V tento den roku 1963 byl vydán film „Bye Bye Birdie“

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Muzikál Conrad Birdie byl paro­dií na Elvise Presleyho a vychá­zel z roz­ru­chu, kte­rý vyvo­la­lo Presleyho povo­lá­ní do armá­dy v roce 1958. Jméno posta­vy však bylo výsled­kem roz­hod­nu­tí skla­da­te­le Charlese Strouse a texta­ře Lee Adamse, že jmé­no zpě­vá­ka Conwaye Twittyho je pro paro­dii mno­hem vtip­něj­ší a bez­peč­něj­ší než jmé­no Presleyho. Zajímavé je, že Conway Twitty byl nej­pr­ve v ame­ric­ké armá­dě, než začal svou pěvec­kou kari­é­ru. Ironií je, že pro­du­cen­ti seri­á­lu původ­ně chtě­li do role Conrada Birdieho Presleyho. Presley měl zájem, ale jeho mana­žer, plu­kov­ník Tom Parker, odmí­tl, aby Presley hrál roli, v níž by paro­do­val sám sebe. Dick Gautier se tak stal původ­ním před­sta­vi­te­lem této role na jeviš­ti.

Režisér George Sidney byl talen­tem Ann-Margret nato­lik uchvá­cen, že když byl film sestří­hán, zašel za vede­ním spo­leč­nos­ti Columbia a navr­hl úvod­ní a závě­reč­né upou­táv­ky, kte­ré by ji před­ved­ly. Ti odmít­li zapla­tit doda­teč­né natá­če­ní, a tak si Sidney pro­na­jal stu­dio a štáb na vlast­ní nákla­dy. Poté požá­dal skla­da­te­le a texta­ře, aby vymys­le­li titul­ní píseň. Půl roku po dokon­če­ní hlav­ních zábě­rů nato­čil píseň v podá­ní Ann-Margret, kte­rá si poha­zo­va­la suk­ní a vla­sy, a to za 60 000 dola­rů, kte­ré Sidney po fil­mu vrá­til... a Ann-Margret se sta­la sen­za­cí.

Dick Van Dyke a Paul Lynde, oba vete­rá­ni broadwa­yské­ho hitu z roku 1960, byli s fil­mo­vou ver­zí nespo­ko­je­ni. Zvláště Van Dyke měl pocit, že se sta­la pří­liš vel­kou pro­střed­ni­cí pro Ann-Margret. V broadwa­yské ver­zi byl Albert, Van Dykeova role, mno­hem výraz­něj­ší než role Kim, kte­rou ve fil­mu ztvár­ni­la Ann-Margret. Van Dyke ve své auto­bi­o­gra­fii uve­dl, že věděl, že role Ann-Margret bude roz­ší­ře­na, když jed­nou při­šel na plac a našel ji sedět Sidneymu na klí­ně. Zajímavé je, že Ann-Margret ve své auto­bi­o­gra­fii zmi­ňu­je, že byla do role obsa­ze­na a že film byl vel­kým hitem, ale vůbec se nezmi­ňu­je o ničem, co se sta­lo během natá­če­ní. Je samo­zřej­mě mož­né, že o žád­ném napě­tí ze stra­ny svých herec­kých kole­gů nevě­dě­la.

Schody soud­ní budo­vy pou­ži­té pro Birdieho při­ví­tá­ní ve Sladkém jabl­ku se v prů­bě­hu dese­ti­le­tí obje­vi­ly v bez­počtu fil­mů. Jsou význam­nou sou­čás­tí kulis spo­leč­nos­ti Universal, něko­li­krát se zde obje­vi­li Scout a Jem ve fil­mu „Zabít droz­da“ (1962) a také slav­né soud­ní hodi­ny v sérii „Návrat do budouc­nos­ti“. Náměstí, na kte­rém kot­ví, bylo tak popu­lár­ní, že ho vyu­ži­ly stov­ky fil­mo­vých a tele­viz­ních pořa­dů, včet­ně mno­ha, kte­ré neby­ly vyro­be­ny spo­leč­nos­tí Universal.

Když Lyndeova posta­va Harryho McAfeeho vjíž­dí na pří­jez­do­vou ces­tu, je to ve sku­teč­nos­ti pří­jez­do­vá ces­ta k sou­sed­ní­mu domu na starém pozem­ku Columbie, kde o dva roky poz­dě­ji hrál strýč­ka Arthura v seri­á­lu „Bewitched“.

(IMDb)

Zdroj článku: Cinema Shorthand Society

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře