Obchodník se smrtí - „Na každých dvanáct lidí na světě připadá jedna střelná zbraň. Jde o to, jak ozbrojit těch 11 zbývajících.“

Obchodník se smr­tí - „Na kaž­dých dva­náct lidí na svě­tě při­pa­dá jed­na střel­ná zbraň. Jde o to, jak ozbro­jit těch 11 zbý­va­jí­cích.“
Ohodnoťte člá­nek

Ať dělám, co dělám, musím to říci a straš­ně se za to sty­dím. Přestože Obchodník se smr­tí vzbu­dil v zámo­ří doce­la vel­ké pozdvi­že­ní, mě samot­né­ho to necha­lo abso­lut­ně chlad­ným a hlav­ně pro­ble­ma­ti­ky nezna­lým. A tak… asi vás nijak nepře­kva­pí, že jsem k tomu­to titu­lu při­stu­po­val s napros­to nulo­vý­mi vědo­most­mi. Tedy se sko­ro nulo­vý­mi. Rozhodně mi neu­nik­lo, že mám tu čest s fil­mem nad­prů­měr­ně vyzdvi­ho­va­ným (čes­kou kri­ti­kou) a rov­něž s pro­duk­tem za pade­sát melou­nů, kte­rý za Velkou lou­ží totál­ně pro­pa­dl. Byť mi tedy bylo zne­mož­ně­no (okol­nost­mi) utvá­řet si jaká­ko­liv oče­ká­vá­ní spja­tá s kva­li­tou a zají­ma­vos­tí pří­bě­ho­vé výpl­ně, již během úvo­du mě potka­lo nepa­tr­né pře­kva­pe­ní. Když v jeden den zkouk­ne­te sní­mek o pašo­vá­ní drog a jejich dis­tri­buci, pří­běh vyprá­vě­ný zpět­ně z pohle­du hrdi­ny, kte­rý nezná slo­vo „dost“ (Kokain s Johnnym Deppem), a dru­hé­ho dne si pus­tí­te film, jenž jako by vzni­kal pod­le stej­né šab­lo­ny (s tím roz­dí­lem, že hlav­ní hrdi­na nemá blon­ďa­tou hří­vu a že jej ani tak neza­jí­má bílý prá­šek, nýbrž pro­dej zbra­ní), má jis­tý iro­nic­ký úsměv své opod­stat­ně­ní.

Režisér Andrew Niccol při­ve­dl na svět už dva poměr­ně vyda­ře­né fil­my. Tím prv­ním byla neotře­lá sci-fi Gattaca a tím dru­hým lehce čer­ná kome­die Simone s Al Pacinem v hlav­ní roli. Ačkoliv se ani jeden z nich nestal bůhví­ja­kým hitem a peně­ži­tým vyme­ta­čem, v obou pří­pa­dech se jed­na­lo o poči­ny, jejichž kva­li­ta nezů­sta­la nevy­zna­me­ná­na samot­nou kri­ti­kou. Tři roky po Simone a sedm let po Gattace je Niccol zpát­ky a opět potvr­zu­je, že nepat­ří mezi reži­sé­ry jdou­cí vstříc pop­cor­no­vé­mu pub­li­ku, tím spíš mezi fil­ma­ře, kte­ří si svě­do­mi­tě vybí­ra­jí a ješ­tě pocti­vě­ji adap­tu­jí.

Obchodník se smr­tí je vel­mi zají­ma­vou son­dou do svě­ta nele­gál­ních obcho­dů se zbra­ně­mi – son­dou, kte­rá zbro­jí pro­ti USA tako­vým způ­so­bem, až máte pocit, že kou­ká­te na výtvor Olivera Stonea. Lord of War (ach ty čes­ké pře­kla­dy) krá­čí stezkou nevy­šla­pa­nou, avšak tra­sou medi­ál­ně zná­mou a smut­ně pro­slu­lou. Niccolův sní­mek zachy­cu­je pod­ni­ka­tel­ské patá­lie Yuriho Orlova – chla­pí­ka, kte­rý je uhňatlán z napros­to stej­né­ho těs­ta jako George Jung ze zmí­ně­né­ho Kokainu. Oba jsou nesne­si­tel­ně všed­ní a bez ambi­cí na pro­ra­že­ní v rych­le se vyví­je­jí­cím svě­tě (v rám­ci záko­nem schvá­le­né kari­é­ry), oba vyrůs­ta­jí v nepří­jem­ných rodin­ných pomě­rech a v tís­ni­vé finanč­ní situ­a­ci.

Zejména tyto okol­nos­ti zapří­či­ní, že jak Jung, tak i Orlov „při­čich­nou“ k nele­gál­ním pra­cov­ním čin­nos­tem (v tou­ze vyhnout se stras­tipl­né­mu živo­tu svých rodi­čů). Zatímco posta­va Johnnyho Deppa nalé­zá uplat­ně­ní v pro­de­ji mari­hu­a­ny a poz­dě­ji v šíře­ní tvr­dých nar­ko­tik, jeho kole­ga vstu­pu­je do něče­ho, co mám mno­hem rych­lej­ší „úmrt­ní násled­ky“.

Určitá podob­nost s Kokainem se pro­ka­zu­je i dále, a tak nezů­stá­vá jen u pou­hé­ho pro­fi­lo­vé­ho vykres­le­ní ústřed­ních hrdi­nů. Snad ve sna­ze nahus­tit do fil­mu vše nej­dů­le­ži­těj­ší a pod­lo­žit život hrdi­nův dosta­teč­ným množ­stvím odpor­ných zaká­zek, i Obchodník se smr­tí je z val­né čás­ti odvy­prá­věn v minu­lém čase a samot­nou pří­tom­nos­tí jen okra­jo­vě orá­mo­ván.

Zpětné ohlí­že­ní do minu­los­ti naský­tá zřej­mou (a novozéland­ským reži­sé­rem hoj­ně vyu­ží­va­nou) vol­nost v pohy­bu napříč lát­kou. Niccol vyne­chá­vá dlou­hé, slo­ži­té pro­ce­sy (pro řadu z nás neza­jí­ma­vé) a objek­ti­vu dopřá­vá jen ty nej­pod­stat­něj­ší časo­vé úse­ky. V koneč­ném důsled­ku nám pak pro­stí­rá mate­ri­ál, kte­rý je téma­tic­ky těž­ký, avšak také fil­mo­vě nad­sa­ze­ný. Niccol zane­dbá­vá množ­ství důle­ži­tých detai­lů a jeho hrdi­na pro­plou­vá dějem bez výraz­něj­ších pohmož­dě­nin (s pomo­cí důvti­pu a drzos­ti sobě vlast­ní) a s bez­rad­ným inter­po­lem v zádech. Obchodník se smr­tí při­po­mí­ná Eiffelovu věž vní­ma­nou pozo­ro­va­te­lem od zdo­la naho­ru. Na počát­ku širo­ká půdo­rys­na s obrov­ským pro­sto­rem mezi pod­po­ra­mi - avšak čím více stou­pá­te výš a výš, tím citel­ně­ji na vás půso­bí zužo­vá­ní a pod­ři­zo­vá­ní se poža­dav­ku sta­bi­li­ty (ve fil­mu závě­reč­né myš­len­ce). Obchodník se smr­tí se může jevit jak­ko­liv, jen ne jako váž­ný a rea­lis­tic­ký thriller v celé své dél­ce. Orlovův pro­fes­ní vzrůst je zide­a­li­zo­ván od samot­né píky a k potě­še divá­ka je toho docí­le­no tako­vým způ­so­bem, že jen málo­kdo nepři­stou­pí na scé­náris­to­vu hru.

Scénář Andrewa Niccola si vůbec zaslu­hu­je del­ší poza­sta­ve­ní. Příběh o muži, jenž se v ces­tě za peně­zi pro­mě­ňu­je ve stvů­ru (proč? … no pro­to­že je v tom dob­rý), je uzpů­so­ben sou­čas­ným kon­zum­ním tren­dům. A co víc – Niccolovi se poštěs­til vprav­dě husar­ský kou­sek, když polo­žil základ fil­mu, jenž žánro­vě kmi­tá v sevře­ní dvou odliš­ných rovin. Niccol krá­čí danou pro­ble­ma­ti­kou s podob­nou drzos­tí jako Yuri Orlov a pře­kva­pi­vě nená­sil­ně stří­dá polo­hy vylo­že­ně drs­né (nechut­ná popra­va malých dětí) se sek­ven­ce­mi not­ně odleh­če­ný­mi, kdy do úst hrdi­nů vklá­dá tref­né hláš­ky s nábě­hem na zkul­tov­ně­ní (viz objed­náv­ka Rambovy zbra­ně, obvi­ňo­vá­ní MTV…). Přitom všem se nene­chá­vá svést ani na jed­nu stra­nu min­ce a v remí­zo­vém pomě­ru 50:50 spě­je jis­tý­mi kro­ky k závě­reč­né­mu orte­lu.

Niccolův scé­nář zís­ká­vá na zají­ma­vos­ti i z jiné­ho úhlu pohle­du. Ono totiž… pomineme-li sku­teč­nost, že by to všech­no ve fil­mu napácha­né bylo dílem jedi­né­ho člo­vě­ka, lze Obchodníka se smr­tí vní­mat coby šoku­jí­cí pre­zen­ta­ci udá­los­tí, kte­ré se ve svě­tě sku­teč­ně udá­ly. A to se týká neje­nom maza­ných fíg­lů s měně­ním názvů lodí během plav­by na moři, ale i pro­de­je bitev­ních (tedy par­don – záchran­ných) heli­kop­tér a dokon­ce i vykrá­dá­ní vojen­ských skla­dů po pádu Sovětského sva­zu.

Vedle důmy­sl­né­ho scé­ná­ře, spo­leh­li­vé režie, věro­hod­né výpra­vy a sku­teč­ně pre­ciz­ní kame­ry si licho­ti­vá slo­va zaslou­ží i před­sta­vi­tel ústřed­ní role. Nicolas Cage je jako Yuri Orlov napros­to pře­svěd­či­vý (navzdo­ry kla­sic­ké výra­zo­vé „muni­ci“) a prá­vě díky němu se divák stá­vá váha­jí­cím, neb totiž zjiš­ťu­je, že fan­dí tomu nepra­vé­mu. Což ovšem pla­tí pou­ze do urči­té chví­le.

Neprotahujme to…

Obchodník se smr­tí je v dis­tri­buč­ních lis­tech uvá­děn jako mix thrille­ru a akce. Ve sku­teč­nos­ti se ale nejed­ná ani o při­bliž­né­ho zástup­ce té či oné kate­go­rie, nýbrž o vel­mi suges­tiv­ní výprav­né dra­ma s drob­ný­mi (a jin­dy vel­ký­mi) názna­ky „něče­ho jiné­ho“. Niccolův sní­mek není žád­nou výbuš­nou akcí a vel­ko­le­pým ohňostro­jem, ale zará­že­jí­cím pohle­dem do opo­mí­je­né rea­li­ty, pli­van­cem do tvá­ří zasle­pe­ných, kri­ti­kou sou­do­bé „míro­vé“ poli­ti­ky a před­ně pak sním­kem, kte­rý zasa­hu­je do boles­ti­vých par­tií – do míst, kte­ré se nás bez­pro­střed­ně týka­jí.

Už jenom z toho důvo­du by měla být návště­va kina povin­ná…

Redakce Kritiky.cz

Související příspěvky:

  • 5. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Let´s Dance 2 - Step Up 2: The Streets21. května 2008 Let´s Dance 2 - Step Up 2: The Streets Někdy mi přijde až k smíchu, co někteří lidé od určitého žánru očekávají. Nechápu, kdo může vyrazit do kina s tím, že od tanečního filmu dostane hlubokomyslné myšlenky a originální pointu. […]
  • Já, legenda - Akivo, Akivo...7. ledna 2008 Já, legenda - Akivo, Akivo... Letos to vypadá na Vánoce plné zklamání. Naslibovaly se skvělé tarify, supervýhodné akce, hromada dárků, tlustá sněhová nadílka… ale bohužel, Santa se nám přežral a komínem […]
  • 9. listopadu 2003 Matrix Revolutions Všechno, co má svůj začátek, má nejenom svůj konec, ale také další začátek. Třetí úlomek Matrixu mě definitivně utvrdil v názoru, že nejsem zcela normální člověk. Necelou hodinu po […]
  • 5x213. března 2005 5x2 Ve svém zatím posledním filmu zobrazuje a zachycuje francouzský režisér Francois Ozon nejsilnější chvíle v životě mladého páru Marion a Gillese. Film je, ale natočen pozpátku. Ne, […]
  • Zelená míle12. května 2005 Zelená míle Snad první film, o kterém nevím, co napsat, je to jedno z nejatypičtějších děl poslední doby (posledních několika let), které jsem shlédl a to jsem jich viděl opravdu dost a to dokonce […]
  • FONTÁNA (THE FOUNTAIN)2. července 2007 FONTÁNA (THE FOUNTAIN) Podrobným prozkoumáním programu kin v jarních měsících zjistíme, že nový film brooklynského rodáka Darrena Aronofského nepatřil k nejhranějším titulům. Tuzemský distributor Fontánu uvádí v […]
  • Saw 2 - “Vzal bych si půl kila lidských ledvin a nějaká ta uzená žebra…“3. března 2006 Saw 2 - “Vzal bych si půl kila lidských ledvin a nějaká ta uzená žebra…“ Upřímně řečeno, když mi byla dopřána první várka Hry o přežití, nebyl jsem z toho nikterak unešený. Pravda, první půle mě ještě jakžtakž přikovala k sedadlu, avšak čím více se snímek […]
  • Scary Movie 4 - Průměrná - přesto v současné době zřejmě nejlepší filmová parodie.8. června 2006 Scary Movie 4 - Průměrná - přesto v současné době zřejmě nejlepší filmová parodie. Psal se jeden z pozdních zimních večerů, když se mi poštěstilo zapnout televizi (znáte to - letmé otření o spínač) a narazit v ní na jednu obzvláště vypečenou parodii. Přestože jsem […]
  • EDITH PIAF28. června 2007 EDITH PIAF Strhující film o drobné ženě s mocným hlasem, jejíž osud vás naplno zasáhne. Písně Edith Piaf zná snad téměř každý. Jaký byl však osud této ženy, jejíž hlas zní tak teskně a vášnivě? To […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *