Elitní jednotka - Tropa de Elite

Nestává se tak čas­to, že by bra­zil­ský film pře­vál­co­val evrop­ský fes­ti­val s tako­vou ver­vou, jako ty domá­cí za oce­á­nem, leží­cí na jiném kul­tur­ním mil­ní­ku. Elitní jed­not­ka s pře­hle­dem vybra­la domá­cí ceny a po odpro­mí­tá­ní na loň­ském Berlíně si tvůr­ci pře­kva­pi­vě odnes­li Zlatého med­vě­da. Tak čím jiným začí­nat, něž zana­dá­vá­ním nad neschop­nou čes­kou dis­tri­bucí, kte­rá ačko­li po divác­kém ohla­su na kar­lo­var­ském fes­ti­va­lu avi­zo­va­la uve­de­ní fil­mu u nás, nako­nec vyho­ře­la. Aplaus.

22 zhar­vestro­va­ných fil­mo­vých cen, to už samo­zřej­mě musí něco zna­me­nat! Je nut­né říct, že latin­sko­a­me­ric­ký film se posled­ní deká­du sna­ží najít svo­jí tvář v rea­lis­mu a sle­do­vat pro­blémy v prou­du, kte­rý neje­den západ­ní časo­pis ozna­ču­je za dal­ší „novou vlnu“. Tyhle ten­den­ce jsou v Elitní jed­not­ce zřej­mé, když se začne mlu­vit o poli­cej­ních zása­zích ve fave­lách (rio­deja­nier­ské slumy), bude to o drs­né rea­li­tě gan­gů, drog a jejich obě­tí na všech fron­tách. Určitě téma, kte­ré neza­pad­ne do rodin­ných víken­do­vých plá­nů. O to víc, jestli­že to nato­čil pro­dukč­ní tým dří­věj­ší­ho jiho­a­me­ric­ké­ho soci­ál­ní­ho horo­ru Města bohů.
Sociologická stu­die Paulo Linse o jeho domá­cím rio­da­ji­ner­ském nej­drs­něj­ším slu­mu nazý­va­ném Cidade de Deus řeši­la stej­né pro­stře­dí z dru­hé stra­ny. Štáb fil­mem re-mapoval časo­vou linii 60.-80.lét zarůs­tá­ní gan­gů do živo­ta kon­krét­ní feve­ly a její pro­mě­nu v ohnis­ko stře­tů všech pro­ti všem. Scénář Elitní jed­not­ky pra­cu­je podob­ně se zážit­ky André Batisty, Rodrigo Pimentela a Luiz Eduardo Soarese (kni­ha „Elite da Tropa“), kte­ří zaži­li nedáv­nou his­to­rii potla­če­ní dro­go­vých kar­te­lů z per­spek­ti­vy poli­cej­ní spe­ci­ál­ní jed­not­ky. Estetika obou fil­mů se stře­tá­vá pod úpra­va­mi scé­náris­ty Bráulio Mantovanim, i když solid­ní měrou se do pro­ce­su zapo­jil ten­to­krát i reži­sér fil­mu José Padilha, kte­rý má za sebou pro změ­nu doku­men­tár­ní film s pří­buz­ným téma­tem, Bus 174.

