Kritiky.cz > Filmové recenze > Febiofest výběr – Pravda, Naděje a Corpus Christi – Trojitá recenze

Febiofest výběr – Pravda, Naděje a Corpus Christi – Trojitá recenze

recenze filmu pravda

Dne 24. září 2020 mělo v kinech premiéru hned pět snímků, které byly zároveň uvedeny v předpremiéře na filmovém festivalu Febiofest – francouzsko-italské drama Žaluji Romana Polanskiho, norské Disco, francouzsko-japonská Pravda režiséra Hirokazu Koreedy, norsko-švédká Nadějerežisérky Marie Sødahl a polské Corpus Christi režiséra Jana Komasy. Recenzi na film Žaluji jsem již před časem vydal zvlášť a snímek Discojsem neviděl, nicméně zbylým třem počinům bych se věnoval rád, a tudíž je v následujícím textu proberu všechny najednou. 


Pravda (La Vérité) – 50% 

Japonský režisér a mistr rodinných drobnokreseb Hirokazu Koreeda (Po bouři, Zloději) natočil svůj první nejaponsky mluvený počin, i tentokrát se nicméně držel tématu rodiny. V jeho příběhu situovaném do podzimní Paříže se mluví francouzsky a anglicky, jeho hrdinkami jsou totiž slavná francouzská herečka Fabienne (Catherine Deneuve) a její dcera Lumir (Juliette Binoche), která žije coby úspěšná scenáristka v New Yorku. Když ale její matka vydá autobiografii, jede jí i s rodinou (Lumirina manžela hraje Ethan Hawke) osobně pogratulovat a vyjasnit si nějaké nepřesnosti, o nichž Fabienne do své knihy napsala. Návštěva se však neplánovaně prodlouží, přičemž na obě ženy dolehne tlak nikdy nevyřčených traumat a dávných křivd z rodinné minulosti. 

Pravda (La Vérité)
© Film Europe

Zahajovací snímek loňského festivalu v Benátkách se zabývá nejednoznačností a relativizací pravdy, přičemž Koreeda hojně pracuje i s motivem nespolehlivé paměti, která může pravdu ukrytou v našich vzpomínkách po čase přetvářet. Od sociálně-kritických a poetických dramat o obyčejných lidech se oceňovaný režisér a scenárista přesunul do prostředí umělecké smetánky, jež sice stále dokáže zaplnit realistickými postavami a věrohodnými dialogy, ale to nic nemění na tom, že mu ta změna příliš neprospěla. Film stojí na vztahu matky, arogantní a samolibé slavné herečky na sklonku kariéry, a dcery, která od ní raději utekla do zámoří a celý život jí vyčítá její neustálé přehlížení a pohrdání. Z tohoto slibného a potenciálně velmi nosného konfliktu se ale podařilo vytěžit poměrně málo, jelikož snímek se od začátku do konce drží poklidné atmosféry a namísto konfrontací směřujících ke katarzi se obaluje doslovnými metaforami s trojúhelníky a vztahy mezi realitou a fikčním filmovým světem.

Postavy sice postupně odhalují víc a víc informací ze své minulosti, vzájemné spory ale nijak nevyřeší a spíš se jen utvrdí v nutnosti používat přetvářku, lži a manipulace, protože i to je podle nich funkční způsob, jak udržet rodinu pohromadě – a vedou k tomu pak i následující generace. Pokřivené sdělení snímku opírající se o to, že takovéto jednání je v pořádku, je bizarní i v souvislosti s tím, že ona soudržnost je v případě této rodiny jen iluzí, neb její členové po celou dobu během dočasného společného soužití spíš jen předstírají, že jsou rodina, zatímco na veřejnosti se naopak snaží působit dojmem, že k sobě vůbec nepatří, resp. tak to alespoň vyžaduje po ostatních matriarchální Fabienne. Navzdory Koreedově citlivé režii a skvělým hercům tak po skončení Pravdy zůstává výrazně hořká pachuť, nejen ze samotného zpracování daného tématu, ale i z představy, o jak skvělý film by se mohlo jednat, kdyby se do problematiky vzájemných výčitek dominantní matky a její ukřivděné dcery pořádně obul.

 

Naděje (Håp)– 80%

Druhý celovečerní snímek norské režisérky a scenáristky Marie Sødahl je dramatem o Anje (Andrea Bræin Hovig), které žije s výrazně starším partnerem (Stellan Skarsgård) a se šesti dětmi. Děj začíná na konci adventu, kdy se Anja dozví, že její před rokem vyléčená rakovina plic se dostala do mozku a stala se nevyléčitelnou. Se špatnou zprávou, mizernými vyhlídkami do budoucnosti a slabou nadějí v podobě silných léků a rizikové operace se tak celá rodina musí vyrovnávat během vánočního a novoročního období, které jinak obvykle bývá časem svátečního veselí, a kdy se navíc doktoři shánějí podstatně hůř než kdykoli jindy. 

Naděje (Håp)
© Motlys - Manuel Claro

Reakce dokonale věrohodných postav snímek pojímá zcela realisticky a civilně, přičemž jejich snahu nějak se zničující situací naložit a vypořádat se s ní zpracovává bez patosu a bez přílišného tlačení na pilu – a díky skvělému scénáři a vynikajícím hercům (jejichž výkony jsou místy až dechberoucí) dokáže nabídnout silné okamžiky jak v emocionálně vypjatých momentech, tak ve ztišenějších pasážích. Bezútěšné pobíhání po nemocnicích a konzultace s ne vždy soucitným personálem, dávkované v příběhu důsledně den po dni, však není jen propadem do deprese a chmur, snímek se totiž ve své druhé polovině začne stejně tak soustředit i na nadcházející pozitivní události, kdy se oba hrdinové pokusí v šibeničním termínu dohnat něco, co dlouhá léta odkládali. 

