Eternals – Recenze – 60 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Nejnovější pří­spě­vek do sple­ti­té­ho fil­mo­vé­ho uni­ver­sa Marvelu se sice ode­hrá­vá ve stej­ném svě­tě, v němž exis­tu­jí také Thor, Spider-Man nebo Doctor Strange (a někte­ří z nich tu jsou dokon­ce zmí­ně­ni), nicmé­ně dějo­vě začí­ná v pod­sta­tě s čis­tým ští­tem a při­chá­zí s dese­ti zce­la nový­mi super­hr­di­ny. Jsou jimi nestár­nou­cí mimo­zemští (avšak lid­sky vypa­da­jí­cí) stráž­ci zva­ní Eternals, pově­ře­ní moc­ný­mi vesmír­ný­mi enti­ta­mi ochra­nou lid­stva před oblud­ný­mi pre­dá­to­ry Devianty, což úspěš­ně činí již po sedm tisíc let.

Photo © Walt Disney Studios Motion Pictures

Režisérkou fil­mu Eternals se sta­la půvo­dem čín­ská fil­mař­ka Chloé Zhao, jenž zís­ka­la Oscara (a spous­tu dal­ších cen) za své mini­ma­lis­tic­ké doku-drama Země nomá­dů, v němž se zabý­va­la živo­ty kočov­ní­ků pohy­bu­jí­cích se na okra­ji ame­ric­ké spo­leč­nos­ti. Nyní dosta­la v Hollywoodu na sta­rost tri­ko­vý komik­so­vý vel­ko­film s roz­poč­tem 200 mili­o­nů dola­rů, jehož hlav­ní hrdi­ny sice jejich schop­nos­ti též do urči­té míry z běž­né spo­leč­nos­ti vyčle­ňu­jí, ale tam také jaká­ko­li pojít­ka s reži­sé­r­či­nou před­cho­zí tvor­bou, oslo­vu­jí­cí zejmé­na fes­ti­va­lo­vé duše, kon­čí.

Je otáz­ka, nako­lik se Chloé Zhao při natá­če­ní Eternals, na jejichž scé­ná­ři spo­lu­pra­co­va­la s tro­ji­cí dal­ších auto­rů, cíti­la jako ryba mimo svůj ryb­ník, ale jed­no je jis­té. Osobní melod­ra­ma­tic­ké pří­běhy a niter­né poci­ty jed­not­li­vých postav jí byly pod­stat­ně bliž­ší než pří­běh zabý­va­jí­cí se dile­ma­ty ohled­ně záchra­ny svě­ta a než akč­ní super­hr­din­ské bit­ky, kte­rých není mno­ho, a byť jsou řeme­sl­ně nato­če­né vel­mi solid­ně a pře­hled­ně, tak půso­bí poně­kud nevý­raz­ně a nená­pa­di­tě a tím pádem gene­ric­ky a zamě­ni­tel­ně. Kladení důra­zu na odliš­né cha­rak­te­ry postav a na jejich moti­va­ce a vzá­jem­né vzta­hy kaž­do­pád­ně sním­ku dopo­moh­lo ke spl­ně­ní jeho hlav­ní­ho cíle – před­sta­vit celý tým tvo­ře­ný dese­ti nový­mi posta­va­mi tak, aby se v nich divá­ci vyzna­li (což se poda­ři­lo výbor­ně) a aby jim na nich zále­že­lo (což už je o dost pro­ble­ma­tič­těj­ší).

Kompletní výčet hlav­ních postav zahr­nu­je lid­stvo milu­jí­cí Sirké (Gemma Chan) a její­ho býva­lé­ho pří­te­le Íkarose (Richard Madden), komic­ké­ho Kinga (Kumail Nanjiani), veli­tel­ku Ajak (Salma Hayek), bojov­ni­ci Thénu (Angelina Jolie), nesly­ší­cí Makkari (Lauren Ridloff), ochra­nář­ské­ho Gilgameshe (Dong-seok Ma), samo­tář­ské­ho Druiga (Barry Keoghan), vyná­lez­ce Faista (Brian Tyree Henry) a dět­sky vyhlí­že­jí­cí dív­ku Sprite (Lia McHugh). V rám­ci sna­hy o dosa­že­ní co nej­vět­ší diver­zi­ty postav je obsa­ze­ní fil­mu sku­teč­ně mimo­řád­ně růz­no­ro­dé, záro­veň ale nelze opo­me­nout to, že svým herec­kým výko­nem v něm oprav­du zapů­so­bí bohu­žel jen málo­kdo a že mno­hem pou­ta­věj­ší a zábav­něj­ší vzá­jem­né inter­ak­ce jsme se dří­ve dočka­li jak u čle­nů Avengers, tak u osa­zen­stva Strážců Galaxie.

S těmi­to hrdi­ny si divá­ci pro­jdou nej­pr­ve úvod­ní před­sta­vo­va­cí tře­ti­nou, boha­tou na fla­shbac­ky osvět­lu­jí­cí jejich půso­be­ní v růz­ných eta­pách lid­ské his­to­rie a mír­ně koke­tu­jí­cí s myš­len­ka­mi vzni­ku mýtů a nábo­žen­ství, a také stme­lo­va­cí dru­hou tře­ti­nou, v níž se musí dát celý tým po pěti stech letech nečin­nos­ti zno­vu dohro­ma­dy, aby čelil nově vznik­lé kri­zi. To hlav­ní ale při­chá­zí až v závě­reč­né tře­ti­ně spo­lu s odha­le­ním toho, že se nená­vrat­ně blí­ží apo­ka­ly­psa, a to v sou­vis­los­ti s udá­los­tí, jež je v tom­to fil­mo­vém svě­tě v kon­tex­tu vývo­je vesmí­ru význam­něj­ší než nut­nost zacho­vá­ní exis­ten­ce lid­ské rasy. Mnozí z Eternals však k lidem během těch něko­li­ka tisí­ci­le­tí jejich ochra­ňo­vá­ní pocho­pi­tel­ně přilnu­li a roz­hod­nou se tudíž vymys­let, jak onu udá­lost zvrá­tit, a dosta­nou se tím do kon­flik­tu s těmi, kte­ří by plán vesmír­né­ho řádu nao­pak radě­ji napl­ni­li.

Ve výsled­ku si tak čle­no­vé Eternals boha­tě vysta­čí sami se sebou, bez nut­né pří­tom­nos­ti jed­no­znač­né­ho zápo­rá­ka, jen se svý­mi odliš­ný­mi sta­no­vis­ky a odhod­lá­ním za své pře­svěd­če­ní bojo­vat. Slibný a neotře­lý kon­cept však nará­ží na nedo­sta­teč­ně půso­bi­vé zpra­co­vá­ní, v jehož důsled­ku vyvr­cho­le­ní sním­ku neu­hra­ne ani z hle­dis­ka akce, ani co do prá­ce s emo­ce­mi. Ty totiž není jak zúro­čit, neb k jed­not­li­vým posta­vám si lze v prů­bě­hu fil­mu vybu­do­vat jen vel­mi let­mé a sla­bé cito­vé vaz­by.

Ne všem hrdi­nům se navíc vzhle­dem k jejich počtu a růz­né­mu času strá­ve­né­mu na plát­ně dosta­lo stej­né péče při tvor­bě jejich vlast­ních dra­ma­tic­kých oblou­ků, z nichž mno­hé půso­bí spí­še jako let­mo nazna­če­ná a zjed­no­du­še­ná tor­za mno­hem kom­plex­něj­ších a osu­do­věj­ších život­ních údě­lů a roz­po­rů. Motivy jako morál­ní dile­ma vyplý­va­jí­cí z nutká­ní neo­práv­ně­ně zasa­ho­vat do krva­vých lid­ských válek či do vývo­je lid­ské spo­leč­nos­ti, sna­ha o part­ner­ský a rodin­ný život se stár­nou­cí­mi smr­tel­ní­ky, zrád­ná mysl roz­pa­da­jí­cí se pod tíhou tisí­ce let sta­rých vzpo­mí­nek nebo mno­ho sta­le­tí trva­jí­cí žal z neo­pě­to­va­né lás­ky – to vše je ve své zkrat­ko­vi­tos­ti emo­ci­o­nál­ně vel­mi plo­ché, přes­to­že jde para­dox­ně o nesmír­ně hlu­bo­ká, emo­tiv­ní a pozo­ru­hod­ná téma­ta.

Více než dvou a půl hodi­no­vá sto­páž se jeví kvů­li občas­né roz­vlek­los­ti někte­rých scén a dia­lo­gů jako neo­spra­ve­dl­ni­tel­ná, ve sku­teč­nos­ti je ale na tak počet­né množ­ství vrs­tev, kte­ré by film chtěl obsáh­nout, nao­pak nedo­sta­teč­ná. Zabývá se i tím, čím by nut­ně nemu­se­la – tře­ba nad­hled a (sebe)ironické vtíp­ky jsou sice jako ve vět­ši­ně mar­ve­lo­vek i zde víta­nou vzpru­hou, nicmé­ně jejich sklou­be­ní s ambi­ci­óz­ním pří­bě­hem a pře­váž­ně osu­do­vě a seri­óz­ně vyzní­va­jí­cím tónem vyprá­vě­ní ten­to­krát není úpl­ně ide­ál­ní. Jako dějo­vě zce­la postra­da­tel­ný se jeví Kingův buc­la­tý slu­ha, kte­rý svou čis­tě kome­di­ál­ní pod­sta­tou mezi hrdi­ny neza­pa­dá a o to víc jeho humor drh­ne. Jiná okra­jo­vá a více­mé­ně nad­by­teč­ná posta­va je zas patr­ně ve fil­mu pře­de­vším z toho důvo­du, že bude důle­ži­tá v dal­ších pokra­čo­vá­ních (při­nejmen­ším na jed­no už je v závě­ru zadě­lá­no).

Snímek Eternals tak slou­ží hlav­ně jako odra­zo­vý můs­tek pro roz­vi­nu­tí dal­ších nava­zu­jí­cích pří­bě­hů z téhož svě­ta, v němž úspěš­ně došlo k před­sta­ve­ní nových postav a netri­vi­ál­ní myto­lo­gie, kte­rá je obe­stí­rá. Samotný pří­běh musel znít skvě­le a nesko­na­le epic­ky na papí­ře, ve fil­mu však půso­bí nevy­rov­na­ně a emo­ci­o­nál­ně chudě, a hlav­ně se sna­ží věno­vat až pří­liš mno­ha posta­vám a moti­vům naráz, kvů­li čemuž se stal pří­liš zhuš­tě­ným a pří­liš měl­kým záro­veň.

Photo © Walt Disney Studios Motion Pictures

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře