Elvis - recenze

(zatím nehodnoceno)

Loading...

ELVIS je po Bohemian Rhapsody (2018) a Rocketmanovi (2019) dal­ší vel­ko­film o legen­dár­ní iko­ně hud­by, a opět k tomu­to téma­tu při­stu­pu­je z jiné­ho úhlu. Bohemian Rhapsody sle­do­val pří­běh Freddieho Mercuryho téměř výhrad­ně jeho oči­ma a nabí­dl vel­ko­le­pou hudeb­ní show, Rocketman byl nao­pak vysty­li­zo­va­ný muzi­kál z vel­ké čás­ti o vzta­hu Eltona a Johna, a Elvis je více než čím jiným výstra­hou před hady, kte­rý­mi se showbyz­nys vyslo­ve­ně hemží, a kte­ří mís­to lidí vidí zla­té doly, kte­ré je tře­ba vytě­žit jak jen to jde. A prá­vě Elvis byl tako­vým zla­tým dolem pro plu­kov­ní­ka Toma Parkera, tedy... neplu­kov­ní­ka neToma neParkera, jehož cham­ti­vý­ma oči­ma pří­běh krá­le roc­k’­n’rollu sle­du­je­me.

V tom ovšem vězí jeden z hlav­ních háč­ků fil­mu - Elvis není pří­liš detail­ně pro­kres­le­nou posta­vou, a ve výsled­ku vlast­ně z pří­bě­hu vyjde jako hloupý kluk, kte­rý se nechal ošku­bat do hola. Zda to byl záměr, těž­ko říct, ovšem někdo tak legen­dár­ní jako Elvis Presley by si mož­ná zalo­žil tro­chu lep­ší ztvár­ně­ní. Tím ovšem nechci sha­zo­vat výkon Austina Butlera, ba nao­pak, ten se do role oprav­du vžil a ani na vte­ři­nu jsem neměl pocit, že sle­du­ju něja­ké­ho imi­tá­to­ra, kte­ří dnes oku­pu­jí kaž­dé dru­hé kasi­no v Las Vegas. Ne, celou dobu jsem mu roli věřil a na plát­ně před sebou jsem sle­do­val Elvise Presleyho. Samozřejmě urči­tou hod­no­tu tomu dodá­vá fakt, že Butler vel­kou část pís­ní i sám nazpí­val, což nedo­ká­žou všich­ni (viz Rami Malek v Bohemian Rhapsody). Této pro­mě­ně zřej­mě do jis­té míry pomoh­lo i to, že Butler není pří­liš zná­mým her­cem, pro­to je asi jed­no­duš­ší mu Elvise uvě­řit, než by tomu bylo napří­klad v pří­pa­dě Milese Tellera nebo Harryho Stylese, kte­ří byli pro roli zva­žo­vá­ni. Samotný nápad podí­vat se na Elvise zven­čí, skrz oči jiné­ho člo­vě­ka, a navíc když tím­to vypra­vě­čem je tak­to nepří­jem­ný, pro­rad­ný strý­ček Skrblík, kte­ré­mu jde jen o šmé, je vlast­ně hroz­ně zají­ma­vý, ale nesmí to být na úkor posta­vy, což zde bohu­žel tak tro­chu bylo. Zároveň na sebe plu­kov­ník Parker str­há­vá pozor­nost díky své­mu před­sta­vi­te­li - Tom Hanks v tlouš­tí­kov­ském oble­ku a s vel­mi sil­ným pří­zvu­kem je veli­ce nápad­ná a výrazná posta­vič­ka, že mís­ty půso­bí až jako kari­ka­tu­ra, a zkrát­ka a dob­ře se v jeho pří­tom­nos­ti Elvis vytrá­cí.

Druhým pro­blé­mem sním­ku je ohrom­ná zkrat­ko­vi­tost pří­bě­hu - to je obec­ně tako­vé pro­kle­tí bio­gra­fic­kým fil­mů o osob­nos­tech s tak­to boha­tým (ač krát­kým) živo­tem, muse­jí desít­ky let během kte­rých tito lidé pro­ži­jí deset živo­tů zpra­co­vat do dvou až tří hodin, jen­že v tom­to pří­pa­dě byl ten­to trop při­ve­den do extré­mu. Relativně detail­ně je pro­pra­co­ván Elvisův původ, jeho lás­ka k afro-americké hud­bě a kul­tu­ře, ale pak se na to už tak tro­chu zapo­me­ne, Priscilla (mimo­cho­dem výbor­ně ztvár­ně­na Olivií DeJonge) je redu­ko­vá­na na sotva ved­lej­ší posta­vu, a Ann-Margret není zmí­ně­na ani jedi­nou větou, Elvis kdo­ví jak dlou­ho truch­lí nad vraž­dou MLK ale na svou vlast­ní mat­ku zapo­me­ne veli­ce rych­le, jeho Hollywoodská kari­é­ra je dlou­ho sli­bo­vá­na a nasta­vo­vá­na, ale dosta­ne­me se k ní vlast­ně až v její posled­ní, sko­mí­ra­jí­cí fázi, šede­sá­tá léta jsou shr­nu­ta v pěti minu­tách, a vyne­chá­na jsou mno­há setká­ní a důle­ži­tí lidé z Elvisova živo­ta, poho­dl­ně je opo­me­nut jeho nega­tiv­ní vztah k hip­pies... spíš než Elvisova bio­gra­fie je ten­to film mon­táž něja­kých ose­ka­ných momen­tů s kolí­sa­vou důle­ži­tos­tí protka­ná občas­ným hudeb­ním vystou­pe­ním.

Tvůrci se také sna­ži­li zob­ra­zi­li pro­ble­ma­ti­ku oko­lo růz­ných Elvisových tvá­ří (Elvis rebel, Elvis hvězda, Elvis bavič domác­nos­tí, Elvis milá­ček i nená­vi­dě­ný, jen bych si asi přál o něco hlub­ší roz­bor jeho nit­ra, jeho oprav­do­vé­ho „já“. Ovšem nelze sním­ku upřít vizu­ál­ní pod­ma­ni­vost, oprav­du je pod tím zře­tel­ně pode­psán Baz Luhrmann, jeho typic­ká vel­ko­le­post je zde sko­ro v kaž­dém zábě­ru. Jen výsled­kem prá­ce asi není tako­vá dekon­struk­ce, jakou si tvůr­ci zřej­mě před­sta­vo­va­li.

75%.

(P.S.: minus pět bodů za vtip o Butlerovi - komor­ní­ko­vi, úpl­ně mě z děje vyho­dil.)

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře