá) a veš­ke­rou potřeb­nou šťá­vu ždí­me z  mini­mál­ně objem­né nádr­že a z vkus­ně zaob­le­né karo­sé­rie. Je tady dvo­ji­ce humor­ných (takřka kari­ka­tur­ních) posta­vi­ček, něko­lik stříd­mě vyhro­ce­ných eska­pád a  to vše je zaba­le­no v kra­bi­ci, kte­rá pře­ko­ná­vá odpor vět­ru na pro­kla­tě pří­mé sil­ni­ci z mís­ta A do mís­ta B. Žádné zby­teč­né kom­pli­ka­ce, žád­ný záběr pro mozek. Jakékoli kři­žo­vat­ky jsou řeše­ny mimo­ú­rov­ňo­vě.

Ano, ano... scé­náris­té se v sadu občas flá­ka­li a v glo­bá­lu oče­sá­va­li jen ty vět­ve, kte­ré byly pří­stup­né bez nut­nos­ti špl­há­ní na roz­vikla­ný žeb­řík. Ne že by sní­mek nepři­ná­šel zábav­né momen­ty hod­né hla­si­té­ho smí­chu a ne že bych jich při­ná­šel málo. Naopak. Již úvod­ní minu­ty nazna­čí, že se na váž­nou hrát nebu­de, jakmi­le ostrou­há nebo­hý poš­ťák doža­du­jí­cí se peněz za doru­če­né psa­ní. Zkrátka; když bude potře­ba, sál se bude bavit. Snímek totiž naský­tá celou řadu scén, kte­ré se bez­o­styš­ně obou­va­jí do neměn­né nátu­ry našich rom­ských spo­lu­ob­ča­nů. Jedná se však o obou­vá­ní tref­né a v  rám­ci mož­nos­tí i ome­ze­né jis­tý­mi man­ti­ne­ly, tak­že nehro­zí, že by se pří­sluš­ní­ci tmavší ple­ti namích­li a vypa­lo­va­li kina v době pro­jek­ce. Ústřední pohá­ně­cí silou jsou dia­lo­gy, dob­ře nača­so­va­né hláš­ky a hlav­ně zno­vuvzkří­še­ný kult posta­vy Bohuše-milionáře. V tom­to smě­ru má ROMing doko­na­le pro­ma­za­né šrou­by. Polívkovo poně­kud ostřej­ší a  vychlas­ta­něj­ší repe­te lze pova­žo­vat za úspěš­né a záro­veň za vel­mi chyt­ré, pokud bylo apli­ko­vá­no jako pro­myš­le­ný tah vstříc pub­li­ku, kte­ré si Dědictví dopřá­vá při kaž­dé tele­viz­ní reprí­ze.

Ačkoliv jsem měl nej­vět­ší oba­vy z toho, že bude Vejdělkův dru­hý celo­ve­če­rák k uzou­fa­ní nud­nou podí­va­nou, kte­rá bude kře­čo­vi­tě pídit po nale­ziš­ti vti­pu, výsled­ných šede­sát pro­cent (já vím, že jste sje­li kur­zo­rem dolů při  prv­ní mož­né pří­le­ži­tos­ti) má na svě­do­mí zejmé­na nedo­sta­ču­jí­cí výplň nos­né­ho ske­le­tu. Což o to, že je ROMing humor­ný a  nabí­zí na pomě­ry situ­ač­ní road movie nebý­va­lé množ­ství vtip­ných scén, když je takřka kaž­dá meze­ra mezi nimi vypl­ně­na jakým­si poku­sem o vysti­že­ní poe­ti­ky cikán­ské­ho živo­ta pod širá­kem, v marin­got­ce, v tat­rov­ce… Problém těch­to poku­sů nespo­čí­vá ani tak v tom, že vůbec jsou, jako spí­še v tom, že jsou až pří­liš čas­to, že jsou až neú­měr­ně roz­vlek­lé a že jsou v  poz­děj­ší fázi nadob­ro vybřed­lé. Zatímco Vejdělek-režisér pří­jem­ně pře­kva­pil, Vejdělek-střihač pří­liš nepře­svěd­čil. Situaci z pro­stor, v nichž se eli­mi­nu­jí nad­by­teč­né obráz­ky a  lepí pozůsta­lý mate­ri­ál, si doká­žu vel­mi snad­no před­sta­vit. Režisér si vybu­do­val k nato­če­né­mu pásu nato­lik sil­ný vztah, že se jím neod­luč­ně ovi­nul a  nesvo­lil k potra­tu byť jen jedi­né­ho okén­ka.

Roming drží pohro­ma­dě coby umě­lec­ké dílo (vtip­né scé­ny jsou důklad­ně vyvá­že­né s mate­ri­á­lem, kte­rý navo­zu­je váž­něj­ší fee­ling), avšak jako zábav­ný počin selhá­vá. Sto pět minut je pří­liš dlou­há sto­páž na to, aby utáh­la sní­mek, jenž vyzní­vá coby dutá rána do prázd­na. Nejste-li pří­mo pří­z­niv­ci rom­ské hud­by, popř. divá­ci, kte­rým k  bla­hu posta­čí hýba­jí­cí se obráz­ky, nej­spíš dru­hou půli pro­tr­pí­te. Což zamr­zí, pro­to­že opač­né­ho efek­tu šlo dosáh­nout poměr­ně snad­no. Nebát se, natá­čet úspor­ně­ji a  sestří­hat sní­mek na při­ja­tel­něj­ší dél­ku.

Ano. Je to mož­ná smut­né… avšak pře­svěd­či­vé obha­jo­by není. Vrcholy fil­mu při­chá­ze­jí jako na sinu­so­i­dě, obsta­rá­vá je výhrad­ně vul­gár­ní Stano Zaječí (ten co kaž­dou roz­je­čí) a jedi­ný herec, kte­rý mu sta­čí plno­hod­not­ně sekun­do­vat, aniž bychom pochy­bo­va­li o  jeho povo­lá­ní, je zku­še­ný Marián Labuda. Všichni ostat­ní jsou odsta­ve­ni na ved­lej­ší kolej a pod­le toho vypa­dá i jejich samot­ný pro­jev (meze­ru mezi herci-neherci nelze nee­vi­do­vat). Leckdo by oče­ká­val, že vznik­lé sku­li­ny zale­pí pří­běh, ale bohu­žel, i on jest pozna­me­nán nechtě­ně vyvo­la­nou pati­nou. Co naplat. Takřka celá sto­ry je od zákla­du pod­mí­ně­na zámě­ru, aby Bolek něco dělal (ská­kal, lovil ryby, sva­řo­val, řídil…) a nále­ži­tě u toho „píč*val“. Nic hlu­bo­ko­my­sl­né­ho neo­če­ká­vej­te.

Být o tom celý film (ano, neod­su­zu­ji vkus­né „píč*vání“), byl bych spo­ko­jen a pro­hlá­sil bych ROMing „Dědictvím“ nové­ho tisí­ci­le­tí. Jelikož je však VEJděling tako­vým minie­po­sem a záro­veň poči­nem, kte­rý při­ná­ší i děj, nabý­vá situ­a­ce odliš­ných měří­tek. Onen pří­běh je totiž neje­nom pod­mí­něn výstu­pům Bolka, avšak i  nao­pak – pří­tom­nost Bolka je pod­mí­ně­na samot­né­mu pří­bě­hu. Výsledek je násled­ně tako­vý, jak jsem tu a tam nazna­čil dří­ve. Zbytečné a čas­té odboč­ky + pře­mí­ra času věno­va­ná něče­mu, k čemuž jsou při­le­to­vá­ny dras­tic­ky tri­vi­ál­ní pro­por­ce.

Ne, nechtěj­te po mně, abych tady líčil děj. Jednak bych vás mohl odra­dit od mate­ri­á­lu, kte­rý si jed­no­znač­né odra­ze­ní neza­slu­hu­je, dru­hak bych tím zná­sil­ňo­val svůj znač­ně cit­li­vý pro­ce­sor. Jak už bylo napsá­no výše, je tady hned něko­li­ke­ré pod­mí­ně­ní. A to pod­mí­ně­ní odná­ší zejmé­na záplet­ka. Tečka. Nebo radě­ji dvě teč­ky.

