Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Fabelmanovi - 90 %

Fabelmanovi - 90 %

Photo © Universal Pictures
Photo © Universal Pictures
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Částečně auto­bi­o­gra­fic­ký sní­mek Stevena Spielberga o jeho dět­ství a dospí­vá­ní, vyprá­vě­ný opti­kou mla­dé­ho začí­na­jí­cí­ho fil­ma­ře. Drama o dospí­vá­ní sle­du­je Sammyho Fabelmana (Mateo Zoryon Francis-DeFord/Gabriel LaBelle), kte­rý vyrůs­tá v pová­leč­né Arizoně, kde zkou­má a pozná­vá, jakou moc mají fil­my. Navzdory všem nepříz­ním osu­du a pře­káž­kám, kte­ré mu sto­jí v ces­tě, se Sammy pono­ří do své váš­ně a fil­mo­vá­ní se mu sta­ne život­ní ces­tou...

Steven Spielberg je fil­ma­řem, kte­rý sto­jí za hned něko­li­ka zásad­ní­mi fil­my posled­ních 50 let a nevy­hnu­tel­ně se na něj bude vzpo­mí­nat jako na jed­no­ho z nej­vět­ších fil­ma­řů všech dob. Jde o člo­vě­ka, kte­rý již nato­čil 33 celo­ve­čer­ních fil­mů a pri­már­ně točí pro­jek­ty, kte­ré­ho zaujmou či fil­my, kte­ré vní­má jako své vysně­né prá­ce. Jeho 32. celo­ve­čer­ním fil­mem tak byla nová adap­ta­ce muzi­ká­lu West Side Story, svým 33. fil­mem ovšem Spielberg rea­li­zo­val svůj nej­o­so­bi­těj­ší film ze všech. Do vel­ké míry totiž Fabelmanovi vypra­ví pří­běh prá­vě mla­dé­ho Stevena, kte­ré­mu navždy změ­ni­la život jed­na osud­ná návště­va kina a zhléd­nu­tí fil­mu Největší před­sta­ve­ní na svě­tě v roce 1952. Životopisné fil­my poté vždy nejsou pro kaž­dé­ho, Fabelmanovi jde ovšem vní­mat jako jeden z nej­zá­sad­něj­ších živo­to­pis­ných fil­mů všech dob. Neslaví se tu totiž jen počát­ky jed­no­ho z nej­vět­ších fil­ma­řů již něko­li­ka gene­ra­cí, ale také síla rodin­ných hod­not a také fakt, že něko­mu mohou fil­my sku­teč­ně pomo­ci v jeho kra­pet kruš­ném a kom­pli­ko­va­ném živo­tě.

Kdekdo by mohl snad­no ozna­čit za kra­pet zvlášt­ní, že si někdo rea­li­zu­je film o svém vlast­ním dět­ství, při sle­do­vá­ní Fabelmanových je ovšem jas­né, že by nikdo nebyl schop­ný pří­běh Spielbergovo coming-of-age dob­ro­druž­ství odvy­prá­vět lépe. Fabelmanovi jsou sice pou­ze inspi­ro­va­né Spielbergovým dět­stvím a mno­ho ústřed­ních postav nese zce­la jiná jmé­na, sta­čí ovšem zapá­t­rat ve Spielbergerově his­to­rii a je jas­né, že Spielberg spo­leč­ně se sce­náris­tou Tony Kushnerem sepsal osob­ní výpo­věď o for­mu­jí­cím obdo­bí jeho živo­ta. A i ten­to­krát jsou Fabelmanovi vyprá­vě­né jako jed­no str­hu­jí­cí dob­ro­druž­ství, kte­ré má v sobě humor, ale i nesku­teč­ně dojem­né momen­ty, do kte­rých je vel­mi snad­né se vcí­tit. Spielberg je v očích mno­ha vní­mán jako fil­mař­ská mod­la a jeho jmé­no zná i mno­ho fil­mo­vých lai­ků. Fabelmanovi ovšem zob­ra­zu­jí, že i on někde musel začít, sám neměl snad­no vyšla­pa­nou ces­tič­ku a byli i momen­ty, kdy mohl svůj sen o fil­mař­ské kari­é­ře vel­mi rych­le pově­sit na hře­bík.

