Everest – emocionálně mrazivá smršť

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Podle sku­teč­né udá­los­ti. Ledově ost­rý vítr biču­jí­cí sně­hem. Lidské tragé­die. Je těž­ké určit, z čeho mra­zí nej­víc, ale Everest je nesku­teč­ně inten­ziv­ním zážit­kem na všech fron­tách divá­ko­vých emo­cí.

   Píše se rok 1996 a do základ­ní­ho tábo­ra pod nej­vyš­ší horou svě­ta se schá­zí kli­en­ti dvou spo­leč­nos­tí netu­ší­ce, že se sta­nou sou­čás­tí jed­né z nej­tragič­těj­ších expe­dic v ději­nách. Šestnáct kli­en­tů pod vede­ním vůd­ců Roba Halla (Jason Clarke) a Scotta Fischera (Jake Gyllenhaal) s úctou vzhlí­že­jí k majestát­ní­mu masi­vu Matky vesmí­ru, jak horu Nepálci nazý­va­jí. Naprostá vět­ši­na nema­jí s výstu­pem potřeb­né zku­še­nos­ti, což v této době ale není vzác­nos­tí. Výstup na Everest se stá­vá komerč­ní turis­tic­kou zále­ži­tos­tí a až tra­gic­ký osud této sku­pi­ny na něko­lik let opět utlu­mí stou­pa­jí­cí zájem sta­nout na nej­vyš­ším mís­tě pla­ne­ty.

    Za neštěs­tím obou výprav, kte­ré na vrchol stou­pa­ly spo­leč­ně, sto­jí celá řada pro­blé­mů. Nezkušenost kli­en­tů, selhá­ní jed­not­liv­ců i špat­ná roz­hod­nu­tí vůd­ců v důsled­ku pří­tom­nos­ti novi­ná­řů. Za ješit­nost, altru­is­mus a opo­me­nu­tí pod­stat­ných věcí mno­ho z nich polo­ži­lo život. Zaštiťujícím jme­no­va­te­lem celé tragé­die avšak zůstá­vá špat­né poča­sí. Mohutná bou­ře, o níž vůd­ci měli infor­ma­ce ze základ­ní­ho tábo­ra, ale kte­rou tak fatál­ně pod­ce­ni­li. Katastrofická vichři­ce, jež celé­mu svě­tu skr­ze horo­lez­ce uká­že, jak bez­moc­ní pro­ti pří­rod­ním živlům stá­le jsme.

    Co se týče reci­pi­ent­ské vděč­nos­ti, sní­mek lze při­rov­nat k dva roky sta­rým Rivalům. Filmu o závo­dech Formule 1, kte­rý dostal do kolen napros­tou vět­ši­nu divá­ků, přes­to­že se auto­mo­bi­lo­vým závo­dům vyhý­ba­jí jak čert kří­ži. Everest je fil­mem mapu­jí­cí ces­tu horo­lez­ců z ame­ric­ké­ho letiš­tě až na nej­vyš­ší vrchol svě­ta a výstu­pu je věno­vá­na drti­vá vět­ši­na sto­pá­že. A ačko­li jste se o horo­le­zec­ké výš­la­py v živo­tě neza­jí­ma­li, ten­to pří­běh vás do dosta­ne do kolen mož­ná ješ­tě rych­le­ji.

    Ve fil­mech bývá čas­to obrov­ský pro­blém sla­dit humor se sen­ti­men­tem a akcí. Vtipné scén­ky tvo­ří s váž­ný­mi momen­ty do očí bijí­cí kon­trast a divák si ve výsled­ku neu­ži­je ani jed­nu část. Tvůrcům Everestu se ale poda­ři­lo všech­ny slož­ky lad­ně spo­jit, a zatím­co vám ješ­tě dozní­vá husí kůže z exte­ri­ér­ních zábě­rů pod­po­ře­ných dyna­mic­kou hud­bou, poma­lu vyta­hu­je­te kapes­ník na slzy smut­ku či smí­chu. Soundtrack slo­žil Danio Marianelli, chla­pík, co je zná­mý spí­še díky svým sen­ti­men­tál­ním soun­d­trac­kům. Obavy ze špat­né­ho výbě­ru skla­da­te­le ale roz­me­tá­vá již úvod­ní scé­na a na roz­du­ně­ný sál mohut­nou instru­men­tál­ní hud­bou se jen tak neza­po­mí­ná.

    Everest. Film, kte­rý vás doká­že tro­chu roze­smát, nahnat strach i vtla­čit slzy do očí. Věta „Příběh inspi­ro­va­ný pod­le sku­teč­né udá­los­ti“ vždy o úro­veň umoc­ní fil­mo­vý záži­tek, Everestu ale dodá­vá přes­ně onen mra­zi­vý nádech, že z kina dochá­zí­te zachmu­ře­ní i vypla­še­ní. A prá­vě ten­to para­dox je na celém fil­mo­vém zážit­ku to nej­krás­něj­ší – ačko­li z něj máte dep­ku, vzpo­mí­ná­te na něj s úsmě­vem, pro­to­že podob­né fil­mo­vé zážit­ky se za rok spo­čí­ta­jí na prs­tech jed­né ruky. Tedy pokud vás o ně už omrz­li­ny nepři­pra­vi­ly.

90 %

Photo © Cross Creek Pictures

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře