Kritiky.cz > Recenze knih > Recenze komiksů > #DP88: Something is Killing the Children, Volume One

#DP88: Something is Killing the Children, Volume One

something is killing children 1

Autorem recenze je Daniel Palička.


Scénář: James Tynion IV 

Kresba: Werther Dell'Edera


"Something is Killing the Children" byla jednou z řad, která usilovala o cenu Eisnera v kategorii Nejlepší nová série. Ačkoliv ocenění nakonec nedostala, nesmíme jen tak opomenout, že už samotné zařazení mezi nominované je samo o sobě velký úspěch. Každopádně si odpovězme na základní otázku. Stojí tato série za to, přestože Eisnera neobdržela, anebo je to řada, která byla nominována jen tak do počtu? Na tuto otázku si odpovíme v následující recenzi. 


Nejprve si však projekt trochu představíme. "Something is Killing the Children" má na svědomí oblíbený scénárista James Tynion IV, známý hlavně coby autor česky vycházející řady "Detective Comics" z Rebirthu. Jeho autorský projekt vychází pod taktovkou BOOM! Studios, které je trochu podobné konkurenčnímu Image, ovšem patrné rozdíly zde jsou. Ačkoliv se obě dvě vydavatelství zaměřují na své autorské série, BOOM! se od Image jednak liší tím, že se snaží bilancovat mezi dospělejšími kousky a komiksy cílenými na mladší publikum, a druhak tím, že se na rozdíl od svého konkurenta nebojí vydávat licencované řady podle známých značek, ať už jde o "Power Rangers", "Adventure Time" nebo "Big Trouble in Little China". Co se týče již zmiňované série, tak ta patří do kategorie dospělejších titulů a mezi fanoušky je aktuálně docela oblíbená.


Děj pojednává o americkém městečku Archer's Peak, kde najednou začnou ze záhadných důvodů mizet děti. Hlavním hrdinou je nevinný introvertní chlapec jménem James, který nastálou situaci prožívá velmi těžce. Vzhledem k tomu, že není na něco takového zvyklý, je emocionálně vypjatý a nechce, aby se s ním o něčem takovém někdo bavil. Jako by to už tak nestačilo, musí se ještě ke všemu vypořádat s otravnými spolužáky ze školy a řešit své osobní problémy. Všechno se změní ve chvíli, kdy potká starší blondýnku, která se nebojí zabíjet a která pro svou ochranu využívá trochu drsnější metody. Ta si s ním promluví a James se jí svěří s tím, co se mu jedné kruté noci stalo. Nebudu prozrazovat, o co přesně šlo, každopádně to úzce souvisí s názvem samotné série. 


Některé detaily jsem samozřejmě vynechal, abych nic zásadního nevyzradil, nicméně vše podstatné již víte. A já hned na úvod musím říct, že zápletka není špatná. Už od prvních stránek začíná scénárista rozplétat síť záhad a čtenáře uvádí do situace, kdy neví, co má v dalších částech očekávat. První moment, kdy ne všichni zůstanou naživu, vás opravdu překvapí, a dokonce bych si dovolil tuto pasáž označit za jednu z nejděsivějších v první knize. Od tohoto momentu pak pokračujeme dál. Začínají se nám pěkně představovat postavy, prohlubovat jejich osobnosti a začínáme zjišťovat více a více detailů. V tomto ohledu všechno funguje krásně, jelikož čtenář chce vědět, kam to všechno nakonec dospěje, a je silně motivovaný číst dál. 


Všechno je navíc o stupeň lepší díky dvěma hlavním postavám. James si u mě dokázal získat sympatie. Byl napsaný výborně, přičemž v některých pasážích mi ho bylo hodně líto. A ať si každý říká, co chce, já jsem v něm viděl samotného autora, akorát převedeného do role mladšího chlapce. Podobnostmi mezi oběma tam jsou, ať už jde o stejné jméno, brýle nebo účes, takže bych se ani nedivil, kdyby to byl autorův záměr. Za mě jde o prvek, který se rozhodně nevidí moc často, a myšlenka, že autor měl osamělejší, ne-li smutnější dětství, mi v hlavě zní doteď. A co se týče Jamesovy ženské společnice, ta byla úžasná ve všech směrech! Užíval jsem si každou její scénu, v níž byla, a jedná se podle mě o nejlepší postavu celého komiksu. V porovnání s některými vedlejšími, jež v ději byly spíše do počtu, jsem s ní naprosto spokojený. 


Pokud bych měl něco říct k tempu vyprávění, je hodně pomalé. V tomto případě to dává docela smysl, neboť Tynion vsází na postupné budování světa a neřekne všechno okamžitě. Pár es si prostě musí nechat do zásoby, to se ví! Nicméně i tak jsem se nemohl zbavit dojmu, jako kdyby sám autor některé dějové linky natahoval schválně. Na jednu stranu chápu takový tah, chce budovat atmosféru a trochu vystavět příběh, ale místy by si to mohl odpustit. Některé pasáže jsou zkrátka o něco delší, než by měly být, a zkrácení by jim vůbec neuškodilo.  


S kresbou jsem vůbec neměl problém, byť uznávám, ne každému může sednout. Werther Dell'Edera má totiž hodně specifický styl s jemnějšími linkami, jenž vás ihned trkne do očí. Mně osobně hodně vyhovoval. Panelování bylo - aspoň pro mě - dostatečně přehledné, a to i navzdory tomu, že některých panelů bylo na stránce opravdu nadmíru, přičemž coloring krásně doplňoval jednotlivé sekvence. Zatímco scény ve dne jsou světlejší a detailnější, ty ve tmě jsou opravdu ponuré a strašidelné. Když navíc dojde na nějakou brutalitu, vypadá to opravdu bravurně. Sám bych jenom ještě poznamenal, že s hororovou atmosférou a napětím kreativní tým pracuje výborně.  


První kniha z řady "Something is Killing the Children" pro mě byla velmi příjemným zážitkem. Hlavní postavy mě bavily, i když vedlejší rozhodně mohly být lépe rozvinuté, atmosféra byla úžasná a kresba byla pěkná, přestože nejde o typický styl, jaký vídáme často. Když to vezmu kolem a kolem, ani mi moc nevadilo pomalé tempo, poněvadž u úvodního svazku je to ještě docela opodstatnitelné. Spíše mě mírně zamrzel konec, jenž rozhodně mohl být o něco lepší, ovšem to je jenom drobný detail. Jinak jsem zatím s prvními pěti sešity spokojený a rozhodně budu vřele pokračovat dál.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...
WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com