Fabelmanovi
Photo © Universal Pictures

Spielberg tak rekre­u­je své sta­ré ama­tér­ské fil­my, kte­ré rea­li­zo­val v době své skaut­ské čin­nos­ti, do vel­ké míry sází na epi­zo­dic­ké vyprá­vě­ní, pře­de­vším si ovšem i přes dél­ku dosa­hu­jí­cí ke dvě­ma hodi­nám a 30 minu­tám zvlád­ne po celou dobu udr­žet divác­kou pozor­nost. Spielberg v jis­tých momen­tech odka­zu­je na své tra­de­mar­ky, kdy pro­ka­zu­je, že už za dět­ských let a za ome­ze­ných pod­mí­nek měl vel­mi hra­vou fan­ta­zii, a při zásad­ní kon­fron­ta­ci s jed­ním z nej­u­zná­va­něj­ších fil­ma­řů kine­ma­to­gra­fie (kte­rý je záro­veň ztvár­něn jed­ním z nej­u­zná­va­něj­ších fil­ma­řů kine­ma­to­gra­fie) zvlád­ne skr­ze kame­ru pomr­ká­vat k divá­ko­vi. Fabelmanovi jsou tak v rám­ci Spielbergovy kari­é­ry spí­še komor­ní zále­ži­tos­tí, nechy­bí jim ovšem nesku­teč­ná tvůr­čí hra­vost a pře­de­vším ukáz­ka, že Spielberg doká­že i z men­ší­ho pří­bě­hu vytvo­řit str­hu­jí­cí dob­ro­druž­ství.

Fabelmanovi při­tom pri­már­ně nefun­gu­jí jako pohyb­li­vá učeb­ni­ce fil­ma­ři­ny, pou­ze uka­zu­jí mla­dí­ka, kte­rý má zdán­li­vě vro­ze­ný talent a fil­my se nevy­hnu­tel­ně sta­nou sou­čás­tí i jeho osob­ní­ho živo­ta. Sam je ve fan­tas­tic­kém podá­ní Gabriela LaBellea vykres­len jako někdo, komu fil­ma­ři­na před­ho­dí zásad­ní odha­le­ní, kte­ré ho pozna­me­ná, v jiný moment ho nao­pak doká­že dostat z dal­ší nepří­jem­né situ­a­ce. Zároveň s tím musí Sam trpět stě­ho­vá­ní, anti­se­mi­tis­mus a v pře­vy­prá­vě­ní Spielbergova dět­ství jde nalézt jis­té para­le­ly s fil­my, kte­ré Spielberg za svou kari­é­ru vytvo­řil. Již pár­krát Spielberg pra­co­val s anti­se­mi­tis­mem či s mla­dý­mi posta­va­mi, kte­ré mají kom­pli­ko­va­né vzta­hy se svý­mi rodi­či. Do oněch ama­tér­ských fil­mů se daří Spielbergovi vnést tako­vou auten­tic­kou ama­tér­skou radost, stej­ně tak jde Spielberga s odstu­pem času vní­mat jako něko­ho, od koho by se měli učit tvůr­ci matu­rit­ních videí.

Fabelmanovi
Photo © Universal Pictures

Fabelmanovi poté sice vyprá­ví o Spielbergových zárod­cích, jsou ovšem nato­če­né Spielbergem v nej­lep­ší for­mě i nej­lep­ší for­mě jeho blíz­kých spo­lu­pra­cov­ní­ků. John Williams (pro by spo­leč­ně s Indiana Jonesem 5 mělo jít o posled­ní pro­jekt před odcho­dem do skla­da­tel­ské­ho důcho­du) se Spielbergem pra­cu­je již po dva­cá­té devá­té a i když dochá­zí ke kla­sic­ké prá­ci s orchestrem, vět­ši­na soun­d­trac­ku se sklá­dá pře­de­vším z hra­ní na pia­no, kdy dochá­zí nejen k původ­ním moti­vům, ale též k vyu­ži­tí skla­deb od Johanna Bacha či Friedricha Kuhlaua. Odráží to hra­ní na pia­no posta­vy Mitzi Fabelman (zalo­že­na na Spielbergově mat­ce Leah Adler) a i v tom­to pří­pa­dě jde o oso­bi­tou vol­bu. Spielbergův dvor­ní kame­ra­man Janusz  Kamiński poté nezkla­me obdi­vu­hod­ný­mi kame­ro­vý­mi pře­le­ty, dlou­ze budo­va­ný­mi zábě­ry a něja­kým tím sofis­ti­ko­va­ným nápa­dem ohled­ně prá­ce s obra­zem. Spielberg sám ostat­ně v podo­bě Sama před­sta­ví, že už od útlé­ho věku měl svou jas­ně danou vizi na sto­ry­bo­ar­dech a ve své vizi pra­co­val i s oče­ká­vá­ním divá­ků, kte­rá se v jis­tých momen­tech pro­je­ví i v prů­bě­hu Fabelmanových.

I Fabelmanovi zvlád­nou půso­bit dojmem fil­mař­ské magie, prá­vě pří­zem­nost a pře­de­vším oči­vid­ná ote­vře­nost je ovšem v  prů­bě­hu Fabelmanových vta­hu­jí­cí. Spielberg totiž sebe v podo­bě Sama nut­ně nepre­zen­tu­je v tom nej­lep­ším mož­ném svět­le, do jis­té míry si nebe­re ser­vít­ky ani s čle­ny své rodi­ny. Nejhůř z toho vychá­zí prá­vě jeho mat­ka, kdy Michelle Williams před­vá­dí jeden z nej­sil­něj­ších herec­kých výko­nů ve své kari­é­ře. Mitzi je milu­jí­cí mat­ka, trpí ovšem for­mou psy­chic­kých pro­blé­mů a pře­de­vším začí­ná být zjev­né, že není dva­krát nad­še­ná z man­žel­ské­ho vzta­hu. Burt v podá­ní Paula Dana při­tom není vykres­len jako špat­ný otec a man­žel, kdy je v podá­ní Dana Burt spí­še až pří­liš dob­ro­ti­vý a milu­jí­cí. Dano zvlá­dá do posta­vy Burta pře­dat tolik vrs­tev a v jis­tých momen­tech to až půso­bí, že Spielberg na své­ho (tepr­ve nedáv­né­ho zesnu­lé­ho) otce Arnolda vzpo­mí­ná v nej­lep­ším, i zde jde ovšem nalézt jis­té ale a vztah Samových rodi­čů tak rázem není vykres­len čer­no­bí­le. Silný dojem též zane­chá Seth Rogen jako tak­zva­ný Samův strýc Bennie. Rogen sice i ten­to­krát jede pri­már­ně na kome­di­ál­ní vlnu, pře­de­vším v jeden stě­žej­ní moment ovšem dostá­vá šan­ci před­vést, že sku­teč­ně umí před­vést i váž­nou herec­kou polo­hu. A v té se před­vá­dí skvě­le.

Fabelmanovi
Photo © Universal Pictures

Do vel­ké míry jde Fabelmanovi vní­mat jako pohád­ku, u kte­ré Spielberg na své dět­ství mož­ná vzpo­mí­ná kra­pet s nad­hle­dem (jis­té momen­ty jde mož­ná pro­hléd­nout jako úmy­sl­ně zdra­ma­ti­zo­va­né), na dru­hou stra­nu Fabelmanovi nikdy nepů­so­bí vylo­že­ně ide­a­li­zo­va­ně. Zrovna sen­ti­men­ta­li­tu nejde v pří­pa­dě Fabelmanů nut­ně brát jako spros­té slo­vo, v jis­tých momen­tech může prů­běh dospí­va­jí­cí­ho Sama dostat na kole­na i ty, kte­ré kaž­dý dru­hý film nedo­jde. Málokterý film vyvo­lá tak hře­ji­vý pocit a zvlád­ne dohá­nět k smí­chu či slzám. Z Fabelmanových je cítit onen odta­ži­tý pocit něko­ho, kdo na dět­ské vzpo­mín­ky vzpo­mí­ná dospě­lý­ma oči­ma. Výsledek je tak poci­to­vě hoř­ko­slad­ký, kdy se tu pořád pra­cu­je s moti­vem o tom, kte­rý nastí­ní posta­va Borise (fan­tas­tic­ký Judd Hirsch) o tom, že dost mož­ná není mož­no záro­veň držet rodin­né vzta­hy a záro­veň činit umě­ní. Větší a vět­ší odda­nost kame­rám a stři­hu ostat­ně do jis­té míry ovliv­ňu­je Samovo vyrov­ná­vá­ní se zásad­ní­mi život­ní­mi momen­ty, kdy se Spielberg pri­már­ně zdán­li­vě pro­fi­lu­je jako sil­ná osob­nost, kte­rá se i se zdán­li­vé­ho dna doká­za­la vyhra­bat na vrchol. O to obdi­vu­hod­něj­ší záži­tek Fabelmanovi jsou.

Steven Spielberg celý svůj život točil jed­no vta­hu­jí­cí fil­mo­vé dob­ro­druž­ství za dru­hým, na stej­ném prin­ci­pu fun­gu­jí i kra­pet bio­pič­tí Fabelmanovi. Práce s moti­vy síly fil­mo­vé­ho média, rodin­ných vzta­hů a nádech rea­lis­tic­ké magie, kte­rá dohro­ma­dy sklá­dá jed­no z nej­pů­so­bi­věj­ších coming-of-age dob­ro­druž­stvích posled­ních let. Spielberg zdán­li­vě za všech­ny ty roky neza­po­mněl pou­ze na důle­ži­tost hori­zon­tu, ale pře­de­vším na sílu vta­hu­jí­cí­ho vyprá­vě­ní.  V jeho vyrůs­tá­ní je poté vel­mi snad­né se kra­pet nalézt a pro­pad­nout jeho osob­nos­ti ješ­tě víc. John Ford by byl hrdý...


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 1,60262 s | počet dotazů: 266 | paměť: 61718 KB. | 01.12.2022 - 09:48:17