Fair Play - Je tedy velmi dobrým filmem, který si zaslouží oprávněnou pozornost.

Je prav­dou, že spor­tov­ních sním­ků v ČR (potaž­mo v Československu) zrov­na moc nevznik­lo, zejmé­na ty věno­va­né atle­ti­ce (fot­bal je zastou­pen cel­kem sluš­ně) jsou do počtu asi jako ony pověst­né šafrá­ny...

Anča (Judit Bárdos) půso­bí v roce 1983 (mod­ří už vědí, že za rok budou OH) ve stře­dis­ku vrcho­lo­vé­ho spor­tu a při­pra­vu­je se na svo­ji dis­ci­plí­nu - běh. Má totiž vel­kou šan­ci spl­nit limit prá­vě pro OH. Jako vel­ké­mu talen­tu je jí nabíd­nu­ta jaká­si „strom­ba“, kte­rá pomů­že zlep­šit výkon... a odmít­nu­tí by zna­me­na­lo vyřa­ze­ní ze stře­dis­ka (a konec vrcho­lo­vé­ho běhá­ní).

Anča to má blbý, pochá­zí z rodi­ny, kde tať­ka síd­lí kde­si na zápa­dě a mam­ka je z hle­dis­ka reži­mu nedů­vě­ry­hod­ná. Náš pák tak opět dostá­vá před zrak film, kde se zno­vu ste­re­o­typ­ně opa­ku­je motiv reži­mem per­ze­ku­o­va­ných osob, poslou­cha­jí­cích doma Svobodnou Evropu a tiše spo­lu­pra­cu­jí­cí s disen­tem (kte­rý si tu střih­nul Roman Zach). Nu což, film je jinak nato­čen vel­mi sluš­ně a pro­fe­si­o­nál­ně, takž urči­tou míru ste­re­o­typ­nos­ti mu jsem ocho­ten odpus­tit. I vizu­ál­ně to sku­teč­ně půso­bí jako v osm­de­sát­kách (až tedy na ty úče­sy...) a je znát, že tvůr­ci si na svém dílu dali zále­žet. To se cení.

Velmi sluš­né jsou také herec­ké výko­ny, zejmé­na Bárdos (kte­rá je mimo­cho­dem do češ­ti­ny dabo­vá­na), tro­chu roz­mr­ze­lej­ší jsem už byl z její mat­ky (Aňa Geislerová), ale i tak to jako celek vůbec nepů­so­bí zle. Velmi mě potě­ši­ly tře­ba zábě­ry z tré­nin­ku v bazé­nu s nasa­ze­nou ply­no­vou mas­kou, což byla sku­teč­ně tré­nin­ko­vá meto­da, kte­rou pou­ží­va­la Jarmila Kratochvílová (dosud drží­cí svě­to­vý rekord, že....).

Problematika zne­u­ží­vá­ní ana­bo­lik je urči­tě zají­ma­vým téma­tem, není ale na ško­du při­po­me­nout, že tak­to nebyl „posti­žen“ jen východ­ní blok, ale něco podob­né­ho se ode­hrá­va­lo i na zápa­dě (kte­rý je ve fil­mu vykres­len tak tro­chu jako raj­ská zahra­da, čemuž se ale nepím, mno­ho lidí to teh­dy tak sku­teč­ně vní­ma­lo).

Fair Play je tedy urči­tě vel­mi dob­rým fil­mem, kte­rý si zaslou­ží opráv­ně­nou pozor­nost.