Kritiky.cz > Filmové recenze > Retro filmové recenze > Expendables: Postradatelní 2 - Dvojka Expendables fanoušky nezklame

Expendables: Postradatelní 2 - Dvojka Expendables fanoušky nezklame

Ex2

Zatímco v prv­ním díle Expendables se Sylvester Stallone pokou­šel slo­žit dohro­ma­dy kon­zis­tent­ní pří­běh, kte­rý by měl divá­ka bavit a udr­žet, ve dru­hém díle si už nikdo na nic tako­vé­ho nehra­je. Režie se cho­pil Simon West, kte­rý má s akč­ním žánrem zku­še­nos­ti a do pamě­ti fanouš­ků se zapsal pře­de­vším fil­my Con Air, Lara Croft: Tomb Raider nebo nověj­ším Mechanikem zabi­já­kem s Jasonem Stathamem v ústřed­ní roli.

Z nyněj­ší per­spek­ti­vy by se dalo tvr­dit, že prv­ní díl Expendables slou­žil čis­tě jako návna­da na něco mno­hem vět­ší­ho a zásad­něj­ší­ho, po čem fanouš­ci akč­ních hvězd typu Stallone, Schwarzenegger, Willis a spol. prahli dlou­há léta. I když tato „sva­tá tro­ji­ce“ měla v prv­ním díle svo­je malé rendez-vous, zda­le­ka to nesta­či­lo k tomu, aby se s tím divá­ci spo­ko­ji­li a nechtě­li víc. Jakkoli byl pří­běh prv­ní­ho dílu prázd­ný a zce­la nedů­le­ži­tý, v pokra­čo­vá­ní by se pří­běh hle­dal jen stě­ží. A přes­to je prá­vě pokra­čo­vá­ní o něco výš než před­cho­zí film. Na nic už si nehra­je a je tím, čím být musí. Řádnou exhi­bi­cí vyslou­ži­lých akč­ních par­dá­lů, kte­ří děla­jí jen to, co se od nich oče­ká­vá. Střílí z obrov­ských kvé­rů, vrha­jí nože, kopou kolem sebe a pře­de­vším reflek­tu­jí obraz, kte­rý jim vtisk­li prá­vě fanouš­ci ústřed­ních fil­mů jejich kari­é­ry.

Rest in Pieces!

Obsazení pokra­čo­vá­ní Expendables se znač­ně roz­ší­ři­lo o něko­lik zvuč­ných jmen, kte­ré jsme ved­le sebe v jed­nom fil­mu dosud nemě­li mož­nost vidět. Struktura fil­mu o něco více než v prv­ním díle při­po­mí­ná počí­ta­čo­vou hru. A to jak sty­lem vyprá­vě­ní, tak pro­stře­dím, kdy se par­ta pře­sou­vá z jed­no­ho mís­ta na dru­hé a plní růz­né hero­ic­ké ques­ty, zatím­co pri­már­ním moti­vem je sta­rá dob­rá pomsta. A samo­zřej­mě záchra­na svě­ta před sebe­de­struk­tiv­ním šílen­cem v podá­ní Jeana-Clauda Van Dammea, kte­rý se chys­tá udě­lat vel­ko­le­pou par­ty s něko­li­ka tuna­mi radi­o­ak­tiv­ní­ho plu­to­nia. Mimochodem Villain je pří­hod­ně zvo­le­né jmé­no pro hlav­ní­ho zlo­du­cha. Ovšem o zába­vu je posta­rá­no ješ­tě před­tím než se na scé­nu dosta­ne úhlav­ní pro­tiv­ník.