Závěr je nasna­dě. Stejně jako opa­ko­vá­ní sebe sama za úče­lem vkus­něj­ší­ho doťuk­nu­tí. Ač není ROMing žád­ným bijá­kem, kte­rý by lámal domá­cí kine­ma­to­gra­fii vej­půl, přes všech­na nega­ti­va se jed­ná o titul, kte­rý před­zna­me­ná­vá stá­le zře­tel­něj­ší sví­tá­ní nad obzo­rem. A jeli­kož už lep­ší a tref­něj­ší ver­dikt vypo­tím jen stě­ží, může­te si vyrýt do stě­ny x-tou čár­ku za dal­ší pře­čte­ný člá­nek na tom­to webu, vzít nohy na rame­na a utéct někam dale­ko.

Sice nevím proč, ale při­jde mi to doce­la sty­lo­vé.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Tetsuo - The Iron man10. září 2006 Tetsuo - The Iron man Myslíte že už jste toho viděli a zažily dost a že vás nic nemůže totálně šokovat, zhnusit a fascinovat zároveň? Tak to jste ještě neviděly totální kousek z japonské kinematografie Tetsuo – […]
  • Zack a Miri točí porno - Aneb muži za zadnicí.5. února 2009 Zack a Miri točí porno - Aneb muži za zadnicí. Zack a Miri jsou hodně dobří kamarádi ze střední. On je kluk, ona holka (pro jistotu takhle) a už nějaký pátek spolu bydlí. A přestože bydlí, tak spolu nespí. Zack a Miri jsou totiž (pokud […]
  • Next - Nechcete-li párek v rohlíku se vším všudy.8. července 2007 Next - Nechcete-li párek v rohlíku se vším všudy. Nedávno nás navštívil jeden zbloudilý poštovní holub. Dřív než se stačil rozplácnout o vajgly vyspárovaný chodník, rozevřel zobák a upustil poměrně zajímavé psaní. Dotyčný se v něm […]
  • Úsvit mrtvých - Někdo tady smrdíš.23. prosince 2004 Úsvit mrtvých - Někdo tady smrdíš. Je jedna hodina ráno, ruce se mi třesou, jako kdybych měl absťák, a tvář mám bělejší než poslední verze Michaela Jacksona. Znalci zombie žánru si již jistě oprašují své střelné […]
  • Eragon16. dubna 2007 Eragon Když si uvědomíte, že trilogie Pán prstenů vydělala takové množství peněz, že by z toho pár let přežila naše republika, pak je udivující, že fantasy příběhy se na plátně neobjevují každý […]
  • PlayAllspoluprace154. ledna 2007 My dva a křen - RECENZE Komedie s Michaelem Douglasem? Říkáte si, že to musí mít zaručeně úspěch. Nemusí! Tedy co se týká názorů filmových kritiků. Ve světě, ale i u nás, udělovala některá média této komedii jen […]
  • Slimák - Slither9. dubna 2007 Slimák - Slither Horor nám jako žánr vzkvétá. Ani ne, co se týče kvalitativní stránky, ale spíše pokud jde o kvantitu. Logicky si tak má divák šanci vybírat z široké nabídky, takže pokud chtějí filmaři […]
  • Nordwand (2008)26. ledna 2012 Nordwand (2008) Lézt po horách je super, zažít tam sněhovou bouři už ale moc ne. Film Nordwand je takřka povinností pro všechny fanoušky horolezeckých filmů už jen kvůli tomu, že podobně laděných - […]
  • Do posledního dechu - 60 %29. ledna 2016 Do posledního dechu - 60 % Odvaha a pořádná dávka zkušeností nechybí hlavním hrdinům filmu, který připomíná skutečnou událost z roku 1952. Pro někoho to je už doba „pravěku“, ale skuteční hrdinové se rodí v každé […]