Jak sme již řek­li, zatím­co Město bohů bylo pro­ple­te­né dět­mi a dospě­lý­mi, pro­zkou­má­va­jí­cí­mi poten­ci­ál obcho­du s koka­i­nem, mari­hu­a­nou a zbra­ně­mi, Elitní jed­not­ka do toho­to hoto­vé­ho pro­stře­dí sko­čí po hla­vě. A to doslo­va. Představuje zko­rum­po­va­nou neor­ga­ni­zo­va­nou poli­cej­ní struk­tu­ru, kdy v cen­t­ru Ria jed­not­li­vé okrsky boju­jí o výpal­né, kon­t­ro­lu nad stát­ní­mi peně­zi, kte­ré pak kapi­tá­ni zpro­ne­vě­ří a rizi­ko­vé fave­ly nechá­va­jí na pospas dro­go­vým gan­gům. Svět poli­cej­ní šme­li­ny pro­zkou­má­vá­me postup­ně s kade­ty Netem a André Matiasem, že to není jed­nak ide­ál­ní prá­ce, ani ide­ál­ní život, zjiš­ťu­jí oba hod­ně rych­le, i když tady divák v téhle fázi může najít aspoň něja­ký ten vtip pro odleh­če­ní jinak syro­vé­ho dra­ma. Neto je žive­ný hor­ko­krev­nos­tí a nasa­ze­ním, André Matias zas smys­lem pro spra­ve­dl­nost a potře­bou chod věcí měnit, pro­to také stu­du­je po odpo­led­ních prá­va na ško­le.
V momen­tě, kdy dosta­nou pod palec oprav­nu poli­cej­ních aut, kde bez pro­střed­ků mají ze tří nepo­jízd­ných aut stlouct čty­ři, vymys­lí, že není od věci obrat nad­ří­ze­né o týden­ní výpal­né. Skončí u škrá­bá­ní bram­bor v kuchy­ni. Jestliže se roz­hod­nou na vlast­ní pěst krýt své­ho kapi­tá­na, roz­pou­ta­jí pře­střel­ku s auto­ma­tic­ký­mi puš­ka­mi upro­střed favel. Tehdy se pro­tnou s para­lel­ním pří­bě­hem kapi­tá­na elit­ních jed­no­tek BOPE Nascimenta, kte­rý pře­střel­ku tvr­dě vyře­ší. Neto a André Matias jsou fas­ci­no­vá­ni dis­ci­pli­no­va­nos­tí BOPE a roz­hod­nou se jít do výcvi­ku. Ideálně pro Nascimenta, kte­rý je nao­pak v situ­a­ci, kdy kaž­dý dal­ší výlet do favel nese s psy­chic­kou újmou a hle­dá za sebe náhra­du..

Elitní jed­not­ka urči­tě nejed­ná ani s jed­nou stra­nu v ruka­vič­kách. Úplatkářství, obchod s poli­cej­ním vyba­ve­ním a nebez­peč­né hry uvnitř poli­cie napros­to nese­dí s obra­zem stráž­ců záko­na. Naopak, Nascimentova BOPE tuhle „zba­bě­lou smeč­ku“ nepo­va­žu­je za moc víc, než jsou samot­ní dea­le­ři v rio­deja­nier­ských slu­mech. Až to vytvá­ří dojem, že to na jihu Ameriky fun­gu­je ve sty­lu, jest­li vás neo­kra­de kluk se samo­pa­lem, tak to urči­tě udě­lá za dal­ším rohem poli­cajt s pis­to­lí. Samozřejmě naro­dit se do fave­ly je o živo­tu s nožem na krku a pyt­li koka­i­nu v kap­se, při­nejmen­ším se ale­spoň nějak s jed­ním z mno­ha gan­gů zaplést.
Právě Nascimento, kte­rý má vše­ho po krk a je tako­vým pro­to­ty­pem soci­ál­ní obža­lo­by (ve smys­lu potře­by kober­co­vé­ho nále­tu na fave­ly), má dru­hou stra­nu tvá­ře v ženě čeka­jí­cí jeho prv­ní dítě a se svo­jí pra­cí má už zdra­vot­ní pro­blémy. Jestli je to dosta­teč­ný důvod pro názo­ry hra­ni­čí­cí s radi­ka­lis­mem a čemu to pomů­že, je mož­ná podob­ná úva­ha, jako jest­li je Walt Kowalski z Gran Torina oprav­do­vý hrdi­na.

V momen­tě kdy BOPE akč­ně zasa­hu­je ve fave­lách, Elitní jed­not­ka se jed­nak nebrá­ní vizu­ál­ní atrak­ti­vi­tě akce gra­do­va­né nájezdy a zrych­lu­jí­cím se stři­hům na detai­ly, nicmé­ně samo­zřej­mě pro­ble­ma­ti­zu­je tvr­dost zása­hů poli­cie vůči zlo­čin­cům pro­ti své vůli. A i když nemu­sí pat­nác­ti­le­té­ho dea­le­ra pří­mo zastře­lit, udě­lá to urči­tě jeho domov­ský gang, až se vrá­tí z výsle­chu. Ať už ale film začne obvi­ňo­vat pro­hni­lé poli­caj­ty nebo devas­to­va­né soci­ál­ní pomě­ry favel, ačko­liv vyzní­vá, že daná situ­a­ce je zaslou­že­ným výsled­kem jejich nechtě­né spo­lu­prá­ce, těž­ko se dá také úpl­ně sym­pa­ti­zo­vat s lid­mi, kte­ří pomě­řu­jí kva­li­ty pod­le toho, jest­li máte žalu­dek vystře­lit člo­vě­ku bro­kov­ni­cí z met­ru do obli­če­je. Na adre­su poli­cie (a BOPE obzvlášť) se potom během Matiasova stu­dia str­há­vá pole­mi­ka o ade­kvát­nos­ti suro­vých zása­hů, dá se ale říct, že film má spíš potře­bu BOPE omlou­vat a glo­ri­fi­ko­vat. Na hrubý pytel hru­bá zápla­ta.
Závěry si z Elitní jed­not­ky musí samo­zřej­mě kaž­dý udě­lat sám, pokud tedy indi­cie nepře­hléd­ne mezi mon­tá­že­mi eklek­tic­kých pře­stře­lek útoč­ných pušek mezi rytmy dubu. Mimochodem, za hud­bu Pedro Bromfmana skli­dil film také řadu oce­ně­ní. Samozřejmě by bylo laci­né, kdy­by tam všech­ny tyhle otáz­ky neby­ly, jejich zásad­ní důle­ži­tost v rám­ci celé­ho fil­mu ješ­tě pod­tr­hu­je pou­ži­tí voiceo­ve­ru Nascimenta. Zmínili jsme fil­mo­vý rea­lis­mus, kte­rý tady hra­je svo­jí roli jed­nak v rovi­ně námě­tu, jed­nak v auten­tic­kých natá­če­cích loka­cích, v kom­par­zu rekru­to­va­né­ho z „domo­rod­ců“ a v pou­ží­vá­ní ruč­ních 16mm kamer, kte­ré se stří­da­jí s 35mm. Kvalita fil­mo­vé­ho obra­zu je tak pro­měn­li­vá a pod­lé­há tem­pu obra­zu, s neuhla­ze­ným loo­kem se stá­vá fil­mo­vý obraz více auten­tic­kým.

Jedním z klí­čů úspě­chu Elitní jed­not­ky je autor­ská zku­še­nost s téma­tem, kte­ré­mu se tenhle okruh lidí už něja­kou dobu věnu­je a jejich náhled na pro­blém je, dá se říct, věr­ný. Zároveň je tu zřej­má pro­dukč­ní zku­še­nost s pra­cí v exte­ri­é­rech, kte­rá ve výsled­ku kva­li­tou pře­kva­pi­vě pře­sa­hu­je výprav­né kva­li­ty holly­wo­od­ských trhá­ků, pro před­sta­vu tře­ba nedáv­né digi­tál­ní Austrálie. Na filo­zo­fic­kou ideu se tu kaž­do­pád­ně nere­zig­nu­je a este­ti­ka nási­lí je jak oči­vid­ná, tak i potřeb­ná. Neztotožnit se s tako­vým vizu­ál­ním poje­tím tady pře­ne­se­ně zna­me­ná zaví­rat před pro­blémy svě­ta oči. S tím ale také sou­vi­sí, že kou­kat na Elitní jed­not­ku jako na akč­ní film, tak vás to jed­no­du­še pře­sta­ne v půl­ce bavit.
S natá­če­ním se pojí také nepří­jme­ná udá­lost, kdy byla vykra­de­na dodáv­ka štá­bu s 90-ti kusy zbra­ní, z toho 30 reál­ných. Zbývá jen dodat, že my šťast­něj­ší jsme si moh­li film s neskrý­va­ným pře­kva­pe­ním užít v Karlových Varech, kdo nebyl, musí si vypo­mo­ci sám a kam jinam sáh­nout, než na inter­ne­ty, kde se Elitní jed­not­ka vále­la dokon­ce ješ­tě dřív, než byl film finál­ně sestří­hán. Tentokrát byl ukra­den z kan­ce­lá­ří. V Riu není nic sva­té..

Brazilská Elitní jed­not­ka se dá ozna­čit za para­le­lu Města bohů, s kte­rým má spo­leč­né téma a význam­nou část tvůr­ců. Příběh čle­nů a kan­di­dá­tů zása­ho­vé jed­not­ky ope­ru­jí­cí mezi zko­rum­po­va­nou poli­cií a dro­go­vý­mi dea­le­ry na rio­deja­nier­ských před­měs­tích má zápach střel­né­ho pra­chu a i toho ben­zí­nu. Promptně stří­dá sviš­tě­ní kulek s dia­lo­gy (doslov­ně i obra­zem) o sta­vu bra­zil­ské spo­leč­nos­ti na okra­ji, kdy akce stří­dá v cyk­lech refle­xi.

Naše hod­no­ce­ní: 

8

Vložil Michal Frýdl, 2. Červen 2009 - 20:28

---