Hlavní před­nos­tí dru­hých Expendables je jejich iro­nic­ký a sebe­re­flex­ní  cha­rak­ter, kte­rý se opro­ti minu­lé­mu dílu dostal do popře­dí a tvo­ří znač­nou část fil­mu. Postavy ve fil­mu je pro­to někdy dost obtíž­né brát tak, jak jsou a nehle­dat v nich prá­vě jen jejich před­sta­vi­te­le. Taková hra s divá­kem může fun­go­vat pou­ze pokud na ni samot­ný divák při­stou­pí. A těž­ko před­po­klá­dat, že by něja­ký fanou­šek šel na dru­hý díl Expendables s jiným oče­ká­vá­ním. Samotným posta­vám se však opro­ti prv­ní­mu dílu, kde měl nej­dů­le­ži­těj­ší úlo­hu Barney Ross v podá­ní Sylvestera Stalloneho, dostá­vá mno­hem více pro­sto­ru nejen v akč­ních scé­nách, ale snad i v něja­kých názna­cích osob­ní­ho živo­ta. Mnohem vět­ší množ­ství postav ve fil­mu si vyžá­da­lo také změ­ny v původ­ním obsa­ze­ním. Zřejmě na úkor ostat­ních se Jet Li vytra­tí z fil­mu ješ­tě dřív než má oprav­du mož­nost se pro­je­vit. Ovšem ješ­tě před­tím před­ve­de zají­ma­vou bojo­vou cho­re­o­gra­fii s pán­ve­mi (tak tro­chu v kome­di­ál­ním bojo­vém sty­lu Jackieho Chana).

„Track ‚Em, Find ‚Em, Kill ‚Em“

Hlavní hvězdou bez­po­chy­by stá­le zůstá­vá Barney Ross a jeho par­tič­ka, jeli­kož ostat­ní mají v samot­ném fil­mu spí­še podo­bu koře­ní a obje­vu­jí se jen tak čas­to, aby to stá­le bylo vtip­né. „Nadávkování“ Willise, Schwarzeneggera a pře­de­vším Chucka Norrise je přes­ně v těch správ­ných mezích, kdy jsou jejich výstu­py tím, na co se po celou dobu těší­te, aniž bys­te se sví­je­li v trap­ných kře­čích. Především epic­ký nástup Chucka Norrise způ­so­bí nekon­t­ro­lo­va­tel­né nad­še­ní, zvláš­tě s při­hléd­nu­tím k tomu, že jeho pří­chod dopro­vá­zí slav­ná hud­ba Ennia Morriconeho z legen­dár­ní­ho wes­ter­nu Hodný, zlý a ošk­li­vý.
Nejen tes­toste­ro­nem nabu­še­né akč­ní scé­ny vypl­ňu­jí pro­stor mezi sou­stav­ný­mi naráž­ka­mi na ústřed­ní fil­my kari­é­ry Stalloneho, Willise a Schwarzeneggera. Prostor dosta­ne i jakési postesk­nu­tí nad cel­ko­vým stá­řím a úpad­kem a to prá­vě v sen­ti­men­tál­ních chví­lích ztrá­ty jed­no­ho čle­na týmu. To je také hlav­ním kata­ly­zá­to­rem pří­bě­hu a žene dopře­du posta­vy k finál­ní­mu a epic­ké­mu sou­bo­ji, kde vel­cí hoši nebo­ju­jí jen s vel­ký­mi zbra­ně­mi.

Jean-Claude Van Damme para­dox­ně před­vá­dí jeden ze svých dosa­vad­ních nej­lep­ších herec­kých výko­nů. Nepočítáme-li sní­mek JCVD, ve kte­rém se s ješ­tě vět­ší mírou sebe­re­flexe vypo­řá­dal se svou kari­é­rou akč­ní hvězdy, kte­rá pří­le­ži­tos­tí k cha­rak­ter­ním herec­kým pro­je­vům pří­liš mno­ho nedo­sta­la. (Pro ty, kte­ří mož­ná zapo­mně­li, co pře­de­vším tvo­ři­lo náplň Van Dammeovy herec­ké kari­é­ry, poslou­ží jed­no vtip­ně sestří­ha­né video.)
Právě závěr fil­mu je zřej­mě tím pomy­sl­ným vrcho­lem, na kte­rý se fanouš­ci oprav­du muse­li těšit něko­lik let. Na scé­nu se totiž dostá­va­jí dva sku­teč­ný akč­ní hrdi­no­vé, kte­ří v oka­mži­ku smr­tel­né­ho boje odha­zu­jí zbra­ně a boju­jí pěk­ně posta­ru. Tím se navra­cí do dob „kla­sic­ké“ akce, kdy ješ­tě divá­ci nezna­li CGI ani digi­tál­ní krev. Už jen pro závě­reč­ný ulti­mát­ní sou­boj muže pro­ti muži, jaký před­vá­dí Stallone vs. Van Damme, se vypla­tí dru­hé Expendables vidět. (A na roz­díl od prv­ní­ho dílu i opa­ko­va­ně.)


Foto: Lionsgate / Frank Masi, SMPSP


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...