Kritiky.cz > Pro ženy > Knihovnička > Džiddú Krišnamúrti: Co děláte se svým životem?

Džiddú Krišnamúrti: Co děláte se svým životem?

IMG 20210317 151334

Je to zvlášt­ní před­sta­va, ale když jsem tuto kni­hu pro­čí­ta­la, měla jsem pocit, že jakési roz­strou­ha­né jablíč­ko v mé mys­li se postup­ně sklá­dá do pev­né­ho šťav­na­té­ho jabl­ka s jádřin­cem tam, kde má být. Pochopila jsem, že když jsem líná, mož­ná sto­jí za úva­hu zasta­vit se a pro­zkou­mat, jest­li své minu­lé dny jsem netrá­vi­la nesmys­ly, nein­te­li­gent­ním živo­tem. Jak vybí­rat intu­tiv­ně lidi ke spo­luži­tí i spo­lu­prá­ci. Jak zrád­né je tla­chá­ní, ale jak vzác­né je čině­ní a jed­ná­ní. A jak moc nám všem chy­bí, i když o něm pořád tla­chá­me?

IMG 20210317 151334
IMG 20210317 154831

Kniha má více než 250 stran, ale asi bych se dopo­čí­ta­la sto­vek myš­le­nek a aha efek­tů, kte­ré je schop­na v naší mys­li a srd­ci zapří­či­nit. A je to vel­mi léči­vé.

Témata jsou roz­dě­le­na do oddí­lů, v kaž­dém pak je více či méně jed­not­li­vých témat, myš­le­nek a mou­d­er roze­bra­ných do vět­ších podrob­nos­tí. Je to čte­ní ke kávě, k čaji, před spa­ním nebo před pro­bu­ze­ním.

Pořád je v kni­ze něco moud­ré­ho a nové­ho, pro­to­že čas­to zapo­mí­ná­me. Tedy já ano.

A tak zas při­jde čas, kdy si pře­čtu ráda tře­ba toto: Ukázka z kni­hy:

Porozumění při­chá­zí, když mysl uti­chá

Kdy vlast­ně při­chá­zí poro­zu­mě­ní, kdy uzří­me pod­sta­tu? Nevím, jest­li jste si toho všimli, ale poro­zu­mě­ní se dosta­ví, když mysl ztich­ne, tře­ba i jen na oka­mžik – pla­men poro­zu­mě­ní vyšleh­ne, když se myš­len­ky odml­čí. Sami si to vyzkou­šej­te a uvi­dí­te, že záblesk pozná­ní, ona mimo­řádná prud­kost vhle­du při­jde, když se mysl zasta­ví, myš­lenky se vytra­tí a mozek pře­sta­ne zatě­žo­vat jeho obvyk­lý lomoz. Z toho vyplý­vá, že něco pocho­pit – moder­ní obraz, dítě, svou ženu, sou­se­da nebo prav­du, kte­rá pře­bý­vá všu­de a ve všem – může­me jedi­ně teh­dy, když je mysl tichá. Ovšem tuto tichost nelze pěs­to­vat, pro­to­že jakmi­le začne­te pěs­to­vat tichou mysl, už není tichá, ale mrt­vá.

Pokud chce­me chá­pat, je bez­pod­mí­neč­ně nut­né mít ztichlou, pokoj­nou mysl, což je zce­la oči­vid­né pro kaž­dého, kdo to někdy zkou­šel. Čím více se o něco zají­má­te, čím více si pře­je­te poro­zu­mět, tím je mysl prost­ší, jas­něj­ší a svo­bod­něj­ší. Pak veš­ke­rá ver­ba­li­za­ce uti­chá. Myšlenky se totiž sklá­da­jí ze slov a slo­va jsou na pře­káž­ku. Je to prá­vě mlha slov, což není nic jiné­ho než paměť, kte­rá pokři­vu­je ces­tu od pod­ně­tu k reak­ci. V reak­ci na pod­nět nej­pr­ve při­cházejí slo­va, čemuž říká­me uva­žo­vá­ní. Proto mysl, kte­rá neu­stá­le tla­chá, kte­rá vše ver­ba­li­zu­je, nemů­že pochy­tit prav­du – prav­du ve vzta­hu, niko­li prav­du abs­trakt­ní. Žád­ná abs­trakt­ní prav­da nee­xis­tu­je. Pravda sice je těž­ko po­stižitelná a její nepo­la­pi­tel­nost nám zne­snad­ňu­je ji vidět, ale abs­trakt­ní není. Zjevuje se oka­mži­tě a neče­ka­ně, tak­že si ji mysl nemů­že při­vlast­nit. Je jako zlo­děj, kte­rý přichá­zí skry­tě pod rouš­kou tmy, ne když jste zrov­na připrave­ni ji při­jmout. Svým při­jí­má­ním pou­ze ote­ví­rá­te brá­ny chti­vos­ti. Tudíž mysl, kte­rá vězí v síti slov, nemů­že pocho­pit prav­du.

Moudro necha­né čte­ná­ři…

A ráda bych při­po­mně­la i to, že autor nepsal myš­len­ky pro­to, aby se pod­le nich někdo řídil, ale abychom se díky nim nau­či­li sami mys­let. Sami uva­žo­vat. Objevili svou inte­li­gen­ci srd­ce.

A s tím napros­to sou­hla­sím, i jak tu je psá­no, učí­me se celý život co si máme mys­let, ale neu­čí­me se, jak máme mys­let, abychom při­ro­ze­ně ke své moud­ros­ti dospě­li. A kdo tou­ží po této vol­nos­ti do své­ho živo­ta, je toto ide­ál­ní kni­ha. S obrov­skou poko­rou ji ráda dopo­ru­čím, pro­to­že ač jsou to slo­va, mysl po nich tou­ží uti­chat. A vní­mat.

A pak se nad­še­ně budit a činit to, co v ní uzrá­lo.

O auto­ro­vi: Džiddú Krišnamúrti (1895 – 1986) se naro­dil indic­kým rodi­čům v Madanapalle, malém měs­tě na jihu Indie, vzdě­lá­ní zís­kal v Anglii a poz­dě­ji před­ná­šel po celém svě­tě. Odmítal pří­sluš­nost k jaké­ko­liv kas­tě, národ­nos­ti či vyzná­ní a nehlá­sil se k žád­né tra­di­ci. Skoro šede­sát let kři­žo­val svět, setkal se i s význam­ný­mi věd­ci, psy­cho­lo­gy, nábo­žen­ský­mi vůd­ci a pro­fe­so­ry na uni­ver­zi­tách – lidé se sjíž­dě­li na jeho pro­mlu­vy, čet­li jeho kni­hy. Ústřední téma jeho knih je odvrh­nu­tí duchov­ních i psy­cho­lo­gic­kých dogmat, auto­rit, a to včet­ně kul­tu jeho samot­né­ho. Hlásal, že člo­věk se od stra­chu, dogmat a nau­če­ných vzor­ců osvo­bo­dí jen upřím­ným pozná­ním sebe samé­ho. V češ­ti­ně vyšlo 12 jeho knih.

Knihu vyda­lo nakla­da­tel­ství Alferia, https://www.alferia.cz/co-delate-se-svym-zivotem-11723/

Knižní milovnice, která knihy ráda čte, upravuje k dokonalosti, ba i píše. Redaktorka časopisová, webová i knižní, copywriterka i spisovatelka. Vše pěkné ve svém životě předávám dál....
Redaktorka webu Tvojechvilka.cz

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 0,95427 s | počet dotazů: 223 | paměť: 54318 KB. | 17.04.2021 - 14:22:11
X