Dveře se otevírají: Vítejte v červeném pokoji

Jedna z nej­ví­ce oče­ká­va­ných věcí ve fil­mu je ‚čer­ve­ný pokoj‘, kde Christian prak­ti­ku­je své nej­ex­trém­něj­ší sexu­ál­ní tou­hy. Předtím, než Ana popr­vé pře­jde jeho práh, o tom poko­ji jenom čet­la nebo sly­še­la. I přes­to, že má tuše­ní, jak tako­vý pokoj vypa­dá, nic ji nemů­že při­pra­vit na tenhle svět alter­na­tiv­ních chtí­čů. Ten pokoj před­sta­vu­je Christianovu tem­něj­ší strán­ku, tu, o kte­ré Ana musí zjis­tit, jest­li ji při­jme.

Fanoušci nejsou zvě­da­ví jenom na to, jak čer­ve­ný pokoj vypa­dá, nebo jak půso­bí, ale i na to, co se v něm ode­hrá­vá. Jamesová je ve své kni­ze vel­mi podrob­ná. Čtenář nebu­de nijak pře­kva­pe­ný její odpo­vě­dí na otáz­ku „Jaké prv­ky byly nej­dů­le­ži­těj­ší k tomu, aby to vypa­da­lo tak jak má?“ Autorka a pro­du­cent­ka se jenom zasmě­je: „Všechny prv­ky! Červený pokoj je tako­vé Christianovo úto­čiš­tě, nej­in­tim­něj­ší pokoj v jeho bytě. Byl to boj, aby to vypa­da­lo, tak jak jsme chtě­li, ale jsem s výsled­kem vel­mi spo­ko­je­ná.“

Johnson vysvět­lu­je, že uvá­zá­ní se k tako­vé doho­dě sto­jí na spo­leč­ných sou­hla­sech: „Mluví spo­lu o tom, co přes­ně se bude dělat a co ne, co by rád dělal on a co ona nechce, aby dělal. Tak se řídí vztah tako­vé­ho typu. Christian si oka­mži­tě uvě­do­mu­je, že Ana se doká­že posta­vit sama za sebe, a že ho při­mě­je k výzvám. Poprvé se mu sta­ne, že namís­to toho, aby on řídil vztah, se musí i tro­chu podří­dit. Tady se začne cítit zra­ni­tel­ně a i díky tomu se do něj Ana tro­chu víc zami­lu­je a on se tro­chu víc zami­lu­je do ní.“

Jak se tým sna­žil navrh­nout, posta­vit a pro­zkou­mat svět domi­nan­ce a sub­mi­si­vi­ty, tak reži­sér­ka při­zná­vá, že jed­no­du­še důvě­řo­va­la her­cům a své­mu týmu: „Jsem pyš­ná na to, že na pla­ce je při mých fil­mech vždyc­ky zába­va. Chci, aby si kaž­dý užil to, co dělá a to, že je sou­čás­tí fil­mu. Jsem reži­sér­ka a film nemů­že vznik­nout, aniž by byl někdo v čele a slou­žil jako men­tál­ní i jiná pod­po­ra. Všechno je o týmo­vé prá­ci a spo­lu­prá­ci.“

V tomhle bodě pro­duk­ce naja­la kon­zul­tan­ty, aby jim pora­di­li, co je při­ja­tel­né a co není, jak by výba­va čer­ve­né­ho poko­je měla být pou­ži­ta a jak by měla vypa­dat. Taylor-Johnson to při­bli­žu­je: „Kromě toho, co by muž na vyso­ké úrov­ni jako Christian pou­ží­val? Měl by něco ruč­ně vyro­be­né­ho, co si nechal při­vést z Japonska. Měl by něco vyro­be­né­ho Marcem Fraser-Jonesem, což je vybra­ný desig­nér v tomhle svě­tě. Měl by věci, kte­ré jsou dra­hé a objed­ná­val by si věci, kte­ré jsou jedi­neč­né. Začali jsme tedy od toho a to nám dalo jas­nou a oso­bi­tou vizi. Pořídili jsme ruč­ně šité věci z ital­ské kůže. Všechno bylo skvě­le vyvá­že­né a na míru muži s vytří­be­ným vku­sem.“

Navíc k tomu vše­mu bylo jas­né, že muse­jí být posta­ve­ny i dal­ší důle­ži­té scé­ny – přes­ně­ji všech­ny míst­nos­ti Christianova bytu, včet­ně obý­va­cí­ho poko­je, kuchy­ně, jídel­ny, jeho lož­ni­ce, Aniny lož­ni­ce – nebo­li ‚bílé lož­ni­ce‘ – a samo­zřej­mě samot­ný čer­ve­ný pokoj. David Wasco vysvět­lu­je: „Erika chtě­la, aby to bylo vel­mi uvol­ňu­jí­cí, jako úto­čiš­tě a abso­lut­ně bez jaké­ho­ko­liv klišé… Byly to scé­ny, kte­ré jsme udr­žo­va­li úpl­ně skry­té. Chtěli jsme si být jis­ti, že zabrá­ní­me tomu, aby je lidé vidě­li. Taky jsme díky tomu moh­li ty nej­in­tim­něj­ší scé­ny nato­čit s maxi­mál­ním respek­tem k sou­kro­mí her­ců.“

Nakonec stav­ba zahr­no­va­la tři úse­ky. Pokud jde o vzhled, byl svě­řen něko­li­ka málo archi­tek­tům: Normanu Fosterovi, Johnu Parsonovi a vše­mi oblí­be­né­mu Američanovi Hughovi Newell Jacobsenovi.

Když je Christian Grey mužem s neo­me­ze­ným roz­poč­tem, jak by asi jeho pokoj rozko­še vypa­dal? David Wasco: „Nechtěli jsme, aby to vypa­da­lo jako v Las Vegas nebo nějak bizar­ně, ale věno­va­li jsme pozor­nost detai­lům z kni­hy – napří­klad jak si Ana čichá ke kůži, nebo k leš­ti­dlu na náby­tek. Ty věci, kte­ré Erika popsa­la v kni­ze, nám dali jed­no­znač­ný směr – zaved­ly nás ke spous­tě kůže a masiv­ní­ho dře­va. Sam nás také nasmě­ro­va­la k jez­dec­tví a ke stá­jím, k tomu sys­té­mu, jak jsou všech­ny věci pun­tič­kář­sky zavě­še­ny a srov­ná­ny na věšá­cích na zdi.“

Dornan se sna­ží stát noha­ma na zemi, když říká: „Pouze v čer­ve­ném poko­ji se Christian cítí úpl­ně osvo­bo­ze­ný od vše­ho ostat­ní­ho. Pouze tam je scho­pen mít věci pod kon­t­ro­lou přes­ně tak, jak je chce mít. Jediný druh vzta­hu, kte­rý byl v minu­los­ti scho­pen mít, byl pro­ple­ten s pro­stře­dím, ve kte­rém se ode­hrá­val. Tohle je mís­to, kde je scho­pen být se ženou sexu­ál­ní, roman­tic­ký a intim­ní. To je všech­no, co zná, než pozná Anu. Potom je to o tom, aby si trouf­nul jít dál za vlast­ní limi­ty, za zdi čer­ve­né­ho poko­je.“

Sandy Wascová zmi­ňu­je, že prv­ní reak­cí při vstu­pu do toho­to poko­je je úžas. Potom si ale člo­věk uvě­do­mí, že to je Christianovo mís­to. Je pro toho muže vel­mi důle­ži­té. Nesedí v něm, neoběd­vá tam. Nedělá v tom poko­ji nic jiné­ho, než že se věnu­je své vybra­né part­ner­ce.

---