S přibližujícím se závěrem, snažícím se vynahradit dosavadní smutek enormní dávkou dojímavého cukrkandlu, snímek paradoxně emocionálně již poněkud ztrácí, jinak jde ale o suverénně režírovanou a po všech stránkách precizní vztahovou studii, na níž je zajímavé (a možná též diskutabilní) i to, že zpočátku poněkud odcizená partnerská dvojice hlavních hrdinů k sobě znovu najdou cestu a jejich povadlá láska znatelně nabere druhý dech právě až díky vidině potenciální blízké smrti jednoho z nich.

   

Corpus Christi (Boże Ciało) – 80% 

Držitel jedenácti polských filmových cen, včetně kategorie Nejlepší film, a zároveň loňský polský kandidát na Oscara, je příběhem dvacetiletého mladíka, jenž v nápravném zařízení dospěl k duchovní obrodě, leč v touze stát se knězem mu brání minulost trestance. Když má nastoupit do zaměstnání, začne se místo toho vydávat za vyučeného duchovního ve vesnici, kde ho nikdo nezná, a pak dokonce nastoupí jako náhradník za nemocného kněze, jenž odjede na léčení. Přes počáteční rozpaky ho nakonec místní obyvatelé přijmou a on dostane příležitost vyléčit jejich bolest, způsobenou nedávnou tragédií. 

Corpus Christi (Boże Ciało)
© Bontonfilm

Snímek se drží poměrně zavedeného dějového schématu o nováčkovi v uzavřené a rozervané komunitě, který ji svým přičiněním mimoděk stmelí, ale své minulosti přesto neunikne – a i jeho forma je po většinu stopáže poměrně obvyklá. Co už tak obvyklé není, je neskutečně výrazný a až démonický Bartosz Bielenia, který podává v hlavní roli mimořádný výkon a táhne celý film na svých bedrech, a perspektiva jeho postavy, nahlížející na svět skrz Boha a poznávající přitom sebe sama. 

Snímek kromě toho zaujme i komplexně zpracovaným tématem náboženské víry a statickou kamerou, která však v závěru v klíčovém momentu překvapí náhlou pohyblivostí, jenž má navíc své opodstatnění. Pozoruhodné drama vyniká i propracovaným scénářem a slouží jako další důkaz pro to, že i komorní film s nízkým rozpočtem a několika málo lokacemi lze natočit tak, aby se divákovi dostalo silného a výjimečně působivého zážitku.

 



  • Zlomené duše17. prosince 2018 Zlomené duše Píše se rok 1950 a na internátní škole Idlewild se na jednom pokoji ocitnou čtyři odlišné dívky. Sebevědomá potížístka Katie, nadaná sportovkyně Roberta, nemanželská dcera bohatého […] Posted in Recenze knih
  • Razer zahájil prodej mobilního herní ovladače Razer Kishki....7. srpna 2020 Razer zahájil prodej mobilního herní ovladače Razer Kishki.... Razer zahájil prodej mobilního herní ovladače Razer Kishki. Ten je určený pro Andorid (Xbox) a jde o doplněk, který hráčům umožní bezproblémové hraní více než 100 oblíbených xboxových her […] Posted in Krátké herní aktuality
  • Decibely lásky – Recenze – 20%12. února 2016 Decibely lásky – Recenze – 20% Decibely lásky jsou letním muzikálem plným romantiky a písniček Michala Davida, který film spoluprodukoval a hraje v něm sám sebe ve scéně, která se odehrává na jeho koncertu. V podstatě […] Posted in Filmové recenze
  • TIM BURTON10. prosince 2012 TIM BURTON TIM BURTON  svou kariéru zahájil v The Walt Disney Company jako koncepční a inbetween výtvarník a pracoval na celovečerních animovaných filmech společnosti Disney Liška a pes a Černý […] Posted in Profily osob
  • Zombik – 8426. května 2019 Zombik – 84 Posted in Komiks
  • Juraj Herz4. září 2014 Juraj Herz Režisér, scénárista a herec Juraj Herz se narodil 4. září 1934 ve slovenském Kežmaroku. Ke konci války byl spolu s rodiči deportován do koncentračního tábora. Po válce studoval na […] Posted in Profily osob
  • Štíhlá do plavek...20. října 2019 Štíhlá do plavek... Zdroj Foto: 1   Posted in Zdraví
  • 3:15 zemřeš – Horor podle skutečnosti?9. října 2005 3:15 zemřeš – Horor podle skutečnosti? S duchařskými horory se v poslední době doslova roztrhl pytel. A zvláště pak s těmi, jejichž hlavním motivem je dávná vražda, prokletý dům a pomstychtivá duše, které se ne a ne chtít jít […] Posted in Filmové recenze
  • Východní přísliby -16. května 2007 Východní přísliby - Východní přísliby - Recenze 1.1.2008 recenze Přečteno: 441 krát […] Posted in Recenze
  • Forbrydelsen (tv seriál, 2007), Vražda, Zločin22. února 2013 Forbrydelsen (tv seriál, 2007), Vražda, Zločin Detektivní seriály mají vždy velkou diváckou podporu a sledovanost. Je totiž tak lákavé a sympatické sledovat snažení toho správného (detektiva) při chytání těch zlých a špatných […] Posted in TV Recenze

Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...